Literární spolek Laury Sněžné
Pasi Ilmari Jääskeläinen
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/258159/bmid_literarni-spolek-laury-snezne-RNS-258159.png
4
650
650
Představte si Lynchův Twin Peaks zasazený do Finska. A představte si Dostojevského Zločin a trest, v němž Soňa Marmeladová zastřelí Raskolnikova. Zní to absurdně? Román, který vám dokáže, že i Skandinávie má svůj magický realismus, zavádí čtenáře do městečka Zaječín, kde se dějí divné věci nejen s lidmi, ale i s knihami. Všechno začíná, když se mladá učitelka literatury Ella Milanová vrátí do svého rodiště a objeví tam zvláštní knižní svazek, který jí vyrazí dech. V místní knihovně se vydá po stopě záhadných událostí... a brzy narazí na uzavřené společenství literátů, založené oslavovanou Laurou Sněžnou, na pravidla podivné Hry a také na nadpřirozené úkazy. Podaří se jí odhalit, co se ve skutečnosti stalo s desátým členem literárního spolku, a rozplést pavučinu všeprostupující fikce?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2015
,
Paseka
Originální název:
Lumikko ja yhdeksän muuta, 2006
více info...
Přidat komentář
Tak toto je pro me absolutne mimo misu. V pulce odkladam, absolutne jsem se nechytala, proc to vlastne nekdo vubec psal...
(SPOILER)
Na tuto knížku jsem se hodně těšila. Docela dlouho by trvalo než jsem se k ní dostala a výsledné pocity jsou docela rozporuplné.
Magický realismus, kam je kniha zařazována, nebude úplně můj oblíbený žánr.
I když jsem ho vzala pouze tři hvězdičky, tak si určitě nemyslím že kniha by byla špatná - spíš naopak. O přízeň si nezískala ale věřím že má svoje fanoušky zcela oprávněně.
Já s ní bojovala celé dva měsíce a do čtení jsem se musela chvílemi hodně nutit.
Ačkoliv je napsaná pěkně a plynule tak nebudu úplně cílová skupina tohoto žánru.
*SPOILER*
Mystično s nádechem detektivky, do jehož příběhu jsem si nemohla půl knihy pořádně začíst a první dvě kapitoly jsem četla snad třikrát, mě svým s koncem velmi zklamalo, čekala jsem i rozuzlení kam vlastně Laura zmizela.
Naopak překvapivá pravda o Oskarovi na mě působila vlastně velmi pozitivně a je tak krásným koncem, jak se zachovalo kouzlo a kvalita celého spolku.
Vlastně dlouho jsem byla přesvědčená že nakonec dám i 4 hvězdičky, ale ten závěr byl pro mě opravdu zklamáním proto jsem se vrátila k původnímu pocitu.
Tak zvláštní knihu jsem už dlouho nečetla. Přiznám se, že jsem se nechala nalákat na spolek v názvu, Finsko a magický realismus a anotaci jsem nestudovala, takže jsem čekala trošku něco jiného. Kniha byla "ulítlá" i v té své reálné části, ale přesto se v ní objevily zajímavé myšlenky. Chvíli trvalo, než se příběh rozběhl, a pár věcí bych si klidně odpustila, ale celkově se mi kniha líbila a nejvíc nalezený deník a dopis na závěr.
Žáner mi nie je cudzí, no napriek tomu mi trvalo pár (desiatok) strán, kým som knihe prišla na chuť. Potom to už bola parádna jazda, ktorú som si náramne užila a ten záver, mňam.
Krásně ulítlá kniha, která bavila a předkládala originální obrazy. Byla radost ji číst.
Ze začátku do vypadalo na zábavnou fantasy grotesku s postavami jako by od Tima Burtona,pak se to překlopilo do docela temného psychologického thrilleru s příjemným překvapivým koncem.
Trocha vtipu,ironie,sexu a finské (asi) přírodní mytologie, dohromady celkem příjemně strávené chvíle s knihou do čtenářské výzvy.
...„Všichni vědí, že zdravý člověk nezačne sepisovat romány. Kdo je zdravý, ten má zdravou práci. Celá ta zatracená literatura, kolem které se nadělá tolik cavyků – to není nic jiného než duševní vyšinutost prohnaná tiskařským strojem.“,.
Překvapilo mě to, čekala jsem asi něco jiného. I když vlastně nevím co. Asi nějakou srandu. Sranda to nebyla. Magické i tajuplné to bylo. Přesně tam, kde jsem to nečekala a tam, kde jsem to čekala, to bylo velmi obyčejné. Originální a poutavé. Pořád mě zajímalo, co bude dál, přičemž některé momenty byly hodně velký bizár.
Je možné, že je mé hodnocení silně ovlivněno skvělou audioknihou načtenou Davidem Novotným, nicméně se mi opravdu líbila. Je to taková pohádka pro dospělé. Je tam určité nadpřirozeno (sama Laura Sněžná či třeba knižní mor...), které jinak obyčejný příběh o partě elitních děcek, které vyrostly, činí neobyčejným a milým... Lyričnosti přidávají i skvěle přeložená jména, a to jak literárních postav z Potvůrkova (nějakým způsobem mi přirostl k srdci Bobík Cililink :)), tak samotných postav v čele s Laurou Sněžnou. Každopádně kniha asi skutečně není pro každého... Prostě to není typické čtení pro dospělé :)
AUDIOKNIHA
Magický realismus.. magický realismus, říkáte?
Tak s tím jsem se nikdy nesetkala (asi?). Knihu jsem zvolila na poslech, do práce, a asi jsem udělala líp, než kdybych se trápila.. stránku po stránce.. pomalu, stejně jako mi pomalu plynul děj..
Namluveno je to výborně, mým oblíbeným Davidem Novotným, příběh se mi líbil asi jenom kvůli němu. Jinak mě to totálně, ale TOTÁLNĚ nebavilo. Děj celkem dobrý, je tu spousta záhad čekajících na vyřešení (avšak já dostala odpovědi jen na pár z nich), spousta zvláštních postav, mor knih (ten byl zajímavý!).. a tak, ale celkově prostě.. průměr.
Jsem vážně ráda, že jsem si to mohla poslechnout, nejvíc se mi na tom líbilo Davidovo nadávání- to nemělo chybu! :D ale kupovat si knihu jako knihu asi nebudu..
Ach,toto ma minulo....zmes mien,zapletiek, prihodiek, potrestenosti a prirovnani....aj polovica by bola na mna moc.
Magický realismus: Člověk "zavře oči a tuší tiché, hluboko zahnízděné záhady země. Pocítí závrať." (str. 301) Laura Sněžná je takovou záhadou i děti kolem ní, ti budoucí spisovatelé... I ten (v jejich vnímání) nejtalentovanější z nich, který skanduje texty předchozích mistrů. A všichni s ním i s námi čtenáři zažívají drobná "vítězství ve velkém boji proti rozkladu." (str. 252)
radosť čítať. i keď Fíni nie sú typickí severskí autori (majú čosi z širokej slovanskej duše, ktorá im nedovolí odpútať sa od toho, čo píšu) urobila mi táto kniha radosť, rovnako ako ďalšie knihy tohto autora. bol to pekný snový príbeh.
3,5*
Magický realismus je jeden z mých oblíbených žánrů, proto se divím, že mi tahle kniha unikala tak dlouho. Na prvních sto stran to vypadalo, že to bude láska na první začtení, ale druhá polovina knihy pro mě byla dost slabší. Je tu sbírka zajímavých postav, včetně hlavní hrdinky. Jako vždy spisovatelský (čtenářský, prostě vše kolem knih) námět potěšil, líbil se mi záhadný, až detektivní nádech zápletky a byla mi po chuti i mírná magická abstrakce, která se objevila ve sněhové pokrývce, která vydatně pokrývala zem, po které hlavní postava Ella kráčela vstříc bádání o fungování Literárního spolku a o samotné Lauře Sněžné. Chvílemi byla atmosféra poměrně stísněná, podobná pocitu, který často dokáže vyvolat tma za okny, když zima začne kralovat. Což vzhledem k tomu, odkud autor knihy pochází, dokonale sedí.
Nedočtu. Knížka začala moc dobře, způsob vyprávění úžasný. Bohužel ale hrozně nemám ráda změnu jmen, názvů z původních na české, a jakmile vstoupila do hry Hra a začalo to být něco podivného, tak jsem knížku odložila. Není to můj šálek kávy.
Seveřani se prostě nezapřou, a tady Pasi Ilmari Jääskeläinen je dalším, kdo si se slovy a s literaturou jako takovou dokáže pohrávat způsobem, že za chvíli nebudete vědět dne noci. Příběh samotný je natolik originální (líbí se mi příměr "jako kdyby bří Grimmové navštívili Twin Peaks"), že něco obdobného jsem ve svém čtenářském životě ještě jistě nečetl. Kniha stejným dílem magická jako krutě realistická, jemná jako drsná, skutečná jako vysněná. Palec hore i za krásnou obálku. A nezapomínejte- psi nejsou tím, čím se zdají být.
Také milí fínske podivno. Človeka to pri čítaní vyplo, dej odsýpal, na odreagovanie fajn knižka. (Aj keď mi mnoho vecí zostalo nevysvetlených).
Na hodnocení téhle knihy jsem si musela vzít čas, protože něco tak bizarního jsem už dlouho nečetla, teda neposlouchala. Už o sobě vím, že mi severští autoři zrovna nesedí a tady to většinu času nebylo jinak. Byly chvíle, kdy jsem s knihou chtěla skončit a připravovala se na předem prohraný boj o zapomenutí na to, že jsem něco takového vůbec chtěla slyšet. No do sedla mě kupodivu vrátila jedna věta.
Autor podle mě úplně nevytěžil ze všech témat, které si přitom celkem šikovně otevřel. Na konci jsem nedostala "rozhřešení", prostě mi tam něco chybělo a zůstalo skryto pár věcí, na které bych tak ráda znala odpověď.
Celkově myslím, že kniha je spíše pro odvážné povahy s otevřenou myslí. Je dost možné, že je to jeden z příběhů, které je potřeba číst vícekrát, aby čtenář pochopil...
Ještě teda musím podotknout, že v půlce knihy jsem už měla tiky při jistém slovu, které tam bylo snad 5x na každé straně.
Magický realismus mě oslovil už s knížkou Bezhvězdné moře, která byla famozní. Takže jsem se s chutí pustila i do Literárního spolku Laury Sněžné. Knížku jsem poslouchala jako audioknihu a hned na začátku mě trochu překvapilo, že interpretem je David Novotný, kterého miluju u dětských knížek, ale na tu „dospěláckou“ jsem si ho neuměla představit. Rychle jsem zjistila, že ke knížce se skvěle hodí.
Knížka má, jak už to tak u magického realismu bývá, velmi zvláštní atmosféru a velmi obtížně bych ji zařazovala do nějakého žánru. Docela mě překvapilo, že jsem ji viděla zařazenou v detektivkách, jako prvky detektivního příběhu tam byly, ale o detektivku se fakt nejedná. U řady pasáží jsem se skvěle bavila, i když autor má dost absurdní smysl pro humor.
Po celou dobu jsem byla napnutá, co se stane dál, kam příběh bude směřovat a co z toho vlastně vyleze. Během čtení jsem byla rozhodnutá, že knížka je na plný počet bodů, jenže pak bohužel přišel konec a ten se mi zdál těžce nedotažený. Autor v průběhu knížky vyvolal celou řadu otázek, ale jen pár z nich dokázal alespoň nějak dotáhnout.
Štítky knihy
finská literatura tajemství magický realismus literární náměty kolektivní paměť finské podivno, suomikumma metafikce
Autorovy další knížky
| 2015 |  Literární spolek Laury Sněžné |
| 2017 | Magický průvodce městem pod pahorkem |
| 2018 |  Den falešné kočky |
Příběh se odvíjí zpočátku rozpačitě, pak trochu nabere na obrátkách a začíná být čím dál tím zvláštnější a záhadnější. Už v půlce knihy si řikám, jak tohle autor asi tak rozmotá a vysvětlí? To jsem vážně zvědav. Ovšem nějakého dechberoucího finále se nedočkáme. Kniha prostě dokumentuje skutečnost, že si autor může vymyslet a sepsat fakt cokoli, aniž by to musel vysvětlovat – to je moje definice magického realismu. Často to může fungovat, ale občas, jako v tomto případě, to čtenáře spíš zprudí.