Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537090/bmid_listopad-6629111ea54ae.jpg
4
5541
5541
Co kdyby události roku 1989 postavily komunistický režim znovu na nohy? „Socialismus neskončil, socialismus trvá,“ mohlo by se v Československu roku 2019 zpívat u příležitosti oslav třicetiletého výročí potlačení prodemokratické kontrarevoluce. Alternativní historii uplynulých tří dekád prožívají hrdinové nového románu Aleny Mornštajnové, jejichž svět se od dob takzvané normalizace příliš nezměnil – a jestli přece, tak jenom k horšímu. Marii účast na listopadových demonstracích vynesla patnáct let v kriminálu, která strávila dohady o dalších osudech svého manžela, syna a dcery. Magdalena vyrostla v ústavu pro děti, jichž se rodiče označení za nepřátele režimu údajně zřekli a které se mají stát novými komunistickými kádry. Přesto se ty dvě jednoho dne setkají – a ten okamžik ovlivní zbytek jejich života... Nový román nejčtenější tuzemské autorky si pohrává s alternativní verzí moderních českých dějin, ilustrovanou tragickým příběhem obyčejné rodiny.... celý text
Přidat komentář
Zajímavé české, ženské utopistické dilko, vycházející z reálných událostí, poskytující jiný pohled na vývoj české společnosti po roce 1989. Bohudík coby,kdyby dopadlo jinak, i tak mne při čtení tohoto románu docela mrazilo. Strachem lze snadno ovládat.
Autorka se ve svém románu zamýšlela nad tím, jak by to u nás dopadlo po neúspěšné sametové revoluci, kdyby se komunistická strana nevzdala své moci. Co by se stalo s masou lidí, kteří se zúčastnili demonstrací na odstranění současného režimu.
Jednou z demonstrujících byla Marie Hajná. Její muž Joska jí stál po boku. Doma měli dvě děti, sedmiletého syna a čtyřletou holčičku, které nechali u jejích rodičů. Demonstrace skončila neúspěchem, proti rebelujícímu lidu byli vysláni vojáci, kteří mnoho z nich zranili, zmrzačili, nebo dokonce zastřelili. Marie i její muž byli zajati, ženy skončily ve vazbě a muži zmizeli neznámo kam. Marie dostala za svoji neposlušnost 20 let v nápravném zařízení. Svého muže a děti už nikdy neviděla.
V jiné části vyprávění popisuje spisovatelka život dětí odňatých rodičům, které byly umístěny do tzv. ozdravovny. Sem umístili čtyřletou dívenku Magdu, která celé roky žila v domnění, že se jí rodiče zřekli. Až ke konci příběhu se cesty Marie, propuštěné z vězení, a dívky Magdy protnou.
Kniha se mi líbila, i když jsem někdy nad jejími řádkami zaslzela. Bylo mi líto nebohých lidí ovládaných vojenskou diktaturou.
Nečekal jsem takovou sílu, ale bylo to opravdu alarmující čtení. Velmi uvěřitelná česko-slovenská alternativní historie umocněná tím, že třeba takové Bělorusko něco podobného zažívá v reálu. Každé volby zmanipulované a jak nám Lukašenko ukázal, stačí jedny demokratické volby vedoucí k diktatuře. Nemohu si odpustit pomyslet na nynější Slovensko. Opravdu svoboda, kterou mnozí berou jako samozřejmost, je velmi křehká a lidé musí být vzdělaní a sečtělí, aby to chápali.
Velmi silné osudy v knize dávali knize opravdovost a autentičnost autorčiných vývodů, kam by všechny okolnosti vedly. Nesmíme dovolit, aby tací lidé, jenž diktaturu adorují a vzpomínají na ní, se opět dostali k moci. Doporučuji
K této knize a tématu mám v hlavě tolik myšlenek, vezmu to bodově.
Děj této knihy mnohem silnější a uvěřitelnější, než kniha Les v domě.
Audiokniha a epilog v podání Vilmy Cibulkové mi vehnal slzy do očí, při představě, jakou bolest musela Maja jako matka cítit a ta myšlenka, kolika ženám bylo odepřeno být s dítětem. Děti dané k adopci hned po porodu neplodným papalášům, děti zabité po porodu.. svírá se mi srdce nad tou nespravedlností.
Jelikož pocházím z rodiny, které se komunismus taky dotkl, znám vyprávění z různých úhlů pohledu od všech členů rodiny a celkově mě tohle téma zajímá a dotýká, cítila jsem určitou úzkost, že by v 89 režim nepadl a nyní bysme žili stejně, jako tehdy, neumím si to a ani nechci představit.
Když přeživší koncentračního tábora řeknou, že to, co přišlo po nacismu bylo mnohem horší, je těžké tomu uvěřit. Ale komunisti opravdu překonali i hrůznosti druhé světové a počet obětí je vyšší a dosud se číslo nezastavilo, protože tenhle odporný režim ještě existuje.
Každý, kdo tvrdí, že "tehdy bylo líp", by si tuhle knihu měl přečíst. Měl by se vzdělat, měl by slyšet výpovědi lidí, kteří si prošli peklem.
Tuhle knihu řadím k autorčiným nejlepším, bude ve mě rezonovat ještě velmi dlouho.
Ta nespravedlnost, absurdní zatčení, odloučení matek od dětí, vraždění, týrání...nenechme zapomenout, že tento režim už nemá minimálně v naší zemi žádnou šanci.
Jinak ke knize, audiokniha skvělá, dějová linka Maji mě bavila o něco víc než Lenčina (Magdy), stará Suchánková, typická komunistická sv*ně, ještě že v knize neměla příliš prostoru, štvala mě. :D
Rozhodně doporučuji všem.
Je zvláštní, jak mi popis doby z 89 přišel uvěřitelný, ale jakmile jsme se přehoupli přes rok 2000, začal být nereálný. Že jo!? Děsivě nereálný. Něco takového bychom přece v dnešní době nemohli dopustit. Bezchybná kniha! Doporučuji všema deseti. Poslouchala jsem jako audioknihu a tam mám bohužel výtku k přednesu paní Elsnerové. Má tolik jazykových vad, že, kdybych nebyla rozhodnutá tuto knihu číst, asi bych to nevydržela.
Při čtení mi běhal mráz po zádech a na každé stránce jsem děkovala Bohu, že ze Sametovky se nestal Listopád!
Skvěle napsaná kniha, od které jsem se těžko odtrhávala (ale spát a pracovat se taky musí...).
Tuhle knihu mám rád. Po celou dobu čtení mě mrazilo, úplně jsem se bál jako při nějakém hororu. Skvěle vymyšleno a napsáno.
Paní Mornštajnová si opravdu umí vybrat silná a závažná témata. Když to vemu kolem a kolem, tak z pohledu alternativní historie jde o velmi zajímavý příběh. Při čtení mi běhal mráz po zádech. Zároveň se mnou cloumal vztek a taky bezmoc s beznadějí. Zvrácená doba. Hlavně, že už je pryč. Nečetlo se mi to úplně lehce. Chvilkami jsem vzpomínala na 1984. Bohužel se takové věci pořád dějí (Kimova Korea, Lukašenkovo Bělorusko, Putinovo Rusko a samozřejmě i Čína). Radši se neptám, co by bylo kdyby. Buďme opravdu rádi za to, kde žijeme a co máme.
Výborná kniha. První (a určitě ne poslední) kniha od této autorky, kterou jsem četla. Příběh je velmi silný. Myslím, že tento příběh budu zpracovávat ještě dlouho.
Kniha mne začala bavit zhruba ve třetině, kdy přišla na scénu Magda, poté jsem se téměř nemohl od knihy odtrhnout a byl jsem zvědavý, jak to celé dopadne.
Některé aspekty stylu psaní autorky (dlouhá souvětí, přeskakování čas. linek) mi ze začátku nešly přes oči, ke konci už jsem je ani nevnímal.
Listopád je kniha na velmi zajímavé téma - dokáži si představit, že jsme se jako země do takového stádia mohli relativně snadno dostat, takže buďme rádi, že se jedná o alternativní historii :)
Moje první setkání s dílem paní Mornštajnové dopadlo nadmíru dobře - knihu jsem četl na doporučení kamarádky, a zrovna se trefila do mého oblíbeného tématu dystopie. Listopad 1989 jsem zažil ve třetí třídě základky a pamatuji si, že jsem dlouho nechápal, proč místo 'soudružko učitelko' ji najednou máme oslovovat 'paní učitelko'. Tato kniha nám skrz osobní tragédii jedné rodiny připomíná, jak dobře to tenkrát dopadlo. Alternativní budoucnost ČSSR je vyobrazena ještě depresivněji a šedivěji než v urputných padesátých letech, bez jakékoli možnosti změny. Všudypřítomná armáda a kontrolní stanoviště v ulicích vyvolávají teoretickou otázku, jak dlouho by byla takto jednosměrně zaměřená ekonomika únosná, ale určitě by to nějaký čas takto fungovat mohlo - s podporou mocného SSSR. V současném světe zbývá jen doufat, že se historie nebude opakovat...
Listopád Aleny Mornštajnové je fascinující a zároveň mrazivé dystopické dílo, které vás vtáhne do alternativní historie Československa. Autorka zde brilantně rozehrává alternativní realitu, v níž se sametová revoluce neodehrála, a čtenáře vtahuje do světa, kde touha po svobodě naráží na stěny totalitního režimu. Příběh je plný emocí – od zármutku přes hněv až po naději, která i v těch nejtemnějších chvílích bliká jako drobný plamínek. Postavy jsou hluboce propracované, jejich vnitřní boje i síla čelit osudu jsou tak uvěřitelné, že máte pocit, jako byste stáli přímo vedle nich. Autorka se s neuvěřitelnou citlivostí věnuje otázkám osobní odvahy, morálních dilemat a role jednotlivce v běhu dějin. Každá stránka vás nutí přemýšlet: Co bychom udělali my na jejich místě? A především – co by se stalo, kdyby naše dějiny nabraly jiný směr? Listopád není jen kniha, je to zážitek, který ve vás zůstane dlouho po dočtení.
(SPOILER) Kvalitní distopický román, který se v pohodě obešel bez popisů větší brutality či sadismu. Není to ani potřeba, protože nastíněná vize let 1989–2019, kdy u nás (respektive v Československu, ale také v Polsku či Východním Německu) stále vládli komunisté, je velmi depresivní. Nevím, proč se někdo v diskuzi čílí nad tím, že Mornštajnová popisovala v knize uvedenou dobu jako padesátá léta. Dotyčný asi nepochopil, že autorka popsala temnou fantazii/distopii. Autorka nechala románu otevřený konec, nedozvěděli jsme se totiž, zda Lenka/Magda byla v roce 2019 účastnicí úspěšného převratu a konce komunistické totality, nebo skončila za protesty proti režimu stejně jako její matka v listopadu 1989. Hádám, že s ohledem na v knize popsané by se spíše jednalo o druhou možnost.
Velmi povedený nástin toho, jak to u nás mohlo dopadnout. Určitě mě více bavila druhá polovina - byla více románová, takže čtivější. Každopádně jsem moc ráda, že je dnes vše jinak
Povedla se jí. V záplavě Kyšů a jim podobných, je to osvěžující a dobře odvedená práce.
Knížku čtu už podruhé, protože já si příběhy filmů nebo obsahy knih napoprvé většinou nezapamatuju.
Možná jsem ji po přečtení na čas odložila i proto, že ve mně vzbudila děsivé emoce...
Z konkrétně popsaných událostí i postav čiší strach, úzkost a šílená nesvoboda.
Autorka umí úžasně popsat myšlení různých charakterů a jejich pocity. Jako by se do nich dokázala vcítit a čtenář může lépe pochopit uvažování i mnohdy neoblíbených či dokonce nenáviděných postav.
Chvíli jsem si zvykala na to, že autorka v textu nepíše roky číslicemi, ale slovy. Ale je to příjemná změna a drobnost, která ji odlišuje a je díky ní zapamatovatelná.
Přijde mi, jako by paní M. psala o postavách tak nějak nezaujatě. Jako by nesoudila chování ani jednoho člověka, o kterém píše.
Text přechází z ich formy do er formy, ale čtenáře to neruší ve čtení.
P.S. Tak ten konec jsem nečekala!
Po druhém čtení jsem přehodnotila a dala plný počet.Paní Morštajnová napsala román kdyby 17.11.to dopadlo opačně,a ono se to mohlo stát.... .Je to čtivě napsané,i nové technologie zmínila jak by to vypadalo za režimu.
Buďme vděční za svobodu a hlídejme ji!
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský důmAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Ďalšia zo silných kníh autorky, ktorá riadne otrasie vnútrom čitateľa. Kiež by si ju prečítali a pochopili tí, ktorí túžia po takomto scenári behu dejín. Človek môže mať všetko, no ak mu chýba sloboda, nemá vlastne nič.