Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489149/bmid_listopad-lUn-489149.png
4
5495
5495
Ptali jste se někdy sami sebe, jaký by byl váš život, kdyby v listopadu 1989 dopadlo všechno jinak? Jaké by byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje. Její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají. Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, v níž se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály. Od autorky bestselleru Hana.... celý text
Přidat komentář
Vždycky si říkám, že další kniha paní Mornštajnové už nemůže být lepší, než-li za poslední. A vždycky se pletu.
Některé knihy opravdu umí vyrazit dech.. a tohle je pro mě jedna z nich.
Děkuji!
Autorka nasadila vysokou laťku předchozími knihami, trochu jsem se bála, jestli se mi tato novinka bude líbit. Kniha je z úplně jiného soudku... A přeci je to pořád "zlatá Mornštajnová". Těch citů!
Listopád...
Od autorky jsem doposud přečetl Hanu a Tiché roky... Obě tyto knihy ve mně zanechaly hluboký dojem... Listopád, ten u mě jenom podtrhl zjištění, že paní Mornštajnová je vynikající autorkou...
Ptali jste se někdy sami sebe, jaký by byl váš život, kdyby v listopadu 1989 dopadlo vše jinak?
Budete číst příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích v listopadu 1989 zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení... Uvidí ještě někdy svého manžela, své děti? Odpovědi nejenom na tyto otázky naleznete v této, pro mě neuvěřitelně čtivé, knize...
Patřím mezi Husákovy děti... Vyrůstal jsem v totalitním režimu, převrat přišel v době, kdy jsem byl v prvním ročníku střední školy... Byl jsem mezi Jiskry a poté i mezi Pionýry... Když si vzpomenu na své dětství, tak na něj vzpomínám moc rád... Na druhou stranu, k moři jsem se mohl podívat až v letech po převratu...
... Život není to, co chceme, ale to, co máme... Tak jednoduché to je...
Děkuji paní Mornštajnové za tuto knihu...
(SPOILER)
Mega SPOLIER :)
Tematicky velmi zajímavá kniha. Hezky zpracované téma coby kdyby, krásně popsáno, že pokud chcete věrné stoupence je třeba je vychovávat již od plenek a to do slova a že o svobodu můžeme přijít během mžiku.
Na druhou stranu pro mě absolutně ploché postavy s jejichž osudem jsem se vůbec nestotožnila. Jediný okamžik kdy mi bylo nějaké postavy líto bylo když Marii zabili při útěku za svobodou a ani mi tak moc nebylo líto Marie jako spíš Klárky.
Moje první knížka od paní Mornštajnové a moc se mi líbila. Pro mě jako matku naprosto hororová představa, že by tohle mohla být realita. Jsem vděčná, že listopad 1989 dopadl, jak dopadl a knížka byla jen fikce.
Po přečtení různých recenzí a komentářů jsem knihu otvírala se zvědavostí, zda budu patřit k těm, které oslovila. No, po přečtení mě trochu pronásledovala ve spánku, myslela jsem na ni i ve dne, takže ano, oslovila. Listopad 89 jsem prožívala přibližně ve stejném věku i rodinných konstelacích jako Marie, takže možná i proto. Občas už velká fabulace a přitaženo za vlasy, ale proč ne. A buďme rádi, že je to fikce. Zatím.
Byla jsem, jsem a vždy budu vděčná za to, jak se odehrála doba po 17.11.89 ... nechápu lidi, které zpětné začínají říkat, že jsme se tenkrát měli líp ... povinné by si měli přečíst, co se taky mohlo stát.
Kniha mě dostala. Tolik námětů na přemýšlení. Moc se mi líbil styl, jednoduchost a přímočarost dokonale podtrhovala šeď a pocit marnosti, kterého jsem se celou dobu nemohla zbavit. Najednou se mi vrátily všechny vzpomínky na rok 89 a úplně mě mrazilo z toho, jak to mohlo dopadnout.
Bohužel na rozdíl od předchozích autorčiných děl je děj velmi jednoduchý a přímočarý. Co ale knihu vytahuje na lehký nadprůměr je silná a mrazivá atmosféra. Velmi depresivní čtení, které mi v mnoha pasážích připomínalo 1984 s českými reáliemi.
Čtvrtá kniha od Aleny Mornštajnové, kterou jsem četla. Po zkušenostech s Hanou nebo Slepou mapou jsem čekala opět nějaký nečekaný zvrat. Četla jsem celou knihu pozorně, protože z předchozích děl mám zkušenost, že se vyplatí se soustředit na detaily, které ve finále celý dosavadní děj zboří a vystaví nový. To se zde však nestalo. Asi se mi líbi ten nápad zasadit příběh do doby, kdy komunismus neskončil. Ale příběh mi přišel plochý. Měla jsem velký problém se do příběhu vžít, ani jedna postava mi nebyla sympatická a nepřišla mi dobře vykreslená. Za mě osobně nejslabší kniha od této autorky.
Z knihy mě upřímně mrazilo, bylo šílený čím si lidé museli procházet. Na konci mi vhrkly slzy do očí. Jsem ráda, že v tom nemusíme žít a jsem vděčná, že žijeme v době v jaké žijeme ( i když to v téhle době není růžový a nadáváme na to. Covid je proti tomu nic!!!!).
Tahle kniha rozhodně dává hodně témat k zamyšlení. A myslím, že 5 hvězdiček je hrozně málo.
Tak nakonec mi asi nevadí, jakého máme prezidenta a v jaké době žijeme...mohlo by být hůř, daleko hůř!! V listopadu 1989 jsem byla na gymnáziu a prožívala převrat jako asi všichni studenti...s nadějí, že to má smysl a že vyhrajeme. Kdyby to nedopadlo, mohl by naprosto reálně probíhat děj knihy. Příkladem jsou vojenské, komunistické státy, kde život běží úplně jiným směrem a práva lidí jsou přehlížena. Po dočtení jsem hodně přemýšlela. O Marii, její dceři, vězení, o ústavu a nespravedlnosti. Možná by se kniha mohla číst na středních školách jako povinná četba.
Kniha mě nezklamala, naopak. Hltala jsem každou stránku a chtěla jsem vědět, jak to celé dopadne. Knihy Aleny Mornštajnové jsou knižní skvosty a já se těším na její další tvorbu.
U paní Mornštajnové už jsem si zvykla, že politika bude hrát celkem významnou roli v každém jejím příběhu. U Listopádu jsem ale čekala, že politika bude protkaná celou knihou. A nemýlila jsem se. I tak to ale bylo “příjemné” čtení. Kniha mě bavila a konec překvapil. Opět zdařilé dílo.
Ona je tak dobrá, myslím paní Morstajnova, hltala jsem každou stránku a bylo mi líto,že to končí.
Už se těším na další její knihu,protože tady je to opravdu záruka pěknýho počteníčka.
V porovnání s 15lety v base,bylo mejch 14 dní s covidem v izolaci pohoda.
4,75*
Opět skvělá kniha od Aleny Mornštajnové, i když jsem z první třetiny tolik nadšená nebyla. Byť se to skvěle četlo (jako vždy), měla jsem pocit, že když se autorka rozhodovala, jaký vývoj situace po "neúspěšném" průběhu listopadových protestů vybere, vybrala snad nejdrsnější možnou variantu, možná jsem i místy měla pocit, že je tendenční.
Musím ale říct, že příběh mě chtě nechtě vtáhnul a já jsem nakonec jen zírala a bylo mi z toho úzko.
Ano, Alena Mornštajnová píše na můj vkus moc plytce, osobně si myslím, že by mohla jít více do hloubky a mohla zintenzivnit, ale už jsem si na ten její styl tak nějak zvykla a navíc v Listopádu se docela překonala, tam už to bylo hodně podle mých představ, téměř perfektní :) Podařilo se jí více ukazovat dění očima hlavních protagonistek i když...stále tam byla místa, kde převládal reportážní styl, ale jako celek to působilo velmi dobře.
I když jsem vyústění celého příběhu docela dlouho tušila, konec mě přesto rozložil, byl to silný příběh, díky Bohu, že dystopický.
Doporučuji!
Kniha mě donutila zeptat se sama sebe: "Co by bylo kdyby ....." Kdyby to v listopadu 89 nedopadlo tak, jak to dopadlo, ale něco se vymklo a dopadlo by to všechno úplně jinak (Měla bych tu možnost studovat? Dělala bych stejnou práci jako nyní? Vzala bych si za manžela stejného muže?).
Pocházím z malého města na hranici východních Čech a Moravy. Nevěděli jsme tou dobou co se děje a já si to ve svých 9 letech ani moc neuvědomovala.
Jako dospělí člověk to vnímám (samo-sebou) všechno jinak a musím přiznat, že mi při čtení knihy nejednou přeběhl mráz po zádech, když jsem si uvědomila, že děj popsaný v knize by mohl být jednou z variant, která tu mohla, v případě neúspěchu, nastat.
Mně osobně se kniha líbila, autorka mě zatím nezklamala (nečetla jsem všechny knihy).
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský důmAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Musim rict, ze mi trvalo docela dlouho, nez jsem se poradne zacetla (zhruba od vypraveni zivotniho pribehu Magdaleny). Nevim proc, ale tematicky me kniha zas tolik neoslovila (stejne jako Hotylek), davam tedy urcite prednost kniham predchozim. V knizce je spousta popisnych pasazi o tom, jak rezim funguje, co zakazuje a hlasa, az mi prislo, ze se autorka misty opakuje. Navic pro me osobne tematicky jedna velka nekoncici deprese od zacatku do konce. Nicmene urcite stoji za precteni.