Malá doznání okresního soudce
Ota Ulč
Knihu o svém působení v československé justici napsal Ota Ulč původně anglicky pod názvem The Judge in a Communist State. Vyprávěl v ní o civilních kauzách, které soudil na konci padesátých let u okresního soudu ve Stříbře. Přítel Josef Škvorecký ho vybídl, aby o tom napsal česky, se zaměřením na českého čtenáře, kterému nemusí vysvětlovat význam písmen JZD nebo pojmy jako výjezdní doložka, devizový příslib apod. Výsledkem nápadu Josefa Škvoreckého je kniha Malá doznání okresního soudce. U svého soudu Ota Ulč nezažil žádné hrdelní politické procesy, ale politická kritéria doby pronikala i do občanskoprávních sporů o vlastnictví slepic a králíků, do rozvodových řízení i dědických sporů. Soudcovská židle pro něj nebyla zvlášť pohodlná a vyvolávala spíš mrazivé pocity. Nicméně jiní majitelé talárů si nezoufali nad svým osudem. Vždyť v pětadvaceti letech se třeba mohli postarat o uvěznění vlastní tchyně a takový pocit může tolik potěšit, že nezbude na slzu soucitu pro třídního nepřítele. Ota Ulč není pokrytec, aby předstíral, že se mohl od absurdní justiční praxe izolovat, a tak ho každý další soudní případ, ve kterém vystupoval jako švejkovský antihrdina justičního systému, přibližoval k rozhodnutí emigrovat.... celý text
Přidat komentář
Výborná kniha. Snad jen redakční práce pro vydání z roku 2013 mohla být lepší: konkrétně jsou tam citáty původně českých textů, které jsou překládány zpětně z angličtiny s tím, že autor o originály přišel. To jistě bylo jediné možné řešení v roce 1974, kdy byl daleko za železnou oponou. V roce 2013 by se myslím daly v českých knihovnách a archívech příslušné knihy a noviny dohledat. Minimálně chybí zmínka, že se o to někdo pokusil.
V této knize Ulč kultivovaným, barvitým jazykem líčí své kratičké zkušenosti s třídní aplikací práva, tj. své lavírování mezi socialistickými paragrafy a socrealitou vůbec, jak ji zažil jako soudce v padesátých letech na stříbrském soudu (mimochodem dnes ve Stříbře žádný okresní soud již není), než prchl za kopečky. Není divu, že tuto knihu doporučují někteří vyučující právních dějin na VŠ. Jednak je mnohem záživnější, než učebnice a pak není nad autorovu osobní a osobitě podanou prožitou zkušenost. Jak uvádí Ulč na straně 72, soudce nezastával ten nejzpolitizovanější úřad v zemi, protože např. novináři, důstojníci, učitelé atd. trpěli kariérami s třeba i vyšší zranitelností. Proto také "poznatky založené na zkušenosti z justice jsou aplikovatelné pro řadu jiných povolání a na totalitní život sám". Ačkoli to tedy není kniha, která by atraktivitou svého tématu lákala široké masy, doporučuji ji i čtenářům/čtenářkám z řad neprávníků.
Za povšimnutí stojí, že zde se značným zpožděním vyšel i překlad Ulčovy doktorské práce o komunistickém právu v Československu - Komunistická justice a třídní boj.
Ke knize jsem se dostala díky jednomu semináři na PF - nejprve jsem četla ukázku, která mě natolik zaujala, že jsem si knihu půjčila ve školní knihovně. Musím přiznat, že velká část informací pro mě byla úplně nová. Všechno ale bylo srozumitelné, navíc jsem se opravdu celou dobu dobře bavila, hlavně díky vtipným případům z praxe, které Ulč popisuje.
ne že by to bylo tak úchvatné čtení, že bych se nedokázal odtrhnout, ale rozhodně unikátní, ač se mi jakékoli paragrafy obecně těžko překládají do lidštiny, Ulč problematiku vykládá velmi srozumitelně a dokresluje ji zábavnými, mnohdy absurdními nebo jinak extrémními případy; navíc Plzeňsko je mi velmi blízké; potěšilo mne, že se Ulč pokusil o vyvážené hodnocení zákoníku z 50. let, a proto mne mrzí, že jde o téměř neznámou knihu
v žádném případě nevynechávejte autorský doslov, kde se dočtete zajímavosti o manželech Škvoreckých a jejich exilovém nakladatelství - pro mne bylo velkým překvapením, když jsem se dočetl, že jmenovitě Martina Navrátilová, Ivan Lendl a Ivana Trumpová odmítli 68 Publishers finančně podpořit
Já byl nadšen. Příběh bývalého soudce za dob komunismu, který po útěku do USA sepsal jak to v době totality vypadalo v naší justici. Smál jsem se, i když to bylo spíš k pláči.
Vynikající. Jednak je to dobře a čtivě napsané – což ocení každý literární fanoušek –, jednak mi to jako pro studenta právnické fakulty přišlo hodně poučné. Celkově to je pozoruhodné svědectví o fungování justice v 50. letech, s řadou mrazivých, ale i humorných momentů. Také mě zaujala řada historických faktů, například o plzeňském povstání v roce 1953. Kniha má lehce apologetický tón, nad čímž ale lze přimhouřit oko, přece jen Ulč soudil civilní věci, nikoli trestní.
Autorovy další knížky
2013 | Malá doznání okresního soudce |
2004 | Čech částečným Číňanem |
2009 | Zašmodrchaný svět |
1998 | Běženec v sametu |
2003 | Kam šlápne česká noha |
To nemá chybu.
Absurdity komunistické éry tajemství zbavené... wow!