Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532047/bmid_listopad-65c9dd301a975.png
4
5455
5455
Co kdyby události roku 1989 postavily komunistický režim znovu na nohy? „Socialismus neskončil, socialismus trvá,“ mohlo by se v Československu roku 2019 zpívat u příležitosti oslav třicetiletého výročí potlačení prodemokratické kontrarevoluce. Alternativní historii uplynulých tří dekád prožívají hrdinové nového románu Aleny Mornštajnové, jejichž svět se od dob takzvané normalizace příliš nezměnil – a jestli přece, tak jenom k horšímu. Marii účast na listopadových demonstracích vynesla patnáct let v kriminálu, která strávila dohady o dalších osudech svého manžela, syna a dcery. Magdalena vyrostla v ústavu pro děti, jichž se rodiče označení za nepřátele režimu údajně zřekli a které se mají stát novými komunistickými kádry. Přesto se ty dvě jednoho dne setkají – a ten okamžik ovlivní zbytek jejich života... Nový román nejčtenější tuzemské autorky si pohrává s alternativní verzí moderních českých dějin, ilustrovanou tragickým příběhem obyčejné rodiny.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Interpreti: Eva Elsnerová , Veronika Khek Kubařová , Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
Znepokojující a v mnoha ohledech reálný náhled do života, ve kterém vládne Velký bratr, donašeči a patolízalové. Při čtení jsem si okamžitě vzpomněla na Orwellův román 1984, který byl však o jednu hvězdičku lepší. Tady mi chyběla nějaká jiskra nebo něco šokujícího, ale paní Mornštajnová píše tak úžasně, že cokoli co jí v hlavě napadne, je prostě brilantní a dokonale depresivní. Přečteno za jediný večer - to byl teda fofr! Rozhodně doporučuji.
Přečetla jsem za jeden den. Během čtení jsem měla dost často husí kůži. Ale zároveň mě poháněla zvědavost v pokračování. Na konci jsem si pořádně oddechla nad tím, že se to všechno událo jen v knize. Díky bohu,že to dopadlo tak jak to dopadlo. Přesto se mi knížka líbila. Paní Mornštajnová opět ukázala, že umí.
Tak nějak nevím, co k této knize napsat. Trochu Orwel, trochu Severní Korea a přidáme i Československo z let 50.? Autorku a její knihy mám moc rád a vždy se na ně těším, ale toto se podle mě moc nepovedlo, byť jinak čtivá kniha to je.
První třetinu jsem trpěl a pořád se ujišťoval - po Tchien-an-men zvládnout revoluci silnou prostě bez občanské války nebylo možné. Jak Poláci, tak Maďaři už byli za bodem zlomu, v Československu byla věrchuška rozlomena a mnozí se už viděli jinde. A v roce 1989/1990 už probíhaly i stávky v Rusku - mezi horníky. Rok před zoufalým a zpackaným pučem proti Gorbačovovi. I satelitní Kučmové a Lukašenkové se viděli jinde. Prostě tohle mi nešlo pochopit i u takové alternativní historie.
Když už jsem tohle vstřebal, přišla další těžko uvěřitelná momentka - elitní převýchovné dětské domovy - to nešlo ani v 50. letech a tam už byl nějaký "třídní boj" ostrý.
A poslední těžko uvěřitelný moment - pokus o útěk za hranice jako v 50.-60. letech po roce 2000.
Ale i přesto jsem se přenesl.
Napsané je to čtivě, závěr mně i trochu vyrazil dech, resp. naskočil takový ten moment dojetí, který u Hany trval podstatně déle.
Tak nakonec ani moc nevím, co si o knize mám myslet.
Nevím, co k téhle knize napsat. Myslím, že ji budu muset ještě trochu vstřebat. Od Mornštajnové se mi tahle kniha líbila nejméně.
Přečteno během dne. Nemohla jsem se od knížky odtrhnout a byla jsem zvědavá jak to celé dopadne. Paní Mornštajnovou mám moc ráda, ale bohužel tato knížka od ní mi sedla ze všech nejmíň. Přitom na Listopád jsem se moc těšila.
Příběh, který se v naší zemi naštěstí nemohl stát. Během četby mi často běhal mráz po zádech, protože jsem si plně uvědomovala, že kdyby listopad 89 dopadl jinak, tak by příběh Magdy/Lenky mohl být klidně i můj...
Kniha se čte příjemně svižně.
Mňa nová Mornštajnová bavila. Bolo to čitateľn, návykové, knihu som hĺtala a nedokázala sa od nej odtrhnúť. Zároveň to nebolo prostoduché, ako knižky Třeštíkovej alebo Hartla, a ak má byť niekto "inteligentný" spisovateľ bestsellerov, tak vždy budem držať palce Mornštajnovej, pretože sa snaží ísť práve do hĺbky a nezostať len na povrchu ako to robia vyššie spomenutý dvaja autori.
Inak, veľa recenzentov, autorke vytýkalo, že nešla až tak do hĺbky, ako napríklad pri Hane, kde viac prenikala do vzťahov. Nemala som taký pocit, autorka potrebovala vykresliť antiutópiu na relatívne malej ploche, a ak by som mala vybrať, takisto by som knihu rozšírila ešte aspoň o 50 strán, nech sa ešte viac rozohrá a rozpíše a nech ide ešte viac do detailov ohľadom tejto spoločnosti. Aj keď chápem, že ten dôraz bol opäť na tie medziľudské vzťahy, resp. neschopnosť ich opätovne nadviazať (aj) kvôli pretrvávajúcemu režimu.
Takže, môj ortieľ je pozitívny, a ak už chcete siahnuť po nejakej bestsellerovke, tak si Listopád určite zadovážte. Pretože takýchto dystopií nikdy nie je dosť, hlavne keď je pojem diktatúry v niektorých krajinách opäť tak IN...
Kniha Listopád je bezesporu čtivě napsaná, nápaditá a napínavá. Celý děj mě držel v napětí, ale působil na mě depresivně. Prožívat něco takového, jako Maja, mně připadá velice těžké a smutné. Stejně tak Magda si zažila své... Nepoznala opravdovou lásku. Děkuji za listopad 1989 historický, který dopadl mnohem lépe, než Listopád autorky! A tak si říkám: "Nemá to být varování, abychom si vážili a snažili se více žít pokojně a ve svobodě a lásce a byli vděčni za vše dobré, aby nás nepotkalo něco podobného, jako hrdinky této knihy?"
Podle me se jedna o autorky nejlepsi knihu. Dokazala jsem se vcitit do postav a prozivat s nimi cely dej, ktery me bavil a vedl i k lehkemu zamysleni "jaky by to asi bylo, kdyby to tak opravdu bylo".
"Život není to, co chceme, ale to, co máme. Tak jednoduché to." ... "Chcete říct, že se nemáme o nic snažit a jen čekat, kam nás osud postrčí?" namítala. "Naopak, prostě jen nesmíme marnit čas a trápit se kvůli něčemu, co už nemůžeme mít...."
Skvěle napsaný příběh, do kterého se začtete ihned během prvních stran. Střídání pohledů na danou situaci okem Magdy, Majy, ale i rodičů mě bavilo a dotvářelo to tak celý obraz dané doby. Jesm šťastná, že to takto v reálu nedopadlo, protože by to bylo opravdu strašné. Autorka nám dává možnost představit si jak to tady vypadat mohlo a přiznám se, že mi z toho bylo po čas čtení docela úzko...zkrátka opět skvělé dílo, které stojí za přečtení.
Alenu Mornštajnovou zbožňuju. Každá kniha je perfektní a skvělá, i když jsem si říkala, že Hanu prostě nic nepřekoná. Listopád jí nepřekonal, ale přiblížil se k ní. Jsem opět nadšená a dokonce jsem sama v sobě bojovala, zda knihu chci dočíst nebo si ji kouskovat. Nakonec jsem ji přeci jen dočetla. Já osobně jsem byla nadšená z toho, že se spisovatelka pustila do fiktivní budoucnosti, námět skvělý a musím říct, že jsem si říkala, jak je možné, že jsem něco podobného nečetla už dříve. Nicméně Alena Mornštajnová je skvělá v tom, jak citlivě umí s jazykem zacházet a jak čtivé její knihy jsou. Prostě to chcete číst. Jsem nadšená i smutná, že jsem knihu dočetla a ... další důvod prozrazovat nebudu ať nespoileruju. Za mě opět skvělá kniha, i když jsem některé věci odhadla, paní Alena Mornštajnová si prostě pět hvězdiček zaslouží!
Ten , kdo zažil určitě pochopí ...
Tato kniha je fikce , ale fikce natolik reálná, že člověka mrazí.
Ano , i tak to mohlo tehdy dopadnout.
Člověku dochází slova už jen při představě , že by se to tehdy 17. listopadu 1989 nepovedlo.
Díky za připomenutí , paní Morštajnová.
Občas je to potřeba.
Výborná kniha .
Na tuto knihu jsem se velmi těšila, bohužel jsem zažila zlamání. Příběh mě vůbec neoslovil, nazačetla jsem se. Možná i proto že fikce a fiktivní příběhy vůbec nejsou mým šálkem.
(SPOILER) Roman, ze ktereho mi behal mraz po zadech, o tom, co by bylo kdyby nepadl rezim a nenastala v roce 89 demokracie. Dokazu si predstavit, ze v nekterych zemich takova diktatura a omezeni slova, pohybu i myslenky stale existuje. Knihy autorky patri mezi me oblibene, nicmene zde jsem se do deje nemohla na zacatku vubec zacist. Chybela mi vetsi prokreslenost a vyvoj postav jak Maji, tak male Lenky a az do uplneho konce jsem doufala, ze se hlavni hrdinka shleda se svym ztracenym (odebranym) synem Kubikem. Bylo az hruzostrasne pozorovat, jak v napravnem zarizeni pretvareji z deti odebranym antikomunistickym matkam figurky slouzici vyhradne statu, bezmezne verici ideam sovetskeho svazu. A oplakala jsem, jak malo mela casu matka s dcerou na sebe navzajem pri dlouho ocekavanem shledani po letech a jak kruty byl osud. Zejmena postava Lenky mi prisla nejvzdalenejsi skutecnosti. Cozpak by svou matku vubec nehledala? Jsem rada, ze jsem knihu docetla, ale vic se mi libila samozrejme Hana, Tiche roky nebo Hotylek.
Tuto knihu jsem vzhledem k tématu ani číst nechtěla. Ale dcera mě přesvědčila, že když už mám ty knihy od paní Mornštajnové tak ráda , tak si musím přečíst i tuhle. Knihu jsem přečetla jedním dechem i když v některých místech jsem spíš nedýchala a hodně jsem brečela. Ani ne že by jsem byla tak přecitlivělá, ale ten pocit bezmoci mě zcela pohltil. Kniha dopadla , tak jak dopadla ,ale to asi není podstatné. Přepadla mě myšlenka o čem, že to vlastně bylo? Jestli je to jenom o tom jaké jsme měli štětí v listopadu 1989, anebo je tam ještě jiné poselství. Rozhodně mě to přivedlo k myšlence v jaké době žijeme dnes a zda takzvaná demokracie ve které žijeme je vůbec svobodná. Jasně, můžeme cestovat, můžeme věřit v co chceme, můžeme nechodit do práce a přestože můžeme cokoliv tak já se v této zemi necítím svobodná a šťastná.
Skvělé a odporné zároveň. Po celou dobu čtení jsem cítila úzkost a beznaděj, jak mnou kniha rezonovala. Což o to, Hana zarezonovala taky, ale to bylo období dávno uzamčené v minulosti - zde to byla přítomnost, ve které jsem právě mohla být, kdyby...
Námět je skvělý a zpracování báječné, jak je u autorky zvykem. Opět jednou cítím vděčnost za život, který můžu žít. Jen mě malinko mrzí, že osudy některých postav zůstaly neodhalené.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský důmAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Čtivě napsaná kniha, jak jsme od paní Mornštajnové zvyklí. Přesto jsem trochu zklamán. Anotace příběhu je, jaké by to bylo, kdyby revoluce nedopadla sametově. Čekal jsem nějaké rozvětvení, ale četl jsem jen to, co se dalo očekávat, v čem jsme žili. Nic moc nového. Spíše bych to bral jako náhled do minulosti asi padesátých až osmdesátých let, než jako náhled coby kdyby. Chvilkami mi příběh přišel jako příběh ze seriálu Vyprávěj a chvílemi z Chalupářů. Vlastně se jen opakuje strach, donášení, kontroly a vojáci všude v ulicích. Mladší ročníky by si tu knihu však přečíst měli, aby věděli v jaké době vyrůstali jejich rodiče, a proč je v nich stále zakořeněna nedůvěra, hořkost a šetrnost.
Doporučuji přečíst.