Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532047/bmid_listopad-65c9dd301a975.png
4
5424
5424
Co kdyby události roku 1989 postavily komunistický režim znovu na nohy? „Socialismus neskončil, socialismus trvá,“ mohlo by se v Československu roku 2019 zpívat u příležitosti oslav třicetiletého výročí potlačení prodemokratické kontrarevoluce. Alternativní historii uplynulých tří dekád prožívají hrdinové nového románu Aleny Mornštajnové, jejichž svět se od dob takzvané normalizace příliš nezměnil – a jestli přece, tak jenom k horšímu. Marii účast na listopadových demonstracích vynesla patnáct let v kriminálu, která strávila dohady o dalších osudech svého manžela, syna a dcery. Magdalena vyrostla v ústavu pro děti, jichž se rodiče označení za nepřátele režimu údajně zřekli a které se mají stát novými komunistickými kádry. Přesto se ty dvě jednoho dne setkají – a ten okamžik ovlivní zbytek jejich života... Nový román nejčtenější tuzemské autorky si pohrává s alternativní verzí moderních českých dějin, ilustrovanou tragickým příběhem obyčejné rodiny.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Interpreti: Eva Elsnerová , Veronika Khek Kubařová , Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
Knížku jsem poslouchala jako rozhlasovou četbu na pokračování.
Neváhala jsem, koupila a teď, po nějaké době, znovu přečteno.
Žasnu nad myšlenkou, která klidně mohla být reálná.
Hrozná představa.
Přečtení rozhodně doporučuji !
Mám rád knihy pohrávající si s alternativní historií. Jsem neskonale šťastný, že v reálu sametová revoluce a následně doba po ní takhle neproběhla. Brrrrr ...
Skvělé! Perfektně mi to sedí k autorčinu stylu a bylo to až moc uvěřitelné :-O
tak tohle bylo geniální. nejenom, ze jsem hltala kazdou stránku a pomalu davala roztříštěné srdicko k sobe, ale po obrovském balvanu, který na me dopadl po posledních stránkách se budu vzpamatovávat dlouho. placu, ale to bych během cteni A. Mornstajnove mohla psat porad dokola. moc me mrzi, ze jsem už knizku docetla, rada bych cetla dal o životě milované Maji..
Celou první půlku knížky jsem každou stránku myslela,že knížku odložím,vůbec mě to nebavilo,bylo to moc popisných a děj se nikam neposouval. A druhá půlka byla na jeden nádech,jsem moc ráda,že jsem to nevzdala.
Zvláštní kniha která mě osobně na jednu stranu bavila, zároveň mě některé pasáže připadají nepravděpodobné. Chápu že autorka se snažila příběh hodit do rozměru co kdyby vše bylo jinak, děj mě v některých okamžicích připadá přitaženy za vlasy. Tu dobu jsem zažil a nedovedu si představit tento scénář ve skutečnosti. Na druhou stranu generace která to nezažila má nad čím přemýšlet.
Moje první Mornštajnová - a fakt nevím, jestli dám ještě nějakou další. Mrazivá dystopická atmosféra ok, to bych zvládla, ale téma opuštěných/násilně odebraných/trápících se dětí a rodičů se srdcem rozbitým na milión malých kousků, to je na mě příliš. Přesto nemůžu jinak, než dát 5* - protože která jiná kniha než ta, již jsem zhltla za necelé dva dny a jejíž závěr mě totálně emocionálně rozerval a zašlapal do země, by si měla maximální hodnocení zasloužit?
(ale jo, Hanu přečtu, to je skoro společenská povinnost, ale Lesu v domě se raději vyhnu)
A teď si chci přečíst něco s happy endem!
Kniha, která určitě stojí za přečtení, i když jsem osobně četla od autorky lepší knihy. Strašně moc mi v knize chybělo více informací o uvěznění hrdinky. O jejím muži se také v podstatě nic moc nedozvíme. A informace o synovi chyběla úplně.
Napsat knihu " jak by to bylo, kdyby ..." ? Proč ne. Listopád mám doma již 3 roky a nyní nazrál čas k přečtení. Kniha mě nenudila a autorčina vize budoucnosti mi přišla vcelku přijatelná, co se uvěřitelnosti týče. Těžko říct, jak by vše dopadlo, kdyby se události vyvíjely jinak, ale myslím, že i v dnešní době a v blízké budoucnosti se budeme muset vypořádávat s různými šílenostmi a jak už dobře víme, dávat si velký pozor na to, co říkáme nahlas.
Klasický styl psaní od Aleny Mornštajnové, která má velice zajímavé úvahy a umí je převést na papír. Autorka nám nikdy nezapomene ve svých dílech připomenout, že svět není jen růžový a že ne vždy máme počítat s dobrým koncem :)
Knížka byla napínavá a velice mě bavila.
Hodně dobré. Parádně čtivá kniha (přečteno cca za 2 necelé dny), postavy sice spíše načrtnuté, ale uvěřitelné a pochopitelné. Kdybych měla tvorbu Mornštajnové přirovnat k výtvarnému umění, tak to je jsou jednoduché perokresby - ale velmi hezké a perfektně výstižné.
Hodně mrazivé pro mě bylo uvědomění, že kdyby se tenkrát v listopadu něco podělalo podobně, jako to nastiňuje kniha, skončila bych úplně totálně stejně jako Magda. Byla jsem dokonce úplně stejně stará jako ona... Rodiče v těch dnech jezdili na demonstrace, takže by byli jasní. Naštěstí život šel tou lepší cestou.
Souhlasím, že vývoj nastíněný na prvních stránkách je trošku přitažený za vlasy - udržet tak obrovský blok silou dalších 30 let, když se socialistický blok už od 80. let hroutil i kvůli ekonomické neschopnosti, to asi ne-e... Ale jako dystopický román to funguje skvěle. A perfektní závěr v listopadu 2019. Jen mě trošku mě mrzí pár nedokončených osudů - co Zbyšek a Klára? Válek a Kuba? A Jana?
(Vůbec, vidím tady potenciál na volné pokračování - taková představa otevírání totalitního světa a privatizace, posunutých o 30 let do století internetu, sítí a globalizace, to by bylo velice zajímavé. Kam by se hrabaly divoký devadesátky.)
Líbilo se, moc.
(SPOILER)
Nevím, ten úplný začátek na mě nepůsobil zas až tak důvěryhodně... Skutečně by došlo k vojenskému převratu v celém východním bloku, navíc na konci listopadu 1989, kdy už padla berlínská zeď a v Polsku bylo po prvních svobodných volbách? Opravdu by se našlo dost vojáků na to, aby to všechno uhlídali? A (to je zmíněno až na konci) by byli schopní postavit naprosto neprodyšnou panelovou zeď kolem každé země?
Nicméně když jsem se oprostila od toho, že jde o alternativní historii našeho státu, a vzala jsem to jako prostou dystopii, vzalo mě to. Vzal mě na jedné straně příběh Maji, která je ve vězení a žije jen představou, že uvidí svou milovanou dceru, a na druhé straně příběh Magdy, která má z ústavu vymytý mozek a předpokládá, že se jí její matka vzdala. Bylo to smutné, bylo mi z toho trošku na nic, ale nemohla jsem se odtrhnout...
Trošku děsivé, jak se mohl osud mnoha lidí vyvíjet úplně jinak. Ještě že se u nás tak nestalo...
Dobrá kniha, ale Hana a Tiché roky jsou přecejenom o něco lepší, proto "jen" čtyři hvězdičky.
Co na to říct. Snad jen wow, potlesk paní spisovatelce!
A dát jako povinnou četbu těm, co říkají "jooo, za těch komunistů nám tu bylo líp".
Jen mi teda taky chyběla ta informace, co bylo s Jiskou nebo se synem.. ale na druhou stranu to se Maja nikdy nedozvěděla, tak ani my ne.
(SPOILER)
Po Hotýlku jsem si v průběhu čtení říkala, že bych si chtěla přečíst ještě Les v domě a tím s autorkou končím. Dnes jsem si ale sedla ke knize s tím, že mi zbývá dočíst ještě asi 50 stránek a přečtu si aspoň kousek a nemohla jsem se odtrhnout, dokud jsem ji nedočetla. Zase jsem se stala fanynkou paní Mornštajnové.
Číst tuto knihu pro mě bylo v mnoha ohledech náročné a otevřelo to moje bolavé místa, o kterých jsem ani nevěděla, že je mám a na kterých potřebuju pracovat. Jako maminka, která svůj vymodlený poklad může mít doma díky tomu, že se ho jiná žena vzdala jsem prožívala osudy malé Magdalénky a její pocity o to víc a i já moc dobře znám ten strach a tu šílenou bezmoc, že jednoho dne u nás doma někdo zazvoní a moji holčičku mi odvede. Teď vše snad konečně směřuje k tomu, že vše bude za námi a dobře to dopadne, ale bolest Maje o to více dokážu pochopit a taky to, co jednou bude zřejmě prožívat a cítit má dcera. Až zase narazím na další knihu autorky, určitě si ji ráda přečtu.
Knihy Aleny Mornštajnové jsou velmi originální, čtivé, dokáží se člověka dotknout na tom správném místě a vyvolat v něm pocity, které by nepředpokládal, že někdy bude u čtení cítit. Listopád se mi dostal pod kůži, prožívala jsem všechny pocity a emoce s hlavními postavami a byla jsem napnutá jako struna na konec příběhu.
Musím se přiznat, že jsem měla trochu problém se začíst, chtělo to asi 70 stran, ale poté už jsem se nemohla odtrhnout. Určitě bych knížku doporučila, skvěle se čte i přes těžké momenty odehrávající se v příběhu.
Další skvělé čtení od skvělé autorky. Sice to nepřekonalo Hanu, která je za mě zatím top dílo autorky, ale bavila mě, vystrašila mě, navíc se skvěle četla. Je to takové naše 1984, výstražné, výhružné, ne tak nereálné, ale pořád, díky bohu, (anti) utopické.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský důmAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Knihu Listopád od Aleny Mornštajnové jsem začala číst s přesvědčením, že se mi asi nebude moc líbit. Ale opak byl pravdou. Kniha se četla moc dobře a stále jsem chtěla ve čtení pokračovat, abych znala další události.
Je to fiktivní vyprávění o tom, jak by vypadal náš stát po listopadové revoluci, kdyby se vlády ujali zpět socialistické složky a založily stát s vojenskou diktaturou. Hlavní hrdinkou je mladá žena a matka Marie Hajná, která se se svým mužem Joskou zúčastnila demonstrace. Byli přemoženi vojenskou silou. Marie skončila na 20 let ve vězení a její muž zůstal trvale nezvěstný. Její děti, čtyřletá Lenička a sedmiletý nemanželský syn Jakub, byli v tu dobu u jejích rodičů.
Děj je rozdělený na dvě části vyprávění. První hovoří o Marii a její těžké situaci ve vazbě a ve vězení, druhá část hovoří o dívence Magdaléně, která byla odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, kde děti byly vychovávány státem, aby se z nich staly oddaní komunisté.
Teprve před koncem knihy se obě roviny vyprávění propojily. Byla jsem velmi překvapená, kam děj dospěl. Celá kniha se mi velmi líbila, ale byla dost smutná. Konec mne pak už zcela rozlítostnil.