Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532047/bmid_listopad-65c9dd301a975.png
4
5459
5459
Co kdyby události roku 1989 postavily komunistický režim znovu na nohy? „Socialismus neskončil, socialismus trvá,“ mohlo by se v Československu roku 2019 zpívat u příležitosti oslav třicetiletého výročí potlačení prodemokratické kontrarevoluce. Alternativní historii uplynulých tří dekád prožívají hrdinové nového románu Aleny Mornštajnové, jejichž svět se od dob takzvané normalizace příliš nezměnil – a jestli přece, tak jenom k horšímu. Marii účast na listopadových demonstracích vynesla patnáct let v kriminálu, která strávila dohady o dalších osudech svého manžela, syna a dcery. Magdalena vyrostla v ústavu pro děti, jichž se rodiče označení za nepřátele režimu údajně zřekli a které se mají stát novými komunistickými kádry. Přesto se ty dvě jednoho dne setkají – a ten okamžik ovlivní zbytek jejich života... Nový román nejčtenější tuzemské autorky si pohrává s alternativní verzí moderních českých dějin, ilustrovanou tragickým příběhem obyčejné rodiny.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Interpreti: Eva Elsnerová , Veronika Khek Kubařová , Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
Za mne nejlepší autorčina kniha, i když jsem dala 5hvězd všem. Četla jsem celou dobu s vnitřním napětím a myšlenkou "Ještě, že to není pravda."
Tak tedy tohle.....! Klobouk dolů p.Mornštajnová.Tento příběh ve mně velmi rezonuje a bude rezonovat dlouho.Povedl se Vám přesný zásah.A to zásah do vzpomínek,do paměti,ale především do svědomí.Na jakou stranu bychom se přidali?Stali bychom se hrdiny?Chce se křičet:"Ano,ano"Ale já nevím, opravdu nevím.
Já vím, že je tam spoustu "ale"... Hodnotím ovšem celkový dojem bez ohledu na reálnost myšlenky, na to, zda v příběhu vše "sedí". No a jelikož jsem se od knihy nemohla odtrhnout (jen když jsem skutečně musela), tak prostě musím dát 5 hvězd. Pokud bych měla vyjádřit hodnocení jedním slovem, bylo by to Bolest. Bolest obou hlavních hrdinek, bolest nad jejich osudem, bolest z představy, že bych v něčem takovém měla žít.
Knihu jsem po první třetině odložila na více než měsíc zpátky do knihovny. Někdy prostě víte, že není ten správný čas. Jsem ráda, že jsem se vrátila.
Bylo to bolestivé, deprimující, alarmující, ale bylo tam i to hezké, i když jen poskrovnu - přátelství s bylinkářkou, nový partner a jeho dcera, nové poslání v pomáhání nemocným, na druhé straně láska a souznění s Alešem, dva synové, splněný sen v podobě vydaných knih. Život je to, co máme, a oběma hrdinkám se dostalo i něco málo z toho, co si přály, přestože jako celek by si jejich život nikdo dobrovolně nevybral.
Moc oceňuji, že Mornštajnová využívá reálných událostí - povodně 1997, útok 11.9., technický pokrok jako mobily, internet. Každá podobná zmínka mi pomohla si zvědomit, jak tenká hranice zde mezi fikcí a realitou vystupuje.
Taktéž, narozdíl od mnoha diskutujících, oceňuji, že jsme se nedozvěděli nic o osudu zbytku rodiny. Ne, že by mě nezajímal, ale je jednoduché si domyslet, že přesně takto kdysi rodiny mizely a spolu s nimi jejich osudy a vztahy.
"Život není to, co chceme, ale to, co máme. Tak jednoduché to je."
"Chcete žíct, že se nemáme o nic snažit a jen čekat, kam nás osud postrčí?"
"Naopak, prostě jen nesmíme marnit čas a trápit se kvůli něčemu, co už nemůžeme mít. Zůstat trčet na místě a ztratit se ve smutku není řešení. Člověk by měl jít dál, ať se mu to líbí, nebo ne. Z popela už dům znovu neuplácaš. Pevné stěny postavíš jen z nových cihel."
Ani pri piatej knihe ma Alena Mornštajnová nesklamala. Listopád je vďaka Bohu len fikcia, to čo sa odohrávalo pred rokom 1989 nebola a dúfam, že to dôjde aj všetkým súčasným milovníkom komunizmu, ktorí by si mali túto knihu prečítať. Odporúčam.
Pár lidí mě varovalo, že je kniha depresivní. I tak jsem se od ní nemohla odtrhnout a prostě jsem musela číst dál. Emočně to se mnou dost zamávalo. Možná povinná četba pro lidi vyznávající heslo "zlatí komunisti".
Není to nejlepší kniha, kterou jsem od autorky četl, tak nějak se mi pořád nemohl dostat tento příběh pod kůži. Každopádně ale je třeba neustále připomínat to, v čem jsme před listopadem žili a jak to mohlo dopadnout, pokud by to nedopadlo...
Když někdy poslouchám názory lidí, že se vlastně před rokem 1989 nežilo tak špatně, tak jsem vždy na pozoru. Socialismus v praxi jsem zažil na vlastní kůži a.... Děkuji, nechci. Ani bratříčkování s Ruskem a Čínou. Pokud se někomu po tom, co bylo přece jen stýská, ať se tam odstěhuje a žije si spokojeně tam. Já jsem rád, že to je, jak to je a paní Mornštajnové děkuji za mrazivou sondu do útrob socialismu v praxi devadesátých, nultých a desatých let jednadvacátého století.
Bravurně a lehce napsaný příběh z pera paní spisovatelky Aleny Mornštajnové která prostě psát umí a nepřestane mě překvapovat. Byla to prostě nádhera, krásný, silný,
chvílemi doslova mrazicí příběh, se pro mé stal uvěřitelný a četla jsem ho téměř bez dechu. A jsem opravdu ráda že se historie u nás vyvíjela jinak. Doporučuji a to nejen mladší generaci.
Hodne pochmurne tema. Nekdy jsem se musela ke cteni dokopavat, protoze zde moc svetlych chvilek nebylo. Jsem rada, ze listopad 1989 dopadl, tak jak dopadl. Tesila jsem se na stastny konec, sledani, ale k tomu nedoslo. Snad to s hlavni hrdinkou dopadne dobre .
Upřímně řečeno, já jsem moc ráda, že paní Mornštajnová napsala tento román, příběh matky, která přijde o vše díky režimu, a příběh dívky, která je vychovávaná režimem. Mně to vůbec nepřijde jen jako fikce, věřím tomu, že za jiných okolností by to takto klidně mohlo být, a díky Bohu to tak není. Příběh z dětské ozdravovny mě tak hluboce zasáhnul, protože tak to opravdu před rokem 1989 fungovalo, sama jsem jako velké dítě na jaře 1989 byla několik měsíců v dětské léčebně, všechno se mi to vrátilo a jako dítě, to člověk přijímal tak jak to bylo, i když bez té ideologie, nebrala jsem to jako traumatický zážitek, ale až dnes když jsem si přečetla tuto knihu a bylo mi z těch částí i psychicky špatně, došlo mi, že to traumatické bylo. Doporučila bych ji čtenářům, aby nezapomněli na to, co třeba v mládí zažili a neuvědomovali si plný rozsah toho, v čem žijí. A také našim mladým, kteří tu dobu vůbec nezažili, aby věděli, jak to fungovalo.
Co by, kdyby ... Náš život mohl vypadat úplně jinak, je to až děsivě vylíčené a vzhledem k dějinám ne, že nemožné . . Čtivě napsané zajímavé téma
(SPOILER)
Obe dejove linie se mi libily, pohled z oci obycejne zeny, ktera si jednou dovolila nesouhlasit, tak i pohled divky, ktera prozila sve detsvti v ustavu.
Tesila jsem se, kdy se obe linky protnou.
Maja a Lenka nebo spise MagdaLenka? Skvele, pani Mornstajnova, mne jste nezklamala, opet uzasne dilo!
Výborně a čtivě napsaná kniha. Paní Mornštajnová je vynikající vypravěčka. Příběh je hodně smutný, ale reálný, i když se jedná o fikci - co by bylo, kdyby....
Jednu * jsem ubrala ne kvůli příběhu, ale protože na mě těch propagandistických a ideologických řečí bylo opravdu hodně. Chápu, že pro řadu čtenářů mají v příběhu svoje místo, ale já tyto části vždy jen rychle proběhla. Ale to je můj subjektivní pocit. Celá kniha je již tradičně napsaná skvěle. Doporučuji k přečtení, i když to lehké čtení není.
Knihu jsem pořídila hned v předprodeji, protože každou Mornštajnovou musíme mít v knihovně. Z tématu jsem byla trochu rozpačitá, nemám moc ráda nerealistická témata, a toto naštěstí po 17. listopadu nenastalo. Kniha mne však překvapivě nadchla a pohltila, přečetla jsem ji za dva dny a pořád o ní přemýšlím. Opět skvělá práce!
Ovšem …. Tuto knihu budu mít dlouho pod kůží! Jsem narozena v roce 1987, a velmi zvláštně se čte , jak se žije ( v knize ) v současnosti , stále v Československu , stále hlídaní, bez svobody … Opravdu mě z teto knihy mrazí a doufám , ze si ji jednou přečtou i moji dva synové ️
Několik dní po přečtení na ni nemůžu přestat myslet a pokud o ní někomu vyprávím, naskakuje mně husí kůže. Dneska už ani nikoho nenapadne, že se to nemuselo povést... Proto děkuji paní Mornštajnové za tuto mrazivou připomínku a doporučuji k přečtení všem, kteří už trochu zapomněli a všem, kteří tuto dobu nezažili.
Tak toto byla teda jízda.
Slýchala jsem dost rozporuplné názory a jsem ráda, že se můžu přiklonit k těm kladným. Mně se kniha velmi líbila, protože přinesla něco velmi originálního. Autorka po celou dobu skvěle pracovala s napětím a konec, který si pro nás připravila jsem vůbec nečekala (i když jsem nejspíš měla). Za sebe můžu titul jen doporučit:)
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský důmAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Je to úplně něco jiného, než jsme od autorky do teď měli možnost číst, ale za mě rozhodně palec nahoru. Zážitek z knihy jsem asi schopna shrnout pouze do jedné věty: Jsem strašně vděčná, že jsem se narodila do svobodné země.