Lolita
Vladimir Nabokov
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/590/bmid_lolita-KFQ-590.jpg
4
3697
3697
Výstřední románová zpověď čtyřicátníka Humberta Humberta o jeho zničující erotické posedlosti kouzlem „nymfičky“ Dolores Hazeové vzbudila krátce po svém vzniku bouři odporu i nemístná očekávání, aby pak zajistila svému autorovi celosvětový věhlas a postupně začala být chápána jako mistrovsky komponované mnohovrstevné pojednání na téma smyslnosti, lásky a hříchu, prosycené pro Nabokova typickou slovní virtuozitou, humorem i ironií.... celý text
Přidat komentář
Další skvělá kniha, kterou jsem si mohla přečíst díky škole, kde mi ji doporučili. Nabokov je skvělý autor, který si prostě dokáže skvěle pohrát se slovy a metaforami, že jsem občas zapomínala, že mladé Lolitě je 12/13. Střed byl trochu slabší, ale konec to opět dotáhl do dokonalosti.
HH dostal svobodu a příležitost a rozehrál nebezpečnou hru, ze které nebylo úniku. Kniha o osudu a jeho ironii. Smutná, nenaplněná láska, marnost, splnění nejtajnějších tužeb za nejstrašlivější cenu, to je pro mě Lolita a její zvláštní podmanivá poetika. Jazyk!, vedle kterého náhle vše ostatní působí jako neumětelská slohovka. Cesta do hlubin posedlé duše, neuchopitelnost a zároveň systematická průzračnost jeho světa, fascinovalo mě to. Každý má v sobě kousek Humberta- obhajuje své hříchy, nedokáže odolat pokušení, dělá věci, o kterých ví, že jsou v rozporu s morálkou, ale nemůže si pomoct... protože touha je silnější. Vyznání lásky, nekajícná zpověď, gejzír slov, myšlenek, barev. To a mnoho dalšího, co jsem jistě nepostřehla, je Lolita. Pokud knihu čtete bez předsudků a soudů a necháte se jen unášet příběhem, zážitek zaručen!
Rozhodně se mi líbila ta základní myšlenka, téma celého příběhu. Bohužel mě dosti nudily rozsáhlé pasáže popisů, které nejsou něco, co bych zrovna vyhledávala. Přesto bych knihu doporučila jako něco, co by si člověk měl přečíst.
Kniha mě bavila pouze v první půlce, kdy slizký Humbert o Lolitu usiluje a nakonec mu spadne do náruče. Jejich jízda po Státech mi přišla zbytečně protahovaná a konec mě už velice nebavil a nutila jsem se k dočtení. U mě tedy kniha nebodovala navzdory její popularitě.
Nádherná kniha, která určitě není pro každého. Přijde mi, že ji mnoho lidí nepochopí a že i já ji zčásti zcela nechápu. I přesto vám ji mohu doporučit, je zde plno věcí k zamyšlení.
Mna osobne tato kniha nenadchla a dost som sa pri nej nudil. Na druhej strane nieco na nej bolo, uz aj vzhladom nato, ze tato kniha priniesla autorovi slavu a ako 60 rocny mohol zavesit robotu na klinec a zacat sa zivit ako spisovatel.
Super klasika, to jo. Ten styl je skvělý. Formulace myšlenek mne fascinovala. Dějově už trochu méně bohaté, trošku se točící dokola. Prostě dobrý.
Upřímně jsem ráda, že už to mám za sebou... Kniha mě fakt nebavila... Přišlo mi to zdlouhavé a nudné...
Klasika...
Vzhledem k událostem, které se Humbertovi přihodily v mladém věku, je jeho jednání pochopitelné
Uplne jsem se nadchnula pro autoruv styl. Krasa. Celou dobu jsem sice bojovala s popisem dvanactilete holcicky jako sexualniho objektu, coz mi nebylo po chuti, ale zaroven to o to vic burcovalo pozornost. Poslouchala jsem navic jako audioknihu s neuveritelne poutavou interpretaci, az by clovek zapomnel, ze pribeh nevypravi sam autor.
Lolitu jsem četla poprvé někdy kolem svého čtrnáctého roku, tehdy jsem na ni nahlížela jako na trochu pokřivený úlet neb při představě vlastního vztahu s o několik dekád starším mužem mi bylo lehce nevolno. Nyní jsem téměř dvakrát starší a konečně v knize vidím, to, co bych tam asi vidět měla. Tragikomickou zpověď stárnoucího muže uvězněného do tenat zakázané lásky. Jelikož předpokládám, že Lolitu téměř každý zná, zaměřím se více na audioknižní zpracování. O naraci se postaral famózní Miloslav Mejzlík. Zpočátku mi trochu trvalo, než jsem si na jeho „bručivý“ hlas zvykla. Obvykle poslouchám audioknihy rychlostí 1,5, tentokrát jsem ale musela zvolit jen zrychlení 1,25, potom už bylo herci hůře rozumět. Jeho přednes je intonačně mistrovský, hudební předěly umocňují atmosféru tam, kde je to zrovna třeba a dětský smích, jenž tu a tam protne děj, je až děsivý. Lolita vyhrála prestižní ocenění audiokniha roku 2016 za nejlepší přednes, jednohlasou četbu i absolutního vítěze a já myslím, že právem. Určitě ji mohu doporučit i těm díla znalým.
Nabokova jsem měl vždy rád, ale Lolitu jsem si tak nějak vždycky odkládal až "na potom".
Co bych lhal: Lolitu jsem dočítal & znovu pročítal některé pasáže poslední tři večery: Obrovský literární zážitek snad pro každého serioznějšího čtenáře těžších narativních textů, který Lolitu nikdy předtím ještě nečetl, ale třeba jenom viděl některé z těch dvou filmových zpracování: kniha je podle mě ve srovnání stále naprosto jiné umělecké dílo. Je to prostě originál. Ale to se snad rozumí samosebou. Zároveň také asi nejpřístupnější Nabokovův román i pro širší čtenářskou základnu (i když ruku do ohně bych za tento výrok jistě nevložil, kdybych býval nebyl Nabokova před Lolitou již neznal).
NB: Je to pravé blaho také a asi zejména pro naratology a literární vědce z oboru teorie vyprávění a teorie fikčních světů. Jisté metody vyprávění v Lolitě Nabokov tu a tam okořenil v takové míře sebe-autorského hlídání se, aby nepřesolil ve smyslu vypravěčského umění, že vyprávění samo se vklíní do celé kompozice tak rozvážně, že Lolita jako celek jednoho literární textu se blíží oné pomyslné hranici dokonalosti umění románu (umění románu ve smyslu, který byl prosloven v druhé polovině 20. století francouzskými naratology atd.).
Prosím, naučte mě psát alespoň z poloviny tak dobře jako Nabokov. Zapomeňte na Lolitu a její charakter, zapomeňte na to, co vám říkala češtinářka. Nabokov je hráč.... a vyhrál.
Mrzí mě to, ale tahle kniha byla strašná! Četla jsem ji kvůli maturitě a bylo to pro mě utrpení. Myšlenka dobrá ale zpracování stojí za houby. Podle mě by se celá kniha v klidu vešla na 200 stran. Jsou tam zbytečně dlouhé pasáže které už jsem musela přeskakovat, protože mi přišlo že ta kniha snad nikdy neskončí. Raději doporučuji se podívat na film.
Knihu jsem četla hodně dlouho, po částech, prokládala jsem ji jinými, které mě bavily mnohem víc. Tohle jsem spíš přetrpěla, zvláště jakmile se příběh přehoupl do druhé části.
Hlavní hrdina Humbert touží po malých holčičkách, pro něž vynalezl vlastní pojmenování „nymfičky“. Humbert se domnívá, že jeho posedlost způsobila předčasná smrt jeho dětské lásky Annabel. Po neúspěšném manželství se stěhuje do Ramsdale, aby mohl napsat svou literárně teoretickou práci. Pronajme si pokoj v domě ovdovělé Charlotty Hazeové, kde se během prohlídky domu seznámí s dvanáctiletou dcerou paní domácí, Dolores, do níž se ihned zamiluje.
Lolita, světlo mého života, žár mých slabin. Můj hřích, má duše. El-ó-el-í-té-á: špička jazyka se vydává na třístupňovou procházku a na „tři!“ ťuká o zuby. Lo. Li. Ta.
Tenhle úvod, který je viditelný už na obálce se mi vryl do paměti od té chvíle, co jsem knihu četla poprvé. Bylo mi asi 13–14 let? No, šlo prostě o období, kdy jsem si knihy na čtení začala vybírat sama. Ani nevím, jak jsem se přesně k Nabokovi dostala a netuším, co bych dělala bez něj. Tahle kniha mi otevřela bránu literatury. Nic jsem od toho neočekávala a naoplátku jsem toho tolik dostala.
Téma je kontroverzní a přitom je to napsané tak slušně, je to podané až nevinně. Nejedná se o knihu plné zvrhlostí či perverzností. Je to náročnější a složitější čtení. Kniha je psána krásným květnatým jazykem, vyskytují se zde často francouzské výrazy a odkazy či narážky na básníky jako byl Poe a Rimbaud. Mně osobně se Nabokovův styl psaní líbil, dokázal skvěle a podrobně popsat hrdinovy niterné pocity, jako by byl autor sám Humbertem.
Lolita se skládá ze dvou částí a 69 kapitol. První polovina knihy je dějově nabitější, rychlejší, děje se tam více věcí...Druhá polovina se tím pádem může zdát zdlouhavější kvůli méně záživným a delším popisům cest; za to se v ní ale plně projevuje prázdnota a bída celého příběhu. Zajímavostí je, že se v knize nevyskytují kladné postavy. Každý je něčím determinován a podle toho se vyvíjí jeho myšlenky, pocity, chování a činy.
Příběh budete buď milovat či nenávidět, nebo milovat a nenávidět současně. Pro mě je Lolita srdeční záležitostí – doprovází mě od začátku puberty až dodnes (a bude ještě dál). Každým přečtením působí trošku jinak. Jinak ji vnímáte ve 13, jinak ve 20 a určitě ji budete vnímat odlišně třeba ve 40.
Po několika v podstatě klasických námětech knih, co jsem četl, jsem dostal chuť na něco jiného, a třeba i něco kontroverzního, na něco, co se podle názvu této knihy dalo čekat v tomto titulu. Než jsem začal knihu číst, říkal jsem si, že něco takového bych měl číst spíše nějak potajmu - přece jen ten námět je, no, na hraně... Nakonec to po této stránce vlastně bylo dost umírněné, jak i v úvodu bylo zmiňováno.
Titul byl do té doby, než Humbert s Lolitou zůstali sami, krásně čtivý. Cizí výrazy v knize až tak nevadily, naopak, okořeňovaly příběh, který plynul pěkně svižně. Sarkasmus a černý humor byl také parádní.
Jenže ouha - poté, co spolu oba dva začali putovat se děj naprosto zadrhl, stával se nudnějším a nudnějším a musím se přiznat, že jsem nakonec měl problém vůbec knihu dočíst:(. Příběh nevalný, dlouhé pasáže o ničem, ty cizí výrazy teď už jen znepříjemňovaly a zdržovaly čtení. Z tohoto důvodu je celkem logické mé konečné hodnocení - a sice průměr. 1. část tak 4-5, potom tak max. 1 hvězda. A přitom tento netradiční kontroverzní námět je něco, co se jen tak v knihách nevidí, takže ten potenciál tu rozhodně byl:(. Ach jo, celkově musím přiznat, že jsem byl tímto dílem zklamán.
Štítky knihy
zfilmováno 20. století erotika USA (Spojené státy americké) pedofilie posedlost rozhlasové zpracování nymfomanky Cena Josefa Jungmanna klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2007 |  Lolita |
| 1990 | Lužinova obrana / Pozvání na popravu |
| 1993 | Smích ve tmě |
| 2008 |  Čaroděj |
| 2001 | Pnin |
O Lolitě už toho bylo napsáno mnoho a mnohem chytřejšími lidmi, než jsem já. Takže se nebudu pouštět do žádných hlubokých rozborů. Četla jsem ji kdysi na střední ze studijních důvodů a teď jsem si to (z čiré nouze) zopakovala. Že Nabokov umí dobře psát, to je nejspíš bez debaty (+ poklona překladateli), ale dějově je to vážně chudobné a co se týká nějakého morálního přesahu... no, ani se nedivím, že to po vydání vzbudilo takové pozdvižení. Já za sebe můžu směle prohlásit, že pro hlavního "hrdinu" (velikánské uvozovky) mnoho pochopení nemám. Protože když si odmyslím vzletnou sofistiku, zbude jenom velká hromada špíny. A vzhledem k tomu, že je to ještě navíc opravdu strašně rozvleklé, necítím se být povinna hodnotit výš.