Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532047/bmid_listopad-65c9dd301a975.png
4
5362
5362
Co kdyby události roku 1989 postavily komunistický režim znovu na nohy? „Socialismus neskončil, socialismus trvá,“ mohlo by se v Československu roku 2019 zpívat u příležitosti oslav třicetiletého výročí potlačení prodemokratické kontrarevoluce. Alternativní historii uplynulých tří dekád prožívají hrdinové nového románu Aleny Mornštajnové, jejichž svět se od dob takzvané normalizace příliš nezměnil – a jestli přece, tak jenom k horšímu. Marii účast na listopadových demonstracích vynesla patnáct let v kriminálu, která strávila dohady o dalších osudech svého manžela, syna a dcery. Magdalena vyrostla v ústavu pro děti, jichž se rodiče označení za nepřátele režimu údajně zřekli a které se mají stát novými komunistickými kádry. Přesto se ty dvě jednoho dne setkají – a ten okamžik ovlivní zbytek jejich života... Nový román nejčtenější tuzemské autorky si pohrává s alternativní verzí moderních českých dějin, ilustrovanou tragickým příběhem obyčejné rodiny.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Interpreti: Eva Elsnerová , Veronika Khek Kubařová , Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
Listopád je moje první kniha od paní Mornštajnové. Začala jsem ji číst ze zvědavosti, knihkupectví a články ji zmiňovaly a zvědavost zvítězila. Popisovanou dobu jsem nezažila, znám ji pouze ze školy a z vyprávění. I přesto mě příběh donutil přemýšlet nad tím, co všichni dnes máme a jak by věci mohly vypadat, kdyby vše dopadlo tenkrát jinak. I když si myslím, že některé situace nebo postupy zmiňované v knize jsou těžko uvěřitelné než aby se někdy mohly stát, je to fantazie autorky. Kniha se mi líbila.
Ač nerada, protože paní Mornštajnová je moje oblíbená autorka, musím říct, že Listopád je podle mě její nejslabší kniha. Námět je zajímavý, kniha je čtivě napsaná (to autorka prostě umí), ale celkový dojem ... znovu už si ji nepřečtu. Sama nejsem úplně schopná říct, čím to, ale prostě mě kniha nějak nezasáhla. Mrzí mě to, ale je to tak. :-(
Podle kritiky ostatních čtenářů jsem se bála, že se mi kniha bude číst špatně a, že se budu nudit už jen proto, že komunismus jsem nezažila a znám ho jen že školy a z vyprávění.
Jako vždy se autorce velice povedl popis nejen postav, ale i míst a situací a mě se kniha četla velice dobře a v podstatě sama.
Takže za mě určitě velice dobré čtení a buďme rádi, že to s námi dopadlo tak jak to dopadlo.
V prvé řadě bych chtěla ocenit odvahu paní Mornštajnové, že se do takového složitého tématu vůbec pustila. Podle mého názoru se jí podařilo vykreslit období po roce 1989 opravdu bravurně, sugestivně, a kdyby tehdy komunismus nepadl, klidně by tohle mohla být naše realita. Člověk si při čtení uvědomí, jak dobře se dnes máme a taky má pocit, že by si toho měl víc vážit.
MALÝ SPOILER
Vytkla bych jen jednu věc. Přišlo mi, že Maja úplně zapomněla na svého syna, pořád řešila jen Lenku a Kubík jako by nebyl. To mi přišlo trochu zvláštní. Taky mi chyběla nějaká zmínka o tom, jak se mu vlastně v Americe dařilo. KONEC SPOILERU
Jinak se mi ale knížka líbila, bavila mě a sice se budu opakovat, ale už se nemůžu dočkat další tvorby paní Mornštajnové.
Listopád je bezpochyby tou nejzajímavější a zároveň nejtěžší knihou, jaká se mi letos dostala do rukou.
Téma je jednoduché - autorka vykresluje realitu, ve které se listopad 89 nestal měsícem začátku svobody českého národa, nýbrž startu ještě horších událostí, než jaké se děly lidem po celý totalitní režim.
Seznamujeme se s hlavní hrdinkou Majou, která po tvrdém zásahu na nevydařené demonstraci končí s mnoha dalšími ženami ve vězení. Neví, co se stalo s jejími dětmi, manželem ani rodiči.
Více mě bavila druhá linka z dětské ozdravovny, kde dominuje postava dívenky Magdaleny. Na tomto uzavřeném místě se s úzkostí dovídáme o práskačství, “převychovávání” i malých záblescích neochvějné pravdy, za kterou si stojí tvrdohlavá Jana.
Jak říkám, nápad je to netradiční a vskutku originální. Člověk si musel dávat pauzu a vydýchat to, že je to naštěstí jenom kniha. Bylo by báječné, kdyby se kniha dostala do rukou co nejvíce lidem a my všichni si uvědomili, jak dobře se máme a jak zle jsme se mohli mít. Ostatně doba útlaku v příběhu přetrvává až do roku 2019, kdy například mobilní telefon je výsadou jen vysoce postavených lidí.
A proč tedy nedávám plný počet? Hlavní chybou je mít vysoká očekávání. Všechny knihy paní Mornštajnové jsou perfektní jak dějově, tak stylisticky. A tahle se zkrátka něčím vymyká a čtenář se na tuto krutou jízdu nemůže nijak připravit.
Další, ale můj osobní problém byl číst knihu hned po zkouškovém, kdy je člověk plný stresu a potřebuje vzpruhu. No tak to mi Listopád bohužel neposkytl. :D Na druhou stranu, existuje na tak těžké téma příhodná doba?
Nechci zde ani přinejmenším spoilerovat, ale udělalo by určitě nejenom mně radost zakomponovat do příběhu aspoň maličké světýlko na konci tunelu.
Sečteno podtrženo - čtěte, dávkujte si to a zanechá to ve vás hlubokou propast, zvlášť pokud si události roku 1989 pamatujete. Autorka dokázala, že umí pracovat s historickými fakty nejen retrospektivně, ale ponořit se do děsivé utopie a pořádně nás v ní vymáchat. Pocit ve mně kniha nechala syrový a úzkostlivý, nejde na ni přestat myslet; a to se mnoha dalším nepovedlo.
Listopád Aleny Mornštajnové není podle mne moc dobrá kniha. Vlastně je celkem špatná. Všechny postavy dohromady mají 3 charakteristické rysy, děj se dopředu posouvá dost uměle, pomalu a místo toho, abychom sledovali život postav v totalitě a skrze to vnímali tíseň, je nám tíseň nucena nezajímavými popisy událostí, které se staly během toho, co jedna žena seděla v base a druhá postupovala v hierarchickém žebříčku hnusného režimu. Po jazykové stránce to jde stejně po srsti, jako její dvě předchozí knihy, nové myšlenky to nepřináší, strhující ani zábavné čtení to taky není. Chcete-li si přečíst příběh utiskovaných žen, sáhněte po Vyhnání od Tučkové. Chcete-li si přečíst rodinný příběh, sáhněte po Haně. Chcete-li si přečíst totalitní fiktivní román, sáhněte po 1984. Za mne je Listopád prostě nudná a zbytečná kniha, ale své čtenáře si najde, protože přesně takové knihy chtějí lidé číst. Přiznám se ale bez mučení, že jednu hvězdu dávám trochu z hněvu, protože ty kladné recenze jsou opravdu nezasloužené.
I já se připojuji k těm, kterým nová kniha Aleny Mornštajnové tak moc nesedla. A to jsem se na ni tolik těšila... Možná jsem ovlivněna jejími minulými skvělými díly, tady jsem se prostě do čtení musela hodně nutit. Přestože jsem toto období zažila jako školou povinná a určité věci si pamatuji, nebavilo mě to...
(SPOILER)
Listopád mě zdaleka nenadchl tak, jako předchozí autorčina díla, možná proto, že jsem očekávala něco nečekaného, dramatického, šokujícího.
Na druhou stranu, co může být horšího, než totální ztráta svobody, neustálý strach a hrozba vězení, vymývání mozků, manipulace, špehování, donášení.
Knížka rozhodně stojí za přečtení, zvlášť těmi, kteří tuto dobu znají jen z vyprávění.
Na knížku jsem se těšila, ale asi jsem čekala něco jiného.
K dočtení jsem se hodně nutila. Nebavilo mě to...
Velmi zajímavý a originální námět, který byl možná trochu hůře zpracovaný, než jsem od autorky čekala. Velmi čtivá knížka popsala obě strany obětí socialistického státu a vzbudila ve mě emoce vděčnosti za svobodu jakou máme. Bohužel se ke mě kniha nedokázala dostat tak blízko, aby mě události jakkoliv zasáhly. Chyběl mi tam wow-efekt, který se autorce povedl třeba u Hany.
Na knize jde poznat autorčin rukopis a jako všechny její ostatní knihy je krásně čtivá a přitom úplně jiná.
Námět za mě super, ale nedokázala jsem se tak moc vcítit do postav jako u jejích ostatních knih.
Možná je to tím, že u ostatních knih se víc zasnívám a pluju si na obláčku a vůbec mi nedochází, že se jedná o románové příběhy co se nestaly. Tady jsem měla pořád v hlavě že kniha je vlastně takové "cobykdyby"
(SPOILER)
Svou nejnovější knihou mě paní Mornštajnová překvapila, ale rozhodně nezklamala, nelze srovnávat s jejími ostatními knihami, každá je originál a každá se mi líbila.
Ocitáme se v roce 1989 a děj směřuje co by kdyby v listopadu dopadlo všechno jinak než jak dopadlo …. po dočtení a při pomyšlení, že se tak mohlo stát a někde se tak stále děje, jsem byla trochu v depresi a smutná … konec možná mohl být trochu optimističtější, ale i přesto musím dát 5* a doporučuji k přečtení.
Kniha je velmi dobře napsaná. Moc se mi líbily použité metafory a propojenost příběhu.
Oceňuju, že autorka vycházela z pravdivých událostí a dat - rovněž je vidět, že se snažila zaznamenat reálný život v komunismu - všudypřítomnou lež, podezřívavost, špatnou ekonomickou situaci, převrácené hodnoty apod.
Svoboda není samozřejmá - a tuto myšlenku si neuškodí čas od času připomenout - třeba i prostřednictvím knihy Aleny Mornštajnové.
Asi to není nejsilnější kniha, kterou jsem od autorky četla - nemůžu říct, že by mě něčím nějak zásadně překvapila a ani do děje se mi nepodařilo moc začíst - přesto se jedná o velmi hezkou literaturu a kniha za přečtení stojí:)
(SPOILER)
V súlade so svojím svedomím musím byť úprimná a priznať, že tentokrát som pri čítaní nepociťovala tú dokonalú symbiózu s postavami alebo so samotným spracovaním príbehu.
Klúč, ktorý je i na obálke, v tomto prípade neotváral dvere k slobode, ale ich naopak uzamkol...
Nemám nič proti tejto fiktívnej alternatíve reálnych dejín, ktorá v konečnom dôsledku, ak si odmyslíme zaangažovanozsť armády, skoro kopírovala dianie v rokoch 1950 až do roku 1989.
Čo mi nesadlo bola akási povrchnosť pri spracovaní, kde som miestami mala pocit, že Maja ani sama nevedela, začo v novembri 1989 bojovala, a potom znášala kruté dôsledky. Skôr mi november 1989 v podaní pani spisovateľky prišiel ako kulisa pre naozaj bravúrny opis tragédie vzťahu medzi matkou a dcérou, ktorej charakter bol zdeformovaný vplyvom komunistického režimu v dôsledku odlúčenia a následnej prevýchovy.
Nakoniec mám rozporuplné dojmy, kde som asi očakávala trochu iné literárne stvárnenie nezmyselnosti komunizmu.
(SPOILER)
Kniha byla čtivá, příběh smutný, bolestný, čekala jsem jak to dopadne. ALE! Udělala jsem chybu a nepřečetla si anotaci ke knize, že je to vymyšlený příběh, až po chvilce, kdy pořád byla ve vězení jsem si říkala, co to je za blbost, takhle to nebylo. Tak teprve jsem šla zkoumat anotaci a dozvěděla se, jak je kniha psaná.
No musím říct, že mi více sedí, když píše o skutečné události. Bylo to pro mě takové rušivé. Jinak popisy ve vězení a "vězení" v ozdravovně bylo čtivé, tíživé. Konec velmi smutný, když už se nějakým způsobem našly, brala bych šťastný konec vysvětlení.
Jinak není kniha špatná, ale má mnohem hezčí knihy. Knihu ale i tak mohu doporučit.
Dlouho jsem nečetla takto smutný příběh. Jsem vděčná, že nakonec vše dopadlo ve skutečnosti jinak.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský dům
Skrýt reklamy
Listopád - neuvěřitelně realisticky popsaná doba komunistického režimu, jako kdyby nikdy k úpadku tohoto režimu nedošlo...
Část této doby jsem zažila jako miminko, takže je to pro mě něco, co jsem na vlastní kůži nepocítila a co mi hlava tak nějak odmítá pobírat. Ovšem paní Mornštajnová knihu pojala tak sugestivně, drsně a tak neskutečně reálně, až mi z toho místy běhal mráz po zádech... Díky ní si hned dokážu představit, že něco takového by se tady opravdu dělo, kdyby nedošlo k tomu významnému listopadovému zlomu roku 1989.
Smutná kniha.
A děkuji za ni. Mám zase o čem přemýšlet.