Lustr pro papeže
Jan Tománek
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/486605/bmid_lustr-pro-papeze-tmA-486605.jpg
5
757
757
Skutečný příběh z pekla normalizačních lágrů Syrově drsná výpověď nevinně odsouzeného mladého trampa, který se provinil jen tím, že byl ve špatný čas na špatném místě. Jeho cesta brutálními pracovními tábory v té báječné normalizační době, kdy všichni mlčeli a užívali si populární hudby a veselých filmů. Skutečný příběh z dávno zapomenutého minkovického pekla, vězni přezdívaného Minkau – podle nacistického vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, se kterým si ten český v ničem nezadal...... celý text
Přidat komentář
Čteme jednu knihu za druhou o holocaustu. Méně, ale přece jen občas knihy o sibiřských gulazích. Kde se ale ztratila naše česká nepříliš vzdálená minulost??? Každý slyšel o “padesátkách” , ale to už je pro většinu z nás také pravěk. Ale co “sedmdesátky a částečně i “osmdesátky”? Co jsme dělali? Jak jsme žili? Co jsme věděli či tušili a co jsme vědět nemohli či nechtěli? Připusťme si, že tyto normalizační hrůzy nemají daleko od těch nacistických či sovětských, zajímejme se, nezapomínejme a šiřme dál.
Malá útlá knížka plná násilí a brutality kterou dokážou vyprodukovat jenom vygumované totalitní mozky. Po přečtení vám bude smutno. Smutno z toho že se všechno dělo jen kousek od vás, pokud jste starší ročník a nemáte zrovna ten zelený totalitní mozek, uvědomíte si že v hlavní roli příběhu jste mohli být i vy sami.
Knihu jsme před pár lety rozebírali na maturitním literárním semináři. Všechny nás velice zaujala, v návaznosti na to byl autor pozván do školy na besedu. Kéž by se tak nestalo. Nemohla jsem uvěřit, jak takový člověk mohl napsat tak dobrou knihu - omezený, hádal se se studenty, přesvědčen o vlastní pravdě, vždyť nějaký gymnazista nemůže vědět víc něž já. Neustále se vychvaloval a pyšnil se titulem režiséra, přitom natočil ubohý Kozí příběh, který má na ČSFD 39 %. To, jakým způsobem se prezentuje a angažuje v rámci covidu, to už vůbec nekomentuji. Obávám se, že jeho poslední mozkové buňky vložil do této (skutečně dobré) knihy.
Drsný příběh šestnáctiletého kluka, který byl ve špatný čas na špatném místě. Následkem dalších a dalších událostí stráví deset let v komunistických lágrech. Z vyprávění jde mráz po zádech a je neuvěřitelné, že to všechno dokázal přežít.
Opravdu si ještě někdo může po přečtení této knihy myslet,že tenkrát bylo tak nějak lépe?
Knihu jsem přečetla za jedno odpoledne a první myšlenka, která mě napadla po jejím přečtení byla, že by ten příběh měl znát každý. Je velmi silný, smutný, vede k zamyšlení a k pláči. Přála bych si, jak píše autor: "Ať není to, co prožili, nikdy zapomenuto."
Jana Tománka si velmi vážím a děkuji za to, že máme takové spisovatele.
Začátek knihy byl tak blbě psaný, že jsem přemýšlela, jestli dokážu číst dál. Pak se ale kniha překlopila do takové koncentrované hrůzy, že styl psaní člověk ani nevnímal. Ale určitě už to bylo i tím, že autor nemusel vymýšlet a stylizovat úvodní dialogy a popisné pasáže, které mu nešly. Kniha je strašidelná a naprosto děsivá. Kde se v lidech bere schopnost přestat být lidskými? Kdysi jsem četla rozhovor s člověkem, který zažil nacistický i komunistický výslech a lágr. Řekl pro mě strašnou větu - zatímco nacisti se z člověka snažili vymlátit pravdu, komunisti to měli naopak. Doporučuji doplnit podobně slabou knížkou od Timothy Snydera Tyranie.
Čirá hrůza vměstnaná do necelých 200 stran malého formátu. A to nejen hrůza normalizačních lágrů, která je korunována libereckými Minkovicemi, ale pro mě i absurdita přesahující do dnešních dní.
"Mužem v pozadí otrocké práce vězňů byl před rokem 1989 Ludvík Karl, od 70. let ředitel národního podniku Preciosa, který po revoluci prosperující firmu zprivatizoval a dnes je jejím majitelem. Prezident Zeman ho v roce 2015 ocenil medailí Za zásluhy za stát v oblasti hospodářské."
https://www.pametnaroda.cz/cs/magazin/pribehy/pred-30-lety-byl-zrusen-kruty-lagr-minkovice-vezni-v-nem-vyrabeli-bizuterii-na
Preciosa - ručně dělané české šperky se 70letou tradicí ......
Tohle nebylo úplně vhodné "vánoční" čtení...
Byla to silná kniha, plná brutality a utrpení (a to jsem myslela, že po četbě různých knih z koncentračních táborů, mě už nic nepřekvapí - tak to jsem se teda pletla)...
Popravdě nevím co na to říct. Strašné! Brutálně týraní vězni. Chvílemi jsem chtěla knížku i odložit, ale nedalo mi to a dočetla jsem. Toto vyprávění mi zůstane dlouho v paměti.
Nevím, proč si v poslední době vybírám samá temná témata. Knihu jsem četla proto, že se podobný příběh stal kamarádovi mých rodičů, také skončil nevinně v Jáchymově. A i já jsem jezdila na vandry, a jak už tu někdo psal, zpívali jsme si Kryla, Hutku...
Ale ke knize - brutální, hrozné, možná až horší zacházení než v koncentračních táborech. Ve vězních chtěli dozorci vzbudit stejný pocit - bezmoc, nemyslet, zlomit je a využít ke svým brutálním "hrátkám."
Hodně silné téma, které si i po těch letech zasluhuje 5*. Navíc, když jsem tu dobu prožíval a hrdina je jen o 2 roky starší. V těch 70. letech jsme na čundru běžně hráli v hospodách Kryla. Když ne Bratříčka, tak určitě Anděla či Morituri. Asi jsme měli kliku. Nevím, jak Preciosa, ale u nás ve Škodovce měli muklové stejné normy jako civilové. To byla ale "jen" zostřená dvojka pro recidivisty. Ne pro politické. Přece jen se mezi nimi pohybovalo hodně civilů a nějaká zvěrstva si bachaři nemohli dovolit.
Asi by si ale tato kniha zasloužila větší rozsah a lepší literární zpracování.
Noooo, tak tušila jsem, že tehdejší věznice asi nebyly žádný med, natož že by svou brutalitou mohly směle konkurovat koncentračním táborům!?!?!
Nejsmutnější na tom je to, že se toto ve světě stále asi děje.
Nicméně, pokud budu hodnotit knihu jako takovou, tak jsem čekala propracovanější příběh, který by mi třeba i nabídl právě vrácení se zpět domů do běžného života. Bylo to "jen" jednolité popisování týrání vězňů, na které jsem občas neměla žaludek a tak stránky přeskakovala.
Mezi spoustou knih, popisujících zvěrstva nacistů páchané v Osvětimi, by rozhodně neměla zapadnout tahle, která líčí šílenosti v našich komunistických lágrech. Silný příběh, který se i přes všechny ty hrůzy dobře četl.
Maličká útlá knížečka a v ní obrovsky silný příběh. Jak jinak z období komunismu, kdy mladická "blbina" spustí proud šílených událostí.
"Přemýšlím, že jsem nikdy nechápal, jak bylo možné, že lidé mlčeli, když se dral k moci Hitler a pak u nás Gottwald. Jak mlčeli, když přijely v osmašedesátém tanky, a pak jim to vydrželo dalších dvacet let.
A dnes, když opět mlčí, tomu už bohužel rozumím a je mi do breku z toho, že se nikdy nepoučí."
Přečteno za pár hodin, ale pocity zůstanou navždy...
Kniha se silným dějem, místy jsem na to neměla žaludek. Každopádně přečetla jsem ji jedním dechem. Jediné, co mi opravdu vadilo, byl slang z trampského okolí. Jakožto dospívající, která celkově slang neovládá, mi dělalo často problém domyslet si, co ono slovo znamená. Knihu ale rozhodně doporučuji, kvůli tomu, co nám připomíná.
Tak tohle bylo něco! Měla jsem problém knihu přečíst, ne protože by mě nebavila, ale proto, jak byla drsná. Tohle by si měl přečíst každý.
Štítky knihy
vězení, věznice normalizace (1969-1989) političtí vězni pracovní tábory mládež zločiny komunismu tramping komunistický režim oběti komunismu podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2019 |  Lustr pro papeže |
| 2023 |  Průvodce králičí norou |
| 2022 | Válka se stromy |
| 2021 | Archa knih |
| 2018 | Motýlí křik |
Strašně smutné a navíc psáno podle skutečnosti, neuvěřitelně silný příběh.