Lustr pro papeže
Jan Tománek
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/461362/bmid_lustr-pro-papeze-jou-461362.jpg
5
727
727
Syrově drsná výpověď nevinně odsouzeného mladého trampa, který se provinil jen tím, že byl ve špatný čas na špatném místě. Jeho cesta brutálními pracovními tábory v té báječné normalizační době, kdy všichni mlčeli a užívali si populární hudby a veselých filmů. Skutečný příběh z dávno zapomenutého minkovického pekla, vězni přezdívaného Minkau – podle nacistického vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, se kterým si ten český v ničem nezadal...... celý text
Přidat komentář
Naštěstí je knížka dost krátká, protože i tak je mi po jejím dočtení fyzicky špatně.
Jedna z mála knih, kterou jsem přečetla sakumprásk celou včetně poděkování autora.
Autorovi děkuji a stejně tak i těm, které sám zmiňuje v poděkování.
Doufám, že se kniha někdy stane povinnou četbou, protože na tyto zločiny by se nemělo zapomenout.
O Osvětimi známe už snad příběhy všech zaměstnání (od porodní sestry, přes tatéra a kdovíkoho ještě, ... až po velitele), nacistické zločiny odsuzujeme, ale trvalo nám přes 30 let od listopadu, než se komunisty podařilo odstavit z vlády. O STBáckých sviních ani nemluvě.
Takovéto knihy je potřeba propagovat. O této součásti naší minulosti se nesmí mlčet.
Už jsem asi sklouzla do klišé, ale prostě si to přečtěte a posuďte sami.
Na první pohled se může zdát, že půjde o krátké čtení (z počátku mi připomínalo Občanský průkaz od Šabacha). Ano je to krátké, ale velmi drsné - syrové. O věcech, které dělali Češi Čechům.
Abyste plně pochopili co vlastně čtete, vstřebali tu hrůzu, beznaděj a flustraci, doporučuji během četby dělat přestávky. Četba je značně emočně vyčerpávající. Není to čtení ke kávě - spíš k pořádnému panáku whisky.
Příběh nespravedlivě odsouzeného šestnáctiletého mladíka, kterému zničila život lež jednoho komunistického pohlavára.
Hlavní hrdina Míla si projde několika věznicemi, ve kterých zažívá doslova peklo na zemi. Většina obsahu knihy je o tom, jaká zvěrstva byla v těchto věznicích, lépe řečeno lágrech, na vězních páchána. Ocenila bych trošku větší rozpracovanost celé knihy a hlavně víc informací o návratu hlavního hrdiny do života venku.
Lustr pro papeže by si měli povinně přečíst všichni ti, co tvrdí, jak se za komunismu dobře žilo. Ale věru to není lehké čtení….
Po přečtení knihy jsem zůstala úplně v záseku. Kolik ještě nevíme věcí, o kterých se nepsalo a postupně vyplouvají na povrch. Příběh je drsný, hodně drsný. Když už si myslíte, že to nemůže být horší, tak ano, je to ještě horší. Kdo tu hrůzu přežil, odchází nadobro zlomený. Knížka mě zcela ohromila.
Silné téma o zvěrstvech v komunistických koncentrácích, které nesmí být zapomenuty, ale bohužel literární zpracování je velmi slabé. Čekal jsem od knihy víc.
Smutné čtení, ale tuto knihu by si měl přečíst opravdu každý - zvlášť v dnešní době. Největší hrozbou pro člověka není režim, ve kterém zrovna žije, ale jsou to ostatní lidé. Ti, kteří nevědí. Ti, kteří nechtějí vědět. A ti, kteří jsou ochotni zahodit svou lidskost a páchat na svém bližním taková zvěrstva jen proto, že jim k tomu někdo dal moc...
Čteme jednu knihu za druhou o holocaustu. Méně, ale přece jen občas knihy o sibiřských gulazích. Kde se ale ztratila naše česká nepříliš vzdálená minulost??? Každý slyšel o “padesátkách” , ale to už je pro většinu z nás také pravěk. Ale co “sedmdesátky a částečně i “osmdesátky”? Co jsme dělali? Jak jsme žili? Co jsme věděli či tušili a co jsme vědět nemohli či nechtěli? Připusťme si, že tyto normalizační hrůzy nemají daleko od těch nacistických či sovětských, zajímejme se, nezapomínejme a šiřme dál.
Malá útlá knížka plná násilí a brutality kterou dokážou vyprodukovat jenom vygumované totalitní mozky. Po přečtení vám bude smutno. Smutno z toho že se všechno dělo jen kousek od vás, pokud jste starší ročník a nemáte zrovna ten zelený totalitní mozek, uvědomíte si že v hlavní roli příběhu jste mohli být i vy sami.
Knihu jsme před pár lety rozebírali na maturitním literárním semináři. Všechny nás velice zaujala, v návaznosti na to byl autor pozván do školy na besedu. Kéž by se tak nestalo. Nemohla jsem uvěřit, jak takový člověk mohl napsat tak dobrou knihu - omezený, hádal se se studenty, přesvědčen o vlastní pravdě, vždyť nějaký gymnazista nemůže vědět víc něž já. Neustále se vychvaloval a pyšnil se titulem režiséra, přitom natočil ubohý Kozí příběh, který má na ČSFD 39 %. To, jakým způsobem se prezentuje a angažuje v rámci covidu, to už vůbec nekomentuji. Obávám se, že jeho poslední mozkové buňky vložil do této (skutečně dobré) knihy.
Drsný příběh šestnáctiletého kluka, který byl ve špatný čas na špatném místě. Následkem dalších a dalších událostí stráví deset let v komunistických lágrech. Z vyprávění jde mráz po zádech a je neuvěřitelné, že to všechno dokázal přežít.
Opravdu si ještě někdo může po přečtení této knihy myslet,že tenkrát bylo tak nějak lépe?
Knihu jsem přečetla za jedno odpoledne a první myšlenka, která mě napadla po jejím přečtení byla, že by ten příběh měl znát každý. Je velmi silný, smutný, vede k zamyšlení a k pláči. Přála bych si, jak píše autor: "Ať není to, co prožili, nikdy zapomenuto."
Jana Tománka si velmi vážím a děkuji za to, že máme takové spisovatele.
Začátek knihy byl tak blbě psaný, že jsem přemýšlela, jestli dokážu číst dál. Pak se ale kniha překlopila do takové koncentrované hrůzy, že styl psaní člověk ani nevnímal. Ale určitě už to bylo i tím, že autor nemusel vymýšlet a stylizovat úvodní dialogy a popisné pasáže, které mu nešly. Kniha je strašidelná a naprosto děsivá. Kde se v lidech bere schopnost přestat být lidskými? Kdysi jsem četla rozhovor s člověkem, který zažil nacistický i komunistický výslech a lágr. Řekl pro mě strašnou větu - zatímco nacisti se z člověka snažili vymlátit pravdu, komunisti to měli naopak. Doporučuji doplnit podobně slabou knížkou od Timothy Snydera Tyranie.
Čirá hrůza vměstnaná do necelých 200 stran malého formátu. A to nejen hrůza normalizačních lágrů, která je korunována libereckými Minkovicemi, ale pro mě i absurdita přesahující do dnešních dní.
"Mužem v pozadí otrocké práce vězňů byl před rokem 1989 Ludvík Karl, od 70. let ředitel národního podniku Preciosa, který po revoluci prosperující firmu zprivatizoval a dnes je jejím majitelem. Prezident Zeman ho v roce 2015 ocenil medailí Za zásluhy za stát v oblasti hospodářské."
https://www.pametnaroda.cz/cs/magazin/pribehy/pred-30-lety-byl-zrusen-kruty-lagr-minkovice-vezni-v-nem-vyrabeli-bizuterii-na
Preciosa - ručně dělané české šperky se 70letou tradicí ......
Tohle nebylo úplně vhodné "vánoční" čtení...
Byla to silná kniha, plná brutality a utrpení (a to jsem myslela, že po četbě různých knih z koncentračních táborů, mě už nic nepřekvapí - tak to jsem se teda pletla)...
Popravdě nevím co na to říct. Strašné! Brutálně týraní vězni. Chvílemi jsem chtěla knížku i odložit, ale nedalo mi to a dočetla jsem. Toto vyprávění mi zůstane dlouho v paměti.
Štítky knihy
vězení, věznice normalizace (1969-1989) političtí vězni pracovní tábory mládež zločiny komunismu tramping komunistický režim oběti komunismu podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2019 |  Lustr pro papeže |
| 2023 |  Průvodce králičí norou |
| 2022 | Válka se stromy |
| 2021 | Archa knih |
| 2018 | Motýlí křik |
Vůbec nevím, co napsat...
***
Opřel jsem se o zeď a nechal se zase konejšit paprsky slunce. Miloval jsem to. Byl to drobný luxus a dotek Boha tady v pekle.
Utrhl jsem si hrst trávy a čichl k té vůni. Chtěl jsem myslet na něco krásného, na přírodu a tramp, ale zbyla ve mně jen nenávist a bolest.
Tohle přece nemůžou.
***