Lotka z Huncútskej ulice
Astrid Lindgren
Predstavujem vám Jonáša, Majku a Lotku. Bývajú v jednom žltom dome na Huncútskej ulici a zo všetkého najradšej sa hrajú. Je s nimi vždy ohromná zábava. Tato hovorieva, že naša Lotka je tvrdohlavá ako ten najtvrdohlavejší baran. Tá naša Lotka má ale fištróna, hovorieva o nej zas starký. Len si predstavte, čo raz vyviedla! Na strom rozvešala lievance a lievance si na konároch povievali vo vetre. Vždy keď Lotka dostala chuť, odhryzla si z nich. Veru, Lotka sa takmer stále hrá. Spolu s Jonášom a Majkou. Kapitoly: Prvá časť: Deti z Huncútskej ulice-Lotka je vážne ešte decko, Celé dni sa hráme, Lotka je tvrdohlavá ako baran, Najmilšia tetuška na svete, Ide sa na výlet, U starkých na dedine, Lotka má obľúbenú takmernadávku, Lotka má nemastný- neslaný deň, Lotka je v zajatí, Vianoce sú úžasné. Druhá časť: Lotka z Huncútskej ulice-K Lotke sú všetci zlí, Lotka sa sťahuje, Kam sa Lotka podeje ?, Lotka má návštevu, Nemám dom, len domčúrik.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Příběhy
Vydáno: 2011 , Slovart (SK)Originální název:
Lotta på Bråkmakargatan, 1992
více info...
Přidat komentář
Tak to jsem byla asi hodně malá, když jsem tuhle knihu četla... Nebo mi ji četla maminka? Už ani nevím... Jediné, co si pamatuju, je kousavý svetr, byť ani souvislosti už moc nevím a pak nějaká příhoda, kdy Lotta vyhodila plyšáka nebo něco takového do popelnice místo odpadků... Snad si to nepletu s něčím jiným. Kromě toho jediné, co si pamatuju zřetelně, je, že se mi knížka líbila a hezká vzpomínka z dětství zůstala...
Děti při čtení zjistí, že se svými starostmí)i nejsou sami, a že nekonec je maminka s tatínkem nakonec obejmou a pohladí. Jako v životě.
Astrid tuto knížku napsala moc pěkně. Když jsem na ni jako malá narazila, tak se mi moc líbila. Už i ta obálka říká, že je to krásně napsané.
Jedna z mých oblíbených knih této autorky. Jak jsem se upřímně bavila, když jsem jí předčítala svým dětem. Některé situace jsem nejenom četla, ale i prožívala, protože malá Lotta bylo velmi podobná mé vlastní dceři.
Astrid Lindgrenová neumí zklamat - ne vždy to je 100%ní, jako zde, i tak však umí připravit čtenáři krásný zážitek... Knížka o nezbedné Lotty je čtivá, nenudí, pro mě osobně možná trošku smutná (pasáže, kdy se dívka hádá s rodiči a následně se i odstěhuje na strom...)
Štítky knihy
povídky pro děti švédská literatura dětská dobrodružství prasátka, vepři
Autorovy další knížky
1962 | Děti z Bullerbynu |
2001 | Bratři Lví srdce |
2007 | Ronja, dcera loupežníka |
1998 | My z ostrova Saltkråkan |
2007 | Karkulín ze střechy |
Lotta z Rošťácké uličky, jedna z nejzábavnějších knih pro děti vůbec. V dětství jsem ji četla několikrát a i dnes ji velice ráda prolistuji a zavzpomínám. Kniha je napsaná velice poutavě a o legraci tu není nouze, především díky hlavní hrdince Lottě, která je velice vynalézavá a zvídavá. Vše je doprovázeno krásnými ilustracemi. Super kniha.