Literární spolek Laury Sněžné
Pasi Ilmari Jääskeläinen
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/258159/bmid_literarni-spolek-laury-snezne-RNS-258159.png
4
650
650
Představte si Lynchův Twin Peaks zasazený do Finska. A představte si Dostojevského Zločin a trest, v němž Soňa Marmeladová zastřelí Raskolnikova. Zní to absurdně? Román, který vám dokáže, že i Skandinávie má svůj magický realismus, zavádí čtenáře do městečka Zaječín, kde se dějí divné věci nejen s lidmi, ale i s knihami. Všechno začíná, když se mladá učitelka literatury Ella Milanová vrátí do svého rodiště a objeví tam zvláštní knižní svazek, který jí vyrazí dech. V místní knihovně se vydá po stopě záhadných událostí... a brzy narazí na uzavřené společenství literátů, založené oslavovanou Laurou Sněžnou, na pravidla podivné Hry a také na nadpřirozené úkazy. Podaří se jí odhalit, co se ve skutečnosti stalo s desátým členem literárního spolku, a rozplést pavučinu všeprostupující fikce?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2015
,
Paseka
Originální název:
Lumikko ja yhdeksän muuta, 2006
více info...
Přidat komentář
Knížku jsem odložila nedočtenou, strašná nuda:-). Slovo vyronění je hnusné, a tím se to pro mě zabilo úplně:-(
Zřejmě to není můj šálek kávy.
Přes divokou anotaci je to knížka, která příjemně ubíhá, hezky se čte a magický realismus zde z příběhu nedělá nepřehlednou matlaninu, ale děj poměrně umně doplňuje fantastikou.
A závěr je skvělý. Místo toho, aby vás odvál někam do absolutního neskutečna, jak to mají knihy tohoto stylu v oblibě, vás přibije zpátky do reality způsobem, který nutí vykřiknout: "cha a máte to!"
Přirovnávání k Murakamimu chápu, pokud by byl horším spisovatelem, jeho knihy by mohly nějak takto vypadat... A ne, ani na mé milované Finsko a milé spisovatele mě Pasi neutáhnul.
Nejkrásnější částí celé knihy byl závěr, velice se mi líbilo jaký byl životní příběh zemřelého člena spolku. Ale musím přiznat, že to rozhodně není kniha pro všechny, a ani mě se nelíbili všechny její části.
Velice podivuhodný příběh, čekala jsem mnohé, ale to co jsem dostala, jsem si ani ve snu neuměla představit, to by snad totiž ani nešlo. A tak né každému tato kniha sedne a je jen na nás, co si z ní vezmeme. Já o tom budu ještě nějaký čas dumat...
Tahle kniha je takový frankensteinovský výtvor. Nepříliš přirozeně působící tvar, sestavený z různých, občas dost nekompatibilních, částí. Některé prvky románu spolu souzní dobře: pátrání po zapomenutém zločinu + pronikání do uzavřené skupiny + odhalování minulosti tajemné postavy = obvykle dobře fungující model pro příběh, který má ambice čtenáře napnout a pobavit. Nesourodě působily kapitoly, které obsahovaly explicitní sexualitu. Jako by tím autor chtěl deklarovat, že jeho román není obyčejná zábavovka, ale že se jedná o závažnější příběh. Jenže to nefunguje, myslím. Tím, že se v textu objevují slova jako penis a výron a počítají se orgasmy, tím se ještě z oddechové knihy nestane kniha dospělá. To by musel jít Jääskeläinen víc do hloubky v propracovanosti a věrohodnosti postav a jejich interakcí. A to se, podle mě, neděje – úvahy o povaze spisovatelské práce a mezilidských vztazích sice určitě nejsou hloupé (nejvíc se trefil do černého v popisu fungování paměti a proměně vzpomínek v čase, to bylo velmi povedené), ale mluvit o nějakých objevných nebo provokativně inspirujících myšlenkách asi nejde.
Spojitost s městečkem Twin Peaks je v tom, že hlavní postava se jmenuje Laura a městečko Zaječín je uprostřed lesů. :-) Další podobnosti jsem nezaznamenal, úvod knihy spíš dal připomenout filmy scénáristy Charlie Kaufmana (pokud bych měl zůstat ve světě pohyblivých obrázků) a jeho prolínání reality a fikce - dějová linka s knihami, které se samy přepisují vypadala nadějně, bohužel byla záhy opuštěna a zůstala na vedlejší koleji.
A magický realismus? Hm, ten termín bych pro Literární spolek Laury Sněžné nepoužil. Řekl bych, že ne každá kniha, která kombinuje reálné a mysteriózní prvky může nést takové označení. Marketingově se taková nálepka zřejmě hodí, ale s Márquezem nebo Bulgakovem tohle vážně moc společného nemá.
Román je napsán čtivě, zručně. Zápletky na sebe navazují a udržují pozornost, takže jsem se bez odporu dostal docela rychle až na konec, kde jsem byl odměněn (a potěšen) zajímavým a nečekaným rozuzlením. Nicméně ani to nebylo originální – minimálně znalcům díla Jerzy Kosińskiho to jistě někoho připomnělo.
Nuž, pomerne hodne ma šokoval fakt, že táto kniha tu má toľko komentárov...a potešiteľné je i to, že sú väčšinou pozitívne a vysoko hodnotiace...pridávam sa k nim aj ja s mojou zanedbateľnou maličkosťou...na knihu tohto mne zatiaľ neznámeho fínskeho autora som narazil celkom náhodou v kníhkupectve Artfórum v Nových Zámkoch, kde som akosi ubytovaný...zaujal ma popis na prebale, aj autor sám, lebo je to v podstate môj rovesník, nuž som nezaváhal ani päť minút a knihu kúpil...a rozhodne som neprehlúpil...krásna tajomná atmosféra, hravosť, fantázia, temno, mystická nálada, záhada, hm...pohladilo ma to po ubolenej duši a pookrial som...predvčerom som si od nášho fína kúpil druhú knihu a už sa teším, ako sa do nej s očakávaním zahryznem...snáď si nevylámem zuby...medzitým si však dám malú odbočku ku Connellymu, hihi....aby sa na mňa nenahneval, mám u neho dvojknihové meškanie...Fín snad promine....
Musím přiznat, že jsem čekala úplně něco jiného. Někdy se stane, že nakonec kniha baví i přes jiné očekávání. Tady ne. Nějak jsem nepochopila, důvod, proč hrát Hru. To byl účel spolku? Já myslela, že se jedná o knihy a ne o nějaké "vyronění" (mimochodem echt odporné slovo). Nebavilo mě to, kdybych měla na čtení cokoliv jiného při dovolené, nedočetla bych.
Zajímavá kniha,moc se mi líbila, takova jiná... Začátek byl trošku rozvláčný, ale postupně se to rezjelo. Na knize bylo fajn, že tam byla česká jména a to křestní, příjmení a i měst. Kdyby byly původní finské, ztratilo by to své kouzlo... Hlavní hrdinka Ella byla sympatická učitelka, která byla jen na dosah něčeho...a to je tak,co můžu napsat o čem kniha je. Vlastně to doteď nevím...
Kniha je originální a mistrně napsaná. Díky spisovatelovu vypravěčskému umění jsou např. čitelné pasáže, kdy autor vyjmenovává kdo všechno sedí v cukrárně a jaké má zákusky na talíři. Bohužel pasáží tohoto typu je tam až úchylně mnoho i když je jasné, že je to autorův rukopis. Knihu bych přirovnal k písničkám Eda Sheerana - řemeslně jim není co vytknout, ale nechytnou vás za srdce... A taková je i tato kniha.
Kniha mi byla doporučena. Rozhodně stojí za přečtení, moc pěkná... zajímavá... originální... divná... :D Doporučuji ji a užijte si to...
Zajímavé čtení, velice neobvyklé. Místy působí jako pohádka, místy jako kniha pro ty nejdospělejší. Těším se na další autorovy knihy.
Hravá a nápaditá literární směska něčeho, čemu se - jak jsem se dozvěděla z anotace a komentářů - utvořila škatulka "finské podivno". A asi to je výstižné pojmenování.
Trochu jsem se bála, že po spoustě pokusů se severskou literaturou, která mne pořád nějak ne a ne úplně chytit, budu zase zklamaná. Ale nejsem, moc milá oddechovka to byla, i když k nadšení také něco chybí, asi větší vyrovnanost knihy jako celku.
Líbí se mi ten zlomyslný ostrý drápek zaťatý do vlastních spisovatelských řad. Líbí se mi autorova fantazie, schopnost neustále překvapovat a neotřelé nápady, jen mi některé přišly v ději jen tak "volně pohozené", jako něco, o čem nám kdosi řekne, že to existuje, nahodí vějičku čtenářově zvědavosti, ale nic bližšího se vlastně nedozvíme (zato autor přidá pár celkem nezábavných a ničemu nepřispívajících pasáží). Ukončení je vlastně jen u linie se zmizelým 10. členem, a to bylo - pro mne - moc dobré. Ale až tak mi to nevadí, je na tom něco dráždivého, pokud si tedy autor jen nenechává prostor pro případné pokračování. Já bych se dalšímu výletu do Zaječína, městečka s nebývalou koncentrací spisovatelů, nebránila.
Anotace mi ale přijde trochu zcestná, nevidím v tom ani Murakamiho, ani Lynche a už vůbec ne magický realismus. Vlastně se mi zdá, že očesat knihu o (pro mne nadbytečně působící) erotické vsuvky, nejlépe by jí to slušelo mezi kvalitními knihami pro děti.
Právě jsem knihu dočetla a je taková originální a zajímavá.Někomu se líbit nemusí....to chápu, ale já jsem si ji užila :-) ale na pět hvězdiček u mě kniha nedosáhla, ty mám schované pro jiné knihy :-) Tato kniha není špatná, ale nesedne svým stylem každému.....
I když nejsem velkým fanouškem magického realismu, příjemně mě knížka překvapila, snad i pro méně se vyskytující "mystické" pasáže, ale určitě i propracovaností příběhu. Autor nás často zavádí na slepé cesty a jen obtížně se odhaduje, jak bude děj pokračovat. Stejně tak se plynoucím příběhem proměňují naše sympatie a antipatie k jednotlivým figurám.
Občasným vytržením z poetičnosti jsou probleskávající pasáže o lidské sexualitě a tělesnosti, které můžou být ze začátku "pěstí na oko," nakonec jsou ale kořeněnými úryvky, které přitáhnou naši zvrácenější část.
Originální kniha, která nejspíš nechá některé otázky nezodpovězené, o to víc nám umožňuje pracovat s naší fantazií.
Na Literární spolek Laury Sněžné už jsem si myslela nějakou dobu. Zaujala mě obálka, která je tedy parádní. Zaujalo lákadlo na "finské Twin Peaks". Pak se mi náhodou dostala do ruky jiná autorova kniha, která mě dostala svou magičností a vábivým perem Jääskeläinenovým. O to víc jsem se na Lauru těšila. To jí bohužel uškodilo, jak moje přehnané těšení se, tak ale i ta lákadla na obálce. K Twin Peaks bych to nepřirovnávala ani zdaleka, na to je to vlastně málo magické. Mám magický realismus hodně ráda, ale tady ho bylo jen tak trochu popepřeno. Zprvu dodával na šmaku, ale pak to autor s pepřenkou možná zase trochu přehnal a do vyznění knihy už mi závěrěčná část moc neseděla (úplný konec se mi ovšem líbil). Některé pasáže mě bavily dost, ale celkově mě neuspokojilo to, že to bylo nevyvážené, občas jsem měla tendence i přeskakovat. Některé motivy byly parádní a držet se jich pevněji, určitě by Laura dosáhla k více hvězdám. Takhle jen za polovic.
Ke knize a vůbec svému prvnímu finskému podivnu jsem se dostal úplnou náhodou. Zaujal mě přebal a přirovnání - setkání s Twin Peaks. Musím říci, že tahle kniha patří mezi výjimky, kdy marketing (promo) nekecá. Nejde ani o to, co se v literárním spolku stalo - jako spíše o to, kdo jsou jeho členové. Z knihy jsem nadšený a určitě (vzhledem ke konci) se k příběhu vrátím. Snad poprvé jsem v knize (mimo filmy) zažil "literární kocovinu" - wtf, co to proboha bylo? O tomhle se moc mluvit nedá, to si každý musí přečíst a zažít sám. Doufám, že zájezdů do finského podivna bude více.
Kniha se mi líbila. Je fajn, že část příběhu se odehrává v knihovně. Takže kdo se rád potuluje po knihovnách, nepochybně bude mít radost. Laura Sněžná (autorka knihy Potvůrkov) například dává radu, že pokud si půjčíme knihy z knihovny, neměli bychom je zařazovat do poličky s našimi knihami, poněvadž by mohlo dojít k znehodnocení knihy. :)
Originální byl námět hry VÝRON, líbily se mi popisy různých skřítků, líbila se mi i služba Mytologické zmapování. Některé erotické pasáže mohly být klidně vynechány, ale nebylo jich mnoho.
Štítky knihy
finská literatura tajemství magický realismus literární náměty kolektivní paměť finské podivno, suomikumma metafikceAutorovy další knížky
| 2015 |  Literární spolek Laury Sněžné |
| 2017 | Magický průvodce městem pod pahorkem |
| 2018 |  Den falešné kočky |
Miluju magický realismus (Murakami, Bulgakov, Marquez) a ani tahle kniha mě nezklamala. Tajemná atmosféra literárního spolku a překvapivá a půvabná pointa.