Literární spolek Laury Sněžné
Pasi Ilmari Jääskeläinen
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/258159/bmid_literarni-spolek-laury-snezne-RNS-258159.png
4
650
650
Představte si Lynchův Twin Peaks zasazený do Finska. A představte si Dostojevského Zločin a trest, v němž Soňa Marmeladová zastřelí Raskolnikova. Zní to absurdně? Román, který vám dokáže, že i Skandinávie má svůj magický realismus, zavádí čtenáře do městečka Zaječín, kde se dějí divné věci nejen s lidmi, ale i s knihami. Všechno začíná, když se mladá učitelka literatury Ella Milanová vrátí do svého rodiště a objeví tam zvláštní knižní svazek, který jí vyrazí dech. V místní knihovně se vydá po stopě záhadných událostí... a brzy narazí na uzavřené společenství literátů, založené oslavovanou Laurou Sněžnou, na pravidla podivné Hry a také na nadpřirozené úkazy. Podaří se jí odhalit, co se ve skutečnosti stalo s desátým členem literárního spolku, a rozplést pavučinu všeprostupující fikce?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2015
,
Paseka
Originální název:
Lumikko ja yhdeksän muuta, 2006
více info...
Přidat komentář
Mám pocit, že Češi na tuhle knihy nejsou připraveni. Jak tu pročítám recenze, tak vidím, že lidem vadí různé nevysvětlené věci apod. Kdo si ji chce přečíst, vůbec jim nevěřte, jsou to asi lidi, kterým nejvíc vyhovuje kniha, kde je všechno vysvětlené do nejmenších detailů a oni nad tím už nemusí přemýšlet. Je to skvělá kniha a po přečtení nad ní budete ještě dlouho myslet. A ty nevysvětlené věci...ty si můžete vysvětlit vy sami a jakkoliv chcete. Co víc si přát.
Navnaděn zdejším vysokým hodnocením knihy a přirovnáními k magickému realismu a Murakamimu (a trochu znepokojen přirovnáním k Twin Peaks) jsem od této knihy očekával víc, než mi dokázala dát. Umím si představit, že kdybych ji četl třeba někdy na gymplu, hodnotil bych ji lépe, ale už jsem na ni možná moc starý. Například pro mě nejzajímavější motiv „nakažených“ knih, v nichž se mění text, byl jen lehce naťuknutý, zatímco v knize převládající „výrony“ jednotlivých spisovatelů mě až tak nezajímaly. Ani česká jména postav ve finském prostředí mi moc nevyhovovala – evokovalo mi to spíš Harryho Pottera než magický realismus a Murakamiho.
Mysteriózní kulisy, náznak detektivní zápletky, ale především kniha o psaní knih a studie nižších částí lidské povahy. První dvě složky drží děj, další je zdrojem ironického humoru, z hlediska prostoru v románu ale největší část zabírá vědecky detailní a často značně kruté zkoumání nitra jednotlivých postav. Touha po dobrém příběhu vedla sdružené literáty k povýšení honu za intimními informacemi na metu nejvyšší. Jako společenský román Literární spolek funguje velmi dobře, včetně aluzí na současnou zrychlenou dobu lačnící po senzačních titulcích.
edit po druhém přečtení:
Pořád mě baví cynicky humorná část o podstatě řemesla spisovatele (Ella v blouznivé vidině pozoruje spisovatele poletující v supermarketu, kde s klidem nájemných vrahů vytěžují zákazníky do svých knih, načež se probere a vedle stojící spisovatelka poznamená, že tam dnes našla "pár kousků z matky sériového vraha, půlku milenky hlavní postavy a tři kompletní vedlejší postavy"). Je to vzhledem k vývoji společnosti ještě kousavější než v roce vydání.
Díry ve všem ostatním jsem ale tentokrát snášela těžko. Povícero různých ex machina řešení, jedna nebo dvě pušky na stěně, ze kterých nikdo nevystřelí, a narychlo slepený konec, jako by na provedení vlastně nezáleželo. Složka mysteriózní detektivky se zmizením Laury celou dobu vypadá, že přijde rozuzlení - a nic. Ani nějaké pomrkávání na čtenáře, že ho autor záměrně vypekl, tam nevidím. Prostě některé věci nemají řešení, se s tím smiř. Nechávám čtyři hvězdy, ale horko těžko.
Strašidelná pohádka, kde se setkáte se skřítky a duchy, která má i vpravdě detektivní zápletku. Zajímavý nápad s morem knih i záhadným zmizením hlavní postavy. Líbil se mi popis vzniku námětů pro nové knihy.
atmosféra, imaginace (přešla mi i do snů, díky :-) ), skvělé nápady (nakažené knihy, Hra...). jen v druhé polovině jakoby docházel dech... a kam zmizela L.S.?
Tak od této kníhy jsem měla velké očekávání. Po zhlédnutí nadšených ovací jsem očekávala něco,co mi vyrazí dech. Ale ono nic. Dočetla jsem to s velkým sebezapřením do poloviny a odložila. Nenašla jsem žádnou nosnou myšlenku. Styl napovídá, že autor ani žádnou neměl. Tak vracím do knihovny, ať si tu krásu mohou užít ostatní.
Ústa otevřená úžasem,brada klesá,rozum nezůstává stát,rozum driftuje na divnovlnách,mate,unáší se i žasne zároven.
Kašlat na anotaci s Lynchem a Murakamim,tohle je Finsko jak vystřižený z kalendáře jo a padá tu snížek bílý to je jasnačka.
Někde se skrývá pravda pod povrchem,nic není jak se na první pohled zdá a tady nejste ztraceni ve vesmíru-vítejte v Zaječíně,kde není problém zakopnout o nějakého trpaslíka či jinou (nemyšleno pokémona) éterickou bytost.
Někdy se poetika z knihy přenese do skutečnosti.Věřte nevěřte nemocniční událost v poslední čtvrtce knihy se mi dnes stala ještě před samotným dočtením zhruba sta stran.To by snad ještě nic nebylo,ale ono odpovídalo i přijmení té postavy z českého překladu.Dalo by se to nazvat,literární deja-vu náhodou a tak se fikce potkává s realitou.Je to něco jako,když se příběh odehrává ve stejný měsíc co čtete a nebo postavě je stejně let jako vám,však to znáte:-) Dává to čtenému ještě o další rozměr navíc,sice pošetilý,ale přinejmenším potěší:-)
Skutečnost je někdy podivnější než ráj.
Nebudu prozrazovat detaily,poněvadž se to týká samotné knihy i ona vše nevysvětlí do puntíku.Čtenáři očekávající odpovědi na vše a stejně tak na jasné konce budou nejspíše rozsčarováni:-)
Vzpomínka na ní se časem ohýbá a bledne tak jako,když cvaknete přístrojem na uchování nezapomenutelných zážitků.
Prchavý okamžik uvězněný v čase na fotografii,který bude mít nějakou citovou hodnotu,většinou jen pro vás s vašimi blízkými.Pro ostatní co příjdou po nás bude jen cizou a nezajímavou neosobním neuchopitelnou stopou,kterou za nějaký čásek obrazně zahladí čerstvě napadaný neposkvrněný čistý sníh.
Když ne zrovna u nás,tak alespon určitě ve vzdáleně snovém,mlhou zahaleném světě,označovaném termínem Suomikumma.
Velmi imaginativní a dosti ujetá kniha s překvapivým závěrem, která mě vcucla hned od začátku a až do konce nepustila. Dost možná mě ještě drží, půjdu se kouknout...
kniha se mi moc líbila, je to něco, co jsem ještě nikdy nečetl a co mě silně přitahuje....magický průvodce městem pod pahorkem je ještě lepší
Krásná knížka, nádherná fantasie, ale není to na čtení po částech. Pak se člověk ztratí z té vlny myšlení a špatně se naskakuje zpět.
Pekna knizka magickeho realismu, libilo se mi i vysvetleni, libil se mi pribeh s hororovymi a fantastickymi prvky. Melo to hodne zajimavych psychologickych motivu a celkove se to dobre cetlo. Myslim, ze kniha by si zaslouzila o trosku lepsi hodnoceni tady na databaziknih.
Zklamalo mne to... Nějak jsem se do toho nemohl začíst... ale vydržel jsem. Přemýšlím o smyslu takové knihy. Ale to mne stíhá poslední dobou stále častěji...
Ideálne 3,5 * . Je to omnoho viac tajomné než Magický průvodce, s občasnou dávkou úchylnosti a často to pripomína niečo ako Twin peaks, čo prispieva k zaujímavosti. Ale chýba tomu určité zacelenie, dokončenie. Otvorený priestor autor pre mňa nechal sterilne prázdny. Snáď ďalší Pasi už bude kompletnejší, aj keď mám dojem, že tento autor bude takým navždy :)
Zvláštní kniha plná imaginace a okouzlení severskými mýty. Rozuzlení mě dostalo do kolen. Výjimečně dobrý překlad, líbily se mi mimo jiné české ekvivalenty finských názvů a jmen.
Na této knize se krásně projevuje dnešní práce českého marketingu. Narvěme pár slavných jmen na obálku - Murakami, Lynch - a ono se to samo prodá. Ve Financial times pravděpodobně viděli Murakamiho z dálky a letmo, protože by nikdy nikdo nemohl přirovnat nevyváženou slátaninu tohoto typu k dílům Murakamiho. No dobrá, píšou raného Murakamiho, tak můžeme předstírat, že raný v tomto smylu znamená rané školní práce Murakamiho z první třídy. Budiž. Ke knize samotné - jak už jsem řekla - nevyvážený příběh a kompozice, zbytečně dlouhé pasáže, které nevykreslují naprosto nic, nepřispívají k vytvoření atmosféry, ani k vykreslení povahy postav. Často se vykreslují příhody, které ve finále nepřispívají k žádnému objasnění a jsou jaksi navíc. S čistým svědomím nemůžu knížku zařadit k magickému realismu, nadpřirozená stránka příběhu se tu šroubuje na realismus asi takovým způsobem, jako když se snažíte prostrčit výřezem na kolečko dílek ve tvaru čtverce.
Severský magický realismus aneb vzhůru do bizarního panoptika města zaječínského. Atmosféra mrazivě jiskřící, ponuře hravá. Kostlivci ze skříní létají ven v pádivém tempu. Knihy s infekcí - nutno spálit. Rozzuření psi, kteří vědí víc než Zaječínští. Boj s démonkou může začít..paráda
zručně napsané. dokonce tak zručně, že jsem nakonec uvěřila tomu, že jsem debil, co nechápe umění :)
Už název sliboval, že tenhle příběh nebude jen tak obyčejný příběh. A skutečně. Dokonale jsem se nechala vtáhnout do děje. Všechno v knize působilo tak skutečně a zároveň nadpřirozeně, že jsem občas přemýšlela, zda je to jen fantazie hlavních postav nebo se to "reálně" děje. Hezky si mě spisovatel povodil za nos a já se upřímně ani moc nebránila. Zamilovala jsem si prostředí, v kterém se děj odehrával. V Zaječíně by chtěl bydlet každý. Dobře, tak ne každý. Ale já určitě. :-) Co musím zmínit, je samozřejmě i český překlad, kterému dávám jedničku s hvězdičkou. Hlavně za to, že nás pan Piskoř nenechal lámat si jazyky Skandinávským originálem a naservíroval nám naprosto kouzelná i milá česká slova, která tomu příběhu sedla.
Štítky knihy
finská literatura tajemství magický realismus literární náměty kolektivní paměť finské podivno, suomikumma metafikceAutorovy další knížky
| 2015 |  Literární spolek Laury Sněžné |
| 2017 | Magický průvodce městem pod pahorkem |
| 2018 |  Den falešné kočky |
Prečítané rýchle, ale rozhodne z nej nie som \"odvarená\"... Nuda to nebola, ani sa nebolo treba do čítania extra nútiť, ale jedenkrát stačí.
No učarovalo mi toto: \"Každý příchází do knihovny nahý. Proto se sem přece chodí, obléknout se do knih.\"