Lustr pro papeže
Jan Tománek
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/486605/bmid_lustr-pro-papeze-tmA-486605.jpg
5
757
757
Skutečný příběh z pekla normalizačních lágrů Syrově drsná výpověď nevinně odsouzeného mladého trampa, který se provinil jen tím, že byl ve špatný čas na špatném místě. Jeho cesta brutálními pracovními tábory v té báječné normalizační době, kdy všichni mlčeli a užívali si populární hudby a veselých filmů. Skutečný příběh z dávno zapomenutého minkovického pekla, vězni přezdívaného Minkau – podle nacistického vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, se kterým si ten český v ničem nezadal...... celý text
Přidat komentář
Tak tohle je hodně silný příběh, příběh lidí, kteří ho bohužel žili. Podobná zvěrstva, jaká prožívali lidé v koncentračních táborech za 2.sv. války, za která nebyl nikdo potrestán a o kterých se nesmělo mluvit. Knihu doporučuji všem kdo se chystají k volbám, aby měli jasno koho už nikdy nevolit.
“Nemělo cenu cokoli říkat. Nerozuměli by mi. Nikdo by nerozuměl tomu, co jsem tam zažil. Nejde to vyprávět, nedá se to pochopit. Ani ti nejbližší doma to nepochopí.”
Jen zopakuji již napsané: zařadit jako povinnou četbu a co nejvíce tuto a jí podobné knihy šířit mezi lidmi, kteří nezažili, nevěděli nebo bohužel raději zapomněli.
Zaradila bych mezi povinnou cetbu, at uz se nikdy neopakuje.. Pribeh podobny knize z zenske veznice z dob komunismu "Byly jsme tam taky", take doporucuji. Obe utle, ale velmi silne svymi pribehy.
Až se nechce věřit, že tohle bylo možné. Ale bylo to tak. Možná se to nestalo všechno jednomu člověku, ale dělo se to. Knížka vychází ze skutečných příběhů. Nezapomínejme.
Prosím,čtěte - ať není zapomenuto !!!!
"V komunistických lágrech zemřelo ( bylo utýráno) přes 4 000 nevinných lidí ,
popraveno bylo 248. "
Někteří dozorci se chovali stejně jako nacisté.
" Přemýšlím, že jsem nikdy nechápal, jak bylo možné, že lidé mlčeli, když se dral k moci Hitler a pak u nás Gottwald. Jak mlčeli, když přijely v osmašedesátém tanky, a pak jim to vydrželo dalších dvacet let.
A dnes, když opět mlčíme, tomu už bohužel rozumím a je mi do breku z toho, že se nikdy nepoučíme."
" A mlčet znamená podílet se. "
Prosím, nemlčme - mluvme, nezapomínejme!
( prastrýc v Jáchymově, zemřel doma na následky nemoci z ozáření)
Neuvěřitelná nespravedlnost a krutost. Ten pocit bezmoci ve mne zůstal doposud. Stojí za přečtení.
Úžasně zpracované téma, přesně tohle vede k preciznímu poznávání historie. Ano, nepotrestaní bachaři, kteří projevovali své fantastické charaktery ve vztahu k vězňům. Ano, hrůzy konkrétních komunistů, i těch nejmenších koleček systému. Přesto všechno mělo svůj počátek. A ten byl v tom malém zamindrákovaném človíčku, který našeho hrdinu UDAL. A udavači bohužel provázejí náš život v našem státě po celé období jeho trvání. A dnes mi přijde, jakoby přibývali a už se ani příliš nechovávají za anonymní oznamovatele.
V knize mě naprosto dostal kontrast mezi drsnou realitou a selankou většinové společnosti, která nevidí, neslyší...
Jak málo stačilo, aby komunisti udělali člověku ze života peklo. Taková banalita, jedno slovo, jedna písnička, jeden život v háji. Strašný zmar, strašný smutek.
Ke knize samotné nemám jediné slovo výhrady. Je silná, na dřeň odžitá.
Ovšem pisatel anotace poněkud přestřelil - myslím, že mezi Minkovicemi a KL Auschwitz-Birkenau bychom pár rozdílů našli... A taky mám trochu problém se zmínkou těch, "kteří si užívali populární hudby a veselých filmů". Jasně, s časovým ukotvením prostřednictvím popkulturxních odkazů pracuje i sám autor, ale napsáno v anotaci to vyznívá buď jako kolektivní obžaloba, nebo špatný marketingový tah.
No to co napíše život by snad ani nikdo nevymyslel. Můj dědeček byl v 50letech dva roky v Jáchymově. Vrátil se s podlomeným zdravím a o ničem co prožil nikdy nemluvil. Teď mám tedy aspoň představu.........
Mrazivá kniha, která se dá přečíst za jedno odpoledne, ale pocity z ní budou ve mně rezonovat ještě hodně dlouho.
Drsný příběh mladého kluka, kterému totalita a vše zlé, co s ní souvisí, vzala mládí i velký kus produktivního života. Po přečtení knihy ve mně zůstal nejen soucit s hlavním hrdinou, ale především vztek na tu hnusnou dobu a lidi, kteří v ní rozhodovali o osudech nevinných a bezbranných. Málokterá knížka ve mně zachovala takové emoce jako tahle. Je ale potřeba říct, že je skvěle napsaná, příběh je opravdu velmi silný a rozhodně bych ji doporučil všem čtenářům. Obzvláště v této době.
Tak tomuhle říkám knižní psychothriller! Bohužel není smyšlený, ale podle skutečných příběhů z komunistických lágrů v 70. letech. O to je to děsivější. Tohle by měla být povinná četba.
Jako takhle...když už si myslíte, že máte načteno nespočet románu s komunistickou či nacistickou tematikou a že jste četli fakt už všechna ta zvěrstva, která se za těchto režimů odehrávala, ale pak se vám do ruky dostane Lustr pro Papeže...Fakt jsem si myslela, že to nejhorší už jsem četla, ale tahle knížka mi úplně rozhodila sandál. Je to až neuvěřitelný, jaký lidi dokážou bejt zrůdy. ,,Věnováno všem, kteří trpěli v komunistických lágrech, zatímco ostatní mlčeli. A mlčet znamená podílet se.” Přesně tahle literatura by se měla dostat mezi povinnou četbu, těch 180 stran zvládnou i dnešní pobláznění jůtubeři, kteří dokážou natáčet videa o kdejaký hovadině, ale v lágru by nedali ani jeden den...A to je taky to nejmenší, co můžeme udělat, nezapomenout.
To co se dělo v lágrech za komunismu se ničím neliší od lágrů nacistů. Možná o to horší, protože tady nešlo o vyhlazení, ale to totální zničení duše člověka, ničení těla byl jen další "nápravný" prostředek. Je to šílené. Sadismus dozorců ve vás vyvolá pocit na zvracení to jen čtete. Co museli zažívat ti, pro které to byla skutečnost...
Ať mi ještě někdo řekne, že za komančů bylo líp. Omlátím mu tuhle knížku o hlavu.
O tom co se dělo s politickými vězni se mluví málo. Jaký lidský odpad dělal nad vězni dozor. V jakých šílených podmínkách je drželi. Také jsme jezdili na vandry a dělali blbosti. Naštěstí o patnáct let později. Myslela jsem na zoufalství jak rodičů, kteří o svých synech a dcerách neměli žádné informace, i na dospívající, kterým ze dne na den skončilo dětství. Je faktem, že i v osmdesátých letech se říkalo: Koho chleba jíš, toho píseň zpívej..
A ten poslední odstavec o řediteli firmy Precioza mě nadzvedl nejvíc.
Výborné! Jen je škoda, že se o takových věcech dovídám z knihy, ne ve škole, v TV apod. Tahle kniha a jí podobné by měly být povinnou četbou. Děkuji autorovi za doplnění vědomostí.
Ještě, že se jedná o poměrně útlou knížku. Více popisu zvěrstev a hnusu bych už asi nezvládla. Vše ještě pěkně kontrastuje s vypsáním kulturních událostí uvedených vždy na začátku kapitoly k příslušnému roku vězení hlavního hrdiny. Z představy, že zrovna někde v lágru ubíjejí člověka a zároveň se ve stejnou dobu někdo doma kouká v klidu v obýváku na Arabelu, mi je opravdu poněkud šouflo. Je neuvěřitelné, čeho všeho se dopouštěli dozorci a že jim to takhle mohlo procházet. Sice už knih na podobné téma vzniklo dost, ale je dobře, že se stále připomíná a nezapomíná na to, jaké hrůzy se v zase ne tak dávné minulosti děly.
Z téhle knihy jsem, mírně řečeno, v rozpacích, stejně jako z vysokého hodnocení tady. Téma silné, literární zpracování mizerné. Dostal jsem v podstatě jen poměrně tendenční popis toho, co dělali bachaři muklům v době tzv. normalizace. To stejné si ale můžu přečíst ve zprávách ÚSTRCR a bude to historicky přesnější. Postavy se nijak nevyvíjí, nejsou rozpracovány, děj také ne. Hodnotím knihu, né dobu ve které se odehrává a kterou se snaží popsat a zachytit. Potenciál tématu tady zústal bohužel nevyužitý. Za mě obrovské zklamání, naštěstí to není dlouhé.
Štítky knihy
vězení, věznice normalizace (1969-1989) političtí vězni pracovní tábory mládež zločiny komunismu tramping komunistický režim oběti komunismu podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2019 |  Lustr pro papeže |
| 2023 |  Průvodce králičí norou |
| 2022 | Válka se stromy |
| 2021 | Archa knih |
| 2018 | Motýlí křik |
Tak tohle jsem vážně nečekala. Neskutečně silný příběh, který by si měl přečíst každý a měl by se stát povinnou četbou.