Lolita
Vladimir Nabokov
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36471/bmid_lolita-3K0-36471.jpg
4
3775
3775
Skandální bestseller o vztahu mezi pětatřicetiletým pedofilním intelektuálem a dvanáctiletou školačkou. V polovině padesátých let minulého století rukopis odmítla čtyři renomovaná americká nakladatelství a tak kniha poprvé vyšla v Paříži. Kontroverzní tabuizované téma a pověst „pěkné prasečinky“ možná láká senzacechtivé čtenáře, ti ale knihu brzy znuděně odloží. Lolita není lacinou a šokující vulgaritou. Jde o jazykově bohatou výpověď o skutečné vášni a neopětované lásce. Byť postavy nevzbuzují sympatie, ale jen lítost, příběh je to silný.... celý text
Přidat komentář
Přečteno (resp. doposloucháno). Je to jedna z mála knih, které jsem četl po zhlédnutí filmu. Ten jsem sice viděl hodně dávno, ale základní dějovou linku jsem si ještě pamatoval. Každopádně malebnost psaných slov nelze přenést na plátno a u takové zpovědi už vůbec ne. I když filmové zpracování není vůbec špatné, kniha opět vítězí. Pro mě možná štěstí, že jsem to poslouchal jako audioknihu, protože si troufám zbaběle tvrdit, že bych to ve čtené podobě "asi nedal".
Syrová, upřímná zpověď psychopata, mistrovský pohled na jeho maniakální myšlení a jeho nemravnou avšak upřímnou a pravou lásku k Lolitě. Výborné slovní obraty, myšlenkové pochody a popsaní každého možného detailu. Bohužel se ke konci kniha opravdu vleče, přesto kniha stojí za to přečíst až do konce. Dokonalé.
Všechno se mi líbilo, přelétla jsem to jedním dechem.
Jen Lo mne pak štvala! Jak sakra mohla být tak umanutá.
A nebo bylo právě v tom to její kouzlo?
"Nezastavuj!" zaječela Lo.
"No jo. Jen klid." (Lehni, bestie, lehni!)
Podíval jsem se na ni. Díkybohu, malá se smála!
"Ty trdlo," řekla a sladce se na mě usmívala. "Ty vzpurná nestvůro. Byla jsem holka jako kvítek, a koukej, cos mi proved. Měla bych zavolat poldy a říct jim, žes mě znásilnil. Ty jeden dědku sprostej."
Dělala si jenom legraci? V jejích hloupých slovech zazněl zlověstný, hysterický tón. Hned nato vydaly její rty sykavý zvuk, začala si stěžovat na bolesti, že prý nemůže sedět, že jsem v ní něco přetrhl. Po zádech mi začal stékat pot, málem jsme přejeli nějaké zvířátko nebo co, které se vztyčeným ocasem přecházelo silnici, a moje nasupená společnice mě znovu počastovala ošklivou nadávkou. Když jsme zastavili u pumpy, beze slova se vydrápala ven a nadlouho zmizela. Nějaký postarší chlápek s přeraženým nosem mi pomalu a láskyplně utřel přední sklo - všude to dělají jinak, od kousku jelenice po mýdlový kartáč, tenhle na to měl růžovou houbu.
Konečně se objevila. "Hele," řekla tím neutrálním tónem, který mě tak zraňoval, "dej mi nějaký drobný. Chci zavolat matce do té nemocnice. Jaké je tam číslo?"
"Nastup si," řekl jsem. "Tam volat nemůžeš."
"A proč?"
"Nastup si a zabouchni dveře."
Nastoupila a zabouchla dveře. Starý mechanik ji obdařil zářivým úsměvem. Vyjel jsem na dálnici.
"Proč nemůžu zavolat matce, když chci?"
"Protože," odpověděl jsem, "tvoje matka zemřela." //
El - o - el - i - té - a. Lolita aneb Příběh zhýralého Humberta a hříšné nymfičky. Provokativní? Téma určitě, forma lehká, žádná pornografie, na druhou stranu žádné přehrané metafory. Vypravěč a hlavní postava v jedné osobě je úchvatný - ačkoli je zvrhlý, získá si důvěru - je prostě upřímný, nepokrytě otevřený. A zkrátka mučivě, sebedestruktivně zamilován do mladé dívčiny, která už dávno neví, co je to dětská nevinnost. Kritika pokrytecké morálky? Možná. Každopádně Román s velkým R o lásce, předsudcích, vášni. ///
Nabokov sám: "Pro mne existuje prozaické dílo pouze do té míry, pokud mi poskytuje to, co zhruba nazvu estetickým blahem, čili pocit být nějak, někde zapojen na jiné stavy bytí, kde j eu mění (zvědavost, něha, laskavost, extáze) normou. Takových knih není mnoho. Všechno ostatní je buď vrcholný brak, nebo to, co někteří nazývají literaturou velkých idejí, která se velmi často neliší od vrcholného braku přicházejícího v ohromných sádrových blocích, jež jsou opatrně přemísťovány z jednoh ostoletí do druhého, dokud se neobjeví nějaký odvážlivec a s rozmachem do Balzaca, Gorkého či Manna nepráskne kladivem." // (...) // "Že můj román skutečně obsahuje různé narážky na fyziologická nutkání úchylného člověka, je čistá pravda. Nejsme však děti, nejsme nevzdělaní mladiství delikventi ani mládenci z anglického gymnázia, kteří po noci homosexuálních radovánek musí přetrpět paradox četby antických klasiků v upravených verzích." (12. listopadu 1956)
Ve své době se autor vydal na zakázané území klasické literatury. Kniha byla mnohde zakazována a nesla cejch pornografické literatury. Teprve postupně, jak stoupala tolerantnost společnosti, začala být kniha brána jako sonda pokřivených lidských vztahů, kdy byť i mladý jedinec, takřka ještě dítě, dokáže manipulovat starším inteligentním mužem a dohnat jej až k sebezničení, a pak bez ohlédnutí a bez lítosti vykročit dál do života.
Kniha je úžasná, s bohatou slovní zásobou, občas ironicky vtipná a s každou přečtenou stránkou roste napětí a zvědavost čtenáře jak tento příběh poputuje dál. Musím říct že na konci knihy mi snad i Humberta překvapivě bylo líto a tajně jsem doufala že by snad jejich ,,románek'' mohl dosáhnout vytouženého št'astného konce. Filmová verze se mi ale přece líbila více. Knihu ale určitě doporučuji :-)
Dlouho jsem po této knize toužila a chtěla si jí přečíst. Je možné, že právě proto pro mne nebyla takovým nadšením jaký jsem čekala. Chci říct tato kniha byla dobrá, rozhodně jí doporučiji přečíst a zaplnila mou nudnou 3 hodinou cestu domů a spoustu chvil doma a na koleji, ale asi jsem čekala něco víc po tom, co mi o ní lidé básnily. Zvláštní, že vás může názor jedince tak ovlivnut a dokonce změnit váš uhel pohledu na četbu.
Lolita je psychologický román a má něco do sebe. Přece jenom nikdy není neviný. Ani Lolita ani on, oba ve svém příběhu hrají roli. A je to jedna z filmovaných knížek na které se dát koukat.
Na mě náročná četba a hrozně mě to nebavilo. Ze začátku mě to bavilo, ale poté, co se vydají na cesty, jsem musela hodně přeskakovat, abych knihu vůbec dočetla. A přitom film se mi tak strašně líbil, poprvé musím říct, že bych dala přednost filmu před knihou.
Zvrhlý, opovržení hodný přesto však poetický a milující člověk, který oplívá notnou dávkou černého humoru. Tak bych ve stručnosti popsal pana H.H. I přes zajímavou zápletku a místy nečekané zvraty jsem měl dojem, že napětí ke konci mírně upadalo. Přesto je dle mého kniha čtivá a byly chvíle kdy jsem ji jen těžko odkládal. Pokud tedy čtenář od knihy nečeká barvité líčení oplzlostí, kniha ho rozhodně nezklame.
Lolita aneb Cesta do hlubin pedofilovy duše.
Skvěle napsaná kniha, místy až nečekaně vtipná. Líbila se mi hra se slovy a autorova komunikace směrem k budoucímu čtenáři. Druhá část knihy je opravdu rozvláčná, ale dá se zdolat, nicméně opravdu dělá z knihy poněkud náročnější četbu.
Neprekvapila ma absencia lacnej erotiky, popisov bujarých sexuálnych scén či vulgarizmov. Taktiež obsah, aspoň v jeho hrubých rysoch, pozná snáď každý koho slovná zásoba zahŕňa zovšeobecnený pojem „lolita“. S tým všetkým som teda rátala, majúc to k dispozícii ako balíček základných informácii priemerne rozhľadeného čitateľa. Vedela som tiež, že mám očakávať niečo výnimočné, čosi čo napriek deficitu vyššie popisovaného (chvalabohu) prinieslo autorovi celosvetovú slávu. Nemalo ma teda čakať žiadne prekvapenie. A predsa som bola ohromená! Prekvapila ma neprvoplánovosť s akou bola Lolita písaná, to že hoci som bola od samého začiatku vopred zbavená falošných predstáv o texte a oboznámená s tým čo príde, Lolita je predsa ešte niečím iným, než sa javí na prvý pohľad. Nie je románom o láske (akokoľvek zvrátenej a vymykajúcej sa štandardom), ale o niečom, čo s ňou nemá nič spoločné, čo je jej pravým opakom. O túžbe vlastniť, ovládať, zotročiť, pripútať si, zbaviť slobodnej vôle, o nevyhnutnosti opustiť, keď zakázané stratí čaro. O tej tenkej hranici medzi láskou a posadnutosťou, ktoré si možno ľahko zameniť. A tiež o tom, že nikdy neradno podceňovať. Najväčší preplesk uštedrí vždy ten, od koho to očakávame najmenej. Nabokovova výstavba románu, jeho detailná prepracovanosť, zvolená štylistika sú silno pôsobivé a nesporne veľmi brilantné. Takto má vyzerať skutočne dobrý psychologický román!
Moja kamarátka to dobre zhodnotila:
,,Tú knihu som nemusela čítať,tá kniha sa číta sama.Tak ľahko,že človek ani nevie,že by niečo čítal´´.
Poutavá zpověď zvrhlého muže. Musím říci, že je to jedna z mála knih v mém seznamu k maturitě, která mě opravdu oslovila a kterou si jednou třeba i přečtu znovu.
Tahle kniha by potřebovala síto aby oddělila zrno od plev. Místy jsem tajila dech, čekala jsem co se bude dít, v tramvaji plné lidí jsem se se sluchátky v uších (měla jsem audioverzi) červenala jako školačka, rozhlížela se a ujišťovala se, že to opravdu slyším jen já. Ale tyhle chvíle byly prokládány neuvěřitelně dlouhými pasážemi nudy a popravdě ke konci už jsem dočítala(/doposlouchávala) spíš z povinnosti...
Čekala jsem na tuhle knížku dlouho než jsem se konečně přesvědčila si na ní najít čas a stála za to. Určitě je zajímavé sledovat myšlenky člověka, který je posedlý láskou k někomu koho nikdy nemůže a zřejmě kdyby mohl ani nemohl mít. Nejvíc mě fascinovalo jak si s Lo s ním ve své podstatě pohrávala. Můžu doporučit :)
Skvelá kniha, na povinnom čítaní som ju mal prečítanú o týždeň skôr ako bol termín. Páči sa mi štýl, akým je napísaná, žiadne vulgárne slová, ale popisy scén, ktoré podporujú fantáziu. Predovšetkým si treba uvedomiť myšlienku, ktorú ňou chcel autor vyjadriť.
Bohužel jsem čekala od knížky více, někdy jsou pasáže opravdu nudné. Nicméně nelituji, že jsem knížku přečetla..
Štítky knihy
zfilmováno 20. století erotika USA (Spojené státy americké) pedofilie posedlost rozhlasové zpracování nymfomanky Cena Josefa Jungmanna
Autorovy další knížky
| 2007 |  Lolita |
| 1990 | Lužinova obrana / Pozvání na popravu |
| 2008 |  Čaroděj |
| 2001 | Pnin |
| 2015 | Ada aneb Žár |
Do konce jsem se nedočetla. Chvilkami mi dílo přišlo bezchybné, myšlenky i slova skvěle vyjádřeny. Ale větší část knížky pro mě byla prostě příliš... Zvládám vrahy i jiné psychopaty, ale Humberta jsem bohužel nakonec zvládnout nedokázala. Jeho zpověď byla místy jednoduše nad mé síly. Což zní zvláště od člověka, co s (předstíraným) klidem čte Malazskou knihu padlých a Píseň ledu a ohně. Snad se k Lolitě jednou vrátím a pokusím se přes všechny nechutnosti dostat. Momentálně to ale nedokážu. Přesto musím říct, že knížka rozhodně nebyla špatná. Pokud zvládnete ony úchylné pasáže, tak v ní zalíbení nejspíš najdete.