Lujza a Lotka
Erich Kästner
Luisa a Lotka je příběh rozdělených dvojčat, která se náhodně setkají o prázdninách, spiklenecky se při odjezdu domů vymění a tím způsobí nejednu spletitou či veselou situaci. "Copánky a kudrny" se prostě rozhodly vzít osud do svých rukou - a čtenáři jim při tom urči tě budou držet palce!
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 1965 , Mladé letáOriginální název:
Das doppelte Lottchen, 1949
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem teď četla dceři a došlo mi jak se člověk mění, když jsem byla mladší s knihy jsem byla nadšená, ale teď když je tolik filmovych zpracování inspirovanych timto příběhem, už se četla trošku hůř. Pořád je to hezky příběh, ale už to neni jako když je člověk mladší. Dceři se, ale libila takže myslim, ze časem budu číst znovu a třeba zase budu mít jiny pocit ze čtení
Nevím, jak se mi to stalo, ale úplně jsem zapomněla na to, že jsem tuhle knihu loni četla v českém překladu, a nějak jsem měla chuť se do tohoto příběhu pustit. Sáhla jsem tentokrát po audioknize. Během poslechu jsem si pak vzpomněla, že to vlastně v tom českém překladu znám - viz můj dřívější koment z 23.4.2023.
Ale nevadí, příběh jsem si užila i tak. A vlastně jsem si připomněla, jak moc příjemný tenhle příběh je, ač řeší místy nelehká témata. A i když už je to příběh staršího data, má pořád co říct i v dnešní době, protože obsahuje témat, která jsou i v dnešní době aktuální (odloučení od rodičů, nekompletní rodina, rodinné vztahy). Tohle mne bavilo i jako poslech a určitě doporučuju.
Přečetly jsme s dcerou nadšeně za pár dní. Budou jí teprve čtyři, takže jsem vynechala některé věty o rozvodu. Mě samotnou příběh zasáhl víc než v dětství. Obzvlášť část, kdy tatínek oznámil Lotce, že se chce ženit, a pak od ní utekl. Protože i když zněla jakoby se topila, v obýváku se nikdo utopit nemůže, řekl si a odešel. Rodiče ale vědí, že v žalu se dítě muže topit stejně jako ve skutečné vodě. Však to pak poznal i pan Palffy.
Asi jeden z mála případů, kdy je film (konkrétně znám ten z roku '98) o něco propracovanější než kniha. I v dospělosti se ale čte výborně a děj je dost nadčasový, takže stáří knihy vůbec nehraje roli.
Kouzelná kniha, určená sice pro děti, ale klidně si ji může přečíst i dospělý, aniž by utrpěl újmu na zdraví :-))). Mně se do rukou dostala až nyní, kdy už nejsem v tom správném věku, ale vůbec mi to nevadilo. Autor napsal moc hezký příběh o dvou děvčatech, Luise a Lotce, které se náhodou setkávají o prázdninách na táboře a při té příležitosti zjistí, že jsou dvojčata. A rozhodnou se, že se vymění... Jak tohle všechno dopadne? To už neprozradím, knihu si přečtěte sami, podle mého názoru za to opravdu stojí ;-). Já sama jsem ráda, že nemám s rozvodem rodičů žádné zkušenosti a pevně doufám, že toho ušetřím i své děti... Kniha je možná (hlavně na dnešní dobu) trochu naivní, protože předpokládám, že ve skutečném životě by to takhle skoro pohádkově dopadnout nemohlo - bohužel. Ale přesto - nebo právě proto, hodnotím plným počtem. Knihu jsem si užila a je možné, že se k ní zase někdy vrátím...
Nevím, proč existuje jediné vydání s původními - a půvabnými - ilustracemi Waltera Triera, které zážitek z četby umocňují. Kniha byla zfilmována v r. 1950 s Kästnerovým scénářem i komentářem. Animovaný film z r. 2017 se tak úplně předlohy nedrží, ale je k sehnání v češtině.
Knížku jsem přečetla jedním dechem, během dvou dní. I když je určena menším dětem myslím že se bude líbit všem, kdo si ji přečtou. Je to poměrně krátký příběh, nijak náročný, ale s moc pěknou zápletkou, která zaujme.
Knížka, kterou jsem četla jako dítě. Knížka, kterou jsem nyní koupila své vnučce /8let/ k narozeninám, a protože již třetí den prší a prší, tak jsme ji společně přečetly. Vnučce se knížka moc líbila. Příběh, který prožívá Luisa a Lotka je napsaný pro děti velmi poutavě. A kdo má děti, jistě mi dá za pravdu: "Za každou vteřinu svého nového štěstí, děkujeme svým dětem"
Četla jsem jako dítě. Narazila jsem na knížku náhodou zde v seznamu a hned se mi vybavily vzpomínky. Jednoduchý text, hezké ilustrace. Určitě doporučuji, moc pěkná knížka.
Luisu a Lottku jsem četla kdysi v dávnověku v originále, když jsem ještě uměla aspoň trochu obstojně německy. Ale jelikož mé znalosti němčiny skončily v propadlišti mého zapomnění, sáhla jsem tentokrát po českém překladu. A bylo to moc fajn.
O tomto příběhu jsem se prvně dozvěděla po shlédnutí mého oblíbeného filmu Past na rodiče, který je natočený na motivy právě této knihy. Je jasné, že mne zajímal originál. A ten je ve výsledku moc fajn.
Je to velmi čtivé, příjemné a zábavné čtení, které v sobě svým způsobem odráží realitu řady rodin - odloučení od rodičů a vyrovnávání se s tím. Ale jelikož je tohle dětská, pohádková kniha, má to pozitivní nádech.
Hlavní hrdinky jsou hodně milé a sympatické postavy - hlavně ale pěkné šibalky, kterým se ale nemůže člověk divit, že vymyslely takový plán, jaký vymyslely. A čtenář jim prostě fandí.
Za sebe určitě mohu doporučit - vůbec nevadí, že to je příběh již staršího data.
Je to jeden z najkrajších príbehov,aké som čítala. Už to bude 20 rokov,čo som ju čítala prvý raz a rada sa k nej vraciam. V tejto ťažkej a hektickej dobe pôsobí ako balzam na dušu a stále je rovnako milá, sladká a úsmevná.
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek v dětství :) Pamatuji si, že mi až bylo líto, že někde nemám také své ztracené dvojče :D
Kniha je jednoduchá, protože je určená menším dětem. Má také větší písmena, aby se jim dobře četla. Ilustrace přes celou stránku děti potěší nejen pro výtvarnou hodnotu, ale také proto, že se kniha rychleji blíží ke konci.
Příběh se mi opět líbil, i když jinak, než před lety. Neuškodilo podívat se zase jednou na svět dětskýma očima...
"Z pravěku"
Pěkný příběh o dvou holkách- identických dvojčatech, které se potkají na táboře a později se vymění. Připomíná mi to trochu filmy o dvojčatech Olsenových, kdy se dvě dvojčata vymění, aby daly dohromady své rodiny.
Knížku jsem četla jako malá, desetiletá holka a moc se mi líbila. Nějak jsem si na ni vzpomněla a jelikož ji můj muž neznal, začali jsme ji číst naší Bambulce před spaním. Bambulku moc nebavila, ale to je tím, že je ještě malá. No a já? Když jsem příběh četla očima dospělého a navíc ovlivněného respektující výchovou, tak se mi to úplně nelíbilo. Chápu, že je to psáno v nějaké době a docela to o ní vypovídá.
Pana Pfalffyho jsem nemohla vystát, takový namyšlený sebestředný sobec. A ten jazyk byl taky někde jinde.
Očima dítěte 5 hvězdiček, očima dospělého s trochou sentimentu 3 hvězdičky.
Štítky knihy
pro děti zfilmováno rozvod pro dívky dvojčata záměna dětí rodinná tajemství letní tábory rodiče a děti
Autorovy další knížky
2004 | Luisa a Lotka |
1985 | Emil a detektivové / Emil a tři dvojčata |
1957 | Emil a detektivové |
1958 | Kulička a Toník |
2001 | 35. květen |
Jemným, jednoduchým a občas dramatickým způsobem napsaná kniha. Četla jsem ji na prvním stupni základní školy jako povinnou četbu a myslím, že právě takové knihy sem patří.