Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489149/bmid_listopad-lUn-489149.png
4
5492
5492
Ptali jste se někdy sami sebe, jaký by byl váš život, kdyby v listopadu 1989 dopadlo všechno jinak? Jaké by byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje. Její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají. Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, v níž se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály. Od autorky bestselleru Hana.... celý text
Přidat komentář
Zdá se, že lidem je tak dobře, že jim naplňují životy uměle vytvořené depresivní příběhy. Touha po dramatu za každou cenu. Kde je poptávka, je i nabídka, takže autorka jen zaplňuje vzniklé místo na trhu. To se jí daří. Za to dávám hvězdičku.
Zpočátku jsem neměla vůbec ponětí, že jde o fantazírování autorky a připomínalo mi to spíš události roku 1968.
Tahle slátanina historie zasazená do listopadu 1989 - co by bylo, kdyby - se rozhodně nedá číst ani pro poučení ani pro zajímavost!
Tichá, chladná, mrazivá. Tohle jsou tři slova, kterými bych knihu popsala. Moc se mi líbí děj, i jeho účel, který by klidně mohl existovat. Impozantní příběh, je úžasné, kde všude bere paní Mornštajnová tu nepřetržitou kreativitu. Ideální pro chladné, temné večery.
Pokus o science fiction podle mne není moc zdařilý. Byl bych potěšen, pokud by byl děj zasazen do raného období "budování komunismu" po roce 1948 - tam se děla spousta nepravostí! Celkově je román napsán velice hezky - reportážní styl je vhodně smíchán s osudy hlavních postav a mám ze čtení hezký pocit.
Z počátku mi běhal mráz po zádech. Listopad jsem zažila a toto bylo jako vrácení se v čase. Už jenom ta představa co by bylo, kdyby ...
Jenomže přes všechny ty osudy postav se mrazení vytratilo a zbyla jenom šeď. Bohužel ...
Kniha má zajímavý téma, byla dobře zpracovaná, místy tedy mohla být rozvinutější a škoda konce, ten byl takový useknutý . I tak doporučuji přečíst.
Dobře napsané, ale nedokáže úplně vtáhnout do děje. Když se to trochu začne dařit, kniha skončí. Námět je velmi dobrý, ale zpracování bohužel působí spíš jako poznámky, které mají teprve být zpracovány do delšího díla.
pro mě neskutečně zajímavý počin. nikdy jsem se vlastně nezamýšlela, co by se dělo, kdyby se věci udály jinak, a toto bylo (dle mého) velmi věrohodné. bylo mi z toho chvilkou hrozně smutno, pak jsem byla napjatá, naštvaná, a pak zase smutná. jako matce se mi to četlo asi ještě o něco hůř, a ten konec jsem téměř obrečela. nicméně ano, tyto věci se bohužel děly, dějí a pravděpodobně budou dít
Od paní Mornštajnové jsem četla dvě knihy a velice se mi líbily. Autorka je ve stylu psaní příběhů nepřekonatelná, píše velice čtivě, čtenář se začte v podstatě od první stránky. Co se týká tématu této knihy, tak mne téma neoslovilo. Bylo zde využito v plné míře všech prvků totalitních režimů, jak z druhé světové války, socialistických režimů, tak ale i dystopií, jako je např. Příběh služebnice. Kniha nepřinesla nic nového, zajímavého. Byl to velmi depresivní a pesimistické. Knihu jsem dočetla pouze proto, že je autorka píše čtivě, zajímalo mne jak dopadne příběh, který se rozběhl v druhé polovině knihy a také, že se mi ostatní knihy od autorky velmi líbily.
Nebylo to špatné, ale tematicky trochu slabší. Styl psaní je ale pěkný. Za přečtení kniha určitě stojí, dávám tři a půl hvězdičky.
Perfektní čtení, zaujal mě děj knihy hned od začátku. Nedalo se odtrhnout. Přečteno velmi rychle jedním dechem. Smutné, ale opravdu strhující. Doporučuji.
Knihy této autorky mám ráda, ale u této s hodnocením patřím asi mezi menšinu. Její styl je čtivý, námět zajímavý, obálka nádherná, ale, i když je to jen fikce, mohlo být toto téma propracovanější.
To "Kdyby". Vždy si říkám: "Ještě, že mi do myšlenek nikdo nevidí."
Minulost byla, nedá se změnit. V každé době je snaha ukázat historii v novém světle.
Dnes mi přišel email. Není to fikce ani historie, je to realita naší dnešní země. Tímto nikoho a nic nesoudím.
- Svobodná země si vyrobí energii pro své občany a přebytky prodá.
Kolonie musí poskytnout veškerou produkci a potom si ji teprve může zpě draze
koupit.
Přeji si pro všechny klid, zdraví, úsměv na tváři a pro nás čtenáře hodně krásných knih.
Tahle kniha mě vůbec nenadchla. Příběh byl sice silně emotivní, ale hrozně negativní, ponurý a depresivní.
Listopad 89 jsem zažila jako
14.letá holka, ale tenhle příběh ve mě nic nezanechal.
Co by se mohlo stát, kdyby dál pokračoval komunismus…divný příběh, moc se mi to nelíbilo, a to mám paní Alenu moc ráda.
Naštěstí se to nikdy nestalo a nestane :)
(SPOILER)
Z počátku jsem měla problémy se smířit s tím, že vše vypadá jako Mornštajnová, ale jí vystavěný příběh není příběhem z historie. Přesto tak vypadal.
Fiktivní svět, ve kterém se listopad 1989 nevyvedl, tu běží dál vedle Západu, kde dochází k událostem, co známe. Osobně nejsem přesvědčená, že by došlo ke všem teroristickým útokům. Ve světě Mornštajnové se ignoruje role východního bloku na africké diktátory a na Blízkém východě, tedy na oblasti, které jsou zdrojem nestability současného světa.
Příběh o sobě je klasická Mornštajnová, zde pouze se dvěma postavami, zbytek jsou jen komparzisté. Zaujaly mě konsekvence s obrazem Panny Marie.
Vše skončilo tak, že bych potřebovala druhý díl, abych si potvrdila moji domněnku, že se kolo dějin vrátí do své trajektorie.
Asi do půli knihy jsem se nemohla začíst, připadalo mi to podobné knize 1984 nebo Příběh služebnice. Začalo mě to bavit později, s napětím jsem čekala, kam příběh bude směřovat. Povinná četba pro všechny, kteří s láskou vzpomínají na socialismus. Já bych to nevrátila ani za nic.
Nesnadno definovatelné zklamání. Především je nejnovější román Mornštajnové - přes veškeré obsažené utrpení, křivdy, rodinné tragédie nebo počet mrtvých - emocionálně vyprázdněný, nebo tak nějak vyčerpaný. Jako by Mornštajnová spisovatelsky vyhořela a já tak místy četla popisnou statistickou ročenku v textu místo v odrážkách. V půli knihy už jsem byla téměř rozhodnutá knihu opustit... ale doufala jsem, že se snad mýlím. A taky mě zajímalo, jak to s rodinou Hajných skončí... Jenže kniha postrádá nejen emociální náboj, ale i inovaci a překvapivý moment.
Mornštajnová v Listopádu prakticky pouze zrecyklovala nejznámější rysy tíživých dějinných momentů druhé světové války a osmašedesátého, přestože se jí zvoleným tématem naskytla jedinečná příležitost zapnout fantazii a vytvořit něco burcujícího (to totiž potřebujeme dnes více než kdy jindy), ale taky nového, jiného. Se zjednodušujícím klišé "dějiny se opakují" prostě recyklovala všechno, co už jednou sama napsala. Už teď téměř nevím, o čem kniha je, pokud jsem to vůbec věděla, a hlavně jaký je message. Protože dějiny se sice opakují, ale pouze ve svém vzorci, nikoli v použitých nástrojích. Vývoj prostě zastavit nelze. Platné jsou pouze staré známé pravdy o krutosti diktatur produkujících odlidštěnou společnost. Ale o tom byla napsána celá řada knih a podstatně lépe, obávám se. Jedna hvězda za vážnost tématu. Zapomenout své dějiny je to nejhorší, co si lidstvo může udělat. Jen tak lze nechat bez odpovědné reakce zas a znovu opakované pokusy o reinstalaci starých pořádků.
Z tehle knihy mrazi. Konecne jsem pochopila, jak se asi zilo nasim babickam a rodicum...
Jsem z toho příběhu poněkud na rozpacích. Námět zajímavý, ale zpracování mi připadá poněkud ploché. Je poměrně jednoduché vzít mišmaš představ o 50. letech, Koreji, SSSR ap. a splácat dohromady příběh, byť čtivý. Ale měl by obsahovat víc než jen konjunkturální příběh. Ono to s tím socialismem/totalitarismem/tyranií také není tak jednoduché, jak dnes vidět, a tak by to chtělo mnohorozměrný obraz, jdoucí více do hloubky. Celkově jsem zklamán. Podobně mě zklamalo "Dítě č. 44".
Nenapadá mě jiný motiv, co chtěl dílem "básník říci" než "hleďte, jak se máme dnes dobře". A to je pro ponaučení hodně málo. A hodně lokajské...
Velmi silná kniha. První polovina byla pomalejší, ale v druhé části bylo těžké se odpoutat.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský důmAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Tahle spisovatelka ma bohuzel ten dar, ze z kazdeho, i sebevaznejsiho, tamatu udela dovolenkove cteni ke kafi pro neprilis premysliveho ctenare, kterych je v populaci vzdycky nejvic. Nesmyslne vysoke hodnoceni tohoto zenskeho romanku to jen dokazuje.