Lolita
Vladimir Nabokov
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/590/bmid_lolita-KFQ-590.jpg
4
3787
3787
Výstřední románová zpověď čtyřicátníka Humberta Humberta o jeho zničující erotické posedlosti kouzlem „nymfičky“ Dolores Hazeové vzbudila krátce po svém vzniku bouři odporu i nemístná očekávání, aby pak zajistila svému autorovi celosvětový věhlas a postupně začala být chápána jako mistrovsky komponované mnohovrstevné pojednání na téma smyslnosti, lásky a hříchu, prosycené pro Nabokova typickou slovní virtuozitou, humorem i ironií.... celý text
Přidat komentář
V životě jsem nečetl knihu v níž si autor dokázal tak vyhrát s větnou skladbou jako Nabokov v Lolitě. Téma knihy - láska dospělého muže k mladé dívce je silně tabuizované a lze o něm pojednat mnoha způsoby, přičemž dle mého soudu zvolil Nabokov ten nejlepší z nich. Kniha sama o sobě totiž není zbytečně obscénní, ale rovněž ani "uměle" puritánská a je zkrátka umně vyvážená. Co lze naopak knize vytknout je její tempo. Děj je totiž místy až přespříliš rozvleklý a lehce nudný a nezachrání to ani Nabokovovi mistrné "hrátky" se slovy. Naštěstí tento neduh má jen první polovina knihy a druhá je od něho již oproštěna, což maximalizuje skvělý čtenářský dojem z této části knihy. Celkově pro mě byla kniha pozitivním překvapením a to zejména díky jedinečnému stylu psaní, který Nabokov dovedl k dokonalosti.
Začátek celého příběhu ve čtenáři vyvolává velká očekávání, která ale s přibývajícími stránkami jaksi vyznívají do prázdna. Jak děj ubíhá, začínají být obšírné popisy a myšlenkové pochody hlavního hrdiny a současně vypravěče příběhu maličko únavné a opakující se. Stránkami jsem se proto doslova prokousávala. Prostě a jednoduše, Lolita není mým šálkem kávy, byť její význam a oblíbenost chápu.
Můj vztah k Lolitě je takový že nebudu nikdy schopná pojmout jej v rámci jednoho komentáře. Nejspíš proto jsem se k jejímu slovnímu hodnocení nikdy nedostala, přestože jsem ji četla už několikrát. Lolita má všechno, co já od knihy očekávám a ještě víc; pokaždé, když ji čtu, začnu o ní znovu mluvit a znovu ji vychvaluju.
Lolita je dílo mnohovrstevné a já jsem četla mnoho jejích interpretací, nicméně co mě vždycky naprosto dostává je Nabokovovův styl. Já bych jen naznačila jakým způsobem Nabokov píše, způsobem který pro mě žádný jiný autor nepřekonal.
Co se kompozice týče, autor používá zvolací věty (Ach, nechte mě v mém rozkvétajícím parku, v mé mechové zahradě!) řečnické otázky (Kdo může říct, jaká zklamání působíme psům, když si s nimi přestaneme hrát?) a střídá dlouhá souvětí s pasážemi, ve kterých staví motivy volně vedle sebe ve formě výčtu, což podle něj nejlépe převádí náhlý vjem do psané podoby (Byl by tam ohnivý opál, rozpouštějící se v tůni s kruhovými vlnkami, poslední záškub srdce, poslední tah štětce, palčivá růžová, bodlavý nach, povzdech, ucukávající dívenka).
Vybraně volí jazykové prostředky. Používá figury běžně se vyskytující v poezii, jako polysyndeton (mezi věčnou alchymií asfaltu a gumy a kovu a kamene), onomatopoie (klokot a klopot klozetu), anaforu (Bylo by tam jezero. Byl by tam strom planoucí květy. Byly by tam přírodní studie (...) Byl by tam sultán (...) Byly by tam ty zářivé kuličky gonadálního žáru (...) Byly by tam všelijaké táborové činnosti (...)). Stejně tak z tropů mimo jiné užívá krásná epiteta ornans (vodopád slunečních paprsků; horké, duhové, težké slzy) i rare (zelenočervenomodrý seriál; vánek z kraje divů).
Lolita je naprosto protkaná intertextualitami a odkazy na jiná literární díla (s heterosexuálním králem duchů v zádech jsem se k ní rozjel).
Nabokov naznačuje a dělá to rafinovaně. Napíše „popsat, jak jsme si tam jednoho tropického úterního odpoledne zaplavali naposled“ v kontextu plánované vraždy – ke které nikdy nedojde, ale on ve čtenáři toto falešné očekávání vyvolá a o to větší je pak jeho překvapení z nadcházejících událostí.
A nakonec, obrací se přímo ke čtenářům příběhu, porotě, a to čím dál ironičtěji (Čtenáři – vypadl jsem; Frigidní ctihodné porotkyně! Okřídlení pánové!).
Lolitu by si měl přečíst především ten, kdo dokáže výše uvedené ocenit. Je zřejmé, že ten, kdo po knize sáhne v očekávání afrodiziakálních scén by udělal lépe, kdyby se obrátil na pornhub.
Laskavý čtenáři, ty konečný soudce v každém procesu tvůrčí literární svobody, odlož prosím své apriori znechucení nad morální ubohostí Humberta zkaženého a před spuštěním zuřivého žáru svých nedočkavých emocí věz, že máš co do činění s pouhopouhým fiktivním myšlenkovým výpustkem nezadržitelně přetékající nádrže autorovy jazykové virtuozity :-)
Bavilo mě to čím dál méně, až jsem v jednu chvíli zjistila, že se mi kamsi vytratil příběh. Námět svým způsobem fascinující a zpracování tak první poloviny knihy mi také docela "sedělo." Pak nastoupila nuda ve všech směrech a já si říkala, "proboha, ať už mu konečně uhnije, chlípníkovi jednomu a nevopruzuje."
A tak jsem všechny jeho nynfičky odkázala na linku bezpečí a na knihu se vyprdla.
Autora nechápu. Musí to být buďto šílenec, nebo naprostý génius. Nedokázala jsem odlišit autora od hlavní postavy, nechápu, jak někdo mohl vystihnout šílenou mysl tak přesvědčivě. Je to prostě pohled z Humbertovy hlavy, to jak on vidí svět, on a nikdo jiný, vlastně neřeší, co si ostatní myslí, ani on sám nechce moc přemýšlet nad tím, co vlastně dělá, protože by mu svědomí řeklo, že to je nepřípustné, ale to on nechce, tak raději nemyslí, nemyslí na to, jak se cítí Dolly, postupně se propadá do paranoiy a šílenství, až sem nechápala, co se tedy vlastně stalo, co z té šílené sledovačky byla pravda a co jen výplod jeho fantazie.
Je to nechutné, odporné, lepkavé, to, jak se chová Humbert i Lolita, je to tak zvrácené, ani ne tak to, že on ji zneužívá, jako spíš to jak už o tom pak mluví tak přirozeně, mluví o tom, jak s ním měl sex, jakoby nic (samozřejmě ne žádné detaily, ale člověku je jasné o čem se mluví), každou chvíli, a ona to trpěla za úplatu v podobě zábavy, jídla nebo peněz, a ke konci to dokonce musela podstupovat aby jí dovolil hrát divadlo nebo jít ven s kamarády. To je fakt hnus.
Ale styl psaní, hlavně ke konci, je tak úžasný, v pravém slova smyslu, že vám prostě chvílemi padá brada.
Taky jsou tam dobré básničky. Doporučeníhodná kniha.
Kniha s velice kontroverzním námětem, která pro mě však byla nesmírně čtivá. Exkurze do vnitřního světa stárnoucího pedofila a psychického vývoje jeho "nymfičky" představuje něco, čemu se v běžném životě takto hluboko pod kůži dostaneme jen sotva. Výsledná problematika se však dotýká každého z nás - věčný rozpor mezi tím, co je správné a tím, po čem skutečně toužíme. A ačkoliv jsem kolikrát musela bojovat s morálním odporem a tendencí odsuzovat, byl to nesmírně zajímavý čtenářský zážitek.
"Morálním cítěním smrtelník platí času
daň za svůj smysl pro smrtelnou krásu."
Od tohoto díla jsem měla poměrně velká očekávání, ale bohužel se nenaplnila. Téma je zvráceně fascinující, ale forma ho sráží. Humbert mi připomínal hlavního "hrdinu" Sběratele od Fowlese. Na obou těchto knížkách jsou zajímavé, až podmanivé, úvahy těchto postav v době, kdy se ke svým činům teprve chystají, poté, co přejdou k realizaci se nezbytně mění tempo a styl vyprávění, což mi výsledný dojem notně zkazilo.
Poměrně mě děsí, kolik lidí "odsuzuje" Lolitu. Ano, nebyla sympatická a po čase dokázala situace i využívat, ale pořád byla zneužívaným dítětem, které přišlo o matku. A přesto spousta lidí píše a říká, že vlastně obě dvě hlavní postavy byly záporné a že je jim Humberta spíš líto.
Kniha mi nesedla jak tématem tak i stylem vyprávění. Chvílemi jsem myslela, že ji ani nedoctu. Věřím, že může mít řady fanoušků, kteří dokáží ocenit styl psaní, ale já mezi ně patřit zřejmě nebudu.
O Lolitě už toho bylo napsáno mnoho a mnohem chytřejšími lidmi, než jsem já. Takže se nebudu pouštět do žádných hlubokých rozborů. Četla jsem ji kdysi na střední ze studijních důvodů a teď jsem si to (z čiré nouze) zopakovala. Že Nabokov umí dobře psát, to je nejspíš bez debaty (+ poklona překladateli), ale dějově je to vážně chudobné a co se týká nějakého morálního přesahu... no, ani se nedivím, že to po vydání vzbudilo takové pozdvižení. Já za sebe můžu směle prohlásit, že pro hlavního "hrdinu" (velikánské uvozovky) mnoho pochopení nemám. Protože když si odmyslím vzletnou sofistiku, zbude jenom velká hromada špíny. A vzhledem k tomu, že je to ještě navíc opravdu strašně rozvleklé, necítím se být povinna hodnotit výš.
Další skvělá kniha, kterou jsem si mohla přečíst díky škole, kde mi ji doporučili. Nabokov je skvělý autor, který si prostě dokáže skvěle pohrát se slovy a metaforami, že jsem občas zapomínala, že mladé Lolitě je 12/13. Střed byl trochu slabší, ale konec to opět dotáhl do dokonalosti.
HH dostal svobodu a příležitost a rozehrál nebezpečnou hru, ze které nebylo úniku. Kniha o osudu a jeho ironii. Smutná, nenaplněná láska, marnost, splnění nejtajnějších tužeb za nejstrašlivější cenu, to je pro mě Lolita a její zvláštní podmanivá poetika. Jazyk!, vedle kterého náhle vše ostatní působí jako neumětelská slohovka. Cesta do hlubin posedlé duše, neuchopitelnost a zároveň systematická průzračnost jeho světa, fascinovalo mě to. Každý má v sobě kousek Humberta- obhajuje své hříchy, nedokáže odolat pokušení, dělá věci, o kterých ví, že jsou v rozporu s morálkou, ale nemůže si pomoct... protože touha je silnější. Vyznání lásky, nekajícná zpověď, gejzír slov, myšlenek, barev. To a mnoho dalšího, co jsem jistě nepostřehla, je Lolita. Pokud knihu čtete bez předsudků a soudů a necháte se jen unášet příběhem, zážitek zaručen!
Rozhodně se mi líbila ta základní myšlenka, téma celého příběhu. Bohužel mě dosti nudily rozsáhlé pasáže popisů, které nejsou něco, co bych zrovna vyhledávala. Přesto bych knihu doporučila jako něco, co by si člověk měl přečíst.
Kniha mě bavila pouze v první půlce, kdy slizký Humbert o Lolitu usiluje a nakonec mu spadne do náruče. Jejich jízda po Státech mi přišla zbytečně protahovaná a konec mě už velice nebavil a nutila jsem se k dočtení. U mě tedy kniha nebodovala navzdory její popularitě.
Nádherná kniha, která určitě není pro každého. Přijde mi, že ji mnoho lidí nepochopí a že i já ji zčásti zcela nechápu. I přesto vám ji mohu doporučit, je zde plno věcí k zamyšlení.
Mna osobne tato kniha nenadchla a dost som sa pri nej nudil. Na druhej strane nieco na nej bolo, uz aj vzhladom nato, ze tato kniha priniesla autorovi slavu a ako 60 rocny mohol zavesit robotu na klinec a zacat sa zivit ako spisovatel.
Super klasika, to jo. Ten styl je skvělý. Formulace myšlenek mne fascinovala. Dějově už trochu méně bohaté, trošku se točící dokola. Prostě dobrý.
Upřímně jsem ráda, že už to mám za sebou... Kniha mě fakt nebavila... Přišlo mi to zdlouhavé a nudné...
Štítky knihy
zfilmováno 20. století erotika USA (Spojené státy americké) pedofilie posedlost rozhlasové zpracování nymfomanky Cena Josefa JungmannaAutorovy další knížky
| 2007 |  Lolita |
| 1990 | Lužinova obrana / Pozvání na popravu |
| 2008 |  Čaroděj |
| 2001 | Pnin |
| 2015 | Ada aneb Žár |
První film, nyní došlo na knihu. Dle mého názoru byl film natočen jak nejlépe mohl, kniha mi ale dala víc autorova pochopení. To, že je první část knihy velmi čtivá je rychým nástupem, v grafu by vlastně v první třetině vyšplhala nejvýš a dvě zbývající třetiny se už jen vezly na stejné vlně. Jsem doslova uchvácena autorovou slovní zásobou, nikdy bych si nemyslela, že je možné vymyslet tolik přirovnání na jeden "objekt". Pokud knihu začnete číst, je třeba ji dočíst, jen tak máte alespoň nějakou šanci pochopit ji jako celek.