Lolita
Vladimir Nabokov
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30935/bmid_lolita-txd-30935.jpg
4
3795
3795
Príbeh ničivej lásky mladého dievčaťa a zrelého muža. Autorove podanie bolo také odvážne, že prvé vydanie románu v USA spôsobilo škandál a jeho šírenie bolo zakázané. Podobný osud mali aj filmové spracovania z roku 1961 a 1998.
Přidat komentář
Kdo by v této knize hledal erotiku, bude zklamán. Příběh čtyřicátníka zamilovaného až do, podle mě, příliš mladé holky. Nicméně samotný děj nic moc, ale co mě úplně dostalo, byla autorova mistrná hra se slovy. Kvůli tomuto jsem u knihy vydržela až do konce. Tento styl psaní se hned tak nevidí a byl důvodem mého poměrně vysokého hodnocení. Podruhé ji ale nejspíš už poslouchat nebudu.
Kniha nám dává ojedinělou příležitost nahlédnout do mysli (bála bych se říct do srdce) jedné narušené a choré psychiky, která své duševní a intelektuální vyspělosti využívá pro manipulaci s malou dívkou, která se jeho jednání velmi rychle naučí a bere si je za své vlastní. Kniha je mistrovsky vykonstruovaná, nutí čtenáře nad postavou Humberta neustále přemýšlet a je čtivá. Manipulace je přítomná a hmatatelná na každé stránce a vždy jinak uchopená, v jiné intenzitě a z jiné strany. Nebylo mi z knihy dobře - ale to nebylo účelem, že...
Morálním cítěním smrtelník platí času,
daň za svůj smysl pro smrtelnou krásu.
Lolita, světlo mého života, žár mých slabin. Můj hřích, má duše. El-ó-el-í-té-á: špička jazyka se vydává na třístupňovou procházku patrem na "tři!" ťuká o zuby. Lo. Li. Ta.
Jsou jemné duše, které by prohlásily Lolitu za bezvýznamné dílo s odůvodněním, že je nic nenaučí. Přes všechny domněky Lolita neobsahuje žádné morální ponaučení.
Samotné jméno titulní hrdinky a jeho proměny (rozuměj románu), vyvolávají hravé i trýznivé asociace, naznačují od prvních řádek nejslavnějšího Nabokova románu míru obsese jeho vypravěče.
Bolestné, šokující i dojemné dílo dokáže i více jak po půlstoletí svého vzniku zasáhnout čtenáře otevřeností a důvěrností a důsledností, s níž otevírá tabuizované téma, s odstupem času jej však stále výrazněji oslovuje jako to, co vždy představovalo především:
mistrovsky komponované mnohovrstevné pojednání na téma vášně, láska a hříchu, vycházející z bohatého kulturního zázemí a překypující pro Nabokova typickou slovní virtuozitou, ironií i humorem.
Má první kniha od autora. Chvíli mi trvalo zvyknout si na jeho styl psaní. Nakonec mně příběh naprosto dostal. Ožehavé téma zpracované s jistou noblesou, bez vulgárních výrazů, bez prvků obscénnosti. Excelentní.
Za sebe musím říct, že knihu mohu číst klidně stokrát a stále bude patřit mezi mé Top. Nikdy mě nenapadlo se zabývat myslí někoho takového, jako je Humbert. Ba dokonce i porozumět jeho vášním, které jsou zvrácené a zakázané. Mě Humbertovo vyprávění naprosto pohltilo a chvílemi jsem musela zamáčknout slzu (stejně jako sám Humbert), když jsem litovala Lolitu a její tragický osud.
Strhující sonda do mysli úchyla. Dočíst knihu bylo celkem náročné kvůli otevřeně systematickému počínání hlavní postavy a jeho permanentní nenávisti vůči všem, kteří by ho mohli oddělit od objektu jeho pudů. Podprahový odpor ke všem (pohlavně zralým) ženám, ale i k mužům, kteří jsou potenciální konkurenti, je v popisech postav všudypřítomný. Dnes máme navíc k dispozici spoustu informací ohledně projevů a následků sexuálního zneužívání a proto z faktu, že obětí je v knize navíc dítě, se dělá čtenáři obzvlášť nevolno. To nicméně není v rozporu s uměním autora, jehož popis vdechnul postavám dokonale uvěřitelným způsobem život. Z kategorie "poznej zrůdy mezi námi". Skvěle napsané, ale znovu bych to číst nechtěla.
Dlouho jsem měla knihu v knihovně a pořád dostávaly přednost jiné. Tuhle klasiku jsem si chtěla přečíst už dlouho. Celkově ale spíš zklamání, pravděpodobně jsem čekala více. Styl psaní, nemám co vytknout. Ale bohužel mě nyní příliš neoslovila.
S panem Nabokovem jsem rozhodně neskočila. Autor má jedinečný styl popisu, který mi v posední době u mého výběru knih chyběl.
"Lolita, světlo mého života, žár mých slabin. Můj hřích, má duše..."
Humbert Humbert. Snaživej prznitel neviňátka.
Humbert Humbert. Manipulativní úchyl vytříbeným jazykem vpletnej do děje velkýho románu.
Humbert Humbert. Zavrženíhodnej sociopat důmyslně vykreslenej výtečným spisovatelem.
Humbert Humbert. No, přece ten elegantní chlápek, jehož jméno všichni komolí, ačkoliv na něm prakticky není, co posrat.
Ten chlívák před zraky čtenáře hanobí dívku pod zákonem a já napjatě čtu, bavím se každou další stranou. Ne, že bych byl taky takovej pedofil a násilník jako ten mizera Humbert Humbert, jen je to zatraceně dobře napsaná kniha. Nabokov byl génius.
Takže si pamatujte, milé děti, Humbert Humbert je nechutná, sympatická postava. A já bych si moc přál, aby takový lidi zůstali jen v románech a filmech.
Čekala jsem více pikantností, je to především o vnitřním boji psychopata a jeho útěkem před společností.
Tak jsem se po dlouhé době prokousala knížkou co má naše pubertální mládež v povinné četbě ve středních školách... No, já vám nevím, ne že by byla kniha nečitelná, text byl psát dokonce tak, že mě to opravdu lákalo číst dál, ale nejvíc mi na tom vadilo slovo "nymfička". To kdyby tam nebylo zopakováno tolikrát, tak dám o hvězdu víc, ale pak už jsem na to byla fakt alergická a děsně mě to otravovalo.
Jako chtít 12 holku, která je ještě fakt dítě je docela úchylné, na druhou stranu její postoj a chování k Humbertovi mě taky docela solidně vytáčel... Vzbudilo to ve mě docela smíšené pocity. Přiznávám, že jsem čekala víc pikantních scén a těch tam bylo docela pomálu.
Příběh který mě opravdu nebavil a velmi jsem zvažovala, že knihu odložim, nakonec přeci jen dočteno.
Jsou knížky, které Vám změní pohled na svět... tohle je jedna z nich... prezentovat ji před školní třídou bylo zajímavé i náročné zároveň... neměli by jsme se bát jí nechat číst puberťákům
Do Lolity jsem se dlouho nemohla začíst, protože mě vůbec nezaujal styl psaní, když už jsem začala konečně číst tak mě spíš bavila první část, po té druhé se to začlo zase lámat a knížka mě zase přestávala bavit. Bylo tam zbytečně moc dlouhých monologů a dle mého zbytečné pasáže a čekala jsem, že to bude více jak jen to říci, pikantnější dle popisu knihy.
(SPOILER)
Tomuto kultovnímu románu zdaleka nepodlehlo jen pedofilní mužské čtenářstvo. Díky působivému slohu (na tehdejší dobu), bylo zmanipulováno velké množství lidí, aby tak trochu zůstali na straně vypravěče. Sarkastický a bezcitný Humbert se věnuje pouze a jen svému pohledu na vztah, který se nedá přesvědčivě nazvat vzájemným. Dvanáctiletá dívka je souhrou okolností, na kterých se podílí i on, ponechána na pospas svému vězniteli, jež v ní svými výhružkami a zastrašováním vypěstuje Stockholmský syndrom. Poměrně tlustá kniha je z drtivé většiny věnována jen obsáhlým popiskům prostředí, ulic, domů, řízení auta a podobně, a jen velmi málo věnuje samotnému vztahu. Samotné sexuální zneužívání je zde upozad'ováno, bagatelizováno a retušováno. Vědouc si své viny, přesto se čtyřicetiletý muž, chovanec psychiatrické kliniky, odvolává na svou velikou lásku..
UKÁZKA: "Názory poloviny dvacátého století na vztah mezi rodiči a dětmi značně nakazil scholastický blábol a standardizované symboly psychoanalytické sebranky, jenže já doufám, že se obracím k čtenářům nepředpojatým"
Už dlouho mě knížka tak moc nebavila. Nakonec jsem se překonala a dočetla ji.
Když se obrníte a zvyknete si na neobvyklou zápletku a autorův neotřelý styl, tak první část je na plný počet hvězdiček. U druhé se vytratilo napětí a přibylo nekonečných vnitřních monologů hlavní postavy. Škoda
(SPOILER)
Uff... Mě se tedy do Lolity... tedy do čtení Lolity... jak to jenom říct, abych nevzbudil dvojsmysly... Už mě tahle kniha asi nakazila.. vůbec nechtělo a moje předtucha byla tentokrát správná. Nic jiného jsem od Nabokova nečetl a nevím, jestli svou vinu nemá trochu i překladatel, ale byl jsem zklamán jak z jeho stylu psaní, tak ze samotné dějové linky, potažmo společenském významu.
Říkal jsem si. Proč bych vůbec měl číst zápisky nějakého (polo-)pedofilního zvrhlíka?
Nicméně po zhlédnutí dokumentu V síti mi tento fenomén začal připadat sociologicky zajímavý -- co žene postarší muže k tomu, aby riskovali svou celoživotní reputaci pro zájem o dívky příliš nízkého věku?
Psychologie hlavní postavy je nicméně pojata dost zvláštně. Postupně se stávají popisy natolik zmatené a maniakální, že jsem se tedy odpovědi moc nedočkal -- hlavní „hrdina“ (ještě raději slovně: hrdina V UVOZOVKÁCH!) byl totiž i vrah s dalšími velkými psychickými potížemi, nikoliv „jen“ zvrhlíkem se zájmem o 11-13 leté dívky. V tomto to bylo trochu podobné mému zklamání konce Spalovače mrtvol -- i když tam mi teda odpověď na otázku: „Co vedlo lidi k tomu, že se přidali k fašismu,“ byla poskytnuta daleko lepší, jen zkrátka bývá nějakým trendem vyvrcholit dílo vyloženým zmagořením postavy, což mi připadá jako trochu lenivá a napřesná zkratka v lidské psychologii.
Nedočkal jsem se vlastně ani kontroverze, kterou jsem očekával. Incestní Betonová zahrada nebo zvrhlé Norské dřevo byly v tomto ohledu daleko ostřejší. Samozřejmě, na 50. léta kontroverzní dílo, ale výše zmíněná díla zůstávají kontroverzní pořád, zatímco Lolita se svým elegantním jazykem a vyhábáním se detailním popisem sexuálních scén, už dneska moc kontroverze nevzbudí.
Musím říct, že čtení Lolity pro mě bylo takovým utrpením a zklamáním, že mě donutila přemýšlet nad tím, zda vůbec ještě mám po tomhle číst nějakou fikci. Jestli to není ztráta času a nemám raději číst jen vědecké knížky. Spíše ale dávám sbohem seznamu 100 knížek, které by měl každý přečíst od Elisa.Day, který mi sloužil dobře už několik let a přišel jsem kvůli tomu na několik skvělých knížek, ale myslím, že jsem moudrost z knížek uvedených na seznamu již vyčerpal.
Štítky knihy
zfilmováno 20. století erotika USA (Spojené státy americké) pedofilie posedlost rozhlasové zpracování nymfomanky Cena Josefa JungmannaAutorovy další knížky
| 2007 |  Lolita |
| 1990 | Lužinova obrana / Pozvání na popravu |
| 2008 |  Čaroděj |
| 2001 | Pnin |
| 2015 | Ada aneb Žár |
Zralý muž a mladinká dívka, co z toho z toho může vzejít? Samozřejmě skandál a literární klasika. V tomhle případě je pravda obojí. Všechno sledujeme Humbertovýma očima, takže je to takové jeho vyznání ze zakázané lásky a zároveň zpověď zoufalce s úchylkou. Otázkou zůstává, kdo je oběť a kdo zločinec. Erotika a popisy pikantností byly opravdu to poslední, co jsem tady hledala. Pokud někdo tohle chce, tak ať se podívá po něčem jiném. Tady jde o hloubkovou psychologickou sondu do života a myšlenek jedno muže, který má slabost pro mladá děvčátka a do jedné takové se zamiloval. Mě zajímalo, co se odehrávalo v něm. Nabokov si mistrně hraje se slovy a stejně dobře i se čtenářem. Jeho písemný projev je krásně květnatý. On se s těmi slovy snad přímo mazlil a hýčkal si je. Všechno bylo do detailu propracované.