Mačací kožuch a ťava pri Čínskom múre
Dominika Sakmárová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459462/macaci-kozuch-a-tava-pri-cinskom-mu-eKU-.jpg
4
88
88
Dvojčatá Lenin a Marx a chudák planktón ● Na štvrté výťah nechodí ● Ako si vyrobiť západné oči ● Mačka nemá nič na práci ● Rúško namiesto mejkapu ● Prázdny chlp... Toto je len maličký výňatok z viac ako sedemdesiatich kapitol tejto pozoruhodnej zbierky príhod, zozbieraných počas autorkinho života na Ďalekom východe. Dominika, lokálpatriotka s folklórnym srdcom, si jedného dňa zbalila kufre a z východného Slovenska sa vybrala do východnej Ázie. Nečakajte ale žiadne uveličené opisy najobľúbenejších a najnavštevovanejších turistických miest veľkej Číny či moderného Taiwanu. Zato sa však pripravte na zaujímavé a vtipné príbehy z bežného života obyčajných ľudí, ktoré je možné zažiť iba na Ďalekom východe. Navyše, Dominika neskôr pozvala svojich taiwanských a čínskych kamarátov na Slovensko – východné, samozrejme. Tušíte správne, že o vtipné momenty opäť nebola núdza. Tieto príbehy vám pootvoria pomyselné okno do života na druhej strane zemegule, často nesmierne odlišného od toho nášho. Možno dostanete chuť cestovať, niečo nové sa naučíte (lebo na takom Taiwane sa človek veľa naučí dokonca aj na toalete), asi vás čosi i pobúri a možnože nakoniec budete predsa len radi, že žijete na úžasnom Slovensku. No rozhodne sa pri čítaní tejto knihy pobavíte. A vôbec sa nenechajte zmiasť, všetky príbehy sú v ľubozvučnej slovenčine.... celý text
Přidat komentář
Ideálne, ak chcete cestovať do ďalekých krajín, ale nemáte peniaze, čas, prípadne odvahu. Autorka má absolútne úžasný zmysel pre humor.
Blížia sa nám najkrajšie sviatky v roku, a tak ako istý Číňan z knihy dúfam, že ma Ježiš aj tentokrát pozve na svoju narodeninovú párty. A možno aj tí naši „migranti“, čo majú podľa Japoncov taký skvelý život prídu povinšovať.
Dominikin blog som objavila ešte kedysi dávno na SME-čku. Takže jej knižky som si nemohla nechať ujsť.
Pri čítaní som zistila, že niektoré poviedky si pamätám ešte z blogu, ale to vôbec nevadilo.
Dominikin miestopis z "Ďalekeho vichodu" je vtipné, šarmantné dielko. Dozvedela som sa kopu zaujímavých informácií zo života na Taiwane či v Číne.
Už mám nachystané "Kórejské halušky".
Len tak ďalej, Domi:)
"Neviem, či mal Puppin skúter poznávaciu značku s dvoma osmičkami, ale viem, že si naň (ako mnoho iných ľudí) zavesila symbol svastiky pre šťastie, lebo mi ho ukazovala. Nuž, aspoň jedna krajina, kde sa človek s kombináciou dvoch osmičiek a hákového kríža cíti bezpečne."
„Domi, všimli sme si, že občas stoja pri ceste nejakí ľudia tmavšej pleti.“
Čakala som, čo bude nasledovať.
„To… to sú tí migranti, čo sa o nich všade píše?“
Rozosmiala som sa. „Nie, to sú naši,“ pokúsila som sa zjednodušene vysvetliť situáciu.
„Počkaj, takže ty chceš povedať, že oni nechodia do práce, ale namiesto toho idú do lesa nazbierať huby? A potom ich predávajú popri ceste? To je všetko?“
„No…“ nechápala som celkom, kam sa tento rozhovor uberá.
Japonskí kamaráti si vymenili užasnuté pohľady. „Ale to je FANTASTICKÝ život! Keby sa to dalo tiež v Japonsku!“
Autorka, slovenská studentka čínštiny na Taiwanu ("počeštělý" Tchaj-wan se naštěstí v knize ani nemihne, mně se to ostatně taky nelíbí) předem upozorňuje, že se nejedná o cestopis, že byla v podstatě na jednom místě... A přesto jsem se z knihy dozvěděla o současné Číně (a Taiwanu), životě a kultuře zejména mladých dozvěděla neskutečně mnoho, povětšinou mnoho nečekaného. Autorka to podává kousek po kousku, kratičké kapitoly naplněné opravdovými zážitky, které Evropana, Čecha i Slováka prostě musí neustále překvapovat.
Je to autentické a je to aktuální. Bez debat 100% A druhá autorčina kniha je již připravena ve čtecí frontě.
Kniha se mi velmi líbila, bylo to velice čtivé a vtipné, autorka působí sympaticky. Kulturní rozdíly jsou vděčné téma. Určitě sáhnu i po její další knize, která má vyjít příští rok.
Za normálních okolností bych si knížku určitě přečetla ve slovenštině, protože v ní čtu moc ráda a užívám si to. Když jsem ale zjistila, že české vydání bude mít speciální ilustrace Michaely Ahonen, které ve slovenském vydání nejsou, neodolala jsem. Ilustrace jsou pro mě vždycky jasnou volbou a tahle knížka se celkově graficky ohromně povedla.
Podle názvu a především pak podtitulu „Veselé historky z cest po Číně a Taiwanu by se mohlo zdát, že se jedná o cestopis, nicméně tomu tak docela není. Jedná se o krátké a velmi vtipné příběhy samotné autorky, které prožila během svých studií na Taiwanu a v Číně. Zároveň nás zde čeká také pár historek odehrávajících se na Slovensku - některé své asijské přátelé totiž Dominika vyprávěním o své rodné zemi natolik uchvátila, že ji zatoužili navštívit.
Pokud vás tedy zajímá, jak vypadá běžný život v těchto bezpochyby zajímavých zemích, jak tamní obyvatelé smýšlejí, co považují za nepřípustné a bez čeho naopak nedají ani ránu, určitě po téhle knížce sáhněte. Nedostane se vám sice klasických popisů krajin, měst ani turistických destinací, ale zato se dozvíte, proč lidé na Taiwanu nekoukají z oken, nevaří nebo proč věnují své účtenky charitě namísto peněz.
Velmi jsem ocenila také jazykové vsuvky popisující situace, do kterých se člověk při vyslovení čínského slova se špatnou intonací může snadno dostat. Musím říct, že tato knížka rozhodně nepatří mezi ty rádoby vtipné, u kterých se čtenář nad řádky sotva pousměje. Každou chvíli jsem se nahlas smála, protože autorka má opravdu skvělý smysl pro humor a umí jednotlivé situace čtenáři výborně zprostředkovat. Díky tomu, že jsou jednotlivé příběhy opravdu kratičké, jedná se o velmi příjemné a oddechové čtení, které můžete zhltnout najednou, nebo si ho pohodlně rozkouskovat do několika večerů.
Knížku můžu jedině doporučit všem milovníkům východní Asie a tamní kultury, ale také čtenářům těmito zeměmi zcela nepolíbeným či milovníkům převážně situačního humoru. Druhý díl s názvem Korejské halušky vyjde v češtině už brzy a já se skutečně nemůžu dočkat!
Pro závislou osobu, jako já, která si šlehne každou dávku něčeho čínského byla tato knížka nezbytností. V rámci žánru knížka dopadla skvěle. A cože to je za žánr? :) Jedná se o kompendium blogových zápisků postpubertální školačky ze Slovenského východu, s rusínskými kořeny a zálibou v krojích, kterou to táhlo ještě víc na východ až na ostrov Taiwan, kde nějakou dobu žila a studovala. A tak objevujeme kulturní rozdíly, společně s Domčou prožíváme její integraci i neintegraci a lehkou zábavnou formou s ní prožijeme trochu toho času.
Nejedná se o žádnou beletrii. Blogový styl působí lehce a osobnost Diny je nápomocná pro vytváření mikro příběhů. Z hlediska informačního se nejedná o nic převratné a myslím, že i běžně zorientovaný člověk v současné čínské kultuře bude celou dobu jenom přitakávat. :) Vtipná je pak kulturní výměna, kdy se s cizinci dostaneme na východní Slovensko. :) V tomto případě vtipnější než Pavel Dvořák, který má i svojí Čínskou ženu a aktivně vydává obsah o Číně a životě v ní (hlavně o té velké :D).
Pobavilo. :)
Humorné výňatky zo života Dominiky, ktorá si jedného dňa zbalila kufre a odišla z východu Slovenska na ešte Ďalekejší východ.
Čo sa poviedkových kníh týka, dobrovoľne som nikdy po žiadnej nesiahla. Najmä teda z toho dôvodu, že mi vadí ich nenadväzovanie a to, ako je teda každá kapitola o voľačomsi inom.
V prípade tejto knižky som ale bola veľmi milo prekvapená, pretože to bolo jednoducho úžasné! Bavila ma každá jedna krátka poviedka a to naozaj nepreháňam. Áno, niektoré boli trošičku slabšie, ale ani pri jednej som si v duchu nepovedala, že je tam úplne zbytočne, že tam byť nemusela.
Štýl, akým sú poviedky písané, je veľmi odľahčený a tak som pri čítaní mala pocit, akoby som sedela v kaviarni s kamarátkou, ktorá mi veľmi farbisto, s dávkou humoru ale aj nadhľadu, popisuje svoje zážitky.
Čo viac dodať? Snáď iba toľko, že knižku vrelo odporúčam! Či už milovníkom vtipných poviedok, podporovateľom slovenskej literárnej tvorby, cestovateľom alebo aj len tým, ktorí sa radi dozvedia niečo nové, a častokrát aj trošku zvláštne, z iného kúta našej Zeme.
Poučná a veľmi čítavá kniha. Autorka je vtipná, veľmi vnímavá a má príjemný prejav. Miestami som žasla nad spôsobom akým ľudia v Taiwane rozmýšľajú. Nuž iný kraj...
Vtipné, zábavné, poučné, skvelé. Neviem ale odhadnúť, nakoľko by sa kniha páčila ľuďom, ktorý nemajú vzťah k východu, alebo sa im vyslovene prieči, no myslím si, že táto kniha pobaví a poteší každého s otvorenou mysľou a srdcom. Veľmi pekná a ja len dúfam, že bude aj pokračovanie.
Milé, vtipné. Kultúrne rozdiely podané tak, že som sa celý čas počas čítania usmievala.
Tak toto ma pobavilo aj poučilo zároveň. "My sme mysleli, že ste vyspelí..." Ja som si to donedávna o Číňanoch a Thaiwancoch myslela tiež.
Mačací kožuch som registrovala už pár mesiacov no počkala som, kým sa názory naň ustália na hranici - super vtipná oddychovka a šla som do toho. Tiež ma presvedčili zaujímavé/vtipné/trefné/cestovateľské autorkine storyčka na IG. Je to taká znôška vtipných až nadnesených príbehov z Taiwanu a Číny, kde študovala. Na leto? Odporúčam. A vlastne aj potom.
Úplne súhlasím s komentármi podo mnou: krátke, svieže, zábavné, exotické a pútavé "taiwanky" (resp. "spišianky a číňanky"), ktoré prečítate, ani neviete ako. Kultúrna konfrontácia je podaná s vtipom a nadhľadom a nad niektorými situáciami môžu Slováci ako repa len pokrútiť hlavami. Obdivujem aj Dominikinu odvahu (na výlety takéhoto typu ozaj musíte mať dobrodružnú náturu) a jej nezlomného ducha pri pasovaní sa s trampotami cudzinca ďaleko od domoviny.
Dominiku jsem nejprve začala sledovat na Instagramu, kde mě zaujala svými příběhy a zajímavostmi z Jižní Korei, kde momentálně žije. Až tam jsem zjistila, že napsala knihu a zrovna vyšel druhý dotisk. Hned jsem ji musela pořídit a přečíst.
Nelituji, je to skvost. I když je ve slovenštině, četla se mi úplně sama. Povídky jsou psané čtivě, zajímavě a hlavně vtipně. Určitě doporučuji.
PS: V jedné povídce najdete krásnou ukázku toho, jak Taiwainci nosili roušky i před covidem a dokonce to považovali nejen za nezbytnost při nemoci, ale i za módní doplněk.
Pred otvorením knižky a začítaním sa,som mala rešpekt. S poviedkami sa príliš nekamarátim,ale s kľudným svedomím tvrdím, že ČO BOLO,BOLO! Tieto poviedky sú jednohubky, nemáte pocit, že v príbehu niečo chýba (ako to vnímam pri iných zbierkach poviedok), stránky vám miznú pod rukami a čo je extra bonus!!! Okrem toho, že väčšinu knihy sa budete prihlúplo usmievať(celá ja),sa aj veľa dozviete o mentalite a zvyklostiach Taiwancov a Číňanov. Ak sa do týchto krajín chystáte, prečítajte si Mačací kožuch... Podľa mňa budete aspoň ako-tak pripravený na rôzne 'situácie',aj keď....????nikdy nevieš ????paradoxne, mne osobne sa najviac páčila časť o Slovensku... A musím uznať, že záver bol riadne dramatický a napínavý.
Je krásne ako Dominika reprezentuje Slovensko
Kouzelné historky z Taiwanu a Číny (a ze Spiše), odvyprávěné autorkou, která je zvídavá a upřímná, ale zároveň taky milá a laskavá a s velkým vypravěčským talentem.
Kniha je zajímavá jak pro lidi, který chtějí cestovat v "ľahu", tedy z gauče (jak popisuje autorka v jedné historce), tak pro lidi, kteří Čínu nebo Taiwan už sami navštívili.
Historek je opravdu hromada, autorka nám je servíruje v podstatě jako jednohubky, obvykle tak na tři čtyři strany textu. Ideální na krátkou cestu tramvají, u které se můžete zasnít nad historkami z "východu, avšak dalekého".
Dominice přeju spoustu prodejů a těším se na knihy z dalších zemí. :)
Štítky knihy
Čína humor cestování turistika Tchaj-wan, Taiwan humoristické příběhy
Autorovy další knížky
| 2022 |  Kórejské halušky |
| 2023 | Kočičí kožich a velbloud u Velké čínské zdi |
| 2024 | Mačkohlavý orol alebo Cesta do tajov čínskej a kórejskej kultúry |
| 2024 |  Biele mesto |
Autorka na mňa pôsobí dojmom, že jej osud doprial: krásy, intelektu, humoru, zaujímavých životných snov aj príležitostí na ich realizáciu a k tomu ešte aj talent všehodruhu (napr. ja som ju najprv registrovala vďaka Rusínskemu triu a iným folklórnym aktivitám; až neskôr prišlo zistenie, že je aj sinologičkou a autorkou kníh o svojich skúsenostiach s Ďalekým východom, čo ma podnietilo jednu si hneď vziať z knižnice. Tie ostatné si rada prečítam tiež, až sa vrátia z obehu ;)).
Možno aj vďaka vyššie opísaným autorkiným kvalitám je dielko milé, svieže, približujúce minimálne tri kultúry (taiwanská, čínska, slovenská), aj keď, pravda, čisto cez prizmu autorkiných skúsenosti a dojmov (mám napr. veľmi blízku známu, ktorá tiež študovala a žila v Taiwane, ten bol však v jej podaní úplne iný než Dominikin Taiwan). To je však logické; všetci sme nastavení všimnúť si niečo iné, máme svoj vek, skúsenosti, preferencie, stretli sme iných ľudí, zažili (hoc v rovnakom prostredí) iné situácie...
Skrátka, knihu som si veľmi užila (a definitívne sa vďaka nej uistila, hoci to asi nebolo autorkiným zámerom, že život v opisovaných krajinách by fakt nebol pre mňa :D).