Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489149/bmid_listopad-lUn-489149.png
4
5492
5492
Ptali jste se někdy sami sebe, jaký by byl váš život, kdyby v listopadu 1989 dopadlo všechno jinak? Jaké by byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje. Její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají. Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, v níž se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály. Od autorky bestselleru Hana.... celý text
Přidat komentář
Příběh matky, kterou totalitní stát připraví o dceru, manžela a svobodu, se odehrává v miliónech osudů již od dob komunistického SSSR a nacistického Německa po současnou Severní Koreu. Autorka jej zasadila po kulis alternativního Československa, kde byla Sametová revoluce zinscenována Státní bezpečností a všichni účastníci zatčeni. Čekala jsem větší dějové zvraty nebo emocionálnější chování obou hrdinek, ale vše se tak táhlo - pobyt ve vězení i v ústavu. Nevím, jestli to byl autorčin záměr jako metaforické vyjádření stereotypního přežívání v totalitní šedi. Hana má u mě 100%, Listopád 60%.
Je to trochu slabší než ostatní knihy od této autorky, ale jinak mě příběh docela zaujal...
Kniha mi prostě "časově" neseděla. I když jsem věděla, že je to psané ve stylu "co by - kdyby", prostě mi to nějak neladilo.
V knize bych revoluci zasadila do 68roku a pro mě by byla úplně v pořádku.
Jinak děj, vztahy, osudy....., všechno velmi silné, nutilo mě to číst dál. Když opomenu to zvláštní zasazení do současnosti, tak kniha opět povedená.
Kniha je velmi ponurá, proto se mi k ní těžko vracelo.Nakonec mě příběh pohltil, takže za mě získala 3 hvězdičky.
Musím uznat, že jsem lehce zklamaná. Knihy Aleny Mornštajnové mám moc ráda, a tak jsem měla asi moc velká očekávání. Mrzí mě, že se v knize nepracovalo více se sametovou revolucí a celkově s naší zemí. S tou to mělo společnou pouze polohu.
K postavám se mi nepodařilo přilnout. Co mě opravdu zaujalo, byl pohled na to, jak dokáže systém lidem vymýt mozek. Průběh dospívání a vývoj myšlení Magda (Lenky) byl opravdu zajímavý.
Ke konci se příběh trochu rozpohyboval a závěrečný dopis mě dokonce dojal. Díky němu jsem přidala jednu hvězdičku navíc.
(SPOILER) Jak neobyčejně ponuré čtení. O to více, že autorka se patrně kromě let padesátých inspirovala režimem v Severní Koreji, kde ten režim stále trvá. Tomu ani šťastný konec nešel vymyslet...
JAK BY TO MOHLO VYVÍJET, KDYBY NĚJAKÁ HISTORICKÁ UDÁLOST DOPADLA JINAK, NEŽ DOPADLA?
Tento záměr zpracovali už jiní autoři, v poslední době se proslavil třeba Timur Vermes. Jeho vtipný příběh o oživlém Hitlerovi se v Německu stal hitem a byl přeložen do mnoha jazyků.
Něco takového se ale paní Mornštajnové nepodaří. Knížka není vyloženě špatná, ale chybí jí prostě hloubka a nějaký ten šmrnc. Je to jen beznaděj a beznaděj . Autorka mohla možná vytěžit víc ze vztahů malé Magdy s ostatními holkami i "dozorkyněmi" v socialistickém převýchovném pasťáku. Také její setkání s matkou přes všechnu snahu vyznívá rozpačitě, i když logicky: autorka nechá matku emigrovat, a navíc si čtenář nemá být jistý, zda pokus o překročení hranic maminka vůbec přežila...
No, jsem zvědavý, na jaké téma se Alena Mornštajnová zaměří v další knížce. Doufejme, že nám svoje možnosti představí v lepším světle, než se jí to podařilo v Listopádu.
(SPOILER)
Tato kniha je podle mě nejslabším dílem Aleny Mornštajnové (četla jsem vše kromě Hotýlku). Děj je jen těžko uvěřitelný, autorka zrecyklovala reálie 50. let a cokoliv, co k nim přidala bylo neuvěřitelné - masové mizení tisíců lidí, žádné technologie ani na počátku 21. století, nebo i to jak se po revoluci najednou v noci objevily stovky vojenských vozidel s mladými Čechoslováky, kteří v noci za střelby a křiku tahali lidi někam do tělocvičen.
A co teprve ty “ozdravovny”…
Kniha je díky tomu velmi nevěrohodná.
Použila jsem sice slovo příběh, ale přijde mi že většina knihy byla vlastně jen popis těchto stěží uvěřitelných okolností a jediný náznak příběhu bylo tradiční prolnutí linek dvou postav (zde Marie a Magdaleny) na konci příběhu.
Jenže i tento krátký úsek byl velmi předvídatelný a nepřekvapil mě.
Jsem poměrně rozpačitá. Ačkoliv se kniha snadno čte - jako všechna autorčina díla, a téma alternativní historie je populární, toto se nějak nepovedlo.
Poslechnuto v podání tří žen - skoro jsem místy nedokázala u poslechu něco dělat, jen jsem sledovala, jak děj pokračuje. Jak věrohodné! A čtenář, který aspoň nějakým způsobem podobné zkušenosti zažil alespoň nějakým minimálním způsobem, tohle může sledovat skoro s odporem. A příběh samotný - jak smutné, jak beznadějné.
Tak toto byla divně příjemná změna.Zajímavé rozptýlení od mých obvyklých čtenářských výprav.Trochu i deja vu,na totáč mám z dětství ještě živé vzpomínky-všudypřítomná absurdita,masáž našich dětských mozků,nedůvěra a strach.Věci se děly divně,smysl dávalo jen máloco,ale my to jako děti brali jako přirozenou realitu,jedinou možnou a existující.Celé se mi to připomnělo,kniha tou dávno vyčpělou atmosférou úplně dýchá.Což je pro mě velmi zajímavé a jedinečné,nyní ale už také dost děsivé -taková socialistická dystopie,která má stále čím oslovit...
Kniha přečtená jedním dechem, téma zajímavé, stojí za zamyšlení a diky ze to v '89' dopadlo, tak jak to dopadlo. Všem mohu doporučit
Achjo, to bylo tak depresivní... Maji mi bylo celou dobu hrozně líto, až jsem na konci i uronil slzu. Hodně silná kniha a zaplaťpánbu, že je to jen fikce. Brr. Vzpomeňte si na to pokaždé, když vás byť jen napadne nostalgicky vzpomínat na to dobré... To máme totiž jako lidi vrozené, na špatné zapomínat. Někdy je to dobře, ale brání nám to se poučit z minulosti.
V rámci výzvy 2022 - kniha s předmluvou. Mám stejný názor a stejné pocity , jako Olca1983. Jen s tím rozdílem, že já jako tří a půl leté pískle si pamatuji jen zvonění klíčema v Budějcích na náměstí. A že jsem se tam ukrutně nudil, naši nechtěli jít domů a tak jsem si šťoural hlínu mezi dlažebními kostkami...
Co se knihy týče, přečteno jedním dechem během "speciální operace" na Ukrajině s děsivým mrazením v zádech.
A konec příběhu? Už dlouho se mi nestalo, aby mě něco tak moc dostalo a měl jsem srdce jako ve svěráku. Smutné, děsivě smutné!
Ale já stejně celý léta říkám "bacha na ně!!"
Obdivuji paní Mornštajnovou za výběr tématu. Byl to odvážný výběr a zhostila se toho jako vždy na jedničku. Kniha se mi dostala pod ruku v době "speciální válečné operace" na Ukrajině, takže čtení bylo o to mrazivější. Z dob totality si toho totiž moc nepamatuji - v 89. roce jsem šla do první třídy, takže si z dětství jen matně pamatuji fronty na mandarinky. Ale představa, že by se "to v 89. nepovedlo" a já bych v tomhle žila, je až děsivá. Člověk si ani nevybavuje, kolik rodin se v historii zničilo a ke kolika nepochopením mezi blízkými došlo.
Od Aleny Mornštajnové mám přečtené všechny knížky. S četbou této jsem váhala a pořád ji oddalovala. Bála jsem se tématu. Pokud někdo, stejně jako já, přemýšlíte, zda číst nebo nečíst, tak jděte do toho. Paní Mornštajnová opět ukázala, jak skvělou vypravěčkou je. V duchu se jí omluvám, že jsem pochybovala. Kniha se četla sama. Byla naprosto skvělá.
Svoboda a demokracie nejsou samozřejmostí... Tato kniha mě dovedla také k zamyšlení, kolik nám z té svobody a demokracie zbylo, navzdory tomu, že naše dějiny se odehrávaly jinak, než je psáno.... Cítila jsem tam tak trochu skryté poselství.....
Z této alternativy opravdu mrazí.
Další kniha paní Mornštajnové, která se vám dostane pod kůži.
Tohle bylo sychrave a studene jako listopadove pocasi. Skvele napsano, totalita je zlo.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský důmAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Mistrovská fabulace, tedy alespoň podle mě. Myslím si, že kdyby knihu četl někdo ze zahraničí, nepozná, že jde o fabulaci a to se mi na ní líbilo.