Listy z Provence
Miroslav Horníček
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/308077/bmid_listy-z-provence-gqe-308077.jpg
4
82
82
Dopisy věnované slavným osobnostem francouzské Provence Knížka fiktivních dopisů věnovaných slavným osobnostem francouzské Provence, kterou Miroslav Horníček miloval už od svého mládí Listy napsal jako čtyřicetiletý, když se mu splnil životní sen a on navštívil tento kouzelný kraj, bylo mu tam dobře a měl pocit, jako by se vrátil domů. Tam pod modrým nebem bez mráčku za zpěvu cikád vznikala tahle knížka, v níž děkuje osobám, které ho na jeho cestách (a dávno před nimi) provázely. „Jsou věci rozumem pochopitelné a naopak věci, před kterými, jak se říká, rozum zůstává stát. Pochopit lze například splachovadlo. Nepochopitelná je láska nějakého člověka k zemi, kterou nikdy neviděl … Nechtějte například ode mne, abych vám vysvětlil splachovadlo. Natožpak, abych vám zdůvodnil svou léta již trvající lásku k jedné zemi a navíc pak k jednomu kraji této země… Začalo to, myslím, kolem mých sedmnácti let. Začalo to tím, že jsem si opisoval všechno, co kde bylo psáno o Provence, včetně strohých zeměpisných popisů. Opisoval jsem si to s pocity někoho, kdo se dozvídá o svém rodišti, které nikdy nepoznal, o němž s dychtivostí rodáka chce vědět co nejvíc, ne-li vše.“... celý text
Přidat komentář
Název knihy čtenáři podsouvá myšlenku, že se chystá číst cestopis... není tomu tak! Nebyl by to pan Horníček, aby to bylo čitelné na první pohled. Uchopil to jinak a jeho vzpomínky na tento kouzelný kraj pojal velmi osobitě, formou dopisů známým osobnostem, které jsou s Provence úzce spojeny. Do každého listu zakomponoval i místopisné informace o kraji, ale také své myšlenky a pocity, které by rád dané osobnosti sdělil, kdyby se s ní býval potkal. Podařilo se mu to pouze v případě Gérarda Philipa.
Nemůžu říct, že bych byla nějak silně umělecky či poeticky založená a že bych všechny osobnosti či historické souvislosti znala... ovšem právě proto čtu, abych si rozšiřovala obzory!
Pana Horníčka mám velmi ráda a jeho krásná čeština a hluboké úvahy mě duševně obohacují.
Nemůžu se úplně připojit k předchozím komentářům. Z této knihy na mě Provence úplně nedýchla. Ale jsem ráda, že ten kraj znám a ráda se tam znovu vrátím, jen mi inspirací nebude zrovna tato knížka.
Moc pěkná knížka. Dá-li se o knížce říci, že je příjemná, tak tato na mě tak působila a zanechala ve mně hezké pocity. A právě o Provence, kterou mám ráda.. I když jsem tam zatím nebyla. Panu Horníčkovi se splnil sen a Provence ho okouzlila. Nevím, zda se tam někdy podívám, ale taky takový sen mám. Ale ta knížka, ta je milá.
Aby jste si tuhle knížku, opravdu vychutnali,tak jak si zaslouží musíte na ní být správně naladěni, a to já jsem bohužel nebyla.
I přesto všechno na mě kniha působila moc mile a kousek mého srdce začal toužit ztratit se v Provence a objevovat její krásy.
Dnes se u nás rojí asijská slunéčka. Lupou jsem pozoroval jejich oči. Nebojte, většinou jsem byl opatrný. Ke knize.
Je třeba ji číst v klidu, příjemně naladěni a s otevřenou duší a myslí. Číst pomalu a vracet se. No a pokud si k ní ještě otevřete francouzské červené (nejlépe Côtes de Provence rouge nebo dokonce Chateauneuf-du-Pape), tak už to prostě bude dokonalé.
Kniha obsahuje mimo jiné fiktivní dopisy d´Artagnanovi, Panně orleánské, Tartarinovi z Tarasconu, Daudetovi, Frédericu Mistralovi, Paulu Cézannovi, Vincentu van Goghovi a Gérardu Philipovi. Jediný, který by mu reálně (svého času) mohl odepsat, byl Gérard Philip. Dokonce se s ním setkal v Praze a společně přednášeli v divadle básně. Tato historka je parádní a hodně napoví o mistru Horníčkovi... A možná přijde i truvér!
To feex8 - Názvy knih jsou někdy zavádějící, Horalka taky není o sušenkách a Soustroví Gulag není o mořeplavcích, ale představa, že by pan Horníček psal jakési cestopisy nebo turistické průvodce mě až dojímá. :-) Jistě by ho to samotného pobavilo. Proto je dobré si občas přečíst anotaci.
Ach, to byla taková krása:-)! Tato kniha mě opět donutila k pomalému čtení, rozjímat nad vzletnými větami a místy se zastavovat a přemýšlet. Moc děkuji, že jsem si ji mohla přečíst:-)
Připouštím, že to autor myslel hezky. Za první republiky byla rozšířená výuka francouzštiny a latiny (němčina se vnímala téměř jako druhý jazyk, který mnozí obyvatelé ovládali na velmi dobré úrovni), tudíž tato generace má osobitý vztah k francouzské kultuře. Nesmí se zapomínat ani to, že Miroslav Horníček byl hercem, režisérem, spisovatelem, moderátorem a výtvarníkem, což samo o sobě formuje jeho vztah ke klasické literatuře a umění.
Mně osobně toto není vlastní v hloubce, jež pramení z Listů z Provence, a tak nebudu tvrdit, že jde o nadčasové dílo s laskavými vnitřními dialogy ... atd., apod.
Pokud jde o hodnocení, zachovám se jako malý srabík a odkliknu 3* - ze slušnosti a úcty k autorovi.
..Jsou věci rozumem pochopitelné a naopak věci, před kterými, jak se říká, rozum zůstává stát. Pochopit lze například splachovadlo. Nepochopitelná je láska nějakého člověka k zemi, kterou nikdy neviděl...
Úžasné čtení, které vás přenese do odpočinkové a pohodové hladiny myšlení. Naprosto mě čtení dostalo a četla jsem snad i u nedělního vaření. Famózní.
Moje první audiokniha vůbec. A vybrala jsem dobře. Byl to krásně strávený večer v dobré společnosti mých oblíbených mušketýrů,Douglase Fairbankse a Gerarda Philipa. Ostatní pánové prominou mé díry ve vzdělání,ještě bych se hlásila k tomu truvérovi,bytosti skoro až mystické,neboť neznámé. Kdyby nebylo tma jako v pytli,šla bych si na balkón přivonět k levanduli,abych měla ten dojem večera v Provenci dokonalý.
Pan Horníček,to je prostě...PAN Horníček.
Těším se až budu hledat ty housle,jestli jsou opravdu tak dobře utajené...
Pasáže, co mě zaujaly:
"Člověk malý a mdlého rozumu se cítí často dotčen. Brání se všemu, co nechápe, tuší v tom nebezpečí, osten namířený proti vlastní cti, a snaží se svými obavami a svou dotčeností nakazit i druhé."
"Šli jsme dál. Vždycky se jde dál a pořád se něco opouští. Jsme něčím pořád opouštěni, čas plyne jako proud, čas vane jako vítr a člověk se marně pokouší něco mu vzít, něco si přisvojit, aby to vždycky bylo na dosah, třeba vadnoucí, a přece pro někoho ještě plné krve, vůní, větru nebo žalu."
...
"A proto vyvolení píší básně. Ostatní ryjí svá jména do zřícenin, odvážejí si mušle z mořských břehů a ukrývají květy na dně zásuvek a mezi listy knih."
Neuvěřitelně a zároveň krásně použitý český jazyk, bohužel občas nudí a člověk se musí hodně soustředit, co to vlastně vůbec čte. Nicméně ještě autor dostane šanci. Zas taková "trága" to nebyla.
Český jazyk budiž pochválen a pan Horníček s ním umí zacházet. Po všech těch krvavých detektivkách krásná změna. :-)
Opravdu zajímavé a nevšední čtení skvělého Miroslava Horníčka. Jen si nemyslím, že je to pro každého. Člověk musí mít opravdu vztah nejen k Provence, ale i k určitým básníkům, spisovatelům a umělcům, ke kterým se pan Horníček obrací. I tak jsem si v tom našla spoustu krás a nevšedních zážitků. Chvilkami jsem měla pocit, jako bych se také ocitla na tomto kouzelném místě a procházela se místy v Provence.
Zajímavé ? Divné ? O Provence ? Krásné ? To vše mi běhá hlavou po přečtení úplně jinak napsané knihy než je běžné. Rozhodně knize udělám místo v knihovně :-)
Na čtení téhle knížky jsem buď moc mladej nebo moc špatnej básník a umělec, anebo obojí...zkusím se k Listům z Provence vrátit za pár let...
Tato kniha mi liezla na nervy. Myslela som, ze to bude nejake rozpravanie o Provensalsku, priblíženie kultúry, zvykov, namiesto toho to bolo rozvlacne prihovaranie sa D´Artagnanovi a spol. A to este aj velmi nasladlym stylom.
Moje hodnotenie: 10%
Knížka se mnou projela Provence, ale k jejímu dočtení jsem se dostala až na zpáteční cestě. Přece jen dojmy z Provence je lépe vstřebávat naživo. Knížka mě trochu zklamala, protože o skutečné Provence toho nevypovídá tolik, kolik jsem čekala. I tak to bylo zajímavé čtení a autorovu lásku k Provenci chápu.
Tato kniha má v mé knihovně své přední místo. Dýchá z ní na nás pohoda slunného jihu a historie. Skvělá je Malá úvaha o panu D´Artagnanovi, Dopis Panně Orleánské či Nezvalova - Krajina v Provenci.
* Krajina v Provenci – Vítězslav Nezval *
Osamělé stromy Provence
podobají se mé domovině
a oné divotvorné studánce
kterou jsem v dětství navštěvoval pilně.
Když se tu děti vracejí ze školy
kdepak si asi nejraději hrají?
Tam u té staré římské stodoly
ovce se na ně sladce usmívají
jak se usmívala na nás housata
kus za silnicí ve vrbinách
zpívejte provensálská děvčata
o plavovlasých Meluzínách
jak zpíval Mistral vaším jazykem
ó Mireio a přástevnicích
až mně smrt zacpe ústa roubíkem
až nebudu už mít co říci
chtěl bych spát v trávě sladké Provence
v té trávě heřmánkové chuti
chtěl bych se utopit v studánce
tichého sladkého rozplynutí.
Autorovy další knížky
| 1966 |  Dobře utajené housle |
| 1971 | Listy z Provence |
| 1980 | Jak hledat slunce |
| 1989 |  Julius a Albert |
| 1984 | Dobře utajené housle / Jablko je vinno |
V knížkách Miroslava Horníčka někdy převažuje forma nad obsahem. Prostě rád psal. Ale psal krásně, ta jeho čeština je velmi vynalézavá a velmi vytříbená, takže je radost ho číst. Také proto, že byl opravdu vtipný, a to nikoliv lacině. "Bylo to řečeno kdysi latinsky, a tedy dávno, tedy v dobách, kdy se latiny používalo nejen v terminologii například lékařské, ale i na ulici a v domácnostech."