Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489149/bmid_listopad-lUn-489149.png
4
5495
5495
Ptali jste se někdy sami sebe, jaký by byl váš život, kdyby v listopadu 1989 dopadlo všechno jinak? Jaké by byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje. Její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají. Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, v níž se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály. Od autorky bestselleru Hana.... celý text
Přidat komentář
Hodně silná knížka. Začátek byl za mě trochu toporný a chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy začetla. Ale nakonec je za mě asi autorčina nejlepší. Vědomí, jak málo stačilo, a něco velmi podobného tu mohlo opravdu být, je hodně frustrující. A uvědomění, že v trochu mírnější verzi tu vlastně už téměř dva roky díky vládě a pandemii je, je téměř k pláči. Styl vyprávění, který je pro A.M. typický, zde zůstal, ale díky situaci, ve které se odehrává, je kniha mnohem originálnější, neotřelejší a bohužel i o dost depresivnější než předchozí autorčina tvorba. Jsem opravdu ráda, že jsem měla možnost si Listopád přečíst a děkuji autorce za tento nápad a možnost nahlédnout do paralelní minulosti/současnosti, která ve finále té naší tolik vzdálená bohužel není.
Dávám 3 *. Očekávala jsem více hypotetických reálií, zkrátka více informací o tom, jak by náš stát fungoval, nebo spíše nefungoval. Ale k mému zklamání byly těmto věcem věnovány vždy nanejvýš dvě strany, a to na sílu zasazené do příběhu hlavních protagonistek. Nakonec jsem tedy dostala spíše příběh rozpadu rodiny na pozadí autoritářského režimu. Škoda, nicméně styl vyprávění mi sedl.
Tato kniha ve mě bude dlouho doznívat. Přečteno za 24 hodin. Nedalo se odložit. Skvěle napsáno, tohle je moje první kniha od autorky a už sháním další. Styl psaní mi velmi sedl. Je hrozné, když si člověk představí, jak by to tady opravdu mohlo vypadat. A o to horší, že co se tady děje poslední dva roky, mi knihu dost připomíná. Zákaz vycházení od 21 hodin, restaurace zavírat ve 22 hodin, do jiného okresu výjezd jen na speciálně předem daná povolení... Cenzura na interneru, pokud máš jiný názor než se hodí, tak jsi dezinformátor a Seznam, Youtube, Facebook atd ti smažou komentář nebo tě rovnou zablokují na nějakou dobu. Pokud se studenti zdrávky nenaočkují, chtějí jim znemožnit další studium... Za chvíli to bude nenaočkuješ se pětadvacátou dávkou, sebereme ti děti? Kam až to půjde, co si ještě lidi nechají líbit?
Tuto knihu by si měl přečíst každý obyvatel České republiky starší 15 let.
No asi budu jediná, komu se to nelíbilo, když tu vidím ty komentáře. Spise mi nesedl styl vyprávění, poslouchala jsem to jako audioknihu. Je to takové, co by kdyby. Krutost, co se dělo v knížce mi přišlo, jako za druhé světové. Dobu jsem nezažila, slavila jsem přesně rok, kdy padl režim. Bylo to hodně zvláštní, nic se nesmělo a jít proti režimu už vůbec ne. KLDR země jede v režimu pořad a tam je to ještě horší, než kdyby to nepadlo zde.
Zezacatku jsem mela problem se zacist, ale pak jsem knihu nemohla odlozit. Lehke a zaroven tezke cteni, vykreslujici osud Maji a jejich nejblizsich na pozadi listopadovych udalosti, ktere tentokrat dobre nedopadly a nasledujicich let temnoty.... Poukazuje na svirajici nesvobodu v totalitnim state a krehkost demokracie ve ktere zijeme. Skvele vykreslene postavy a jejich myslenkove pochody. Chytlo me to za srdce.
Mornštajnová píše lehce, čtivě, a to i o závažných tématech, v čemž tkví asi hlavní kouzlo jejího umění. Proto se mi velmi líbil i Listopád. Díky vysokému standardu svých knih to bude mít autorka časem těžké, vzhledem k očekáváním čtenářů. I já se těším, s čím dalším přijde :)
Ptali jste se někdy sami sebe, jaký by byl váš život, kdyby v listopadu 1989 dopadlo všechno jinak? Jaké by byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého?
Můj pátý román od Mornštajnové, tentokrát z alternativní budoucnosti po roce 1989. Příběh obyčejné rodiny, kterou velké dějiny jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme nelehké osudy Marie a Magdaleny a spolu s nimi nahlížíme pod pokličku režimu.
Listopád jsem začala číst po obědě a ve 2 v noci dočítala poslední stránky, příběh mě úplně pohltil a nebylo v mé moci knihu odložit ;) Je to jiné než předchozí autorčiny romány, víc temné, mrazivé.. ze stránek knihy dýchá strach, bezmoc, beznaděj.. Silný čtenářský zážitek, dokonce i slza ukápla.. přesto se nemůžu zbavit dojmu, že předchozí autorčiny knihy se mi líbily nějak víc.
"Život není to, co chceme, ale to, co máme."
Moje první kniha od této spisovatelky a jsem velice mile překvapena, jak hezky, srozumitelně a čtivě píše. Téma této knihy je velice silné a při představě, co museli prožívat hrdinové příběhu, je mi strašně úzko. Myslím si, že popis doby, co by byla, není daleko od toho, co vlastně už bylo. Kolik rodin bylo rozděleno, kolik životů bylo zničeno, jen protože někdo chtěl a mohl. Už mám koupenou Hanu a Hotýlek. Tak jsem na ně zvědavá. Nicméně tuto knihu dlouho z hlavy nedostanu.
Alena Mornštajnová dobře píše a dobře se čte. Ale co se týče této knihy, nemohu se zbavit pocitu jakési zbytečnosti. Proč psát o tom, co se hypoteticky mohlo stát a přitom téměř doslova popisovat praktiky a situace notoricky známé třeba z padesátých let (i když tehdy nebyly děti masově odebírány na převýchovu) nebo z doby stalinismu, nacismu, konečně i ze současných autokratických společností? Přijde mi to jen jako takové "vykrádání historie", když se nedostavil nápad o čem psát. Tři hvězdy dávám pouze za formu psaní.
Zajímavé a poučné čtení. Co by bylo, kdyby se revoluce nevyvedla. Nikdy mě nenapadlo se nad tím zamyslet. V tomto směru perfektní a čtivé umělecké dílo. Ale ze všech knih paní Mornštajnové bych řekla, že Listopád mě oslovil nejméně.
Jako vždy perfektní dílo. Knížka se opět četla jedním dechem a příběh byl mrazivý.
V životě se mi stalo zatím jenom dvakrát, že by mi během nebo po dočtení knihy bylo fyzicky zle - Cujo (King) a Kladivo na čarodějnice (Kaplický).
V tomto strčí Listopád tyto knihy do obou kapes. Zasáhla mně mnohem více než 1984, kterou jsem zatím považovala za absolutní top. Přece jen, tenhle příběh je nám bližší.
Kniha si rozhodně zaslouží plné hodnocení a čestné místo v domácí knihovně. Ale už ji nikdy neotevřu. Byla to totiž nejlepší a zároveň nejhorší kniha, jakou jsem kdy četla.
Klobouk dolů před autorkou. Chystám se na další její knihy, jen doufám, že u těch už nebudu tolik brečet.
A nakonec si dovolím poznamenat: můžeme nadávat na minulou vládu, můžeme nadávat na současnou vládu...ale děkujme bohu, vesmíru nebo v co věříte vy, že nežijeme Listopád.
Nápad s alternativní historií byl dobrý, ale na 300 stranách zřejmě prostě nešlo jít do hloubky a promyslet do detailu i reálnost politických a technologických věcí. Charakteristický styl psaní je zřejmý od prvních stránek, autorce šlo spíš o vykreslení rodinného dramatu ovlivněného politickým režimem, a tak hodnotím pouze popis rozkladu jedné rodiny, a to bylo jen dobré, takže za 3*. Převýchova ukradených dětí a jejich pohled na režim mě bavil, zasloužilo by to třeba i hlubší rozpracování jako povídka.
Listopád jsem četla po knížce Niny Špitálníkové a jejích zážitcích z KLDR a nepřestávalo mě mrazit. Kniha je to bolestivná, tísnivá a tíživá, nejedna slza mi ukápla. Bylo to dokonce mé první čtecí setkání s Mornštajnovou a trochu se bojím, že Hana ani další díla z jejího pera už mě tolik nechytnou.
Autorka dokázala perfektně zacílit na stále častěji se rojící poznámky, že “to za těch komunistů přece nebylo tak zlý,”. Sama jsem to nezažila, ale možná o to víc snad můžu říct, jak moc by se můj dnešní život lišil od alternativy, kterou Mornštajnová představila, a která je až hrůzně pravděpodobná. Chraňme si to nejcennější, co máme - svobodu. To je její poselství.
Skvělá kniha, jediné, co mi osobně trochu nesedělo, byl konec - vzhledem k celému průběhu vyprávění mi všechny zvraty přišly násilné, nepřesvědčivé a uspěchané. I přes úplnou tečku, která je opravdu působivá, na poslední stránky jsem fakt jenom zírala a vydýchávala to. Ale rozhodně doporučuji!
Pro mě je Listopád obrovské překvapení a jsem nadšená! Po vlažnějších recenzích jsem nevěděla, co čekat, o to víc mě kniha chytila.
Autorka je skvělá vypravěčka s obrovským citem pro jazyk, to ostatně předvádí ve všech svých knihách. Osobně jsem se bála vybraného časového rámce a zamýšlenou prací s ním, nicméně právě to bylo na knize to nejgeniálnější. Manipulace s historickými událostmi a vedení dějové linky "co by - kdyby", mě opravdu citlivě zasáhlo - zvlášť když se jedná o období, které nám je tak blízko. Já jako vrstevník Magdy/Lenky (také mi v roce 1989 byly 4 roky) jsem příběh prožívala hodně citlivě - ta představa, že bychom žili jinak, pro mě byla naprosto šokující. Klíčové myšlenky příběhu, odsouzení bez soudu, odebrání dítěte z rodiny a jeho výchova spojená s absolutním vymytím mozku, odstraňování nepohodlných, atd. atd., to všechno je pro mě něco absolutně nepředstavitelného a zrůdného. Cenzurované dopisy z vězení svíravé pocity ještě násobily.
Vůbec mi nevadilo, že bylo od začátku jasné, jak se dvě vyprávěcí linky protnou, ale mrzelo mě, že se ani na konci neobjevilo žádné pozitivní zablýsknutí a příběh tak končí vpodstatě beznadějně.
Skvělá kniha!
Líbí se mi motiv příběhu, co by se stalo, kdyby to v Listopadu 1989 dopadlo jinak. Co se týče stylu, jakým je text napsán, tak se pro mě ničím neodlišuje od ostatních knih A. Mornštajnové, čte se velmi dobře.
Obecně mi ale na jejích knihách vadí, že jakmile se do knihy začtu, tak příběh skončí. Mám pocit, že samotný nápad má velký potenciál, ale než se stihnou postavy hlouběji představit, tak je konec knihy. I přesto, že má kniha i přes 150 stránek, tak ve finále na mě působí velmi stručně.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský důmAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Kniha mě zklamala. Mám všechny knihy od autorky, ale tahle pro mě byla zklamáním.