Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532047/bmid_listopad-65c9dd301a975.png
4
5462
5462
Co kdyby události roku 1989 postavily komunistický režim znovu na nohy? „Socialismus neskončil, socialismus trvá,“ mohlo by se v Československu roku 2019 zpívat u příležitosti oslav třicetiletého výročí potlačení prodemokratické kontrarevoluce. Alternativní historii uplynulých tří dekád prožívají hrdinové nového románu Aleny Mornštajnové, jejichž svět se od dob takzvané normalizace příliš nezměnil – a jestli přece, tak jenom k horšímu. Marii účast na listopadových demonstracích vynesla patnáct let v kriminálu, která strávila dohady o dalších osudech svého manžela, syna a dcery. Magdalena vyrostla v ústavu pro děti, jichž se rodiče označení za nepřátele režimu údajně zřekli a které se mají stát novými komunistickými kádry. Přesto se ty dvě jednoho dne setkají – a ten okamžik ovlivní zbytek jejich života... Nový román nejčtenější tuzemské autorky si pohrává s alternativní verzí moderních českých dějin, ilustrovanou tragickým příběhem obyčejné rodiny.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Interpreti: Eva Elsnerová , Veronika Khek Kubařová , Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
Nic není samozřejmostí. Po přečtení téhle knihy děkuji v duchu každému, kdo v listopadu 89 vyšel do ulic a bil se za svobodu. Jak to dopadlo, víme a díky tomu žijeme tak, jak žijeme. I když jsme však již přes 30 let "svobodní", západ těžko dostihneme. V období první republiky jsme na tom ekonomicky byli výborně a patřili k nejvyspělejším zemím, pak však nastala válka a rok 48. Vykreslení, že pokud by se listopadové události ubíraly jiným směrem, pak bychom i v roce 2016 neměli internet a volali si z pevné, věřím. Ta stagnace by tu byla. Hrozně moc jsem doufala v obrat k lepšímu pro hlavní hrdinku, bohužel se ho nedočkala. Kniha skvělá, leč moc smutná. Přála bych Marii setkání jako z Pošty pro tebe...
Šílené, jak to všechno mohlo dopadnout, velmi smutný příběh. Jsem ráda, že skutečnost je jiná. Kniha mě dostala, dočítala jsem ve vlaku se slzami v očích. Kdo nezažil, nepochopí.
"Život není to, co chceme, ale to, co máme. Nesmíme marnit čas a trápit se kvůli něčemu, co už nemůžeme mít. Zůstat trčet na místě a ztratit se ve smutku není řešení. Z popela už dům znovu neuplácáš, pevné stěny postavíš jen z nových cihel."
Přečteno jedním dechem... Hana a tato knížka mi připadají velmi silné. Co zůstanou dlouho v hlavě a člověka nutí přemýšlet.
Uzasna kniha. Po jejim precteni jsem potrebovala dlouho "travit" smesici bezpravi, krivdy a pritom chuti zit a neustat ve svych snech. Pani Mornštajnová je stale lepsi a lepsi. Cetla jsem vsechny jeji knihy, ale tahle je snad pro me nejhezci a predstihla i Slepou mapu. Dekuji za to!
Tentokrát bohužel, zbytečná sci-fi deprese, marné téma. Přečetla jsem všechny knihy paní Mornštajnové, všechny se mi líbily a tato byla pro mne zklamání. Dávám tři hvězdičky za vyprávění, to autorka umí.
Bylo to rozhodně zajímavé čtení . Ale při některých pasážích mi naskakovala doslova husí kůže a dělalo se zle jak tělesně a hlavně psychicky. Jen jsem ráda, že to tak ve skutečnosti
nedopadlo !!!
Zase další román od Aleny Mornštajnové, který vám zůstane pod kůží. Šedivě mrazivá doba, represe, strach, rozkastování obyvatel a umělé udržování v nevědomosti. Ještě že to dopadlo v listopadu jinak.
Skvělý námět, byť tedy na vodě (naštěstí). Celý příběh spíše komorní, člověk má ze socialismu po roce 89 pocit jako z divadelních kulis, před kterými se odehrává drama vykreslené poměrně strohým (ale kvalitním) perem. Po počáteční problémech se začtením jsem se chytla a mohu doporučit, byť s drobnými výhradami (zvlášť nedotaženost některých “jevů”).
Další velmi povedený román od Aleny Mornštajnové. Knihu jsem četla jedním dechem jak byla napínavá a skvěle napsaná. Hluboce se skláním před autorčinou fantazii, kdy si ke zpracování nevybírá tu nejlehčí situaci. Popis jednotlivých postav a jejich osudů byl bravurní. Věřím, že se k autorce budu vždy ráda vracet.
Číst Mornštajnovou je v současné době v literárních kruzích téměř povinností :-) Autorka rozhodně psát umí, přesto Listopád nedosahuje kvalit její asi nejlepší Hany.
Děsivě smutná sonda do alternativní historie po 89. Kvůli tomuto nápadu jsem knihu četl, ale postupem jsem se ponořil do všeobjímající deprese smutného rodinného příběhu, jednoho pozdního prozření a koloritu života plného strachu a udávání. Jak smutná představa…
"Líbilo se mi to, ale Hana se mi líbila víc". Prostě se nedovedu ubránit srovnání s Hanou. Pravděpodobně je to tím, že jsem od Aleny Mornštajnová četla zatím právě jen tyto dvě knihy. Přitom ale když bych měla říct proč - nedovedu přesně definovat. Styl psaní je vynikající, to prostě autorka umí. Příběh mi ale přišel zlehka utahaný, prokládaný méně zajímavými scénami. Někdy jsem se v ději i trochu ztrácela. Kniha se na můj vkus až příliš přímočaře zaměřovala na postavy, chyběla mi tam nějaká okolní omáčka.
Hodně smutné čtení! Jsem moc ráda, že listopadová revoluce dopadla tak jak dopadla. Ve světě, který tato skvělá autorka perfektně a děsivě popsala bych žít nechtěla.
Kniha ve mně zanechala na jedné straně pocit smutku a bezmoci a na druhé straně vděčnosti za to, že tato "alternativní" budoucnost nenastala. Další velice zdařilé dílo.
Na sametovou revoluci si docela dobre pamatuju, i kdyz jsem byla jeste moc mala, abych ji uplne chapala. Jsem rada, ze se dejiny ubiraly jinak nez v knizce. Na Mornstajnovou jsem narazila relativne nedavno, tohle byla moje prvni a moc se mi libila.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský důmAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
K některým knihám musí nastat ten správný čas na jejich čtení. A přesně tak jsem to teď měla s Listopádem.
Toto je neuvěřitelná kniha toho, co by možná bylo, kdyby se v listopadu 1989 něco stalo jinak. Ze čtení mě nejen mrazilo, ale bylo mi i občas špatně z toho všeho. Jak naši rodiče a prarodiče žily v té době před listopadem 1989 a vlastně jaké by to bylo nejspíš i pro nás, moji generaci a naše děti. Kde bychom nyní byli, mohli bychom studovat, kdo by bojoval proti režimu a kdo by skončil podobně jako Maja?