Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532047/bmid_listopad-65c9dd301a975.png
4
5460
5460
Co kdyby události roku 1989 postavily komunistický režim znovu na nohy? „Socialismus neskončil, socialismus trvá,“ mohlo by se v Československu roku 2019 zpívat u příležitosti oslav třicetiletého výročí potlačení prodemokratické kontrarevoluce. Alternativní historii uplynulých tří dekád prožívají hrdinové nového románu Aleny Mornštajnové, jejichž svět se od dob takzvané normalizace příliš nezměnil – a jestli přece, tak jenom k horšímu. Marii účast na listopadových demonstracích vynesla patnáct let v kriminálu, která strávila dohady o dalších osudech svého manžela, syna a dcery. Magdalena vyrostla v ústavu pro děti, jichž se rodiče označení za nepřátele režimu údajně zřekli a které se mají stát novými komunistickými kádry. Přesto se ty dvě jednoho dne setkají – a ten okamžik ovlivní zbytek jejich života... Nový román nejčtenější tuzemské autorky si pohrává s alternativní verzí moderních českých dějin, ilustrovanou tragickým příběhem obyčejné rodiny.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Interpreti: Eva Elsnerová , Veronika Khek Kubařová , Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Námět knihy je určitě zajímavý a neotřelý (a dost děsivý!), ale i přesto se bohužel ke zdejší nadšené většině nepřipojím. Z knihy jsem byla poněkud zklamaná a rozpačitá.
Asi moc očekávání. Slepá mapa, Hana i Tiché roky byly boží, Listopád byl (pro mě) oproti nim slabý průměr.
Přišlo mi, že děj se pořádně rozjel až ke konci knihy a sotva se rozjel (propuštění Maji z vězení, setkání Lenky a Maji, Lenčino postupné prozření atd.), byl konec knížky.
Naprosto souhlasím s @FoxFox, která píše: "Nebavily mě pasáže popisující komunistický režim a politickou situaci, od autorky čtu raději lidské příběhy." - jako je třeba právě luxusní Slepá mapa.
Každopádně, kniha určitě stojí za přečtení, už jen proto, aby si člověk více vážil toho, jak dobře si žijeme!
Autorka píše božsky. Když si po této knize přečtete ale knihu Niny Špitálníkové - Mezi dvěma Kimy, je jasné, že kniha není jakousi spekulací o tom, jak to mohlo vypadat. Ale o tom, jak lidé v Severní Koreji opravdu žijí.
Autorka to zase dokázala. Listopád je zcela jinou knihou než Hana, která mě také naprosto okouzlila. Přesto se i zde ukazuje osobitý styl psaní autorky, převedším její um vtáhnout čtenáře do perspektivy dítěte, což mě nepřestává fascinovat. Nehledě na to, že jsem při čtení knih Morštajnové vždy pohlcena jedním příběhem a naštvaná, když začíná příběh druhý. Během dvou stran jsem ale opět ponořená do příběhu nového a obdobně se mi těžko opouští, přestože se nemůžu dočkat, co bude dál. To je pro mě definice dobré knihy. Stejně jako Hana je Listopád knihou plnou smutku, lásky, utrpení, nespravedlnosti. A v tomto případě i tím, jak neuvěřitelně přesvědčivě je napsána, přestože se jedná o fikci. O to víc je čtení smutné, varovné a zároveň fascinující.
Na každou knihu A. Mornštajnové se moc těším, zatím stále drží laťku velmi vysoko. Tentokrát mi na konci ukápla slza. Skvěle napsáno. Děkuji.
Neuvěřitelně dobrá a smutná kniha, vůbec se mi do ní nechtělo a pak jsem se nemohla odtrhnout. Brzy to bude povinná literatura ve školách.
Knihu jsem přečetla za den, konec se slzami v očích. Byť mi byly tematicky bližší předchozí knihy autorky, díky skvělému stylu a silnému příběhu mě kniha vtáhla od prvních stránek a nedala se odložit. Děkuji!
Tak to byla síla! Úplně mi běhal mráz po těle. Naštěstí to u nás takto nedopadlo, ale chybělo opravdu málo! Když si uvědomím, že v některých zemích je to stále realita, je mi z toho hrozně smutno... Kniha byla sice rozdílná od předchozích této autorky (četla jsem všechny), ovšem to neznamená, že by byla méně kvalitní. Smekám před paní spisovatelkou a jejím uměním a všem knihu doporučuji k přečtení.
Styl, kterým je knížka psaná, mě opět donutil, číst v “jednom kuse”...
Téma hodně silné, často se mi k němu vrací myšlenky. Hlavně ve mě zůstává myšlenka, že ať jsme nespokojení s čímkoli, může to být horší a to o dost.
Jsem spíše čtenář “detektivek”, ale další knihy od Aleny Mornštajnové si moc ráda přečtu. Za mě TOP!
Uuu, to byla opět jízda. Jízda slov a napínavých vět, odstavců a kapitol.
Nemůžete přestat číst, dokud se nedozvíte jaký bude konec.
Nemůžete přestat číst, protože Vás bude fascinovat spád a vývoj děsivých a neuvěřitelných události roku 1989 a samozřejmě jejich dopad na společnost, stát, jedince.
Velké díky patří autorce, protože tak poutavé příběhy, které nám v knihách předává, dokáže vytvořit málokdo.
Hodnotím plným počtem hvězd, nelze jinak :))
Kniha se četla velmi dobře, zajímavý nápad, ale pořád jsem se s tím nějak nemohla smířit, že by to dopadlo takto. Velmi smutné pro lidi, kteří se dokážou vzít a pochopit, jak mohlo matce v této situaci být.
Opět čtivá knížka, která vtáhne do děje a chytne za srdce. Vlastně tohle už je standard, který se dá od Aleny Mornštajnové očekávat. Určitě knížku doporučuji přečíst. Mně osobně jen vadilo (ale je to opravdu můj subjektivní problém) číst něco odehrávající se v alternativní přítomnosti. Je spousta míst a časů, do kterých se dá zasadit podobný děj, tak proč pro všeobecně platné složitosti lidských vztahů vytvářet svět s pozměněnou historickou linkou?
"Nesvoboda byla cena,kterou platila za pochybnou jistotu,že se o ni stát postará. Jako pak o psa přivázaného k boudě!" Tato a spousta dalšího bylo v knize velice poučné, pro nostalgické vzpomínáče by měla být povinnou četbou. I když žánrově se autorka odlišuje, téma komplikovaných rodinných vztahů zůstává a rozhodně není růžové.
Musím říct, že ze všech knih od Aleny Mornštajnové, které jsem četla, se mi Listopád líbí nejvíc. Možná proto, že mými oblíbenými žánry jsou sci-fi, fantasy a dystopie. A Listopád dystopií rozhodně je. Po dočtení jsem měla stažený žaludek, během něj si musela dávat pauzy. I proto, že tenhle příběh se klidně mohl stát (a v podobných intencích děje), kdyby...
Díky, že můžeme... psát a číst takovéhle knihy.
Listopád mě opravdu zklamal. Potvrdilo se, že Mornštajnová umí vyprávět, píše opravdu poutavě. Já se ovšem nedokážu vyrovnat s alternativní historií, kterou autorka na stránkách svého románu konstruuje.
Strašné! Skvěle napsané, ale představa, že by se situace takhle mohla vyvíjet, je příšerná! Jestli chtěla Paní Spisovatelka navodit atmosféru života před rokem 1989 tak se jí to podařilo skvěle, na knihu se nemohu ani podívat, jdu jí hned vrátit. A jsem šťastná, že žijeme v demokracii, a jak pravil W. Churchill - demokracie není dokonalá, ale nic lepšího nemáme.
Výborně napsáno. Skvěle odvyprávěno! Přesto mi v knize něco chybělo k tomu, abych si řekl, že je to dokonalé. Možná chyběla větší hloubka prožitku ... možná jsem vnímal přílišnou míru vysvětlování historických souvislostí... A možná jsem moc hnidopich!
Skvělé a mrazivé.
Velmi dobře zpracované téma alternativní historie naší země po listopadu 1989. Zajímavý příběh lidských osudů které jsou ovlivněny politickými událostmi. Autorka velmi dobře vykreslila život v totalitě, všudypřítomný strach a zastrašování, oceňování bonzáctví a nucená převýchova mladé generace. Pro některé země to je realita a ne fikce.
Tedy klobouk dolů, Paní spisovatelko!! Jak moc jsem při čtení zavzpomínala na své pobyty ozdravovnách a lázních. Byla jsem do svých 17ti let 6x, naposledy v roce 1984. Jako dítě jsem svět okolo neviděla tak drsně, ale pamatuji si na nepřátelský personál, pokoje jako v nemocnici, pokyny nalepené na dveřích pokoje, nástupy, bodování... V 15ti letech jsem napsala třídílnou knihu, kterou četly všechny devitky v naší ZDŠ (1982), a když ji vyhmátl učitel, byl průšvih. Cenzuře školního sboru se zdála příliš zamilovaná. Chtěli mě vyhodit ze školy...atd., atd., brrr to byla doba, díkybohu za dnešní svět. Toto by měla být povinná četba pro všechny. Tohle je doopravdický dějepis.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský důmAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Děkuju autorce za pocit, že mohlo být opravdu mnohem hůř a jsem ráda tam kde jsem. Žádná z knih autorky nezklamala vždy jsou to silné příběhy. Největší depku na mě hodila tato kniha. Krásně napsáno, děkuji a chválím a rozhodně doporučuji k přečtení.