Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532047/bmid_listopad-65c9dd301a975.png
4
5451
5451
Co kdyby události roku 1989 postavily komunistický režim znovu na nohy? „Socialismus neskončil, socialismus trvá,“ mohlo by se v Československu roku 2019 zpívat u příležitosti oslav třicetiletého výročí potlačení prodemokratické kontrarevoluce. Alternativní historii uplynulých tří dekád prožívají hrdinové nového románu Aleny Mornštajnové, jejichž svět se od dob takzvané normalizace příliš nezměnil – a jestli přece, tak jenom k horšímu. Marii účast na listopadových demonstracích vynesla patnáct let v kriminálu, která strávila dohady o dalších osudech svého manžela, syna a dcery. Magdalena vyrostla v ústavu pro děti, jichž se rodiče označení za nepřátele režimu údajně zřekli a které se mají stát novými komunistickými kádry. Přesto se ty dvě jednoho dne setkají – a ten okamžik ovlivní zbytek jejich života... Nový román nejčtenější tuzemské autorky si pohrává s alternativní verzí moderních českých dějin, ilustrovanou tragickým příběhem obyčejné rodiny.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Interpreti: Eva Elsnerová , Veronika Khek Kubařová , Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
Přesně můj šálek kávy .Trochu sem se bála, ale kniha mě zcela pohltila. Paní Alena Mornštajnová opět nezklamala je to opravdu výborná spisovatelka. Čtivá dojemná a chvílemi krutá ,přesto nádherná kniha .
Skvělá kniha, silný příběh, ze kterého až mrazí. Kdyby v r.89 vše dopadlo takhle a komunisti by stále byli u moci, klidně by to mohlo s námi dnes takto dopadnout, strašná představa. A vlastně by ani nevznikla tato kniha, za totalitního režimu by se ani nikdo neodvážil ji napsat. Co bysme pak četli...:-)
Bohužel jsem od knihy čekala více. Mé očekávání bylo, že kniha bude založena na skutečných událostech, tato kniha však byla pouze fiktivním příběhem.
Já mám už asi u Mornštajnové vybráno. Od Hany se mi bohužel nic nelíbilo a ani tento příběh mě nepohltil. Nejdřív jsem si jí ani přečíst nechtěla, protože se jedná o antiutopii a udělala bych lépe. Linie dlouhé tak, až jsem zapomněla, že se začalo nějakou Majou. Dočetla jsem z donucení. Asi už nebudu další zkoušet.
Příběh mě úplně vtáhl do děje. Akorát je škoda, že vedlejší postavy nebyly více rozvinuté. Jinak vynikající kniha k přemýšlení, co by bylo kdyby se převrat nepovedl a co by se s námi dělo. Děsivá představa.
Je mi smutno... nejdříve trochu zklamání, nemám moc fikce ráda, ale nakonec mě to vtáhlo. Musím to vstřebat a nechat doznít, než se pustím do další knížky. Pokud musím v sobě nechávat doznívat emoce, hodnotím vždy plným počtem.
Opět neveselá kniha od autorky.
U jejích knih mě vždy baví hlavně příběhy lidí, které žili v nelehké době, museli se poprat se svým osudem a snažili se sbírat sebemenší střípky radosti.
Tento román je jiný tím, že děj není zcela zasazen do minulosti se skutečnými událostmi, ale rozvíjí se za předpokladu, že by v roce 1989 dopadla politická situace jinak.
Možná trochu autorka naráží i na nějakou spojitost se současným světem.
V této knize mi chybělo větší propojení postav a detailů a maličkostí z jejich (ne)obyčejných životů a zajímavostí při jejich rozuzlení. Více byl popisován život a situace v tomto, politický jiném, světě.
knihu jsem si přál dostat k svátku. dostal jsem ji. raději jsem si měl přát kbelík zmrzliny...
tak neradostné čtení, u kterého vám neustále naskakuje Kallokain, 1984, 451° Fahrenheita. prostě dystopie, jak má být. navíc s koncem, který se dal i nedal předvídat. jak je křehká naše současnost a na jakých nejistých základech stojí...
protože už jsem se ke knize vyjádřoval v diskusi, nebudu to tady opakovat.
je to čtivé, je to smutné, není v tom moc vidět světýlko na konci tunelu. a je to brilantně odvedená práce mistryně řemesla. prostě máme řadu vynikajících spisovatelek, které se nezhlédly v barvotiskových obálkách a ubrečených romantických ploužácích:). díky.
doporučuji všem, kteří chtějí přemýšlet a kromě toho i dělat něco pro svou (a naši) budoucnost.
Poutava kniha, pro ty, kteri v te dobe zili jde mraz po zadech. Ale Je to jen pribeh, ktery spisovatelka napsala vyborne, dojemne. Uz se tesim na dalsi knihu. Zatim mi zadna nezklamala.
Námět knihy mi moc nesedl, nečtu utopie, dystopie, horory ani sci-fi, přesto jsem si přišla na své. Knížky Aleny Mornštajnové mám ráda a ani v této knize autorka svůj styl nezapřela. Ledacos si z dob minulého režimu ještě pamatuji, takže i já si z této četby odnáším pocit úlevy, že dnes můžeme žít jinak.
Na jinak velmi čtivém příběhu mi vadilo několik věcí - celý kontext potlačení revoluce v 89 je dost přitažený za vlasy, životní osudy postav jsou dost předvídatelné a zakončení takové podivné. Co mi ale vadilo nejvíce jsou hlavní postavy, s nimiž se nějak nemůžu sžít, moc soucitu ve mě nevyvolávají a případný charakterový posun se najednou stane, aniž by k tomu postavy nějak postupně směřovaly.
Knihu tedy odkládám s pokrčením ramen - dočetla jsem, ale žádné hlubší dojmy ve mě příběh nezanechal a za týden si na něj už nevzpomenu.
Karin Lednická a Alena Mornštajnová jsou spisovatelky, jež mají dar pro psaní čtivých knih plné opravdových postav a situací, které jsou popsány tak, jak by se mohly stát.
Kniha Listopád byla o alternativní budoucnosti, která by se možná stala, kdyby události z roku 1989 dopadly jinak. Vypráví ji dvě ženy. Zpočátku mě čtení nebavilo, ale jen z toho důvodu, že mi přišla tato "budoucnost" trochu přetažená za vlasy. Postupem už mě události vtáhly a já hltala každou stranu (jako vždy u této spisovatelky). Kniha byla velmi dojemná a určitě doporučuji každému.
Autorka píše líbivým stylem, její knihy jsou čtivé a nikterak složité, takže je zvládne přečíst i úplný nečtenář. Hrdinové se potýkají s nelehkými osudy, příběh knihy je velmi silný a rozhodně ve čtenáři něco zanechá. Listopád je navíc opravdu jedinečný svou atmosférou, z knihy vyloženě dýchá zoufalství a bezmoc, při čtení některých pasáží vám běhá mráz po zádech, jak děsivé jsou, protože si uvědomíte, že se tohle všechno opravdu mohlo stát.
Důvod, proč jsem z knihy nebyla tak nadšená jako ostatní čtenáři, je prostý. Autorka zkrátka nedokázala vymyslet nic, co by mě nenapadlo už při čtení anotace. Děj byl předvídatelný a nepřekvapil mě ani konec, který byl sice smutný, ale upřímně jsem čekala něco mnohem horšího. Svou roli v mém hodnocení možná hrálo i to, že jsem před pár měsíci četla knihu Svědectví o životě v KLDR, která je důkazem toho, že by mohlo být ještě mnohem hůř. Listopád mě tedy nijak nezasáhl a co se týče knížek Aleny Mornštajnové, stále u mě vede Hana, která byla naprosto fenomenální.
Dekuju.... V té době jsem nežila, takže si nedovedu představit, jak se tady žilo... Z knihy mi bylo smutno.Možná to bylo způsobené tím, že kniha byla vydána zrovna v době, kdy už jsme přes rok doma...
Kniha se mi moc líbila, četla se dobře... Rozhodně doporučuji k přečtení
Kniha pro mě byla nezvyklá, protože mám paní Mornštajnovou spojenou s knihami, které se odehrávají na historickém podkladě. Nejprve mi dělalo problém číst vyfabulovaný děj po roce 1989, ale postupně si mě kniha získala.
Celkově oceňuji, že se autorka nedržela jen zaběhnutých schémat a pustila se do něčeho nového. Po dočtení knihy jsem byla šťastná, jak to tenkrát v roce 1989 dopadlo, protože svět, který paní Mornštajnová nastínila, je hrozivý.
4,5 hvězdičky
Alena Mornštajnová je jednoduše záruka kvality. Jak už jsme u jejích knih zvyklí, i zde nám naservírovala skvěle odvyprávěný příběh plný smutku a silných emocí. Prim tu hraje propracovaná psychologie postav a originální námět. A ten konec?! Z toho mě mrazí ještě teď!
Ačkoli se mi zhruba první polovinu knihu v hlavě honily myšlenky à la "knížka se sice skvěle čte, ale zatím se tam toho moc neděje", tak druhá polovina mě vyvedla z omylu. Příběh na mě přenesl neskutečnou tíhu, pocit nespravedlnosti a tolik nepříjemných emocí, že nakonec dávám téměř plný počet bodů.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský důmAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Příběh je tak věrohodný, že mi bylo během čtení i po něm fyzicky špatně.