Malé ženy
Louisa May Alcott
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537134/bmid_male-zeny-662a0d7c1cda9.jpg
4
1690
1690
Každá je jiná, ale všechny po svém usilují o štěstí, lásku a životní naplnění. Během prvního roku bojů Severu proti Jihu prožívají čtyři sestry rozdílných povah pod dohledem starostlivé matky nejrůznější sourozenecká škádlení, nacházejí přátelství, snaží se pomáhat druhým a potkávají je první citové zmatky. Romantická Meg, nezkrotná Jo, plachá Beth a rozmazlená Amy musejí čelit stesku po tatínkovi, který bojuje v občanské válce, nedostatku či vážné chorobě, ale hlavně svým vlastním ambicím, tužbám a malým nectnostem. „Malé ženy jsou dodnes klasikou a na rozdíl od mnoha jiných děl 19. století nebyly nikdy zapomenuty. Něco z jejich kouzla zřejmě dokáže odolat času i proměnám literárního vkusu.“ Jana Kunová, překladatelka Audiokniha (P) & © OneHotBook, 2018. Všechna práva vyhrazena. Louis May Alcott (1832—1888) Americká spisovatelka vyrostla v harmonické rodině, která žila v duchu německé transcendentalistické filozofie. Finanční situace ji už v mládí přiměla, aby pracovala jako učitelka, švadlena, guvernantka, pomocnice a nakonec i spisovatelka. První publikovanou povídku Soupeřící malíři (The Rival Painters) napsala v šestnácti letech. O dva roky později následovala první kniha Květinové bajky (Flower Fables, 1854), roku 1860 začala přispívat do magazínu Atlantic Monthly. Pod pseudonymem A. M. Barnard psala kvůli výdělku i brakovou literaturu. Skutečný úspěch přišel až s první částí románu Malé ženy (Little women or Meg, Jo, Beth and Amy, 1868), v němž se inspirovala vlastním dětstvím. Knihu psala na objednávku a brzy k ní přibyla i druhá část (Good wives, 1869), kde líčí dospívání svých hrdinek a jejich hledání manželského štěstí. Později doplnila další díly Malí muži (Little men, 1871) nebo Jo a její hoši (Jos boys, 1886). Zastávala abolicionistické a feministické názory, byla obránkyní sufražetek a stala se první ženou registrovanou do volební komise v Concordu. Andrea Elsnerová (*1977) Po studiu herectví na pražské konzervatoři nastoupila do angažmá v Městském divadle Mladá Boleslav. Odtud v roce 1999 přešla do Divadla na Vinohradech, kde působí dodnes. Na televizní obrazovce se poprvé objevila v seriálu Prima sezona (1994) a ve stejném roce ztvárnila roli novicky ve filmu Řád, za kterou byla nominována na Českého lva a oceněna Zlatým glóbem na pražském MFF. Největší popularitu ale získala díky seriálu Četnické humoresky (2000, 2003) a objevila se také v dalších televizních sériích Život na zámku, Hříšní lidé města brněnského, Hraběnky či Cukrárna, dále v pohádce Rumplcimprcampr (1997) nebo ve snímcích Fany (1995), Co chytneš v žitě (1998) či Rafťáci (2008). Kromě toho úspěšně spolupracuje s rozhlasem a věnuje se dabingu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2018
,
OneHotBook
Originální název:
Little Women, 1868
více info...
Přidat komentář
Klasika, která mě opravdu mile překvapila. Je to milé, nadčasové, dojemné... Jo jsem si zamilovala od začátku knihy a byla tahounem celé rodiny i samotného příběhu. Teď se s klidným srdcem podívám i na filmové zpracování, kterému jsem se záměrně vyhýbala dokud nepřečtu knihu.
Něžná kniha, která mě dojímá moudrem, které je v každé části jejího příběhu. Mám neskutečný obdiv k paní spisovatelce, která toto napsala v době, kdy bylo těžké pro ženu, se psaním prezentovat.
Krásně popsané postavy a jejich dospívání a změna jejich povah. Nalézání pravd a toho co je v životě důležité. Příjemné prostředí amerického venkova.
Nedávno mě bratr překvapil otázkou: „Kdyby sis měla vybrat mezi klasikou a ostatními současnými (moderními) knihami, co by sis vybrala?“ Ani jsem nad tím moc nepřemýšlela a odpověděla: „To je jasný, ostatní knihy, klasiku skoro nečtu.“ On mi řekl, že i když je to hodně těžký, vybral by si asi klasiku. Najde tam spoustu myšlenek k zamyšlení, situace, ze kterých se člověk může poučit a mnoho dalšího, co mu hodně dá. A právě, když jsem si přečetla Malé ženy, což je z mého pohledu krásná a velmi silná kniha, tak jsem zpětně pochopila, jak to tenkrát myslel. V knize je opravdu spoustu krásných myšlenek a ano, ze spousty momentů, které se v příběhu odehrávají, si může člověk odnést ponaučení. Trochu mě mrzí, že jsem něco předem věděla ze spoilerů. Ale i tak mě její čtení moc bavilo. Mám ráda tyhle knihy, které vás nutí zamyslet se nad sebou a nad tím, co je (pro vás) vlastně v životě důležité. Ani film není zas tak špatný, ale doporučuju si nejdřív přečíst knihu. Všechny sestry jsem si svým způsobem oblíbila, ale Beth jsem obdivovala asi nejvíc. Za nějaký čas si knihu ráda přečtu znovu.
Tato kniha byla pro mne velkým překvapení. Jsem velmi příjemně překvapená, jak moc mně to bavilo. Protože nalijme si čistého vína, tyto knihy už 19. století jsou prostě častokrát zdlouhavé, nudné a nečtivé, ale tato kniha byla čtivá. Skvělé.
Krásný rodinný příběh, který mi mnohokrát připomněl se radovat z maličkostí a vážit si věcí a osob, které mám ve svém životě.
Mám hrozně ráda film z roku 1994, taková moje srdcovka. A přitom jsem Malé ženy dosud nečetla. Tak jsem neudělala ani teď, nechala jsem si je předčítat do uší Andreou Elsnerovou. A bylo to příjemné poslouchání. Malé ženy jsou takové krásně milé a naivní (fascinovala mě ta moudrá chápající maminka, která měla na vše vždy řešení a nic ji nerozhodilo, taková až skorem pohádková bytost), místy úsměvné, místy roním slzy. A baví mě pořád, i když asi první část o trochu více, je ztřeštěnější, Malé ženy jsou skvělejší, když jsou ještě malé, s malými starostmi. A Jo prostě miluju.
Prostě klasika.
"Pro první část, která druhou co do kvality jednoznačně předčí..." stojí v předmluvě knihy a nedá se s tím než souhlasit. První část je skvělá pro svou laskavou a hřejivou atmosféru. Člověk by se nejraději stal členem Pickwickova klubu, vžil se do Jo, s děvčaty vymýšlel divadelní hry, dováděl s Lauriem a měl za maminku paní Marchovou, která dívky vždy dokáže navést správným směrem bez potřeby kázání. Druhá část je o poznání smutnější. Prostor tu v podstatě dostávají už jen dvě sestry, které si navíc vyměnily role té zajímavější z nich. Určitě se ale ráda budu vracet k silným momentům, jako je Laurieho žádost o ruku či vyrovnání Beth se svým osudem. Nicméně se vůbec nedivím, že kniha přežila zhruba 150 let a že se stala americkou klasikou. Směle se může zařadit vedle knih sester Brontëových nebo Jane Austenové, které jsou pro české čtenáře mnohem známější. A také je to dobrá sonda do každodenního života té doby.
Klasika, pre veľmi romantické, zasnené duše. Predstavovala som si slečny z 19.storočia, ktoré po prečítaní diela určite snívali o ideálnych mužoch, čo sa pri prvom náznaku zo strany ženy stanú pozorní, chápaví, láskaví, obetaví...
Veľmi pekne je vykreslená dôležitosť rodiny, súdržnosť, obetavosť, opora medzi jej členmi.
Knihu jsem četla v době, kdy jsem holdovala sestrám Bronteovým a Malé ženy jsou z podobného soudku.
Je to jednoduchý příběh, který v sobě ale ukrývá i jistou hloubku. Každý si tam může najít to své. Já se zasmála i jsem si poplakala - prostě tak jak to má u správné knížky být.
Knihu jsem četla velmi dlouho a celou dobu jsem k ní i k postavám měla takový neutrální vztah, proto jsem byla sama překvapená, jak jsem se u posledních 100 stránek do knihy začetla a prožívala ji. Myslím, že i dnes se z příběhů sester dá mnohé odnést a rozhodně tedy nebyla zklamáním.
Krásný příběh silných a zajímavých mladých žen. Ty jejich pestré a rozdílné povahy dodávaly knize čtivost.
Tuto knihu jsem měla číst v pubertě. Kniha je o mravní výchově. Čtivá. Líbila se mi. Dokonce jsem našla par zajímavých myšlenek. Dám jednou přečíst dětem.
(SPOILER) Revoltující Jo, jemnocitná Beth, zhýčkaná Amy a něžně půvabná Meg - to jsou čtyři sestry Marchovy, které snad nemohou být rozdílnější a které na každičké stránce předvádějí, jak má vypadat sesterská láska. Přiznám se, jsem už cynik, takže mi některé pasáže, které už byly až příliš okatě citlivé, připadaly lehce trapné ("Ode dneška už budu jenom hodná, pracovitá a nikdy, nikdy nebudu chtít nic nového. Všechno si poctivě vydělám a dám mamince!"). Ale chápu, že to má být i mravokárná četba, určená spíše pro odrostlejší děti než pro dospělé. Narazila jsem na vydání, které končilo návratem pana Marche domů a zasnoubením Meg s panem Brookem, takže o dospěláckých peripetiích si budu muset přečíst až v pokračování.
Další z mých oblíbených knih, které čtu opakovaně. Vždy mě pohladí svým něžným, milým a tak trochu naivním stylem vyprávění. Je poznat, že je to psané v jiné době, která navíc není úplně přátelská a přesto mladé ženy zůstávají laskavé a plné nadějí. A to se mi na knize právě tak líbí.
Vím, že to je klasika... ale nedokážu to. Zdálo se mi to jako roky, co jsem to četla, ale konec v nedohlednu. Nikdy to už ani dočíst nechci. Jednak je to pro mě příliš moralizující a druhak mi to přátelé vyspoilerovali. Je to moje největší nenávist knihy, jaká může být.
Do knihy jsem se nemohla vůbec začíst, ale po přečtení, každé kapitoly jsem z ní měla velmi dobrý pocit, takto jsem se knihou prokousávala skoro měsíc. I když nesouhlasím s názory hlavních hrdinek a s tehdejším fungováním společnosti, je kniha velmi milá a plná laskavosti a dobroty obyčejných lidí. Druhá polovina byla za mě lepší, ale myslím, že první polovina sedne více mladším čtenářům. Teď se těším i na filmové zpracování, které jsem kvůli knize dlouho odkládala.
Laskavé, milé, pěkné a oddechové čtení. Oblíbila jsem si všechny malé ženy. Starostlivou a hodnou Meg, nezkrotnou a bláznivou Jo, nenápadnou a oddanou Beth i elegantní a romanticky smýšlející Amy. Řekla bych, že autorka své vlastnosti rozdělila do těchto sester. A my můžeme najít kus sebe v každé z nich. Za mě rozhodně 5* a kdybych mohla, dám i víc.
Štítky knihy
láska ženy zfilmováno americká literatura cestování rodinné vztahy romantika domácnost válka Sever proti Jihu (1861-1865) práce rodina vs. kariéra roční období klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2009 |  Malé ženy |
| 2000 | Dobré manželky |
| 2000 |  Malí muži |
| 2002 | Veľkí muži |
| 1947 | Malé ženy (zkrácené vydání) |
[audiokniha]
"Nikdy není příliš brzy, aby v sobě člověk začal pěstovat vůli, píli a nezávislost."
"Joy se pro svou prudkou povahu, ostrý jazyk a neklidného ducha neustále dostávala do potíží a tak byl její život sledem vzestupů a pádů, což bylo komické a zároveň dojemné."
Když jsem byla náctiletá, byly Malé ženy mému ️❤️ nejbližší knihou. Dostala jsem zkrácenou verzi a dodnes vzpomínám na rodinou pohodu, moudrost a asi nejvíc radostnost a nezdolnost, která z příběhu čišela.
Po mnoha letech jsme se potkaly v audioknize v podání Andrey Elsnerové, která odvedla skoro dokonalou práci. Snad jen občasný lehce romantický nádech v hlase mi chvilkami překážel.
Mravoličné pasáže se taky daly přečíst civilnějším tónem, aby tolik netrčely. Hlavně v druhé části je to občas drásavé.
Celkově je to hlavně oslava rodinných vztahů, chuti do života chudobě navzdory, přátelství, odpouštění a vztahového jemnocitu.
Druhou část jsem neznala a sedla mi o něco méně, ale pro odcházení Beth a mnohé další, má svou cenu.
5/4