Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532047/bmid_listopad-65c9dd301a975.png
4
5310
5310
Co kdyby události roku 1989 postavily komunistický režim znovu na nohy? „Socialismus neskončil, socialismus trvá,“ mohlo by se v Československu roku 2019 zpívat u příležitosti oslav třicetiletého výročí potlačení prodemokratické kontrarevoluce. Alternativní historii uplynulých tří dekád prožívají hrdinové nového románu Aleny Mornštajnové, jejichž svět se od dob takzvané normalizace příliš nezměnil – a jestli přece, tak jenom k horšímu. Marii účast na listopadových demonstracích vynesla patnáct let v kriminálu, která strávila dohady o dalších osudech svého manžela, syna a dcery. Magdalena vyrostla v ústavu pro děti, jichž se rodiče označení za nepřátele režimu údajně zřekli a které se mají stát novými komunistickými kádry. Přesto se ty dvě jednoho dne setkají – a ten okamžik ovlivní zbytek jejich života... Nový román nejčtenější tuzemské autorky si pohrává s alternativní verzí moderních českých dějin, ilustrovanou tragickým příběhem obyčejné rodiny.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Interpreti: Eva Elsnerová , Veronika Khek Kubařová , Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
Dějem nás provází dvě hlavní hrdinky, které se ve vyprávění střídají . Dějiny ,které se píší jinak než je známe. Svět ve kterém je svoboda neexistující a prázdný pojem. Kde se lidem vštěpuje lživá pravda o tom co je správné. Vše je ovládané armádou, ozbrojenými složky neplatí volnost pohybu. Rok 1989 a jak by to u nás mohlo dopadnout jinak. I když co se nyní u nás děje taky není moc svobodné a demokratické. Určitě silný příběh .
Velmi "hořké" čtení. Po dočtení této knihy mi v ústech zůstává nepříjemná "pachuť". Ano, není to kniha, která by byla optimistická, případně obsahovala alespoň naději. Já jsem ji, ani v závěru knihy, necítila.
Je to úplně jiná kniha, než jaké paní Mornštajnová do této doby napsala. Co má s těmi předchozími společného, je velmi čtivý jazyk a zajímavý příběh, který čtenáře chytne hned na začátku a nepustí ho. Opět se věnuje převážně "ženským" postavám, jejich osudům a prožívání. Ale tentokrát nejde o skutečný příběh, nýbrž o fikci. Vzhledem k tomu, že je to fikce hned od začátku, je potřeba na příběh takto nahlížet. Mrazí mě v zádech, jak by náš svět mohl vypadat, kdyby listopad 1989 neskončil tak, jak nakonec skončil. O to více si uvědomuji, jak velké štěstí mám, že celý svůj dospělý život mohu žít ve svobodné zemi. Ale vzhledem k tomu, že jsem celé dětství prožila v době budování socialismu, dokážu se do "beznaděje a hrůzy totality" vžít. Několikrát mě v životě napadlo, co bych asi dělala, kdyby se v době mé maturity neprolomily ledy. Jak bych žila, dokázala bych být "ta statečná" a bojovat proti nesmyslným nařízením? Asi spíš ne, mám pocit, že bych "nevybočovala z řady", snažila se přežít, v bezpečí domova pak četla zakázané knihy a poslouchala Nohavicu či Kryla, ale asi bych neměla sílu bojovat. A už vůbec ne ve chvíli, kdy bych měla děti a rodinu. Lehce se nám o tom mluví v době, kdy nemusíme mít strach, že naše děti nebudou moct studovat nebo žít tak, aby byly spokojené a šťastné.
Příběh se mi moc líbil, opět pohled "ze dvou stran" - z pohledu Marie (Máji) a její dcery Lenky (Magdaleny). Jenom ten konec mi připadal již trochu uspěchaný. Ne, nevadí mi, že kniha nekončí happyendem, ale myslím si, že autorka mohla věnovat ještě pár stránek tomu, proč se Mája nakonec rozhodla tak, jak se rozhodla... Určitě to nebylo jednoduché.
Každopádně potřebujeme knihy takového charakteru. V dnešní době o tolik více! Važme si svobody, chraňme ji, přemýšlejme, koho volíme a komu věříme. Aby nemusel přijít další listopad.
Tak i ja uz mam docteno, a opet se mi potvrdilo, ze Alena Mornstajnova pravem patri k mym oblibenym ceskym spisovatelkam. Jeji styl psani by jsem rozpoznala , i kdyby jsem zacala cist bez toho, ze by jsem vedela, kdo knihu napsal. Myslim si, ze tema " co by, kdyby " listopad 89 nedopadl, tak jak dopadl, se autorce podarilo skvele zpracovat. Ano , mohlo by to byt onak, nebo treba 100 x jinak, ale pani Alena Mornstajnova si pribeh vymyslela zrovna takto. A ja si myslim, ze urcite chytne za srdce. A urcite by jsem nesrovnavala s jejimi ostatnimi knihami, protoze kazda jeji kniha skryva jiny pribeh , kazda je jina. A ja se rozhodne budu tesit na to, az nam oznami, ze uz pro nas pise nejaky dalsi pribeh.
Jednou z toho bude fiktivní učebnice pro nás, kteří jsme (bohudík) socialismus už nezažili. V porovnání s ostatními knihami autorky se mi četla o trochu hůř, chvíli trvalo, než jsem si k hlavní postavě Maje našla vztah. Ale zhruba od poloviny jsem byla fakt napjatá, jakou zápletku pro ni autorka vymyslela. A opět to stálo za to - příběh plný smutku, naděje a zajímavých zvratů.
Žel už to není klasická Mornštejnová a je vidět, že historické reálie nejsou přímo její obor.
Kdybych měl seřadit její díla podle významu a čtivosti bude tohle zcela jistě na posledním místě hned za Hanou.
Chápu podstatu díla i jeho námět, ovšem představa postmoderního panelákového brutalismu je dost mimo.
I vzhledem k tomu, kdy v poslední době lze sehnat dost svědectví o životě a přístupu v Severní Koreji. Namátkou: Pod stejným nebem, S každou padající hvězdou (což jsou ostatně knihy, které na toto téma doporučuji) a pokud to tam tak nevypadá dnes, pravděpodobnost této utopie, že by to tu vypadalo hůře než tam je dost mizivá i vzhledem k naší geograficko-politické situaci (na toto téma zase velmi doporučuji knihu od Tima Marshalla V zajetí geografie).
A pokud chcete mít skutečný román, který se může stát v lepší kvalitě tak sáhnete po Příběhu služebnice od Margaret Artwoodové.
Kniha je to jinak vcelku čtivá a Mornštejnová svůj styl nezapře. Jen ho pro tentokrát zasadila do reálií zcela mimo její obor a oblast o které má nastudováno velmi málo.
Čtivá kniha, ale přesto mě bavila asi nejméně ze všech děl od p. Mornštajnové.
Je to taková fiktivně-dokumentární kniha, která mě nechytila.
Všechno je předem jasné a dané a hlavní hrdinka je alespoň ze začátku dost nezajímavá.
Myslím, že chápu proč Mornštajnová knihu napsala, ale nevím vlastně pro koho. Ti co neměli rádi předchozí režim, těm je to jasné a nepotřebují to číst. A ti kterým to jasné není, ji číst nebudou.
Pokud už něco takového chtěla napsat, měla to udělat mnohem zajímavější nebo alespoň neodkrývat všechny karty hned na začátku.
Výborné. Zvláště v souvislostech, co se okolo nás právě děje a jak opět svoboda pomalu mizí.
Mám ráda styl Aleny Mornštajnové a opět jsem si čtení užila. Přesto mým favoritem zůstávají Tiché roky a za nimi Hana.
Tolik jsem Maje fandila a tak bych byla uvítala jiný závěr knihy, ale to je drobný detail. Kéž by éra soudruhů zůstala minulostí a nikdy se podobná alternativní historie nestala v budoucnu realitou...
Na knihu jsem se těšila několik měsíců a musím říct, že jsem z ní nadšená. Příběh se četl jedním dechem, ostatně jako všechny knihy od Mornštajnové. Líbilo se mi, že tentokrát je to trochu něco jiného, historie, která se diky bohu nestala. Marii jsem celou dobu fandila. Líbí se mi styl psaní Mornštajnové, kdy si k hlavní postavě vytvoříte vztah. Jen mi bylo líto, jak příběh dopadl. Čekala jsem na závěr něco pozitivního. Ale jinak pecka!
Při čtení Hany jsem cítil, že jde o pravdivý příběh skutečných lidí. Zde jsem neustále vnímal, že jde o fikci, takže jsem se nedokázal s postavami úplně sžít. Kdyby byla kniha zasazena do nějaké jiné země, asi bych uronil nějakou tu slzu. Jako všechny knihy paní Mornštajnové, se i tato výborně čte, ale jde o příběh, který je především smutný, proto ubírám jednu hvězdičku. Pokud nejste v depresi, mohu knihu vřele doporučit.
Velmi uspokojivé.
Paní Mornštajnová prostě umí. Nechci srovnávat s dalšími díly autorky, každá její kniha má to své. Maličko mě ze začátku mrzelo, že se jedná o úplnou fikci, byla bych radši, kdyby to byl příběh zasazený do reálné doby a popisoval skutečné události, ale za chvíli jsem si zvykla. Chvílemi mi restrikce připomínaly nedávnou dobu covidovou. Za mne prostě povedené dílo a doporučuji.
Nějak nevím. Od paní Mornštajnové mám vždy velká očekávání a tentokrát jsem měla možná až moc velké. Neříkám, že kniha není čtivá, že příběh je velmi zajímavý, ale mě bohužel za srdce tolik nechytla. Tiché roky za mě stále vedou!
Originální námět knihy, trefný název knihy, alternativní historie ukazující, jak by to vypadalo po roce 1989 v Československu, pokud by demonstrace byly potlačeny a u moci byli stále komunisté. Knihu hodnotím na 100 %.
Jak je uvedeno v úvodu, je to jedna z milionu možných verzí, jak by to mohlo vypadat. Myslím si, že situace po roce 1989 v Československu, pokud by vládli komunisté, by vypadala rozhodně jinak, než jak popisuje autorka. Mnohdy jsem měl pocit, jako bychom se nacházeli v úplně jiném státě nebo v jiné časové době, doléhala na mne sklíčenost, deprese, pocity bezvýchodnosti a strachu. Myslím si, že v Československu by spíše docházelo k postupnému uvolňování ve všech oblastech života, doba by si to žádala. Nicméně autorka zvolila alternativní historii a zvolila jeden z nejhorších možných scénářů, který by se mohl stát, pokud by vládla KSČ. Přistoupil jsem na její vidění světa a knihu si užil, i když byla v mnoha popisovaných situacích ponurá.
Kniha se mi líbila, četla se jedním dechem. Děj se odehrává v Československu krátce před revolucí v roce 1989 a končí v roce 2019. V knize se vyskytují také dopisy, které píše hlavní hrdinka knihy – Marie Hajná, své dceři z vězení. Některé údaje v dopisech byly cenzory proškrtnuty, což je v knize také zvýrazněno. Kniha obsahuje také Epilog. Autorka má, ostatně jako ve všech knihách, vytříbený a kultivovaný sloh, píše krásou češtinou a její knihy je radost číst. Do LISTOPÁDU jsem se začetl a čtení mne bavilo. Jedná se o úplně jiné zpracování příběhu, než u autorky známe, ale to mi vůbec nevadilo. Osobně si říkám, proč nevyzkoušet něco nového, proč nevstoupit do neznámých vod a až čas ukáže, jestli se čtenářům kniha bude líbit nebo naopak bude pro ně velkým zklamáním. Možná kniha LISTOPÁD bude kontroverzní. Z jedné strany mohou být čtenáři zklamáni a jejich důvody z určitého hlediska chápu, jiní čtenáři budou spokojeni a nic by na knize neměnili. Já jsem rozhodně rád, že autorka knihu napsala a určitě si nemyslím, že udělala chybný krok.
Od autorky jsem četl všechny knihy a budu se těšit na další knihy, které napíše. Časem bych si chtěl přečíst její knihy znovu. Je to jedna z mála současných českých autorek, která se živí psaním knih.
Kniha má pěkný přebal. V knize se nevyskytovaly téměř žádné překlepy.
Co by se stalo, kdyby neskončil komunismus? Tahle fikce mi moc nesedla. Za mě nejhorší kniha od autorky, celý to bylo strašně plytký. Postavy debilní a celý mi to nápadně připomínalo příběh služebnice, jak stylem, jakým kniha byla napsána, tak celkově doba i postavy se mi zdály obšlehnutý. Konec to vytáhl, vo tom žádná, ale skoro 200 stran jsem protrpěl, moc mě to nebavilo, celkově to bylo napsáno jen okrajově a do hloubky se moc nešlo. Všechno se rozjelo až na posledních asi padesáti stranách, dojem z knihy to docela zlepšilo, ale i tak bych knihu asi jen tak nedoporučil.
Velké zklamání! Jako vzít vězení a dětský domov z dob komunismu a hodit to do období po roce 89 a jinak nic? Pěkně se z tohoto autorka vylhala. Pár slovních spojení pěkných, ale to opravdu nestačí. Škoda promarněné šance napsat skutečně velký román s přesahem, na základě alternativního vývoje u nás. Tahle je z toho jen špatný pokus. Ale co, kasa cink, tak o co jde, že?
Kvalit Hany se autorce přiblížit nepodařilo, přesto překvapila. Po dočtení jejích všech knih už jsem si říkal, že v rámci 20. století vyčerpala vše a další kniha bude jen vykrádání sama sebe. Očekávání jsem sice měl, ale nižší.
Proto mě Listopád mile překvapil. Vidinu "apokalypsy" konce 20. století jsem opravdu nečekal. Vše dokreslovala ponurost prostupující celou knihou.
Bylo znát, že si autorka dala práci s nastudováním minulých "reálií" a jejich umně přetaveným aplikováním na polistopadovou současnost.
S trochou nadsázky se dá říct, že kniha je mustrem pravého diktátorského režimu. A aby své čtenáře autorka nezklamala, opět nechává aktéry knihy umírat s přirozeností knize vlastní. Od poloviny knihy to má spád a vyústění je zlověstné. Co čekat? Diktatura nemůže vést k dobrému konci.
Paní Mornštajnová píše výtečně. Jen prosím nečtěte v depresi. Knížka je fakt velmi smutná. Poselství knihy je nadčasové.
Vůbec bych nesrovnávala s ostatními knihami paní Mornštajnové. Téma alternativní historie co by, kdyby, je podle mne zpracováno geniálně. Na napsání komentáře jsem si nechala den odstup, tohle je neskutečně silný příběh, který v sobě má tak velké poselství jak pro ty, kdo v totalitě prožili větší, či menší část života, tak pro generaci, která již vyrůstala ve svobodě a budování socialismu zná pouze z knih nebo vyprávění.
Běžně si komentáře čtu až po napsání svého, tady jsem udělala vyjímku, takže jen napíšu, kolik takových komentářů by se mohlo napsat? Kolik svých myšlenek veřejně vyjádřit, aby na to nedoplatila rodina, blízcí. Tohle není utopie, spousta věcí se dodnes někde děje, my máme svobodu a já jsem šťastná, že v ní budou moje děti vychovávat své děti.
Za mne výborná kniha, děkuji, paní Mornštajnová......
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský dům
Skrýt reklamy
Předchozí knihy autorky se mi líbily mnohem víc. U této jsem se několikrát přistihla, že se musím nutit, abych ji přečetla. Do knihovničky si ji nepořídím.