Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470116/bmid_listopad-kEI-470116.png
4
5423
5423
Ptali jste se někdy sami sebe, jaký by byl váš život, kdyby v listopadu 1989 dopadlo všechno jinak? Jaké by byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje. Její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají. Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, v níž se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály.... celý text
Přidat komentář
Šílený, mrazivý příběh. Děsivá fiktivní varianta kdysi možné budoucnosti. Opět musím hodnotit plným počtem hvězd.
Na poměry Mornštajnové lehce slabší, ale jako samostatná kniha opět nadprůměrná. Jelikož jsem už příšerně zmlsaná jejím psaním, čekala jsem na nějaký ten bod, kdy se poodhalí něco šokujícho a přijde wow moment. Tady to bylo vlastně trochu předvídatelné a málo wow, tak jsem sice pořád zmlsaná, ale Listopád mi k tomu nepřidal.
Paní Mornštajnová nikdy nezklame. Už je to asi 5 kniha od ní a zase to byl skvělý příběh, který vám dlouhou chvíli utkví v hlavě.
(SPOILER) Celkem smutný příběh o alternativní budoucnosti našeho státu. Kniha se četla hezky, čekala jsem, že se jistě dostane oběma hrdinkám šťastnému konci, bohužel nedostalo. Vzít rodičům dítě je jedna z nejhorších věcí na světě, o to víc, když dítě žije v přesvědčení, že ho rodiče nechtěli. Kniha mi v některých částech připomínala dystopii s prvkem fantasy - Deklarace smrti.
Mrazivé. Děsivé.
Sama jsem se v r. 1989 účastnila demonstrací jako studentka VŠ. Dodnes cítím strach, když jsme vylepovali plakáty a byli sledováni tajnou policií, před kterou se nám vždy povedlo nějak utéci. Povedlo se a demokracie zvítězila. Při četbě knihy mi celou dobu běhal mráz po zádech. Co by s námi tenkrát bylo, kdyby se to nepovedlo??? Kniha je mrazivou dystopií v duchu Příběhu služebnice.
Skvěle napsané, komunistické praktiky děsivě vykreslené. Važme si svobody!
Co k tomu napsat? Snad jen, že díky všem, kdo se zasloužili o to, že popsané byla jen fikce a že můžeme takové knihy číst. Skvěle napsané, poutavé. Navíc děsivé. Husí kůži jsem měla ještě dlouho po dočtení.
Od Aleny Mornštajnové jsem četla všechny knihy, za mě tato nejslabší. Příběh se hrozně vlekl, do čtení jsem se musela nutit.
První kniha od Aleny a mrazí mě z ní v zádech...chvílema jsem si musela připomínat,že je to jen fiktivní a fakt se to nestalo, ale děsivé je to tak či tak...Těším se na další knihy od ní, čtení velmi poutavé, těžko se odtrhávalo od stránek
Už jsem četla od Mornštajnové Tiché roky a Hanu, takže Listopád je v pořadí má třetí kniha od této autorky. Za mě bohužel zatím nejslabší. Malinko více mě zaujal příběh Magdy než samotné Maji. Trochu mě štvala Magdina jakoby lhostejnost od doby co si prožila dlouhé roky ve vězení až prakticky do její smrti.
Možná je to i tím, že mě toto téma nepotkalo, proto mi není zas tak moc blízké.
Nicméně mě tohle neodradí a ráda si přečtu i další knihy od autorky.
Váhám jak hodnotit.
Je to velmi čtivé, stejně jako předchozí kniha autorky, kterou jsem měla v ruce, ale tento příběh mi byl tak strašně proti srsti a u čtení pasáží se systémem zmanipulovanou Magdou jsem se cítila velmi nepříjemně... Ale asi i takové emoce mají knihy vyvolat. Narodila jsem se až po listopadové revoluci, do svobodné země, takže tento příběh by byl bližší spíše mé mamince, která v tom vyrostla, než mně. Jen vím, že nechci aby se to někdy vrátilo zpátky a jsem velmi ráda, že je příběh pouze fikcí.
(SPOILER) díky Bohu za ty dary! ze začátku jsem se nemohla začíst ale pak už nešlo přestat. Smutný a děsivý příběh toho, jak by to do dnešní doby mohlo vypadat, kdyby nenastal převrat.. trhalo mi srdce, jak matka s dcerou žijí takhle odtržené od sebe.. a je hrozné, že tohle bohužel ještě někde někdo zažívá.. Skvělá knížka.
Co by bylo, kdyby. Tahle fabulace, odehrávající se v naší zemi po roce 1989 je tak děsivá!
Nečetla jsem recenze, ani jsem dopředu nevěděla o čem tato knížka je, tudíž jsem byla lehce zaskočená, že komunismus v českých zemíchv příběhu přetrvává až do skutečnosti. Nicméně jsem knihu přečetla jedním dechem, opravdu se nešlo odtrhnout. Jednoduchá kniha na čtení a velmi poutavý příběh. Přiznám se, že jsem očekávala šťastný konec a ten bohužel nepřišel, což mě ve výsledku potěšilo, alespoň to není klišé. Pro mě byla kniha odstrašující případ toho, jak by to tu mohlo vypadat, kdyby národ tehdy nezasáhl a dále se podřizoval a živil se ze strachu ostatních.
Knihu jsem četla jedním dechem, myslela jsem na ni ve chvílích, kdy jsem číst nemohla, a vytahovala jsem ji při každé příležitosti. Dostalo mě to, opravdu. Tahle alternativní historie je o to mrazivější, že takhle i hůř to v některých zemích opravdu stále vypadá.
Z příběhu hlavní hrdinky Maji mi bylo úzko. Tak strašně jsem jí přála štěstí, opravdu jo v těch nejhorších chvílích jsem si i za ni říkala: ,,Ne, to nemůže být pravda! a bolelo mě u srdce za každou další ránu, kterou jí osud připravil. A závěrečný dopis mi vehnal slzy do očí, když už jsem v tu chvíli věděla, jak příběh dopadl.
PS: Pokud si nechcete nic vyspoilerovat, neprocházejte si předem názvy kapitol v obsahu. Já jsem ráda, že jsem se tam podívala až ve chvíli, kdy jsem jisté věci pochopila ze samotného příběhu.
Mornstajnovou mám ráda, ale tuto knihu jsem odkládala rok, než jsem si ji přečetla. Za prvé proto, že Tiché roky mě úplně nenadchly a za druhé, jsem na tuto knihu ze svého okolí neslyšela moc dobré ohlasy. A já tedy úplně nechápu proč...
Mě se kniha líbila. Je hrozně smutná a plná takových chvil, kdy vás zaboli urdce, protože vy víte, že někde...v komunistických zemích to takhle opravdu je a že tento příběh klidně může být i realita.
Autorka si zde pohrává s myšlenkou trvání komunismu i po roce 89. Ta myšlenka je hrozně zajímavá... Jak by vypadala ČR respektive Československo, kdyby vláda nepadla? Byla by to taková hrůza jako v knize? Bylo by to ještě horší? Těžko říct...Mornstajnová zachycuje svoje myšlenky v rozmezí 30ti let, takže někomu to může přijít takové neuspořádané.
Hlavní hrdinky mi bylo strašně líto... Tolik smůly na bedra jednoho člověka, to je prostě moc a to jak vláda ovlivnila život její i celé její rodiny bylo také zajímavé.
Já určitě doporučuji přečíst a dávám plných pět hvězd. Po dlouhé době jsem u knihy plakala a to se jen tak nestává...
Jedno velké co by, kdyby... Musím říct, že po dočtení této knihy jsem byla v rozporu sama se sebou ohledně toho, co si o knize myslet a jak ji hodnotit. Po jejím dočtení totiž nenásledoval takový ten wow efekt, který se dostavil například u autorčiny Hany. Vlastně jsem si uvědomila, že mi ta kniha nic moc nedala... Předpokládala jsem, že autorka využije možnosti si alternativní realitu přizpůsobit sobě a přijde s novými nápady, jak by to tady po nepovedeném převratu v roce '89 mohlo vypadat. Ale přišlo zklamání, protože autorka s ničím zajímavým vlastně nepřišla a popisovala tak nějak suše to, co je nám vlastně známé a i po letech od (ne)převratu bylo všechno ve starých kolejích. Pokud se však oprostím od těchto okolností, musím říct, že postavy byly vyvedené docela dobře a nejvíc mě bavily a zaujaly pasáže z prostředí ozdravovny...
Ze všech knih autorky, které jsem zatím četl, patří tahle k nejslabším. Přesto je stále nadprůměrná. Příběh je, jak už to u Morenštajnové bývá, smutný a temný, v tomto případě i podstatně méně spletitý. Neříkám, že je to špatně.
Krásná emotivní kniha. Od pár lidí z okolí, i z některých recenzí, jsem slyšela, že knihu nedočetli, protože je nudila. Já jsem si čtení užívala. Doba komunismu mě zajímá a ráda čtu knihy právě s touto tématikou. Mornštajnová dokonale popsala to, co by možná tehdy v 89 mohlo následovat. Velmi silný příběh, kdy za hlavní hrdiny tak trošku dýcháte a přejete si pro ně šťastný konec.
Kniha mě tak trošku rozložila na kousky. Dokonalé!
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský důmAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
(SPOILER) Zajímavý příběh, nečekala jsem šťastný konec ale i tak mě prekvapil. Velice poutavé čtení,jsem moc ráda, že smyšlené. Takhle žít bych nechtěla :/