Lolita
Vladimir Nabokov
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36471/bmid_lolita-3K0-36471.jpg
4
3775
3775
Skandální bestseller o vztahu mezi pětatřicetiletým pedofilním intelektuálem a dvanáctiletou školačkou. V polovině padesátých let minulého století rukopis odmítla čtyři renomovaná americká nakladatelství a tak kniha poprvé vyšla v Paříži. Kontroverzní tabuizované téma a pověst „pěkné prasečinky“ možná láká senzacechtivé čtenáře, ti ale knihu brzy znuděně odloží. Lolita není lacinou a šokující vulgaritou. Jde o jazykově bohatou výpověď o skutečné vášni a neopětované lásce. Byť postavy nevzbuzují sympatie, ale jen lítost, příběh je to silný.... celý text
Přidat komentář
Ze začátku jsem se nemohla začíst a chtěla knihu odložit, ale říkala jsem si, že to přeci není možné, když má tolik hodnocení. Potom jsem už knihu hltala!
Moje původní natěšení se rozplynulo až nečekaně rychle. S příslibem mnohem více dynamičtějšího a možná až satirického konceptu jsem spadl dost jednoduše do škatulky povinné četby. Což je sama o sobě překvapení, jelikož tahle kategorie zpravidla nemusí být špatná a hlavně i přes nekonvenčnost díla. Musím uznat, že první část je spádná a dobrá. Navíc mě autor dokázal i upřímně v malém množství rozesmát, což se nepoštěstí jen tak někomu. Druhá část díla mi připadala dosti jednotvárná a dala by se dvou třetin díla shrnout na pár odstavců. Chápu princip díla a asi oblíbenost mezi čtenáři. Stačilo málo a byl bych mezi fanoušky taky, ale počáteční natěšenost už je ta tam.
Starší muži a mladší, o hodně mladší ženy - dívky? To je téma už od dob starověku... Nabokov se jej rozhodl použít ve své knize a rozhodně se za to od čtenářů v době, kdy a kde kniha vyšla..., pochval nedočkal. Spíše naopak...
Kniha se mi četla dobře. Postava Humberta, jeho myšlenkové pochody a slepá, vášnivá zaujatost - posedlost mladičkou Lolitou, i s její dohrou... Je zde vylíčena opravdu excelentně.
Vladimir Nabokov i touto knihou ukázal, že psát opravdu uměl.
Tak tuhle knížku jsem si přečetla pouze kvůli čtenářské výzvě. Jinak bych se k ní asi nedostala. Musím říci, že jsem nečekala, jak dobře se mi bude číst. A přesto, že mám dceru Lolitina věku, neměla jsem se čtením problém.
Mám ráda klasickou literaturu, ale Lolita se mi četla opravdu těžce. Je na mě až příliš popisná. Věřím, že si v tom někdo libuje a je to tak v pořádku. Pověst příběh předchazí a nalákala mě ta kontroverze, hlavně na tu dobu, ale ukousla jsem si velké sousto. Trápila jsem se a boj vzdala 70 stran před koncem. Určitě není špatná, jen potřebuje čtenáře, který jí docení. Dávám aspoň 3 hvězdy za téma, uměleckou stránku a nádhernou růžovou edici od Paseky.
Film jsem tedy díky bohu nikdy neviděla. Upřímně mi stačila i kniha, která byla podle mého až zrůdně dobře napsána. Dokonce tak zrůdně, že se mi někdy místy z toho dělalo zle. Upřímně si myslím, že to je opravdu nadčasové dílo.
Lolita, světlo mého života, žár mých slabin. Můj hřích, má duše. Lo. Li. Ta.
Slavný příběh o chtíči, slabosti a zpytování svědomí muže, který má slabost pro malé dívenky, obzvláště pak pro Lolitu, které zcela propadne. Kniha svého času šokovala a do jisté míry šokuje řadu lidí dodnes.
Některé pasáže pro mě však byly hůře stravitelné.
Tak jsem se dostala k jedné z největších klasik světové literatury. Nakažená současnou literaturou jsem očekávala něco lehce jiného, ale zklamání se nekonalo.
Hlavního hrdinu jsem přijala za vypravěče. Neměla jsem pocit, že by byl vykreslen cíleně negativně, nebo pozitivně. Jako chudák, nebo jako oběť. Zkrátka jako člověk se vším, co k němu patří. A to jak si se sebou umí nebo neumí poradit.
Měla jsem pocit, že v knize je jaksi málo hlavní hrdinky (nevím proč?) ale zvlášť mi nechyběla. Za ně spokojenost a háček v seznamu.
Sama bych si tuto knihu nevybrala. A byla by to škoda!
Díky upoutávce v ČRo ( cituji: Ještě začátkem 70. let se Nabokov svěřil: „Ve skutečnosti věřím, že mě jednou přehodnotí a řeknou, že jsem byl přísný moralista, který odkopl hřích, nafackoval hlouposti, vysmál se hulvátství a krutosti – a vyhradil neomezenou moc něze, hrdosti a talentu.“ ) jsem ji vyslechla jako audioknihu. Pustila jsem si první díl a .....pak už nešlo přestat, v podání Igora Bareše byla naprosto fascinující!
Lolitě nelze upřít zajímavé literární zpracování, jazykovou bohatost a zejména autorovu odvahu pustit se (v tehdejší době) do tak neobvyklého tématu. Přesto si myslím, že dnes už je toto dílo tak trochu přežité. K přečtení této dosud mnou odkládané knihy mě motivovalo dílo Rez & záře hvězd. A musím se přiznat, ač Nabokov je klasika, Tammy Greenwood (vycházející ze stejné skutečnosti, která se udála v roce 1948) mě oslovila více. Snad pro tu autentičnost, používání skutečných jmen, menší míru beletrizace a lyrizace, jíž Nabokovovův hrdina obhajuje neobhajitelné.
Toto klasické dílo je zpovědí muže Humberta, jehož úchylkou je, že ho lákají velice mladá děvčata. V knize sledujeme jeho zpověď, kdy potkal dívku Lolitu, do které se zamiloval a vypráví nám o jeho životě s ní.
U této knihy jsem čekala, že se mi bude líbit, že mě zaujme, ale opak byl pravdou. Při čtení jsem se nakonec docela trápila. Myslela jsem si, že jsem jen ve špatném rozpoložení, ale jelikož nesedla ani holkám, se kterými jsem knihu společně četla, tak na této knize asi něco zvláštního bude.
Absolutně mě nebavily autorovi sáhodlouhé popisy, které neudržely mou pozornost. Přistihla jsem se, že při čtení přestávám vnímat text, musela jsem se vracet zpět, abych pochopila, o čem jsem zrovna četla. Ve druhé polovině knihy vždy přišel nějaký záblesk, kniha začala být akční, bavila mě, dobře se četla, ale po pár odstavcích jsem se už zase nudila a nevnímala.
Možná mi nevyhovoval styl, jakým je kniha napsaná. Možná je to tím, že číst o obhajování se nechutného zvrhlíka mě prostě neoslovilo.
V knize mi navíc vadilo spousta francouzských výrazů a vět. Až někdy ve třetině knihy jsem zjistila, že jsou v závěru v poznámkách přeloženy, ale neustále listování sem a tam jsem brzy vzdala a cizí výrazy jsem prostě přeskočila.
Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, myslím, že by mě i nadále lákala, ale jsem ráda, že je za mnou a už se k ní nikdy nevrátím.
Docela tezko se to cte, je to psane slozite, ctenar musi opravdu premyslet nad Tim, co cte. I presto jsem cetla jednim dechem a nemohla jsem knihu odlozit. Taky jsem Mela strach, ze to bude "pornografie", ale to se nepotvrdilo.
Po asi dvou a půl letech přečteno znova, do výzvy.
Je to výborná, ale také velmi náročná kniha, jak samotným tématem, tak jazykovou náročností, častým filosofováním, odkazy na jiné knihy (umělecká díla atd.) a častými francouzskými frázemi (naštěstí vzadu byly vysvětlivky). Já sama se touto knihou prokousávala asi pět dnů, z toho jeden den jsem si musela dát pauzu. Postavy Humberta i Lolity jsou skvěle propracované. Téma kontroverzní, děj od začátku až do konce tragický. Jazyk, jak už jsem psala výše, náročný, ale také velmi bohatý a krásný. Pocity hlavních postav velmi hluboké. Prostě skvělé dílo pro zkušené čtenáře, nemám co vytknout.
(SPOILER) Výborný vypravěčský styl a odhalení hlavního hrdiny až na dřeň. Jeho nadřazenost, sebestřednost, pýcha a pohrdání druhými. Až se sám chytne na udičku vlastního chtíče a ocitne se na té druhé straně, žadonící, uplácející a ovládaný. Opuštěný, mstící se.
Tak budu se opakovat, všechny myšlenky už v komentářích zazněly, ale shrnu je možná zase z jiného hlediska:
- téma kontroverzní, ale zajímavé, asi málokdo by si dnes troufl něco takového napsat,
- líbil se mi styl, jakým Nabokov píše, plus překlad je také výborný.
ALE - všechny hlavní postavy, včetně Humberta Humberta, Lolity i její matky mi byly děsivě nesympatické, bez ohledu na jejich neutěšený rodinný život. Humbert Humbert se ve své pedofilii vyžívá, Lolita ji využívá a její matka je úplně mimo... no, když to tak vezmu, můžou si za to sami:-)
Kniha je psaná skvělou a čtivou formou. Příběh sám je též velmi zajímavý. Celkově je to velmi poutavé a energické dílo.
Štítky knihy
zfilmováno 20. století erotika USA (Spojené státy americké) pedofilie posedlost rozhlasové zpracování nymfomanky Cena Josefa Jungmanna
Autorovy další knížky
| 2007 |  Lolita |
| 1990 | Lužinova obrana / Pozvání na popravu |
| 2008 |  Čaroděj |
| 2001 | Pnin |
| 2015 | Ada aneb Žár |
Lolitu jsem už dlouho měla na seznamu "chci přečíst". Zajímalo mě proč je tak opěvovaná či kritizována a k jaké straně se sama přikloním..? Rozhodla jsem se nakonec pro neutrální stranu a tři hvězdy- víc by bylo až moc a méně zas moc málo.
Téma knihy je pro mě zajímavé. Přece jen znát myšlenky člověka, který má, řekněme, odlišné, ba dokonce atypické, "choutky" je pro mě něco jiného, neznámého. Měla jsem možnost proniknout do jeho mysli, znát jeho myšlenkové pochody, možná i trošku "pochopit" jeho záměry, ač se s nimi absolutně neztotožnuji.
Ze začátku mě i docela bavila. Bavil mě styl textu, čtivé pasáže a momenty, ovšem později se můj pohled obrátil a já se začínala nudit, mnohdy jsem i některé odstavce přeskakovala.
Suma sumárum..vím, že jednou přečíst stačí.
Autor je, z mnoha důvodů, velmi odvážný člověk.