Lolita
Vladimir Nabokov
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/174581/bmid_lolita-fCv-174581.png
4
3744
3744
Výstřední románová zpověď čtyřicátníka Humberta Humberta o jeho zničující erotické posedlosti kouzlem „nymfičky“ Dolores Hazeové vzbudila krátce po svém vzniku bouři odporu i nemístná očekávání, aby pak zajistila svému autorovi celosvětový věhlas a postupně začala být chápána jako mistrovsky komponované mnohovrstevné pojednání na téma smyslnosti, lásky a hříchu, prosycené pro Nabokova typickou slovní virtuozitou, humorem i ironií.... celý text
Přidat komentář
Film byl skvělý, knížka už míň. Musím se přiznat, že film mě navnadil a tak jsem si řekla, musím si přečíst knížku, vždyť je to Nabokov, taková klasika. No........... zklamání veliké - i když smekám před jinak skvělým autorem.
Musím říct, že ke knize jsem se uchýlila až po shlédnutí filmu. Film mě naprosto ohromil a byla jsem zvědavá, zda bude kniha také dobrá. Knížka se mi líbila, zajímavé téma, ač někdy nudné pasáže. Místy bych ocenila více detailů, nicméně je to jedna z mála knih z povinné četby, která mě bavila. Takže tři hvězdičky. :)
Kniha mě velmi zklamala. Je prostoupena nudnými pasážemi, u kterých jsem usínala. Jednoznačně nejhorší byl výraz "nymfičky".
Z uměleckého hlediska možná hodnotné dílo, z mého, subjektivního však úchylné, ale hlavně nudné a nezáživné.
Ked som knihu brala do ruky, nevedela som, co mam cakat. Vlastne som si myslela, ze pojde o roman, ktoreho hlavnou hodnotou bude dej zalozeny na pribehu, ale velmi som sa mylila.
Lolita je narocny roman. Narocny hlavne na vseobecne vedomosti. Clovek, ktory ma menej vedomosti, ktory je menej vzdelany, tazko pochopi vsetky narazky autora, vsetky slovne zvraty. Je to roman, v ktorom nie je Nabokov vobec milosrdny k citatelovi, ak nemate na to, aby ste jeho slovne hracky pochopili a porozumeli im, tak knihe rozumiet nebudete a bude pre vas iba tazky citanim a pravdepodobne z neho budete sklamani.
Pre mna je dejova linia sice zaujimava, ako aj potulky v mysli Humberta, ale osobne ma na tejto knihe ocaril hlavne sposob, akym je pisana. Je ako sachova partia s intelektulom. Tazka, ale bavila ma.
Moje hodnotenie: 91%
Četbou Lolity jsem si doplňovala mezeru v četbě klasiky - ale jak se pletou čtenářské deníky, které to charakterizují jako příběh o nezletilé, trochu zvrhlé holčičce a jejím nevlastním otci, kterého svedla. Pro mne to byl příběh o ukradeném životě, manipulaci, hře na něco, co nemělo být... a to, kvůli čemu hrdina s Lolitou manipuluje, už není ani moc důležité. Mimoběžné odkazy na další literární díla byla už jen takovou znaleckou třešničkou na dortu...
Stejně jako V jedné osobě od Irvinga utvrdila moji úctu a obdiv k lidem s jinou sexuální orientací a trápení a strastmi s nímž se celý život musí potýkat, Lolita ve mně zesílila odpor a nenávist vůči pedofilům .... Klobouk dolů před Nabokovem, kniha je úžasně napsaná, z hlediska vhledu do psychiky pedofila nesporně zajímavá. Ale musím říct, že ji čtu se zatnutými zuby a místy bych nejraději hodila čtečkou o zeď a nebo si vylila vztek a odpor na někom s těmito sklony. Knihy ale mají vyvolávat emoce a umožňovat čtenářům získávání nových informací a pohledů na věci, které neznají a jsou jim cizí...... takže za sebe doporučuji přečíst, i když se zatnutými zuby.
Mno kniha mě nějak nenadchla nevím co dodat ohledně jeho vyprávění jsme byla hodně mimo :-D
Legendární román se pro mne legendou nestal. Možná za to mohla přílišná očekávání, ale přesto knize nelze upřít povedenou vnitřní projekci myšlení "pedofila". Děj a jeho vyvrcholení mně však nechytlo, nedokázal jsem pochopit motivaci a jednání hrdiny
Asi nejhorší kniha ,kterou jsem četl, pro mě to byla naprostá ztráta času.
Lolitu jsem začala číst v rámci povinné četby a rozhodně bych jí neshledala jednoduchou ke čtení.
1) Věřím, že né každý se umí přenést přes myšlenkové pochody psychopata (sama bych knihu nazvala jako "Deník kultivovaného pedofila"). Mně osobně to nevadí, psychopati mě celkem fascinují, stejně tak existencionalismus a podobné.
2) Řekla bych, že je celkem těžké udržet si niť příběhu. Děj se rozutíká všemi možnými směry. Od chronologické posloupnosti najednou skočí do retrospektivy a pak do hlavy hlavní postavy, kde dojde k výčtu myšlenek, pocitů a pak zase bez varování do hlavního příběhu.
3) Právě díky velkému množství pocitů a myšlenek honících se v hlavě hlavního hrdiny se kniha v některých pasážích může stát i nudou, neb se nic pořádného neděje.
4) Často se objevují francouzské věty a slova, různé narážky na různá díla známých i méně známých autorů, i na různé osobnosti. Autor si hraje se slovíčky, atd. Takže hledání vysvětlivek mě vytrhávalo ze soustředění na hlavní děj (zvláště když jsem četla e-knihu a všechny vysvětlivky jsem měla na konci)
Celkově, knížku hodnotím dobře a byla pro mě čtivá, posléze jsem se i nadchla a osud těch dvou jsem začala přímo hltat. Vytkla bych jen tu zmatečnost, ale možná je účelná, bereme-li to jako deník.
Doporučuji všem, kteří mají slabost "podivné existence" a to nejen o jejich skutky, ale i o to co se jim honí v hlavě.
Knihu jsem ze zečátku brala jen jako jednu z těch, které mám na povinné četbě k maturitě, ale pohltila mě a já byla dychtivá co se vlastně s Lo a Hubertem stane.Lo byla rozmazlený fracek a Hubert prostě zvrhlík,i přesto jsem knihu četla jedním dechem.Až na pár Hubertových výlevů byla kniha čtiva a zařadila se mezi mé nejoblíbenější knihy.
Měla jsem z Lolity trochu obavy, ale začetla jsem se prakticky okamžitě. První půlka je výborná, nepřišlo mi to až tak zvrácené, jak jsem očekávala, tudíž jsem neustále dumala nad tím, jestli nejsem tím pádem zvrácená já sama...?:) Možná, kdyby se Lolita chovala více jako normální dvanáctileté dítě, bylo by to asi více opovrženíhodné, ale spolu s H.H. v sobě to dítě dokonale potlačila a zabila. Druhá půlka má své slabší stránky, tak se sto stranami jsem se docela natrápila, ale konec skončil přesně tak, jak měl. Tragicky.
Nejvíc fascinující je ale opravdu jazyk a Nabokovova schopnost tak dokonale a sugestivně vše vyjádřit a popsat. Díky tomu, se mi celá kniha odvíjela v hlavě jako film. (Který jsem ještě neviděla.) A v neposlední řadě musím zdůraznit opravdu vynikající překlad.
"Člověk musí být umělec i šílenec, bezmezně melancholický tvor (..), aby rozpoznal malého anděla smrti mezi obyčejnými dětmi."
Taky mi to rozpoznávání trvalo. Četla jsem Lolitu poprvé až 5 let potom, co mě naučili číst - spoustu promarněných let. Tenkrát jsem nerozuměla všemu. Ostatně později také ne. Neznám nikoho, kdo by mohl upřímně tvrdit, že v plné míře porozuměl Nabokově mistrovské hře se slovy, všudypřítomnému poetismu, který zní jako hudba, a který dělá Lolitu odlišitelnou od jakékoli jiné knihy klidně i z jediného odstavce.
Lolita - psychologie emoční smrti, společenských tabu, hranicích lásky a šílenství, a v neposlední řadě psychologický román o té nekonečné sobeckosti, kterou sebou přináší touha po malé Lolitě, Lo-li-tě, Doly..
Překrásné vyznání lásky, pokud opomeneme fakt, že jde o lásku k dívce. Pokud se od tohoto dokážete odporostit mohu knihu jen doporučit.
Od knihy jsem čekala příliž mnoho a čekalo mě velké zklamání. Zpověď zvrhlíka byla tak zdlouhavá a místy zcela nepodstatná, že jsem z knihy zvládla jen prvních dvacet stran.
Do konce jsem se nedočetla. Chvilkami mi dílo přišlo bezchybné, myšlenky i slova skvěle vyjádřeny. Ale větší část knížky pro mě byla prostě příliš... Zvládám vrahy i jiné psychopaty, ale Humberta jsem bohužel nakonec zvládnout nedokázala. Jeho zpověď byla místy jednoduše nad mé síly. Což zní zvláště od člověka, co s (předstíraným) klidem čte Malazskou knihu padlých a Píseň ledu a ohně. Snad se k Lolitě jednou vrátím a pokusím se přes všechny nechutnosti dostat. Momentálně to ale nedokážu. Přesto musím říct, že knížka rozhodně nebyla špatná. Pokud zvládnete ony úchylné pasáže, tak v ní zalíbení nejspíš najdete.
Přečteno (resp. doposloucháno). Je to jedna z mála knih, které jsem četl po zhlédnutí filmu. Ten jsem sice viděl hodně dávno, ale základní dějovou linku jsem si ještě pamatoval. Každopádně malebnost psaných slov nelze přenést na plátno a u takové zpovědi už vůbec ne. I když filmové zpracování není vůbec špatné, kniha opět vítězí. Pro mě možná štěstí, že jsem to poslouchal jako audioknihu, protože si troufám zbaběle tvrdit, že bych to ve čtené podobě "asi nedal".
Štítky knihy
zfilmováno 20. století erotika USA (Spojené státy americké) pedofilie posedlost rozhlasové zpracování nymfomanky Cena Josefa Jungmanna
Autorovy další knížky
| 2007 |  Lolita |
| 1990 | Lužinova obrana / Pozvání na popravu |
| 1993 | Smích ve tmě |
| 2008 |  Čaroděj |
| 2001 | Pnin |
Kniha, která ve mně vyvolala rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem zhnusena chováním člověka, který takovýmto způsobem týrá a zneužívá děti. Na druhou stranu jsem byla nadšena ze stylu, kterým je kniha napsána. Ač to bude znít podivně, tak Nabokov povýšil příběh o pedofílii na umění.