Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532047/bmid_listopad-65c9dd301a975.png
4
5459
5459
Co kdyby události roku 1989 postavily komunistický režim znovu na nohy? „Socialismus neskončil, socialismus trvá,“ mohlo by se v Československu roku 2019 zpívat u příležitosti oslav třicetiletého výročí potlačení prodemokratické kontrarevoluce. Alternativní historii uplynulých tří dekád prožívají hrdinové nového románu Aleny Mornštajnové, jejichž svět se od dob takzvané normalizace příliš nezměnil – a jestli přece, tak jenom k horšímu. Marii účast na listopadových demonstracích vynesla patnáct let v kriminálu, která strávila dohady o dalších osudech svého manžela, syna a dcery. Magdalena vyrostla v ústavu pro děti, jichž se rodiče označení za nepřátele režimu údajně zřekli a které se mají stát novými komunistickými kádry. Přesto se ty dvě jednoho dne setkají – a ten okamžik ovlivní zbytek jejich života... Nový román nejčtenější tuzemské autorky si pohrává s alternativní verzí moderních českých dějin, ilustrovanou tragickým příběhem obyčejné rodiny.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Interpreti: Eva Elsnerová , Veronika Khek Kubařová , Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
skvelé! orwellova 1984, desivo známe reálie a detaily...úplne ma to vcuclo. darmo, pani Mornštajnová to jednoducho vie!
Zrovna jsem knihu dočetla a zanechala vě mně opravdu silné pocity. Knížku jsem přečetla jedním dechem a zároveň s hrůzou z vykreslovaného režimu a štěstí, že k tomu nedošlo. Tuhle knihu by si měl přečíst každý, kdo tvrdí, že za komunistů bylo líp. Tipuji, že spisovatelka se inspirovala režimem v Korei.
"Co by se stalo, kdyby události listopadu 1989 nedopadly tak, jak dopadly? Nikdo neví, jak jiný by byl náš život. Tato kniha podává jen jednu z milionu možných verzí. Přesto se všechno, co je zde napsáno, kdysi kdesi dělo a někde na světě stále děje." Tak to sú úvodné slová tejto knihy a celkom presne ju vystihujú. Skvelá štúdia totality, diktatúry proletariátu. Putinovi riťolezci by si ju mali prečítať, ale to zrejme nehrozí, takí čítajú iné knihy, ak vôbec. Toť vsjo, rebjáta.
“Je sama, stejně jako já, pomyslela si Maja, slezla z postele a postavila se k oknu. Její jmenovkyně ji dál sledovala pohledem. Usmíváš se, v které části tvého života tě malíř zachytil? Mladou a netušící s čím se budeš muset v životě vypořádat, nebo vědoucí a smířenou s osudem?”
V dnešní době je více než potřebné připomínat komunistickou minulost naší země nejen těm, kteří pomalu zapomínají, ale i těm kteří tuto dobu nezažili. Děkuji paní Mornštajnové (s níž jsem měla tu čest prohodit pár slov na festivalu Svět knihy), že tuto připomínku provedla další skvělou knihou.
Velmi uvěřitelná možnost reality pro nás, kteří si pamatujeme. Diky autorce za připomenutí.
Nejdříve je záhodno poděkovat všem, kteří se v 89tém za naší svobodu bili a zasloužili se o ni. Paní autorce je třeba poděkovat za připomenutí té šílené doby. Čtěte, ať nezapomeneme, poučme se, ať se neopakuje.
Když jsem knihu dočetla a listovala až na konec, padly mi oči na fotografii autorky a úplně spontánně mě napadla věta: “ Ženská, ty jsi ďábel!”. Nebála se totiž vyjít ze své komfortní zóny a pustit se na “dystopický led”. A ten se pod ní neprobořil. Při čtení nad knihami přemýšlím. Tady to nešlo. Nechala jsem se dobrovolně pohltit a četla a četla a četla. Provázely mě nesourodé emoce - vztek, prázdnota, útlum. Čas na přemýšlení přišel až po přečtení. Sílu příběhu nevidím ani tak ve vystavění dějově linky, ale v dokonalém vystižení prožívání a uvažování obou hlavních hrdinek. Líčení jejich životních příběhů je tak bolestně autentické, že si musíte cílevědomě připomínat, že vše je jen fikce, abyste vůbec byli schopní ve čtení dál pokračovat.
Taková trochu vlažnější Severní Korea uprostřed Evropy.. Ještě že to je jen fikce.
„Život není to, co chceme, ale to, co máme. Tak jednoduché to je.“
„Nesmíme marnit čas a trápit se kvůli něčemu, co už nemůžeme mít. Zůstat trčet na místě a ztratit se ve smutku není řešení. Člověk by měl jít dál, ať se mu to líbí, nebo ne. Z popela už dům znovu neuplácáš. Pevné stěny postavíš jen z nových cihel.“
BRILANTNÍ ROMÁN..
Velice těžko se mi hledají slova, kterými bych ohodnotila další skvostný román této autorky.
Některé pasáže knihy si čtu stále dokola, mám slzy v očích, slova mi rezonují
v hlavě..
Dlouho, možná už navždy zůstane v mém srdci - DĚKUJI!
Autorka asi provokativně zvolila vyprávění z paralelního světa, ve kterém v roce 1989 zvítězil Štěpán nebo někdo mnohem horší. Nedivím se některým čtenářům, že tuto fintu považují více za rušivou než přínosnou. Ale nechť. Stavba vlastního příběhu je taková, jakou známe z ostatních jejích knih. Rozpíná se mnoha lety, dojímá podivnými rodinnými vztahy a je možná celkově optimistická, takže proč ne.
Trochu jiná kniha, než na jakou jsme od Mornštajnové zvyklí. Zamrzelo mě zasazení děje do fiktivního světa. Přesto mne kniha bavila, měla silný,ale velmi smutný příběh. Zklamalo mne, že na rozdíl od ostatních knih od Mornštajnové byla kniha bez jediného "šťastného" momentu. Doufala jsem ve šťastnější konec.
Autorka nepíše právě veselé knihy a tahle je asi nejsmutnější, kterou napsala. Opět výborně napsáno a pro nás, kteří jsme události listopadu 1989 zažili na vlastní kůži, to bylo hodně mrazivé čtení. Naštěstí jde o fikci a nemusíme už v něčem takovém žít. Teď jde o to, aby tady už nikdy nic podobného nemohlo být.
O téhle knize si předem nic nečtěte a prostě se do ní pusťte, je neuvěřitelná, opravdu cítím vděk všem, kteří za nás bojovali za svobodu.
Ze všeho nejdřív musím vyjádřit vděčnost za svobodu, ve které máme možnost žít. Je důležité si takto významné historické události připomínat, aby nezůstaly zapomenuty.
Četla jsem všechny předchozí knihy paní autorky a byla jsem nadšená, proto jsem se na novou knihu moc těšila. Mám ráda autorčin strhující styl psaní, který člověka vtáhne do děje tak, že při čtení zapomene vystoupit z tramvaje. Bohužel tento pocit jsem u Listopádu neměla, místy jsem se u knihy až nudila. Nebavily mě pasáže popisující komunistický režim a politickou situaci, od autorky čtu raději lidské příběhy. Jak už tady někdo psal, nevnímala jsem ani vývoj příběhu v čase, na který vás upozorní pouze data uvedená začátku kapitol.
Velmi dobře zvolené téma roku 89, ale bohužel dle mého názoru nešťastně uchopené, kdyby autorka zasadila děj do reality a ne do fiktivního světa, udělala by asi lépe.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský důmAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Otázku, jak by se žilo v ČR, kdyby nebyla sametová revoluce, jsem si pokládala mnohokrát. Kniha Listopád ukazuje jeden z mnoha scénářů. Děj je děsivý a mrazivý. Podobný mrazivý pocit jsem zažila i u knihy 1984 pana Orwella. Jedná se o těžší čtení, takže pokud chcete oddechovku, tak určitě sáhněte po něčem jiném :) Knihu velmi doporučuji a jsem moc ráda, že žiji v demokratickém režimu, ačkoliv má také své mouchy (ale to má vše).