Lizucha
Lenka Juráčková
Devadesátiletá Lída trpící Alzheimerovou chorobou tráví stále stejné dny v domově důchodců, sama sobě anonymním člověkem. Zapomněla na všechno a na všechny, uzavřela se. Ve snech se jí však vracejí vzpomínky na dětství u Azovského moře, na totální nasazení v Německu, na muže, který ji z Reichu odvedl do Československa. Když už to vypadá, že koloběh Lídina současného života nemůže rozsvítit nic hezkého, a hlavně nikdo blízký, objeví se u ní patnáctiletá Eva s kamarádkou Káťou a tajemným herbářem nalezeným v opuštěném domě. Dívkám se podaří nejen přiblížit se k osamělé, zahořklé dámě, ale také objevit její dávnou přítelkyni Valju, s níž se v době nuceného nasazení vzájemně podporovaly, a obě kdysi nasměrovala láska do stejného moravského města.... celý text
Přidat komentář
Úplně krátký a hodně stručně popsaný příběh ukrajinské dívky Lidie, které maminka doma říkala Lizucha.
Líbil se mi i ten vedlejší příběh, že mladá generace by se měla o starou generaci zajímat i když nejde o rodinu
Krásná obálka
Nuda. Na povidku to bylo dle meho nazoru moc dlouhe. Tuto knihu z me knihovny bohuzel posilam dal.
Je to takové nemastné, neslané. Životní příběh Lídy byl vykreslen jen povrchně - tam se dalo více stavět. Spojení se současností vyznívá násilně a velmi nevěrohodně. Děvčata působí nereálně, snad z doby před čtyřiceti lety? Vadila mi také autorčina snaha o originalitu v popisných pasážích, mnohé ne příliš vydařené metafory.
Cením si ale poselství této knihy. Nabádá více se zajímat o život odcházející generace. Skrývá totiž mnohé specifické zážitky a poučení , která by mladým mohla být k zamyšlení i ku prospěchu.
A tohle bylo co? Pokus o roman? Delsi povidka? A co ten useknuty konec? V podstate jsme o zivote Lidy nic nedozvedeli.
Tohle se nejak nepovedlo.
Na knihu jsem narazila náhodou, zaujal mě název. Vcelku útlá knížka, kterou jsem přečetla za 2 odpoledne a po přečtení jsem přemýšlela, pro koho je vlastně určena - pro dospělé nebo pro dospívající dívky? Ať tak či onak, příběh se mi líbil, snad ten příběh první lásky bych klidně i vypustila (asi už jsem na to stará) nebo naopak rozvedla více :-) a příběh 90leté Lídy bych ráda četla delší, hlubší, podrobnější (asi pod dojmem nedávno čtené knihy Němci) - spousta jejích životních situací tam byla jen naťuknuta a dál nic. Co se stalo s manželem Karlem? Jela se ještě někdy podívat za rodinou na Ukrajinu? Čí byly zlaté hodinky, co se s nimi dál stalo, prodali je? Jak celkově žili v poválečném Československu?
Příběh měl podle mého názoru větší potenciál, jenž autorka úplně nevyužila. I tak hodnotím kladně.
Lizucha je kniha, která mě nenadchla, ale ani neurazila. Jak už zmiňují komentáře níž, tak příběh Lídy byl zajímavý a zasloužil by si více prostoru. Pasáže kde byla Káťa s Evou jsem často jen přelétla očima. Jejich takřka bezstarostný život měl zřejmě sloužit jako kontrast oproti tomu Lídinému životu.
Byla to pro mě taková kniha k zamyšlení. Je dobré si uvědomit, že takových "Líd" je v domovech pro seniory víc než dost. Každý můžeme vyprávět svůj příběh.
Útlá, nenáročná knížka, která mě nijak zvlášť nenadchla ale ani neurazila.
Krásný příběh. Škoda, že Lídy příběh nebyl více rozepsán, zasloužil by si to. Naopak příběh Káti a Evy nebyl nutný.
Mladé dívky naleznou herbář, který je dovede k devadesátileté Lídě, která trpí Alzheimerem. Velmi dojemný a krátký příběh založený na Lídiných vzpomínkách.
Lizucha je opravdu velmi milá, ale také velmi útlá, knížečka. Popravdě musím uznat, že jsem od tak uzounké knížečky zpočátku nic nečekala, ale jakmile jsem se do ní začetla, nemohla jsem se odtrhnout. Mrzí mne, že některé z pasáží nejsou trochu více rozvedené, protože si myslím, že pokud by rozvedené byly, knížečce by to přidalo minimálně na dalších čtyřiceti stránkách. Nejspíše to byl autorčin záměr, já bych si ale takového počinu naopak velmi vážila.
Útlá knížka o dožívání staré ženy ve své bezpečné skořápce samoty a se střípky dávných vzpomínek. Není to nic komplikovaného, spíš očekávatelného, místy zkratkovitého, ale milého. Ráda jsem si přečetla.
Jsem z knihy trochu zmatená... četla se dobře, to beze sporu, ale žádný velký zážitek z ní nemám.
Prvně jsem zvažovala, zda si mám Lizuchu přečíst, protože její autorka není moc známá, ale nakonec jsem si ji přečetla a musím říct, že jsem byla velmi mile překvapena. Za mě palec nahoru. DOPORUČUJI...
Nemůžu než souhlasit s většinou komentářů - kniha se čte moc příjemně a nemohla jsem se od ní odtrhnout, ale některá témata by mohla být obsáhleji rozpracovaná, moc se toho "nedořeklo" nebo přeskočilo.
Knížka mě mile překvapila, Lídy návraty do minulosti, byly velmi zajímavé.
Co mi však vadilo byly skoky mezi životními etapami a také, že příběh, který mohl být klidně obsáhlejší byl zbytečně brzy ukončený.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Lizucha |
| 2019 | Propast |
| 2016 |  Kam zmizela Anna |
| 2014 | Čemeřice |
| 2008 |  Sukně s hnědavými suky |
(SPOILER) Líbil se mi námět i příběh jako celek, i když jak zmiňují mnozí čtenáři přede mnou, mnohé části mohly být podrobněji rozepsány. I mě by zajímalo, co se stalo s manželem Karlem, co udělali se zlatými hodinkami, zda se Karel později ještě setkal s učitelem, zda jeli někdy za rodiči Lidie na Ukrajinu (ke konci je zmínka o cestě do Ruska, což ale – jako i některé jiné detaily – není nikdy vysvětleno).
Ještě víc mě mrzí, že autorka ve snaze po originalitě využívala některá slovní spojení, jež působí nepatřičně či přinejmenším kostrbatě, i když se nabízí mnoho jiných alternativ. Někde se pak ve vyprávění objevují nespisovné či dokonce nesrozumitelné výrazy, které bych čekala v přímé řeči nebo myšlenkových pochodech Evy a Katky, ale ne ve vyjadřování vypravěčky. Snad to vše souvisí s dřívější básnickou tvorbou autorky, tam lze přece jen více popustit uzdu fantazie při tvorbě originálních obratů. Podle všeho je Lizucha první prozaické dílo autorky; možná, že ta další jsou lepší, takže pokud na ně narazím, dám jim určitě šanci.