Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489149/bmid_listopad-lUn-489149.png
4
5493
5493
Ptali jste se někdy sami sebe, jaký by byl váš život, kdyby v listopadu 1989 dopadlo všechno jinak? Jaké by byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje. Její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají. Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, v níž se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály. Od autorky bestselleru Hana.... celý text
Přidat komentář
Skvělý silný příběh, který by podle mě stejně dobře fungoval i bez toho, aby se musela tvořit nějaká alternativní historie. Ta mě rušila.
Pokud byste chtěli od autorky přečíst jedinou knihu, pak doporučuji Hanu. Zde je vidět, že i při Listopádu používá stejný způsob myšlení, stejné principy a postupy, které postupně odhalují ukrytá tajemství i odvrácenou (v tomto případě fiktivní) stranu naší historie. Přesto stále dokáže udržet styl a napětí.
Autorka píše dobře, ale stejně jako u Hotýlku mi tady něco chybělo, abych mohl hodnotit plným počtem *.
V knize jsou použity a popsány aspoň částečně některé skutečnosti z padesátých a sedmdesátých let ČSSR a jsou vztaženy k alternativní historii let devadesátých a nového století. Podle mě se jedná o docela zajímavou sondu a pokus o vykreslení alternativní přítomnosti, ale s využitím pouze těch prvků, které už jsme v dějinách zažili. Nic nového autorka do knihy nenapsala, žádné převratné myšlenky jsem tam nenašel.
Dovolím si ještě krátký komentář k recenzi na zadní straně obálky:
"A.M. napsala strhující a jímavý příběh, který se v naší zemi naštěstí nestal. V různých podobách se však dodnes odehrává v řadě míst na světě."
Jen poznamenám, že tato krátká recenze už za pár let může pozbýt platnosti a že tento autorčin popis světa může začít nabývat v mnohém shodných rysů se současným světem, jen tam bude cca 35 let zpoždění.
V tom vidím velký přínos knihy, že si můžeme uvědomit, co všechno se může stát.
Nejdřív jsem si myslela, že kniha bude nudná. Jakmile jsem se začetla, už nešlo přestat. Hrozně se mi líbí námět knihy a začerněné věty v dopisech. Povedla se. Kniha vhodná do čtenářského deníku:)
(SPOILER) Kniha je dostatečně zajímavá a děsivá na to, aby dokázala zaujmout širokou čtenářskou obec, což ostatně vidíme i zde. Musím ocenit práci s fiktivní realitou, která zde byla nastíněna, nejvíce se mi líbilo zpracování Magdaleny a jejího pohledy na věc. Kdyby byla jako Jana, bylo by vše jednodušší a kniha by mohla končit úplně jinak, ale ona byla Liška a navíc ukázkový příklad dítěte vychovaného v socialistickém ústavu. Oslovilo mě dosud nezpracované téma a oceňuji zajímavý konec. Z hlediska ženy, která strávila 15 let ve vězení za to, že chtěla svobodu a změnu, si ale nedokážu představit, že by s útěkem souhlasila a za roky, co mohla poznávat protřelost systému věřila, že je to tak snadné. Rovněž, pokus jsme celou dobu četli, že všude hlídkuje armáda, nepředpokládám, že by si hranice neopatřili lépe. Tady mi chybí i propracovanější psychologie a myšlenky. Závěr knihy je, řekla bych, až uťatý. Tak dlouhou dobu vytvářený fikční svět je najednou odbyt pouze domnělou svobodou a pozdě předanou zprávou, smrtí Jany. Můžeme zde vidět jakési lepší vyhlídky do budoucnosti, ale působí spíše pateticky a neuvěřitelně.
Věřím, že by nejedno srdce příznivce totalitního režimu zaplesalo. Jak krásně by nám bylo... Dnes bereme většinu věcí jako samozřejmost, kniha přiměje na chvíli se zastavit, zamyslet... Jsem fandou A.M., bezpochyby jde o jednu z předních autorek dneška. I když Listopád dle mého nepatří k jejím nejlepším dílům, místo v mé knihovně má.
(SPOILER) Mornštajnová písať vie, o tom sme sa už mohli mnohokrát presvedčiť, ale pri tomto diele sa nemôžem zbaviť pocitu, že sa pustila do žánru, ktorý je nad jej sily, do tém, ktoré nedokázala úplne ukočírovať a že to celé tak trošku odflákla. Vo výsledku som mierne sklamaný, očakával som trochu prepracovanejšie a komplexnejšie "čo by všetko nasledovalo keby..." a dostal som iba veľmi zbežne opísanú krajinu podobnú KĽDR, kde by som samozrejme ako človek narodený už do demokracie nechcel žiť ani sekundu. Ale tie očakávania boli asi aj moja chyba. Tiež som sa nedokázal počas čítania akosi úplne preniesť do deja, ktorý akoby sa celý čas nevedel rozhodnúť, či chce byť varovaním, dystopiou alebo obyčajným príbehom !!spoiler!! matky a dcéry vo zvláštny čas, vo zvláštnej krajine. Ja si teda vyberám to varovanie, ktoré je v týchto časoch potrebné ako soľ!
Uf....
Jasně, já vím. Všichni už ji četli. A všichni už dávno ví, jak je úžasná, to je celkem nasnadě. Ale že to bude tak náročné, že mi to dá tak krásně zabrat, to mě zaskočilo.
Listopad 89 mě zastihl v době dospívání, kdy byla nejdůležitější ze všeho aktuálně prožívaná velká láska a všechno ostatní dění kolem byla spíše jen dobrodružná kulisa. Ale teď to vnímám úplně jinak. Stále vidím tátu, jak sedí s chraptícím rádiem potmě v jídelně, poslouchá rušenou Svobodnou Evropu, nebo Hlas Ameriky a střídavě váhá, bojí se, je odhodlaný, naštvaný, smutný. Ten obraz tatínka umlčujícího mě prstem na rtech, znělky obou stanic, naléhavost v hlasech tehdejších redaktorů, prostě celou tu scénu budu mít už navždy pod kůží. Ale teď už v jiných souvislostech. Ta změna ve vnímání má jediný důvod. Mám děti.
A přemýšlím nad tím, jak velkou část z toho má na svědomí paralela s dneškem.....
"Anna už věděla, že v životě se střídají chvíle klidu se dny, v nichž se člověk musí hodně snažit, aby dokázal jít dál."
Smutné, ale krásné čtení... Zažila jsem komunisty, estébáky, milice, kádrováky i ten 17. listopad. Ale nikdy mne nenapadlo, jak by život náš a našich dětí vypadal, kdyby sametová revoluce nebyla sametová a moci se chopili esenbáci, vojáci a armáda. Znásobená totalita a úplná likvidace jakéhokoliv náznaku nesouhlasu nebo odporu vůči režimu. Mizející lidé a plné kriminály. Rozbité rodiny, nešťastní prarodiče, zničení rodiče a zoufalé děti. Asi by člověku nezbylo nic jiného, než se pokusit zdrhnout...Hluboká poklona paní Mornštajnové a díky Bohu, že to dopadlo jinak !! Netradičně plný počet a vřele doporučuji.
Za mě skvělá kniha, osobně jsem 17. Listopad nezažila, ale tento námět mnou jednoduše otřásl. Doporučuji
Při čtení knihy mi občas běhal mráz po zádech.Sama jsem 17.listopad zažila (jako dítě), ale tento scénář bych opravdu nechtěla. Obdivuji představivost spisovatelky, ale kniha je spíše depresivní. Hlavní hrdinka, dcera je bohužel celým režimem poškozena nejvíce. A její matka prožívá svá nejlepší léta bohužel ve vězení. Myslíte si, že se jim nakonec podaří setkat?
AUDIOKNIHA: Na tomhle počinu mě zaujalo téma a myšlenka. Cesta do alternativní budoucnosti je velmi lákavá. Příběh dvou žen je v první řadě velice tíživý a smutný. Hodně smutný. Takže pokud nemáte zrovna nervy v pohodě, radši prozatím vsaďte na jinou knížku. Jinak ale doporučuji k zamyšlení. Buďme rádi, že to ve skutečnosti dopadlo jinak... Za mínus považuji jen to, že mě na konci tentokrát (oproti Haně) nečekalo žádné překvapení. A styl vyprávění mi nějak nedovolil se s hrdiny opravdu sžít, jako by to bylo ploché. Cítila jsem, že z toho všeho šlo vytřískat víc... Jinak slušná práce. 80 %
Poutavý příběh, který šel napasovat nejen na smyšlenou historii, ale věřím, že by to bývalo mohlo takto skončit. Nejedná si o autorčinu nejlepší knihu
Šílené, nepředstavitelné, mrazivé. Asi takto bych to shrnula. Na Hanu to sílou příběhu nemělo, ale zařadila bych to hned za ní. Ještě, že se máme, tak jak se máme :-)
Ne, tohle není dobré. Nebo vlastně je. Ovšem není to vynikající. Mornštajnová je bezpochyby jedním z nejlepších autorů dnešní doby, ale tady jí dochází dech. Je těžkopádná, příběh předvídatelný, popisy známých věcí zdlouhavé. A to jsem člověk, co komunismus nezažil. Ale jak říká babička - nemůžou být pořád jen tučné roky, takže se těším na spisovatelčin další počin.
Co by bylo, kdyby ....
Další velmi silný příběh z pera Aleny Mornštajnové.
Další příběh, který nás nutí zastavit se, přemýšlet, vžít se a vnímat pocity postav v knize. Pocítit obrovskou beznaděj, bezpráví, které hlavní postavy prožívaly.
Kniha mne pohltila od prvních stran. Svižný děj, u kterého jsem nejednou měla husí kůži. Čím více listů jsem otočila, tím víc jsem věřila, že se vše v dobré obrátí.
Ale ne vždy, musí mít každý příběh dobrý a šťastný konec. Stejně jako "Hana" mi "Listopád" vzal na chvíli vítr z plachet, donutil zastavit a vstřebat veškeré pocity. Uvědomit si, že ne vždy a vše je samozřejmostí.
Tuto knihu jsem přečetla jedním dechem. Byť to tak nedopadlo, kniha je psaná velice reálně. A snad tomu i věřím, že by to tak klidně opravdu mohlo dopadnout. O to víc je to silný příběh . Řekla bych, že je silou na úrovni knihy Hana. Moc pěkně napsaná, i když ji teď nemohu jen tak vyhnat z hlavy.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský důmAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Na jednu stranu istota v živote, ale aku obrovskú cenu za to človek musel zaplatiť. Desivá predstava ze by sme žili v takomto svete.