Lustr pro papeže
Jan Tománek
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/486605/bmid_lustr-pro-papeze-tmA-486605.jpg
5
757
757
Skutečný příběh z pekla normalizačních lágrů Syrově drsná výpověď nevinně odsouzeného mladého trampa, který se provinil jen tím, že byl ve špatný čas na špatném místě. Jeho cesta brutálními pracovními tábory v té báječné normalizační době, kdy všichni mlčeli a užívali si populární hudby a veselých filmů. Skutečný příběh z dávno zapomenutého minkovického pekla, vězni přezdívaného Minkau – podle nacistického vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, se kterým si ten český v ničem nezadal...... celý text
Přidat komentář
Přesně jak se píše v anotaci, příběh z pekla aneb jak mladému klukovi zničit život aneb když moc dostanou ti co si potřebují řešit své komplexy na jiných....
Dej psychopatům moc..
Šestnáctiletému chlapci zničila zrůdná ideologie nejkrásnější roky života. Naprosto bezdůvodně!
Roky, kdy si měl užívat bezstarostnost, lásku..
Absolutní bezmoc.
Nedokážu si ani představit, co prožívala jeho matka.
Nejhorší je, že za ty zvěrstva nebyl nikdo potrestán.
Těžké čtení, ale musím číst, z úcty k těmto lidem.
Jsem zvyklá číst příběhy z prostředí koncentračních táborů, kriminálek, ale tohle byla hodně silná káva. Syrové a brutální. Nejmladší politický vězeň v ČSSR postupně střídá věznice a pracovní tábory, až se dostane do pekla jménem Minkovice. Sadismus dozorců nezná mezí. Hlad, žízeň, násilí, ponižování, příšerné a zdraví ohrožující pracovní podmínky. Takhle komunisté likvidovali mladé lidi, kteří jako puberťáci vykřikovali něco o svobodném státě. A nejhorší je to, že nikdo NIKDO z bachařů nebyl potrestán, naopak.. jeden byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu (Josef Vondruška) a další, kdo se na tom pekle podílel, dostal od Miloše Zemana státní vyznamenání za zásluhy o stát (Ludvík Karl)..
To byla teda síla. A navíc z naší historie. Další doklad toho, jak moc to byla hnusná doba. Neuvěřitelné že to zůstalo nepotrestáno.
Jak zrůdný je komunismus. Naprosto nechápu, jak se ještě dnes k nim někdo může hlásit.
(SPOILER)
Velmi zajimavá knížka o naší historii, na kterou se docela rychle zapomnělo.
"Chlup" měl smůlu, že nebyl prominentní chlapeček a všechno si vyžral až do dna.
Trochu mi chybělo pokračování po propuštěni, ale mám dojem, že by to moc hezký čtení nebylo.
Co k tomu říct.. Věřím, že ani teď to není jiné. Ale o tom se mlčí. A mlčení je spoluvina, jak píše i sám autor.
Rychlovka na čtení, ale příběh v paměti zůstane.
Kniha malá velikostí a počtem stránek a obrovská obsahem. I když jsem věděla o čem budu číst, přesto mi nad některými věcmi rozum zůstává stát. Strašný popis období normalizace, perfektně napsáno.
Ihned po přečtení první stránky Lustru pro papeže jsem kroutila hlavou nad použitým jazykem, jelikož vulgarismy nejsou nic pro mě. Postupem času si však o slovo začaly říkat komunistické lágry, a tak jsem autorovi nechala volnou ruku, protože je mi více než jasné, že v souvislosti s nimi je i tato slovní zásoba krátká. Přestože byl příběh jako celek velmi obdivuhodný, kvůli jeho naturalističnosti a jistým pasážím po něm však už víckrát nesáhnu.
Nejhorší na tom co se ve věznicích dělo je, že se to opravdu stalo a nebylo to nikdy vyšetřeno a potrestáno.
Člověk tak nějak ví, že příběhy z koncentračních táborů, gulagů nebo jiných lágrů jsou děsivé, že mocenská zvůle byla bezbřehá a že často trpěli neviní. Když pak ale čtu konkrétní příběh, uvědomím si, že realita musela být tisíckrát horší. Mlčet by se opravdu nemělo. A zapomínat také ne. Lustr pro papeže je sice příběh pouze inspirovaný skutečností, ale to mu rozhodně neubírá na autentičnosti, protože podobných musely být stovky. Doslov na konci knihy to jen potvrzuje a z uvedených informací fakt mrazí.
Skvělá kniha z doby normalizace, kde byl zmařený jeden mladý život. Doslov autora mi úplně vyrazil dech..
Oceňuji, že se autor pustil do tak složitého tématu a pokusil se čtenářům/čtenářkám přiblížit zkušenosti či útrapy politického vězně, který byl odsouzen jako mladistvý a prošel si na začátku sedmdesátých let různými věznicemi, od Libkovic, Vykmanova a Minkovic, byť se jedná o fikci. Ale je to úplně jedno, jestli je to čistá fikce nebo pokus o zachycení reality, protože tady se tak mocně zametávalo pod koberec a byla snaha sprovodit jakékoliv známky o tom, co se skutečně dělo, ze světa (kolik životů tak bylo zmařeno a zapomenuto), že i čistá fikce inspirovaná několika faktickými výpověďmi se může blížit pravdě více než cokoli jiného. Sláva Vykmanova tehdy pohasínala, ale nepochybuji, že to bylo peklo i po svém rozkvětu v padesátých a šedesátých letech.
Děsivá je zrůdná ekonomická exploatace vězňů státem, která byla bohužel skutečně realitou (muklové vydělávali státu den co den přes půl milionu korun. Pak tu byly ještě ploškové a rovinné brusy na bižuterii. Jednou jsme spočítali, že jen podle českých cen každý mukl přinášel státu měsíčně zisky přes sto tisíc korun., Z našeho potu a krve si ti dobytkové na Hradě dopřávali tuzexové žrádlo, zahraniční zboží a nejlepší děvky. Miliony a miliony dolarů. Dokonalé novodobé otroctví dvacátého století ve jménu normalizace a lepších zítřků. , České sklo mělo ve světě jedinečné jméno ohromné zakázky pro Vatikán, paláce v Kuvajtu i na Kubě. ), ať už šlo o otrockou práci v uranových dolech (Rovnost, Svornost, Bratrství, Vykmanov, Nikolaj atd. na Jáchymovsku) nebo pro Národní podnik Preciosa (Minkovice).
Člověk má komunistické pracovní lágry spojené především s padesátými lety 20. století, přitom poslední komunistický pracovní lágr Minkovice fungoval až do roku 1990. Mlčení obyčejných lidí, kteří si žili to své a ke strastem ostatních byli slepí je jedna věc (možná i v rámci pudu sebezáchovy), ale to, že prezident udělil Medaili za zásluhy (2015) Ludvíkovi Karlovi, který byl od poloviny 70. let 20. století ředitelem a později majitelem sklárny Preciosa, a který nepopiratelně nesl morální zodpovědnost za to, že Preciosa (a nepochybně i pan ředitel osobně) prosperovala z otrocké práce politických vězňů, je podle mého názoru už úplně jiný level.
Úplně vynechám literární hledisko a to, že autor nechal zážitky více osob prožít všechny jednu literární postavu. Knihu beru jako připomínku toho, co se v socialismu pod zástěrkou lehce zasmrádlé "pohody" dělo.
Je opravdu hanba, že v naší zemi nebyl za nelidské zacházení s vězni v podstatě nikdo potrestán. Mlčící většina to podle mého názoru vůbec nevěděla. Mnohem horší mi připadá, že například někdo pravomocně odsouzený, byť v jiném státě, za spolupráci s STB, mohl být donedávna čelním představitelem našeho státu, že lidé, kteří zásluhou svých kontaktů ze "strany" získali majetky a výhody i v současnosti, mají tu drzost veřejně vystupovat, že korupce tu pořád vesele bují.
Příběh je to krutý a silný, ale pokud jde o literární stránku knihy, jsou to v podstatě zapsané vzpomínky. Jako memento a sonda do zrůdnosti komunistického režimu oceňuji, jak píše autor, doba se mění, lidé až tak ne
Štítky knihy
vězení, věznice normalizace (1969-1989) političtí vězni pracovní tábory mládež zločiny komunismu tramping komunistický režim oběti komunismu podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2019 |  Lustr pro papeže |
| 2023 |  Průvodce králičí norou |
| 2022 | Válka se stromy |
| 2021 | Archa knih |
| 2018 | Motýlí křik |
Hodně silný příběh a je skoro neuvěřitelné že to ten kluk přežil. Obdivuji tu neskutečnou morální sílu která mu pomohla to vydržet. Nechápu co to bylo za lidi ti dozorci. Přišli domů a byli to manželé a tátové dětí, příbuzní, sousedé. Měli vůbec nějaké svědomí? Jak se mohl člověk k člověku takto chovat? A to vše v 70. letech, kdy už ta nejhorší, 50. léta byla dávno pryč. Když to co udělal porovnám s tím, co jsme občas vyváděli jako kluci my, museli bychom dostat tak 20 let. Ještě že už je ta doba pryč a snad se už nevrátí.