Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532047/bmid_listopad-65c9dd301a975.png
4
5310
5310
Co kdyby události roku 1989 postavily komunistický režim znovu na nohy? „Socialismus neskončil, socialismus trvá,“ mohlo by se v Československu roku 2019 zpívat u příležitosti oslav třicetiletého výročí potlačení prodemokratické kontrarevoluce. Alternativní historii uplynulých tří dekád prožívají hrdinové nového románu Aleny Mornštajnové, jejichž svět se od dob takzvané normalizace příliš nezměnil – a jestli přece, tak jenom k horšímu. Marii účast na listopadových demonstracích vynesla patnáct let v kriminálu, která strávila dohady o dalších osudech svého manžela, syna a dcery. Magdalena vyrostla v ústavu pro děti, jichž se rodiče označení za nepřátele režimu údajně zřekli a které se mají stát novými komunistickými kádry. Přesto se ty dvě jednoho dne setkají – a ten okamžik ovlivní zbytek jejich života... Nový román nejčtenější tuzemské autorky si pohrává s alternativní verzí moderních českých dějin, ilustrovanou tragickým příběhem obyčejné rodiny.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Interpreti: Eva Elsnerová , Veronika Khek Kubařová , Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
Po dočtení jsem si nechala před psaním komentáře mírný časový odstup, ale mé rozpaky z Listopádu zůstávají. Alena Mornštajnová se vydala na nepochybně velmi náročnou cestu konstruování příběhu v alternativní historii, která však i tentokrát (jak je u autorky zvykem) slouží jen k dramatizaci mezilidských, příbuzenských vztahů. Ok, proč ne. Jenže ten svět se mi zdál jen málo uvěřitelný a příběh dvou hrdinek předvídatelný. Dialogy téměř žádné, popis dějin dle mého názoru jen schematický - přesně takový, aby z něj "logicky" vyplynula zápletka. Nevěřila jsem tomu, pro mě je Listopád zklamáním.
Možná k neuvěření, ale ano, je to můj první román od Mornštajnové, který jsem přečetl :-) Autorka je skutečně obdařená vypravěčským uměním, čte se to plynule, jako řeka co teče. A i ty různé časové přechody dokázala mistrovsky tak napsat, že se čtenář neztrácí... A ať chci nebo nechci, je to science fiction, alternativní historie jako vystřižená. A velmi mi to připomínalo tak oblíbená dystopické SF knihy, jako Hunger game, Divergence atd. Zvlášť když hrdinka je dívka a společnost "velkého bratra" je tam tak věrohodně popsaná. Překvapila mne ta ponurost nejenom příběhu, ale i závěru. Což ale beru jako klad, bo život je ku...a a šťastné konce jsou pohádky. A přiznejme si to, ani to úplné SF není, protože tak jak to autorka popisuje, je pro milióny lidí v současném světě běžná denní realita ...
Zajímavý příběh, který vede k hlubokému zamyšlení, co se může ve společnosti stát. Pochmurná atmosféra a samotné téma na mě působily tak, že jsem chtěla knihu odložit, ale nešlo to. Určitě dobře napsané, jen musíte být na takové téma připravení.
Pro mě to byla tedy úžasná kniha. Takové zamyšlení se na pár dní u knihy, že svoboda není samozřejmost. To jak byli ti lidi ovládaní a naprosto zmanipulovaní, protože museli neustále žít ve strachu. Taková věc se nám může stát klidně zítra a nebylo by lehké se z toho vymotat. Přece nechcete přijít o všechno, o děti... Lidi, jako byli tady vojáci, bachaři, vychovatelky. Ti se najdou vždy. Neskutečné mi přišlo i to, že si pravdu vychovávali z odebraných dětí soudruhy a soudružky podle vlastních představ. Autorka domyslela vše a vše bohužel dávalo smysl.
Pre mna jedna z najlepsich jej knih. Genialne. Kto si pamata roky osemdesiate, knihu neodlozi a uvedomi si, ako vsetko bolo a mohlo byt aj inak.
Tento jarní pochmurný víkend jsem strávila s Marii a Lenkou. Jejich život nebyl lehký a konec je opravdu velké překvapení. Celá kniha se nese v duchu toho, co by bylo kdyby... Můžeme být rádi, že to kdyby není a važme si toho, co máme. V tom bych asi viděla poslání této knihy.
(30. 5. 21 - 13 412 -34)
Překvapivě velmi dobrá kniha. Dostala jsem ji k narozeninám, ale když jsem si přečetla, že se bude týkat doby, kterou si velmi dobře sama pamatuji, moc jsem od ní nečekala. Asi po 30 stránkách jsem ale byla plně pohlcena textem a silným příběhem. Dokonce jsem ji četla i v nočních hodinách, tak silně mě zaujala. Nevím, zda také oslní mladší čtenáře, kteří si snad ani nemohou představit tuto dobu, ale příběh by mohl být i pro ně silný. Já sama knihu půjčím dalším lidem různého věku, a pak se s nimi ráda pobavím, jak na ně působila. Za mě kniha, kterou je dobré si přečíst.
Obávám se, že cokoliv napíšu, tak to nedokáže vystihnout mé pocity. Až neskutečně znamenitá knížka, mistrně napsaná, z každé její stránky na vás přímo křičí ta nespravedlnost a beznaděj. A nejhorší je představa, že toto by opravdu mohl být pravdivý příběh.
Tato kniha mě příliš neoslovila, dokonce jsem měla co dělat, abych ji dočetla. Paní Mornštajnová má lepší.
Knížky paní Mornštajnové se vždy čtou velmi pěkně, má to spád, má to myšlenku, má to děj. Zvykla jsem si i na to, že jsou vždy tak trochu pesimistické, ale tato na mě už byla trochu moc. Doufám, že příští kniha bude trochu s lepším koncem.
Nedočetla jsem, i když jsem se snažila, prostě mě toto téma nezaujalo, navíc často opakované situace. Škoda ostatní knihy od této spisovatelky jsem četla s chutí.
Opět se to autorce povedlo. Příběh byl prostě vynikající. Moc se mi líbí jak autorka příběh vždy zasadí do významných historických událostí našich dějin. Tentokrát to by 17. listopad i když dopadl nakonec úplně jinak než jak známe. Postavy jsem si okamžitě zamiloval a jejich osud jsem doslova hltal stránku za stránkou. Kniha ve mě zanechala hluboké pocity a ještě několik dní budu na Maju a Magdu v duchu myslet.
Alena Mornštajnová prostě umí psát knížky, které vás vtáhnou a naprosto plasticky vidíte, co se odehrává. Někdy se bojíte, jindy hloubáte a často doufáte. Myslím, že ačkoliv autorka napsala už lepší knížky, i tato si pět hvězd bez pochyb zaslouží. Těším se s čím přijde příště.
Na tuto knížku jsem se moc těšila. Pravděpodobně jsem měla velké očekávání a myslela jsem si, že Listopád překoná Hanu...
První polovina knížky na na mě působila, jako by v příběhu něco chybělo - možná víc psychologické hloubky. Pak se ale příběh rozjel, dostal víc šťávy a konec mi nakonec vyrazil dech. Proto hodnotím 4-mi hvězdami.
Závěrem bych autorce chtěla moc poděkovat za imaginární "jiný konec 89", o to víc si vážím toho co mám a co považuju za samozřejmé, a přitom to v mnoha zemích samozřejmé vůbec není.
Ponurý a depresivní příběh se mi nečetl lehce. Přesto si myslím, že by si ho měl přečíst každý. Ten, kdo listopad a dobu před ním zažil i ten, kdo se narodil až do doby po něm. Protože svoboda není samozřejmá, je křehká a pokud ji máme, tak o ni musíme pečovat s největší láskou a úctou a bránit ji ze všech sil.
Četla jsem hodně komentářů ,že kniha zklamala. Takže jsem od ní nic nečekala... A musím říct,že mě tedy hluboce zasáhla,možná víc než Hana,protože ta doba je naší generaci blíž, a možná i proto,že i v tom dnešním ,,svobodném" světě panuje tolik nesvobody a bezpráví a měli bychom na to myslet , vážit si sebe navzájem a neubírat se touto cestou zpět do nešťastných a nesvobodných let.
Jsem z toho nějak umořená a smutná.. Jakoby na mě z toho všeho spadla šedá kousavá deka.. Přiznám se, že radši čtu knihy zasazené více do historie, ani se mi do toho nechtělo. Je to znepokojující, uvěřitelné, děsuplné. Agitka, mysleme na to, nejen až půjdeme k volbám, že svoboda je to nejdůležitější, konec agitky. Kdyby nebyla autorkou Mornštajnová a knihu mi nepůjčila kamarádka, do čtení bych se popravdě nepustila.. Uf.. Některé pasáže jsem přeskakovala, proto ty tři hvězdy, možná jsem se těm pasážím přímo vyhýbala, nevím, kniha mi neplynula tak snadno jako u jiných mornštajnovek.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský dům
Skrýt reklamy
Musím se přidat k některým čtenářům. Četla jsem všechny spisovatelčiny knihy, ale Listopád je pro mě také zklamání... Ta kniha je naprosto jiná, než její dosavadní tvorba.
Chápu, že psát o něčem tak fiktivním, co by kdyby je složité, ale přesto jsem si po dočtení řekla: To je tak divná kniha...