Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532047/bmid_listopad-65c9dd301a975.png
4
5424
5424
Co kdyby události roku 1989 postavily komunistický režim znovu na nohy? „Socialismus neskončil, socialismus trvá,“ mohlo by se v Československu roku 2019 zpívat u příležitosti oslav třicetiletého výročí potlačení prodemokratické kontrarevoluce. Alternativní historii uplynulých tří dekád prožívají hrdinové nového románu Aleny Mornštajnové, jejichž svět se od dob takzvané normalizace příliš nezměnil – a jestli přece, tak jenom k horšímu. Marii účast na listopadových demonstracích vynesla patnáct let v kriminálu, která strávila dohady o dalších osudech svého manžela, syna a dcery. Magdalena vyrostla v ústavu pro děti, jichž se rodiče označení za nepřátele režimu údajně zřekli a které se mají stát novými komunistickými kádry. Přesto se ty dvě jednoho dne setkají – a ten okamžik ovlivní zbytek jejich života... Nový román nejčtenější tuzemské autorky si pohrává s alternativní verzí moderních českých dějin, ilustrovanou tragickým příběhem obyčejné rodiny.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Interpreti: Eva Elsnerová , Veronika Khek Kubařová , Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Líbilo se mi, že Alena Mornštajnová trochu zaexperimentovala a zkusila něco nového. I když si nejsme úplně jistá, jestli to její tradiční čtenáři úplně ocenili.
Alternativní, respektive smyšlené dějiny Československa jsou v jejím pojetí dosti depresivní, připomínají 50. léta 20. století. Minimálně těmi praktikami, všechno je založené na lžích a strachu.
Celý příběh okolo kterého jsou tyhle kulisy vystaveny, je dost univerzální, abychom se v něm všichni našli. Atmosféra je celou dobu tíživá, plná bezmoci a strachu. Zároveň se to ale čte dobře, děj odsýpá, hlavní postavy se chovají uvěřitelně a nemáte problém s nimi jejich osudy prožívat.
Není to veselá knížka, ale zároveň nepříliš náročná, tak aby se dostala k širší veřejnosti a poukázala na důležitost svobody a proč stojí o ni pečovat a případně i bojovat.
Za mě skvělá kniha s hrozným námětem, který byl výborně zpracován.
Kniha mě dostala zase do čtení a ikdyž to tématem nebylo lehké a ne všem bych knihu doporučil, tak já jsem knihu hltal.
Jen je mi líto, že komunisté jsou v této zemi stále povolení jako strana, která už měla být dávno v propadlišti dějin. Uvědomil jsem si, jak málo stačilo aby se Sametová revoluce nepodařila.
Excelentní úvod mě navnadil a potom už to jelo. Jen ten konec byl dost smutný a možná by si zasloužil ještě pár vět navíc na dovysvětlenou, avšak na to jsem z Tichých roků již zvyklý.
Sám jsem z Valašského Meziříčí a paní Mornštajnová je má dvorní autorka.
Fascinují mě reakce mnohých čtenářů, kteří reagují stylem "ještěže v takové době nežijeme", popř. "jak se máme dobře..." Fakt by mě zajímalo, v jaké době to tedy žijí. A jak to, že já žiju v tak odlišné době?
Nebudu hodnotit. Asi půjdu proti proudu, ale já byla zklamaná. Po přečtení knih Hany a Slepé mapy (které se skvěle četly), jsem se touto knihou proskákala ke konci, a to jen proto, že jsem čekala na něco, co nepřišlo. Asi fikce není má parketa.
Poslechnuto jako audiokniha. Pěkné ale smutné. Tohle bych navrhovala na povinnou četbu pro dnešní mladou, roztaženou, nic nemusící a žijící v blahobytu a svobodě generaci. Ti by čuměli v čem lidi museli žít! A mohlo by se jim to i líbit jakou formou je to napsané. Já osobně skládám poklonu paní autorce.
ČRo - bolavé poslouchání, pro mne až apokalyptické. Nesnáším ten pocit z vykachličkovaných místností. Pro mne doba prožitá a o to víc strašidelná, když si uvědomím, jak málo stačí, aby byla zpátky. Příběh dvou ženských postav, které na první dobrou spojuje víc, než by se možná na první pohled mělo zdát. Připadá mi, že autorka záměrně nic moc nechce zatajovat, aby bylo jasné, že to v čem vyrůstáme, žijeme a je nám stále vtloukáno, nás ovlivňuje víc, než bychom si přáli a hlavně přiznali.
Kniha je velice krásně napsaná i pro člověka, který tento režim nezažil. Ukazuje jak daná doba byla zvrácená, ačkoliv její ideály nebyly až zase tak špatné, ale jsem ráda, že dějiny proběhly tak jak proběhly.
Četla jsem jedním dechem, samým blahem...
(čtenářským blahem, děj je náročný a těžký a smutný)
A klidně bych knihu použila jako zbraň na ty, kteří vzpomínají na zlaté časy před listopadem 89.
Musím říct, že myšlenka celého příběhu je velmi zajímavá. A tím, že je zasazena do skutečných událostí naší historie je i uvěřitelná. Navíc si autorka hraje s motivem mateřské lásky, odloučení od dítěte a strachem o jeho život. Což na mě působilo vlastně nejvíc.
Hlavní zápletku jsem celkem rychle (a bez vší skromnosti i přesně a bezpracně) odhalila a tím jsem nezažila takové to wow. Kniha ovšem zahrála na mou mateřskou strunu. Velmi ve mně rezonovaly scény a kapitoly s dětmi v kontrastu s ukázkou vojenské síly.
Navíc jsem knihu četla v pro mě nelehkém životním období, tudíž jsem se neubránila osobní projekci do příběhu.
No nebudu lhát. Určité části mě semlely…
Celkově bych dala cca 75%.
Další rozhodně né odpočinková četba :-)
Z tohoto co by kdyby mě až mrazilo a i přes všechny problémy s naší politickou garniturou jsem ráda, že nic podobného nenastane. ( aspoň doufám ).
Další úžasná kniha z pera A. Mornštajnové. Odstrašující příklad toho, jak mohly věci dopadnout. Ještě že jsem tehdy nepochybovala.
Super...je to fikcia ale ako Slovenka sa bojím, aby to na Slovensku nebola o chvíľu realita :(
Ukázka jak to všechno mohlo být a naštěstí se tak nestalo. Měli by jsme si vážit toho co máme.
Tak to bylo opravdu něco pro mě, další kniha od Mornštajnové, která mě po citové stránce úplně odrovnala. Děj se odehrává v alternativní realitě následující po sametové revoluci - po takové, která socializmus nezahnala, ale ještě více podnítila. Hlídky na každém rohu, strach z toho, co kde a komu můžete říci, kdo vás udá byť jen za špatně volená slova, třeba i z vlastní rodiny. Někteří jsou bez soudu uvěznění, někteří zmizí beze stopy, děti jsou vytrhávány z vlastních rodin a přetvářeny na pilíře socialistické vlády, které nepokládají otázky a státu pevně věří. Marii jsem vroucně přála alespoň o špetku více štěstí, než kolik ho dostala. Magdalenu vlastně chápu, byla v tom všem vychovávána a až do dospělosti odtržena od hrůzné reality, ještě, že nakonec také dospěla ke své svíci.
Soudružky, které nejsou schopné ani doručit poštu, bych profackovala. Taková škoda.
Na konci jsem si pěkně pobrečela, výborná kniha, kterou všem doporučuji.
Dnes jsem díky této knize úspěšně složil ústní maturitní zkoušku z jazyka českého. Kniha Listopád patří mezi mé favority. Námět a zpracování je excelentní. Ačkoliv jsem knihu četl mnohokrát, kdykoliv když se k ní vrátím, slzám i vzteku se neubráním. Ano, někdo kdo si potrpí na vyumělkované knižní výrazivo nebude příliš potěšen, ale v této knize je něco víc, a to je schopnost vyvolat pocity. Hrozné je, že popisované události se skutečně mohly stát, a to je to, co mě osobně děsí.
Kniha je to katastrofická, nikoli však obsahem, ale literární kvalitou. Mnoho středoškolských slohových prací je na vyšší stylistické úrovni. A tohle je naše nejčtenější autorka, bída a zase bída.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský důmAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Zajímavý a celkem znepokojující román, zvlášť když si člověk představí, že by to tak v 89 dopadlo...