Lolita
Vladimir Nabokov
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/144660/bmid_lolita-omq-144660.jpg
4
3821
3821
Román Lolita začal Nabokov písať roku 1939 v Paríži a dokončil ho v oregonskom Ashlande na jar roku 1954. Jeho vydanie spôsobilo v prudérnych Spojených štátoch škandál, jeho šírenie bolo zakazované, rovnako ako obe filmové spracovania (1961 a 1998), a mnohí kritici o ňom hovorili ako o pornografii. Hlavnou postavou románu je spisovateľ Humbert Humbert, ktorý pricestuje z Európy do Spojených štátov, aby prednášal francúzsku literatúru. Nájde si ubytovanie u vdovy, matky dvanásťročnej Dolores, prezývanej Lo alebo Lolita. Humbert postupne prepadne kúzlu mladého dievčaťa.... celý text
Přidat komentář
Skvelá kniha, na povinnom čítaní som ju mal prečítanú o týždeň skôr ako bol termín. Páči sa mi štýl, akým je napísaná, žiadne vulgárne slová, ale popisy scén, ktoré podporujú fantáziu. Predovšetkým si treba uvedomiť myšlienku, ktorú ňou chcel autor vyjadriť.
Bohužel jsem čekala od knížky více, někdy jsou pasáže opravdu nudné. Nicméně nelituji, že jsem knížku přečetla..
Jak Nabokov v doslovu sám říká - Existují různé typy čtenářů. Někteří mí nakladatelé se nedostali ani za stránku 188, to protože každého zajímá něco jiného. Mysleli si, že v knize najdou více nějakých motivů a když se neobjevili, knihu znuděně odložili.
Kniha byla skvělá! Její téma je netradiční a proto tak zajímavé. Občas jsem cítila krásu a lásku nikoliv zvěrstva. Navíc z Lolity jsem necítila žádné známky odporu, naopak v nových šatičkách si přeci lebedila. Tento zápal lásky osobně znám a mohu říct, že je to krásné když něco zbožňujete.
Tato kniha mě tedy moc neoslovila. V některých pasážích už jsem málem přestal číst jak mě nebavila. Nakonec jsem jí dočetl jen proto, abych věděl jak to dopadne.
Hikari - tady nikdo nic neomlouvá a zvěrstva už vůbec ne - A právě to schizma dělá tu knihu takovým trnem. Ta vzletnost pasáží v člověku vyvolává vždy rozkol. Navíc v knize nejsou popsány žádné vyslovené brutality a snad proto se u mnoha čtenářů dostává pod úroveň čtenářského zážitku a nudí. Další navíc- hodně byl poučen Humbert od Lolity a to je snad další důvod proč ta kniha nikdy nezapadne na jednu stranu nebo na druhou stranu, protože v téhle knize jakoby nelze najít celého viníka. Z té knihy člověku nemá být dobře a nemá jásat radostí s jakou okázalostí slov se to setkal.
A pak možná psal Nabokov jen detektivku a potřeboval námět. Co za tím nehledat víc než dobře napsanou knihu. Vše co do ní naskládal je silné a bolné, a člověk neví s kým empatizovat rychleji, dřív a pevněji a mnohdy ani proč. A tím sám příběh posiluje.
Uhrančivá kniha.
Je pozoruhodné, jak můžete najít i jen malé slitování nad člověkem, který udělal taková zvěrstva..
Není to špatná kniha, ale nemohla jsem se do ní pořádně začíst. Čekala jsem od toho víc.
Prvni pulka knihy dobre, ale druha polovina se trosku uz tahla a nic moc, v porovnani s pocatkem
Skvělá kniha s úžasným námětem a napsaná tak jak to umí snad jen Nabokov. Je tak dokonalým vypravěčem a dokáže situaci tak dobře popsat až mi ty dlouhé popisy místy vadili. Nevím zda to tak působilo jen na mě, ale Humbert mi připadal spíše objetí než nějakým zvrhlíkem či zločincem. Styl psaní mi sem tam vadil..to je však to nejmenší, když se zamyslím nad tím jak skvělý námět kniha má. Filmové zpracování také stojí za shlédnutí.
Ačkoli bych nedala 5* tak se mi Lolita vryla pod kůži a bude mít vždy své místo v mé knihovně.
Poté, co jsem knihu dočetla jsem si nebyla úplně jistá, zda se mi kniha líbila jako celek nebo má jen zajímavý děj. Zajímavý (a také dosti děsivý - a to mne právě tolik fascinovalo) děj kniha rozhodně má, každému jsem o knize vyprávěla. Nějaký čas mi také trvalo přistoupit na styl psaní, ale jakmile jsem se trochu zorientovala, čtení šlo daleko lépe. Byly ale chvíle, kdy jsem četla, ale myšlenkami byla někde úplně jinde, nudné pasáže, popis nedůležitých informací atd. Každopádně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a troufám si říct, že mi i dost dala.
Již od prvních stránek jsem se potýkala s rozporem mezi mým očekáváním a knihou samotnou. Nutno říct, že jak už to v případě nejprodávanějších románů bývá, společně se slávou je obvykle obepíná i celá řada stereotypů. Lolita si získala čtenáře po celém světě nejen pro svou zakázanou lásku, jako spíš pro svoji skandálnost, kterou ve své době vyvolala. Právě ona skandálnost jí propůjčila status tabu trvající celá desetiletí, přičemž dnešního otrlého čtenáře s očekáváním lechtivé literatury nakonec asi příliš nenadchne. Nabokov ve svém díle nabízí víc než „lehké“ zboží a svým osobitým způsobem nám pomáhá rozkrývat osobnost čtyřicátníka H.H., zamilovaného do mladé nymfičky. Samotná Lolita pro něj rozhodně nepředstavuje jen zdroj ukojení touhy, ale také závislost, postupně gradující v obsesi, kvůli které nakonec H.H. není schopen normálního života. Více než fyzické podobě touhy je v knize kladen důraz na onu psychickou posedlost hlavního hrdiny, která ho vede až k jisté sebedestrukci. V pozadí celého díla bezesporu dominuje Nabokovův tvůrčí um, díky kterému se svým čtenářem svádí jedinečnou hru až do poslední stránky.
Kniha se mi velmi líbila, ale musím říci, že jsem ji četla až napotřetí. Vždycky jsem se zasekla v nějaké pro mě nudné části (např. zdlouhavé popisy cestovaní po USA), ale protože mě příběh jako takový opravdu zajímal, tak jsem se i přes nezáživné pasáže prokousala a Lolitu dočetla. Je zvláštní, že přestože je Humbert Humbert v podstatě pedofil, tak Nabokov píše s takovou jemností, že má čtenář tendence Humberta omlouvat a i přes jeho úchylku “fandit“ jemu. V neposlední řadě musím zmínit lehkost, s kterou jsou líčeny sexuální scény.
Nijak zvlášť mě kniha nezaujala. Ze začátku to vypadalo na napínavý příběh, ale zhruba od poloviny mě kniha začala nudit. Dočetla jsem jen díky očekávání nějaké události, zvratu. NA druhou stranu bohatá slovní zásoba, což se zas tak často nevidí. Nicméně podruhé už po Lolitě rozhodně nesáhnu.
Kniha, o které se říká, že je úplně jiná, něž ve skutečnosti je. Velmi zajímavá a není určena pro každého. Přesto doporučuji pro její jiný úhel pohledu.
Kniha, jejíž pověst mezi lidmi, kteří ji nečetli, je v naprostém nesouladu s tím, jaká opravdu je. Nejde o pedofilní hrátky, nýbrž o hru se slovy. Slovních hříček a dvojsmyslů je v knize takové množství, že mi připomněla dokonce Jamese Joyce. Nabokov nebyl úchyl (sám řekl, že hlavní postava knihy se mu hnusí a naprosto se s ní neztotožňuje), ale spisovatel, který angličtinu, svůj třetí jazyk, ovládl natolik, že dokázal stvořit tuto hravou knihu.
Tuto knihu jsem nikdy nedočetla. Byla jsem na ni dost zvědavá, slyšela jsem na ni pěkné ohlasy, ale vlastně se mi celá tématika dost hnusila a nebyla jsem schopná se vcítit ani do jedné postavy. Film s Jeremy Ironsem je taky dost děsný. Možná jsem prudérní, ale bohužel mi tato opěvovaná klasika přijde jako pěkná úchylárna. Bohužel.
K Lolitě jsem se dostala přes povinnou četbu. Ostatní mě odrazovali, protože je "moc hrubá", ale já jsem si z četby vždycky radši přečetla ty hrubší kousky, které mě zaujaly a bavily, než tenké, které by mě nudily. A tak jsem se pustila do Lo.
Ze začátku jsem byla příjemně překvapená stylem psaní, netrvalo dlouho a zvykla jsem si na něj. A pak mi přišel naprosto úžasný, tak nějak ojedinělý - anebo takhle: nic takto napsaného jsem do té doby nečetla.
Samotný příběh jsem znala, když jsme ho probírali ve škole, ale byla jsem ráda, že jsem se rozhodla si knihu přečíst, protože kdyby ne, přišla bych o úžasně napsanou knihu, se zajímavými myšlenkami, knihu plnou emocí, tužeb, pochopení, i zatracování, boje se sebou samým, s morálkou. Zkrátka je tam toho hodně, kniha má určitě co nabídnout a zanechá ve Vás dojem.
Štítky knihy
zfilmováno 20. století erotika USA (Spojené státy americké) pedofilie posedlost rozhlasové zpracování nymfomanky Cena Josefa JungmannaAutorovy další knížky
| 2007 |  Lolita |
| 1990 | Lužinova obrana / Pozvání na popravu |
| 2008 |  Čaroděj |
| 2001 | Pnin |
| 2015 | Ada aneb Žár |
Čekala jsem na tuhle knížku dlouho než jsem se konečně přesvědčila si na ní najít čas a stála za to. Určitě je zajímavé sledovat myšlenky člověka, který je posedlý láskou k někomu koho nikdy nemůže a zřejmě kdyby mohl ani nemohl mít. Nejvíc mě fascinovalo jak si s Lo s ním ve své podstatě pohrávala. Můžu doporučit :)