Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489149/bmid_listopad-lUn-489149.png
4
5513
5513
Ptali jste se někdy sami sebe, jaký by byl váš život, kdyby v listopadu 1989 dopadlo všechno jinak? Jaké by byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje. Její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají. Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, v níž se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály. Od autorky bestselleru Hana.... celý text
Přidat komentář
Co by bylo, kdyby ....
Další velmi silný příběh z pera Aleny Mornštajnové.
Další příběh, který nás nutí zastavit se, přemýšlet, vžít se a vnímat pocity postav v knize. Pocítit obrovskou beznaděj, bezpráví, které hlavní postavy prožívaly.
Kniha mne pohltila od prvních stran. Svižný děj, u kterého jsem nejednou měla husí kůži. Čím více listů jsem otočila, tím víc jsem věřila, že se vše v dobré obrátí.
Ale ne vždy, musí mít každý příběh dobrý a šťastný konec. Stejně jako "Hana" mi "Listopád" vzal na chvíli vítr z plachet, donutil zastavit a vstřebat veškeré pocity. Uvědomit si, že ne vždy a vše je samozřejmostí.
Tuto knihu jsem přečetla jedním dechem. Byť to tak nedopadlo, kniha je psaná velice reálně. A snad tomu i věřím, že by to tak klidně opravdu mohlo dopadnout. O to víc je to silný příběh . Řekla bych, že je silou na úrovni knihy Hana. Moc pěkně napsaná, i když ji teď nemohu jen tak vyhnat z hlavy.
Velmi čtivě napsaná kniha. I když se jedná zcela o smyšlený román, velmi mě zaujal. Jak jsme vděčná za to, jak listopadové události dopadly a za to, že žijeme ve svobodě.
Tak takhle depresivní knížku jsem snad ještě nikdy nečetl; jedním dechem ale dodávám, že to nemyslím jako kritiku, naopak, atmosféra popisovaná na těchto stránkách byla úžasně vtíravá a čtenář se do ní dostane natotata. Propojení dvou osudů, které plynou po větší část knihy jako tak nějak samostatně, bylo pro mě velmi překvapující a děj tak dostal další rozměr. Co me úplně rozsekalo, tak byl závěr; byl jsem neskutečně zvědavý, jak toto "postapo" autorka zakončí, a myslím si, že to nemohlo dopadnout lépe. Jedná se o mé první seznámení s touto autorkou, ale už nyní říkám, že se těším na její další knihy. Děkuji za tuto knihu, určitě doporučuji!!!
Nejde jinak,než dát 5 hvězdiček. Paní Mornštajnová prostě umí. Dystopický příběh ve stylu Orwellova 1984.
Sklamanie. Neviem, čo autorku viedlo k takej dystopii. Zdá sa mi to ako celok prehnané. Sme rovnako staré, niečo si pamätám, aj v mojej rodine boli rôzne osudy...neprijatie na školy, väzenie pre politické názory v 50tych rokoch, pracovné problémy po r.68. Ale ani po r.68 sa predsa neopakovali 50te roky a v ČSSR nevládol režim ako v Severnej Kórei. Kumulácia všemožných tragédií, príkorí a postihov mi prišla prehnaná, nič pozitívne ... Z predchádzajúcich kníh, ktoré som od autorky čítala (všetky, okrem Hotýlku, doteraz 4-5*), som mala vyvážený pocit, historické pozadie a súvislosti mi prišli spracované objektívne. Toto mi prišlo ako nejaká propagandistická literatúra a chvíľami som aj knihu znechutene odkladala. Nepáči sa mi to o to viac, že autorka je bravúrna spisovateľka, známa a obľúbená, jej knihy sa dobre čítajú a sú emocionálne pôsobivé. Mladšie ročníky, bez historickej pamäte to môžu považovať za pravdivé zobrazenie reality, aj keď sa jedná o dystopický román. Som veľmi zvedavá ako sa jej tvorba bude vyvíjať ďalej.
Další kniha od oblíbené autorky - nevybírala jsem knihu podle tématu, vlastně jsem si ani nepřečetla, o čem mám být, nehledala jsem recenze. Prostě autorka píše skvěle a její předchozí knihy mne dost zasáhly. Byly skvělé, každá trochu jinak.
Tato byla neuvěřitelná - zacloumala se mnou a dost mne vyděsila. I když příběh byl psán jako fikce, je až neuvěřitlené, jak je aktuální. Jak opět a znovu vybublává na povrch a pomalu se rozlézá mezi lidi - strach, nejistota, nenávist, pocit zmaru a beznaděje. Nezvládala jsem to číst souvisle, bylo mi až fyzicky zle či úzko, občas jsem některé pasáže přeskakovala, abych mne to tolik nepohltilo. Při druhém čtení si to vynahradím - autorka píše tak, že je škoda vynechat jediné slovo či souvětí.
Doporučuji - jak někdo již psal - jako povinnou četbu (nejen) mladým lidem.
Áje Mornštajnů se povedlo vytvořit dost slušnou orwellovskou postapo dystopii. Proč tyhle přívlastky? Protože lidé v knize Listopád nežijí. Oni přežívají. Od nepovedenýho sametu se totiž v ČSSR zastavil čas. (On se svym způsobem nepoved samet ani v reálu, ale pssst... o tom se nemluví, protože by si hodně lidí muselo sundat brejle.)
A tak tu máme Máju a Josku. Lidi plný nadějí. A tohle je příběh o nich. Nějakej zelenej mozek se v zemi, kde mají velký i filcky, rozhodne, že Gorbačov je měkejš a neni dost zapálenej pro budování lepších zítřků a tak dostane kuli do palice a... ta-dá... opět se nám tu v ulicích prohání přehlídka sovětský bojový techniky. Tentokrát se ale nepíše rok, co má Jágr na dresu, ale rok 89, tudíž Mája a Joska si svoje naděje můžou vzít, zmuchlat a zahodit do koše. Konečně vzniknul ten socialistickej ráj!
Celej tenhle příběh je plnej strachu a beznaděje. A člověk, když se začte, má pocit, že mu furt stojí fízl za zadkem a čumí, co dělá. Tohle by měla být povinná četba pro všechny mladý (a zejména pro ty, co mají sklony si totalitní režim romanticky idealizovat. A jako, že jich přibývá.), aby si uvědomili, za co naši fotrové a matky cinkali klíčema. Paní Mornštajnová prostě atmosféru udělat umí a svoje příběhy vypráví s lehkostí. Postava Máji má hloubku a postupně sledujeme její přerod v rezignovanou bytost, která ale v hloubi duše si tu naději uchovává. Její dcera je naopak státnim aparátem vychovaná poslušná budovatelka s vymytym mozkem. Vedlejší postavy onu dusnou a beznadějnou atmosféru dotváří.
Jediná věc, co mě trošku zamrzela je předvídatelnej konec. Ten totiž svítí pátracim reflektorem ze strážní budky na kilometr daleko, ale to je jen malej flíček na jinak skvělý knize a Listopád určitě stojí za přečtení.
Já bych knihu dystopií nenazývala, bohužel mi spousta věcí byla povědomá. A to nejen ve státě českém. Bylo mi pocitově špatně z toho co se v knize dělo, vymývání mozků, život v neustálém strachu z toho ocitnout se ve špatný čas na špatném místě, strach z toho o čem a s kým můžu mluvit, strach ze strachu. Náš život není dokonalý, ale vždy může být hůř. A teď si potřebuji nutně přečíst něco pozitivního, nad čím netřeba přemýšlet.
Už asi všechny knihy Aleny Mornštajnové budu srovnávat s Hanou, která ve mě rezonuje i po několika letech. A ta je jedinečná. Listopád nebyl tak dobrý, ale asi je to i tím, že jsem čekala něco trochu jiného. Každopádně obdivuji, že autorka dokáže ukazovat, že život není fér a že ne každý příběh končí šťastně, to dává jejím knihám sílu.
Je mi moc líto jen průměrného hodnocení, ale do Listopádu jako by autorka ani trochu nepromítla sama sebe. Škoda, protože to knize škodí. Dystopický příběh je pochmurný, depresivní, líčí alternativní vývoj dějin opravdu bez příkras, ale pro mě bohužel i bez jakýchkoliv emocí. Mašinérie byla vykreslena do detailů. Bohužel ta špetka citu v závěru, či jejich náznak, tj. prozření hrdinky vychovávané diktaturou pro diktaturu, byla na takový text hrozně málo. Kniha obsahuje téměř výlučně kapitoly bez dialogů, je celkově hodně upovídaný, ale aniž by řekl příliš. I tak se kniha čte dobře, autorka má obrovský talent, takže ji budu sledovat i dál.
(SPOILER) Nečtu českou tvorbu a pak najednou jdu a držím Listopád v ruce aniž bych věděla, o čem je. Začnu číst, jak protestují v roce 1989 a přátelé nekecám, já tak třetinu knihy čekala kdy přijde to osvobození. Netušila jsem, že je to příběh "co by, kdyby". O to horší pro mě bylo pokračování příběhu. Na konci mi ukápla slza, protože jsem doufala v alespoň relativně šťastný konec a musím říct, že kniha se mi vskutku líbila a možná dám šanci i dalším od autorky.
Nejčtenější knihu 2021 dle databáze knih, jsem nechtěl vynechat, autorku už mám také nějaký cas v merku a navíc žije v mém rodném ValMezu. Ke knize, téma paralelní historie mám rád, zde mi vadilo, že vývoj byl tak nějak tendenční viděl jsem obrazy z knih o KLDR či Kubě případně 1984. Asi kdybych měl od autorky víc načteno lépe bych přijal i pomalejší děj a celkový styl. Kniha je, i přes výhrady výše uvedené, velmi čtivá a času s ní nelituji. Rád bych si s podobného prostředí přečetl něco kde události 68 nebo 89 vedly k opravdu lepším zítřkům. Existuje? Dejte mi vědět prosím.
Kniha se mi hodně líbila, ač jsem z ní měla trochu strach, jaké to bude. Velmi realistická vize budoucnosti, jak to s námi mohlo dopadnout. Děsivé. Četlo se samo, řekla bych jedna z nejlepších knih autorky.
Považuji tuto knihu opět za knihu PANÍ spisovatelky. Čtivá, mrazivé čtení, které graduje, souběh životů a míjení se, a co by kdyby není jen o době, to je i o těch dvou hlavních rolích. Diktátorská deformace - vždyť kolik lidí žilo vlečeno dobou v nevědomosti. Znovu to otvírá minulost jaká byla. Ještěže není. Komunismus jsem zažil, ale jako ten vlečený, co na něm neviděl moc špatného až na ... a tady bych jmenoval všechno, co v té knize bylo ... díky paní hano.
Zažila jsem ve škole povinnost číst určitý druh knih a zařekla se, že socialistický realismus nikdy více. Tady byly některé kapitoly právě v tom duchu. Jistě, měly odůvodnění. Jak jinak popsat zrůdnost systému, než jeho prostředky? Ale hrozně jsem s tím bojovala. Ale to byl jediný problém. Samozřejmě z té smyčky v historii mrazí a rozhodně příběh vede k přemýšlení. U mě nejvíc vyvstávala otázka :je to opravdu za námi?
Kniha je čtivá. Zajímavá myšlenka,...co by bylo, kdyby.
"Život není to, co chceme, ale to, co máme. Tak jednoduché to je."
...těžkosti, nepřinášejí vyšší moc, ale působí si je lidé navzájem.
Líbila.
Nápad na knihu dobrý, ale trefně popsala i moje pocity tatjana1737. Listopád 1989 by se těžko vyvíjel tak "poválečně" jako čistky v padesátých letech a jak je v knize popisováno a to byla věc, která mi na knize vadila.
Celkem slušná kniha, pro mne osobně bylo na ní zajímavé rozvinutí alternativního vývoje v roce 1989. Byl jsem tehdy zrovna na vojně, po dostudování VŠ, a myslím si, že kdyby se předtím ty režimy nezhroutily jinde a Gorbačov nedal najevo, že nezasáhne, byl by to velmi pravděpodobný scénář. První dny to v kasárnách kolem mne u nemalé části "záklaďáků" nevypadalo na nadšení, že se režim hroutí. O gumách (důstojníci a poddůstojníci ČSLA) nemluvě. Naopak, od některých jsem to schytával, co si to zase vysokoškoláci vymysleli a oni kvůli tomu nemohou na vycházky. Zlomilo se to tak po týdnu a zničehonic se titíž ověsili trikolórami a byli z nich revolucionáři.
Proto mi přijdou osudy, vylíčené v knize velmi uvěřitelné (koneckonců, byl by to pouhý návrat k tomu, co tu bylo), nicméně literárně i emocionálně kniha nedosahuje dle mého názoru kvalit Hany. Což ale neznamená, že je špatná, naopak.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský důmAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Opět krásný příběh. Tato autorka nikdy nezklame.