Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532047/bmid_listopad-65c9dd301a975.png
4
5462
5462
Co kdyby události roku 1989 postavily komunistický režim znovu na nohy? „Socialismus neskončil, socialismus trvá,“ mohlo by se v Československu roku 2019 zpívat u příležitosti oslav třicetiletého výročí potlačení prodemokratické kontrarevoluce. Alternativní historii uplynulých tří dekád prožívají hrdinové nového románu Aleny Mornštajnové, jejichž svět se od dob takzvané normalizace příliš nezměnil – a jestli přece, tak jenom k horšímu. Marii účast na listopadových demonstracích vynesla patnáct let v kriminálu, která strávila dohady o dalších osudech svého manžela, syna a dcery. Magdalena vyrostla v ústavu pro děti, jichž se rodiče označení za nepřátele režimu údajně zřekli a které se mají stát novými komunistickými kádry. Přesto se ty dvě jednoho dne setkají – a ten okamžik ovlivní zbytek jejich života... Nový román nejčtenější tuzemské autorky si pohrává s alternativní verzí moderních českých dějin, ilustrovanou tragickým příběhem obyčejné rodiny.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Interpreti: Eva Elsnerová , Veronika Khek Kubařová , Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
Tak tohle byla darda ! Neskrývám, že se mnou tohle dílko setsakra zatřáslo. Poté, co jsem se stihla vzpamatovat z toho, že listopadové události 1989 nabraly naprosto opačný směr, byla jsem rozhodnutá knihu ani nedoposlouchat. Pro člověka, který ve svých 20ti letech cinkal klíčema za lepší budoucnost, ten "zvrat" způsobil zvláštní chemickou reakci v těle, kdy jsem si na okamžik nebyla jistá, jak to teda vlastně vůbec je. Bylo mi hrozně, zvláštní pocity v žaludku, zaplavil mě zvláštní smutek. Druhý den, kdy jsem se jakž takž vzpamatovala z toho šoku, tak jsem pokračovala v poslechu. Pořád jsem měla takový stísněný pocit, jako když mám koukat na filmy, nebo dokumenty z padesátých let, nebo z dob normalizace. Ta kniha je silná a pro mě velmi depresivní a nedává příslib žádným šťastným zítřkům. Posledním pomyslným hřebíčkem byla smrt Majy. Tohle budu asi dlouho rozdejchávat. Přiznávám, že část o děcáku mě vůbec nebavila.
Žádnou knihu jsem od této autorky nečetla a doufám, že ty ostatní nejsou tak skličující, jako tato.
Poslouchala jsem jako audioknihu a líbí se mi moc Veronika Kubařová jako Magdalena. Naopak mi hlasově nesedí Vilma Cibulková coby Maja. Ale to jen tak na okraj.
Celkově mě Listopád děsil. Jak jednoduše se to tehdy mohlo zlomit. Na konci poslechu mi bylo skoro nevolno z toho všeho. Všudypřítomný útlak, strach, nesvoboda, převýchova děti v ty správné občany. Mrazí z toho... Tak trochu dystopie.
Protože mám A.M. opravdu ráda a stále je pro mě literárním fenoménem, bojuju s její kritikou. Ale kristepane, co měl znamenat ten příběh? O.K., něco jako alternativní přítomnost, pokud by nebyl ten slavnej “samet”. Proč ne. Ale tohle snad nikdo nemůže myslet vážně. Já tu totiž “před” taky nějakou dobu žila. Pominu mizení nepohodlných lidí, pominu hromadný vraždění, pominu i ty dvacetiletý tresty za pár vět na veřejnosti. Co ale fakt nepominu, jsou ty šílený dětský domovy, který spíš připomínaly ubytování typu “ Pečkárna” a projekt Lebensborn. Zmatený, vyděšený děti, trvalé odebírání rodičům, ranní nástupy promrzlých malých chovanců přeříkávajících zpaměti nesmyslný pravidla, stejný uni oblečení i zděděný kabáty. A vrchol všeho despotický vychovatelky neváhající týrat děti v horký vodě. To jako fakt????? Nebylo to ideální, přesně tak jako není ideální lhát a překrucovat historii. Jo a pokud bych kdysi byla jednou z “tet” v děcáku, tak bych nebyla rozmrzelá, ale vyloženě nasraná.
Ano knížku jsem četla poměrně dlouho, ale neměla jsem na ni tolik času tak vždy po chvílích, knížka se mi velmi líbila kdo nezažil listopad 89 a vůbec dobu před, nepochopí.. Jak jsem tomu ráda, že tedy vše dopadlo tak jak dopadlo vůbec si nedovedu představit, že by to pokračovalo jako v knížce, diktatura, komunismus, fuj.. Hezky napsané, děkuji paní Morštajnová, opět mrazení a velká spokojenost.
Dávám "jen" 4 hvězdičky, protože 5 hvězdiček jsem dala autorčině Haně, kterou Listopád nepřekonal.
Na Listopádu mě velmi zaujal nápad s dopisy z věznice, příběhu to dodalo na autentičnosti. Autorka si bravurně hraje se dvěmi dějovými linkami a postupně vám odkrývá, jak vše spolu souvisí.
Úplně vám zamrazí, když si uvědomíte, v čem jsme tu mohli žít, kdyby v listopadu 1989 události dopadly jinak...
Silný příběh. Skvěle napsáno. Varující před komunismem a jeho diktátorskou ideologií.
Precetla jsem vsechny knihy autorky. Vzdy je prectu jednim dechem. Tentokrat jsem musela nadvakrat. Sugestivni vypraveni, zvolene tema me tak hodilo do smutku, ze jsem to napoprve nezvladla. Podruhe uz jsem to docetla zase jednim dechem. Je to opet skvele napsane.
Skvělá kniha! Dost živě jsem si dokázala představit, že by se to takhle mohlo tenkrát zvrtnout, bylo mi tehdy 22let, a věřte, byla jsem po přečtení šťastná, že je to jen vymyšlený příběh.
Další skvěle napsaný román od téhle autorky.. Síla Aleny Mornštajnové tkví především ve schopnosti vdechnout svým postavám život a to způsobem, že člověk po přečtení knihy jen sedí,zírá do zdi a říká si.. Díky Bohu, že se nic z toho nestalo. Výborné, temné, smutné a zároveň i varující před odporností stále živého komunismu.
Od knih paní spisovatelky se odtrhávám těžko a ještě hůře se mi s nimi loučí. Jinak tomu nebylo ani tentokrát, skvělá kniha!
Výborný a děsivý námět, nad osudy postav jsem tajila dech.
Opět smekám před umem paní Mornštajnové. Krásný jazyk, poutavé a promyšlené příběhy, které do sebe nádherně zapadnout.
Z příběhu mne mrazilo. Ano, vím, že se jedná o fikci, ale situace, které připomínají hrůzy druhé světové války, by se prostě neměli nikdy opakovat, nikdy. A nikdo by nad tím neměl ani přemýšlet. Ale budiž:))
Příběh mne i tak velmi zasáhl, bylo to čtivé, napínavé. Nevím, jestli absurdní, nebo šíleně realistické.
Tady Alenka, to je vždycky sázka na jistotu. Zas neuvěřitelně čtivá kniha, ale pro mě asi její nejslabší.
Už při vydání mě trochu odrazovalo, že se to celé odehrává v alternativní historii, tyhle fikce mě moc netáhnou. Ale nakonec to jako odstrašující příklad toho, co se mohlo stát, funguje i na mě.
Jen jsem poměrně brzy prokoukla, kam bude příběh směřovat, popisů života za komunismu tam bylo až až, ale příběhově mi to prostě nestačilo, asi jsem od ní zvyklá na vyhrocenější dráma. A nebo jsem teď v nějaký divný hormonálně cynický fázi.
Po pár stránkách jsem si říkala, že to číst vlastně nechci, vadilo mi, že je to vymyšlené. Ráda se v knihách dozvídám historická fakta nebo informace o různých oblastech, zemích, kulturách... Tohle byl vymyšlený příběh z doby, kterou si pamatuji, ale řekla jsem si proč ne. Bylo to výborné, četlo se to samo a mnohdy mě to přivedlo k zamyšlení, že některé situace, zákazy a zákony by bylo potřeba aplikovat i v dnešní době, ale v žádném případě ne tak jak je popsáno a vymyšleno v knize, to bylo vážně moc!
Tak to byl mazec. Hltala jsem jednu stránku za druhou a nemohla knížku odložit. Paní Mornštajnová píše velmi čtivě. Listopád a Hanu dávám na stejnou příčku a to z jejích knížek na tu nejvyšší. Rozhodně doporučuji k přečtení.
Super nápad. Přesně tak nějak si představuji dnešní život v KLDR. A žít bych takhle rozhodně nechtěla!
Nápad rozhodně zajímavý, přesto se mi zdálo, že takový režim a ještě k tomu tímto způsobem je dlouhodobě neudržitelný (ale co já vím a rozhodně můžeme být rádi za to, co máme). Provázání dějových linek bylo celkem předvídatelné a nepříliš překvapující. Knížce by neuškodil nějaký dynamičtější zvrat. Na druhou stranu autorka zkrátka umí psát poutavě, nemůžu říct, že by mě čtení této knihy nebavilo. Ale bohužel, na seznam svých oblíbenců jí nezařadím.
Po nechuti a obavách zda mám knihu vůbec číst, jsem si ji koupila, odložila ji do své knihovny a s myšlenkou, "tak jo, jednou si tě přečtu ;)", se na ni každičký den dívala. K samotné akci mě donutil Klub milovníků knih (který je v poslední době jedna výzva za druhou :) ) a naše letní téma: Listopád! Opět jsem zahájila pozici "mrtvého brouka" a četbu odkládala do poslední vteřiny. Čas je prý spravedlivý, ale taky nemilosrdný, a termín KMK je tady! Ani ne za týden! Nezbylo nic jiného než začít opravdu číst. Po pár stránkách nastalo zděšení a znovu nejistota zda se chci dobrovolně trýznit, číst to co nechci a co má mysl odmítá přijmout. Krizi jsem (opět) překonala a poté již ve velmi rychlém tempu následovalo uznání, zájem, napětí, smutek a nesmírná radost a obdiv! Skvělé!!!
Nechci (sama to nemám ráda) rozvíjet nějaké politické diskuze, ale u tohoto tématu se to samo nabízí. Člověk se nemusí dívat nijak daleko, aby viděl, že to co teď děje v Bělorusku se mohlo klidně stát i u nás, a jak nesmírné jsme měli štěstí!
Doporučuji a řadím mezi povinnou četbu!
Byla jsem po přečtení v takové depresivní náladě, že jsem vůbec neměla chuť psát komentář, až s velkým zpožděním. Stručně shrnu: je dobré si přečíst, abychom si uvědomili tu nesamozřejmost naší relativní svobody. Jinak souhlasím s mnohými, že osudy postav nezalezly příliš pod kůži. Asi ze strachu, abych se nenamočila do něčeho zakázaného ;-)
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský důmAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Paní Mornštajnová opravdu umí psát. Před chvílí jsem dočetla, tečou mi slzy jako hrachy a jsem velice ráda, že vznikla takováto kniha, která nám ukazuje, jak málo stačilo, abychom žili jinak než v tom pohodovém komfortu, na který jsme zvyklí. Děkuji, paní spisovatelko.