Mabinogi
neznámý - neuveden
Mabinogi je osm keltských pověstí přeložených z waleštiny, byly zapsány v rukopise ze 14.stol., tzv. Červené knize hergestské (i když jejich jazyková podoba naznačuje mnohem starší původ) a jsou pro keltské národy tím, coje pro seveřany Edda nebo Kalevala, či pro Anglosasy Beowulf - případně pro nás Staré pověsti české s tím rozdílem, že se v nich básnivost keltské imaginace liší ode všeho, co je známo z jiných kulturních oblastí.... celý text
Přidat komentář
To nebylo lehké čtení. Pro mě nevyslovitelná a až na pár chronicky známých výjimek nezapamatovatelná jména a někdy dost nesrozumitelné děje. Musela jsem se vracet v textu a přepnout na úplně jiný modus, ale stálo mi to za to. Pro lepší orientaci se asi vrátím k Encyklopedii mytologie.
Těch 5 dávám, abych k ní trochu přitáhla pozornost, i když tohle vážně není čtení pro každého. Já chtěla, a moc, ale dostala jsem docela zabrat ☺
Už jen za to, že máme možnost si větve Mabinogi v češtině přečíst, si kniha zaslouží plný počet, byť je to čtení náročné, zdlouhavé a vlastně vás odmění jen tím, že se stanete součástí zástupu těch, kteří za staletí, kdy vyprávění o Pryderim, Rhiannon, Pwyllovi a mnohých dalších, existují, jejich příběhy slyšeli nebo četli, zapisovali či vyprávěli dál.
Některá vyprávění jsou pouhými výčty, jiná obsahují i usledovatelnou dějovou linku (především to obsahující obzvlášť výživný trest za znásilnění schovanky mi učarovalo). Všechna jsou svým způsobem fascinující a pro dnešního čtenáře (rozuměj mě) ubíjející zároveň.
Velké díky za závěr, tabulku výslovnosti, doporučenou literatury a vůbec za celý aparát, který pomáhá dosadit si text do historických a společenských souvislostí.
Keltská mytologie vlastně její část, fragment příběhů nádherného národa a s nímž jsme spřízněni.
Keltská mytologie je obrovsky rozvinutá . Vzhledem k tomu, že Keltové , resp. druidové nezaznamenávali své učení písemně, ale učili se je zpaměti přišli jsme o mnohé vědění což je obrovská škoda.
Čteno v anglickém překladu, nádherné mýty překryté hodně silnou vrstvou křesťanských nánosů, ale i tak - kdo by si nechtěl vyměnit místo na jeden rok s králem podsvětí XD?
Kniha krásná duší (příběhy) i tělem (speciálním písmem), nicméně jsem nedočetla. Řekla bych, že je pro "pokročilé" a již zasvěcené. Zájemcům o keltské pověsti bych doporučila raději komerční soudobé zpracování.
Autorovy další knížky
2001 | Bible |
1997 | Epos o Gilgamešovi |
2013 | Z rodinné kroniky Lady Fuckingham |
1986 | Píseň o Rolandovi |
2003 | Béowulf |
Moc mě těší, že jsou díky překladu pana Vilikovského tyto velšské pověsti dostupné. Nejen proto, že velština je, jakkoli krásně může znít, pro neznalce dobrý způsob jak se značně zahřát ve snaze ji číst, ačkoliv jde "pouze" o jména a místní názvy. Především však tahle knížka předkládá čtenáři nádherné příběhy (mnohé časem ještě šperkované dalšími pojetími) a neocenitelné kulturní dědictví západní civilizace.
Kouzlo netkví pouze v jazyku, ale i v provázanosti jednotlivých pověstí, jejich všemožných výkladů či možnosti četby. Pramen v nejryzejší podobě. Nutno dodat, že bez sebemenších znalostí - a to si o těch svých nedělám iluze - může čtenáře knížka komplikovaností začít nudit. Pro mě ovšem životní osudy Pwylla, Branwen, Gwydyona, Blodeuwedd, soubojů s obry, sen Maxena Wlediga či moudrost Llevelyse byly vysoce příjemným odpolednem. A tak se tahle malá knížečka řadí mezi další skvosty ostrovních legend, po kterých rád opětovně sáhnu.
I proto, dodávám na závěr, že poslední dvě legendy, jmenovitě Jak Kulhwch dostal Olwen a Sen Rhonabwyův jsou podle všeho nejen nejstaršími Artušovskými příběhy dostupnými v češtině, ale dost možná nejstaršími dochovanými zmínkami o legendárním králi vůbec.