Malé ženy
Louisa May Alcott
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537134/bmid_male-zeny-662a0d7c1cda9.jpg
4
1647
1647
Každá je jiná, ale všechny po svém usilují o štěstí, lásku a životní naplnění. Během prvního roku bojů Severu proti Jihu prožívají čtyři sestry rozdílných povah pod dohledem starostlivé matky nejrůznější sourozenecká škádlení, nacházejí přátelství, snaží se pomáhat druhým a potkávají je první citové zmatky. Romantická Meg, nezkrotná Jo, plachá Beth a rozmazlená Amy musejí čelit stesku po tatínkovi, který bojuje v občanské válce, nedostatku či vážné chorobě, ale hlavně svým vlastním ambicím, tužbám a malým nectnostem. „Malé ženy jsou dodnes klasikou a na rozdíl od mnoha jiných děl 19. století nebyly nikdy zapomenuty. Něco z jejich kouzla zřejmě dokáže odolat času i proměnám literárního vkusu.“ Jana Kunová, překladatelka Audiokniha (P) & © OneHotBook, 2018. Všechna práva vyhrazena. Louis May Alcott (1832—1888) Americká spisovatelka vyrostla v harmonické rodině, která žila v duchu německé transcendentalistické filozofie. Finanční situace ji už v mládí přiměla, aby pracovala jako učitelka, švadlena, guvernantka, pomocnice a nakonec i spisovatelka. První publikovanou povídku Soupeřící malíři (The Rival Painters) napsala v šestnácti letech. O dva roky později následovala první kniha Květinové bajky (Flower Fables, 1854), roku 1860 začala přispívat do magazínu Atlantic Monthly. Pod pseudonymem A. M. Barnard psala kvůli výdělku i brakovou literaturu. Skutečný úspěch přišel až s první částí románu Malé ženy (Little women or Meg, Jo, Beth and Amy, 1868), v němž se inspirovala vlastním dětstvím. Knihu psala na objednávku a brzy k ní přibyla i druhá část (Good wives, 1869), kde líčí dospívání svých hrdinek a jejich hledání manželského štěstí. Později doplnila další díly Malí muži (Little men, 1871) nebo Jo a její hoši (Jos boys, 1886). Zastávala abolicionistické a feministické názory, byla obránkyní sufražetek a stala se první ženou registrovanou do volební komise v Concordu. Andrea Elsnerová (*1977) Po studiu herectví na pražské konzervatoři nastoupila do angažmá v Městském divadle Mladá Boleslav. Odtud v roce 1999 přešla do Divadla na Vinohradech, kde působí dodnes. Na televizní obrazovce se poprvé objevila v seriálu Prima sezona (1994) a ve stejném roce ztvárnila roli novicky ve filmu Řád, za kterou byla nominována na Českého lva a oceněna Zlatým glóbem na pražském MFF. Největší popularitu ale získala díky seriálu Četnické humoresky (2000, 2003) a objevila se také v dalších televizních sériích Život na zámku, Hříšní lidé města brněnského, Hraběnky či Cukrárna, dále v pohádce Rumplcimprcampr (1997) nebo ve snímcích Fany (1995), Co chytneš v žitě (1998) či Rafťáci (2008). Kromě toho úspěšně spolupracuje s rozhlasem a věnuje se dabingu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2018
,
OneHotBook
Originální název:
Little Women, 1868
více info...
Přidat komentář
Knížka mi z počátku vůbec nešla číst...odkládala jsem ji a četla jiné,až jsem ji nakonec dočetla....Přiznávám,že i přesto byla knížka půvabná,četla se moc hezky a chvílema mě dojímala,jakou láskou oplívala celá rodina...:o)))Moc hezké.
Tak tato kniha je klasika.
Krásný, dojemný, sentimentální román, který se vám dostane pod kůži.
Tento žánr není nic pro mě, ale přečetla jsem a musím uznat, že nakonec nebyla knížka špatná. Jiná doba a jiné mravy, možná ,že by bylo dobré kdyby si dnešní děti a mládež něco málo z toho osvojili.
Konečně jsem se dostala k této americké klasice. Vcelku se mi kniha líbila. Druhá část víc než první. Líbí se mi především vykreslení prostředí a charakterů postav. A že je všechno miloučké a pěkňoučké a všichni se víceméně chovají hezky a slušně... inu proč ne. Splňuje to jeden z důvodů proč knihy čtu - aby člověk utekl od toho reálného světa do jiného. A proč ne tedy do toho, kde jsou lidé milí a můžete si být jisti, že po dobrobných útrapách vždy vše dobře dopadne.
Toto byl můj první román, který jsem před nedávnem četla a mile mě překvapil. Autorka krásně vystihla prostředí ,ve kterém se děj odehrává, plesy, postavy, jejich charakteristiku i vzhled. Jediné, co musím knize vytknout, je, že mohla mít pár stránek navíc. DOPORUČUJI.
Ach ouvej, jak jsou ty Hlavní hrdinky mravné a počestné... Na druhou stranu jsou vychovávány a žijí v rodině, kde nejen že můžou vyjádřit svůj vlastní názor, ale je jim i nasloucháno. Což je někdy vzácnost i v dnešní snad i emancipované době.
Na to že to autorka psala těžce na výdělek a vůbec to původně nechtěla psát, tak to dopadlo docela dobře.
První díl je takový miloučký, trochu drama na konci, ale nic co by rozladilo něžná dívčí srdíčka. 2. Díl je hlavně o tom vyvdat všechny dcery, protože si to tehdejší čtenáři žádali. Spíš jsem čekala, že Amy bude slavnou malířkou a Jo spisovatelkou, ale to ne, musí z nich být dobré manželky a na umění zapomenout.
Milé pohlazení... Po přečtení knihy chápu, že v té době byla něčím podobným, jako jsou nyní Rychlé šípy. Různá skrytá doporučení ohledně zdravého životního stylu a dobrého života se objevují ve všech situacích. Je to klasika a i když byla napsaná před 150 lety, má nám co říci i nyní.
Americká klasika. Trochu jsem se toho bála, ale nakonec jsem musela uznat, že to není špatná knížka. Fandila jsem Jo, ať si uhájí o co tolik stojí. A taky jsem si pobrečela. Filmové zpracování vůbec není špatné. To bylo příjemné překvapení.
Nechápu, že jsem tuhle klasiku neobjevila dřív. Zvlášť proto, že knížky z této doby mám moc ráda. Příběh se mi moc líbil. Nejvíc jsem si asi oblíbila Meg a Amy. Jo mi naopak až tak sympatická nebyla. Občas mi trochu vadilo příliš mravokárných poučení, ale celkově to bylo milé čtení.:)
Nevím, jak se slovy vyjádřit k této knize. Byla to nádhera. Brečela jsem smutkem, štěstím i dojetím. Zamilovala si všechny postavy a určitě plánuju rereading. Pokud chcete sáhnout po nějaké klasice, tak určitě doporučuju tuhle.
Milé čtení pro navození dobré nálady a pro chvíle pohodového oddechu. Roztomilé, skoro až pohádkové čtení, o správných hodnotách a o čtyřech sympatických, chudších dívkách z lepší společnosti.
Beth, Amy, Jo a Meg - čtyři malé ženy, které žijí v chudších poměrech, přesto jsou ale šťastné. Kniha je plná emocí, citů a vyjádřením krásných vztahů mezi sestrami navzájem a mezi sestrami a rodiči, kteří vždy stojí při sobě a vždy jsou připraveni si pomoci. První část se mi líbila víc, druhá část už neměla z mého pohledu takový náboj. Vydání, které jsem četla, se mi četlo hrozně pomalu - měla jsem pocit, že kniha má hrozně nahuštěné písmo, tenké stránky a děj neubíhá. Možná i z toho důvodu považuji Malé ženy za průměrnou knihu.
Asi už nejsem úplně cílová skupina pro tento román...kdybych byla tak o polovinu mladší, tak by mě "osud" Jo nadchl, ale teď spíše souhlasím s původním záměrem a směřováním paní spisovatelky v jejím případě. Je to prostě moc optimistické (?) (To jsem to dopracovala, když si tohle myslím....holt už mi není patnáct no.)
Je zvláštní kolik oblíbených ba kultovních anglicky psaných dětských knih je u nás prakticky neznámých (např. Peter Pan, Čaroděj ze země Oz, Králíček Petr (celá série) od B. Potterové, Malý bílý koníček od E. Goudgeové nebo Malá princezna od F. H. Burnettové). Jednou z nich jsou i Malé ženy L. M. Alcottové. Některé z nich dokonce dosud ani česky nevyšly nebo vyšly jen s osekaným textem a je známá spíš jejich filmová či televizní podoba. Zajímalo by mě, proč to tak je...
No ale teď k Malým ženám: čtení jsem si moc užívala, hlavně první polovinu (tím myslím úplně původní "Malé ženy" a ne ty různé přílepky). Cítila jsem velkou spřízněnost s autorkou, stejně jako třeba s Charlesem Dickensem, když jsem četla Malou Dorritku. I když uplynulo tolik času a doba se tak změnila, tak popisované postavy s jejich různými dobrými a špatnými vlastnostmi mi přišly jako známí lidé z mého okolí. Nevím jak vás, ale mě to vždycky udiví. To co je v dané době "normální" se přece dost radikálně proměňuje, tak jak je možné, že mi ti lidé jsou tak blízcí? Dělá mi to radost, zvlášť když vím, že Malé ženy jsou autentické vzpomínky Alcottové z dětství (i když pro knihu zidealizované).
Připadá mi, že pro američany to je pravý poklad, že mají takovou knížku (a můžou nad ní uvažovat o tom, co se od té doby změnilo a co naopak ne). Nevzpomínám si na analogickou četbu pro dívky v češtině. Alcottová totiž píše o úplně obyčejných radostech a starostech dívek ze středostavovské rodiny (zároveň propaguje středostavovské a křesťanské ideály). U nás si vybavuju dětské hrdiny z té doby (to myslím knížky, které přežily do dnešních časů) spíš z té nejchudší vrstvy (kde je ideálem srovnat děti do latě a naučit je poslouchat).
Nebo vás napadá česká knížka odehrávající se v 19. století, kde by se dívky úplně přirozeně bavily tím, že by pěstovaly zábavy jako vlastní divadlo, noviny, debatní kroužek, hudba a učily se cizí jazyky?
Přitom jejich rodina zchudla, a ony se musí dost ohánět. To jaké práce byly pro dívky jejich postavení přijatelné, a další stovky reálií v knížce obsažených, to je už samo o sobě zajímavé čtení. Ale mně se na knize a filozofii autorky hlavně líbilo, že každý měl v rodině a v životě svůj prostor (např. úzkostná Betsy nebyla nucená chodit do školy, osobitá Jo dostávala přesně tolik volnosti, kolik potřebovala a mohla bych pokračovat...).
Právě tahle velká vnitřní i vnější svoboda, která z knížky dýchá, mě nejvíc dostávala a přišla mi navýsost moderní.
(Postavila bych to do protikladu k Řídících Márince od F. Háje, viz můj komentář u prvního dílu Márinky. Snad by se tyhle knihy daly aspoň trochu srovnat, obě jsou pro dívky a Márinka také obsahuje autentické vzpomínky ze života dívky z chudé středostavovské a upřímně křesťanské rodiny, obě autorky se daly na spisovatelskou dráhu, mezi datem narození Alcottové a Wagnerové je rozdíl 45 roků. Mimochodem Márinka mi přijde dost podobná Jo Marchové. Jen je Márinka v knížkách mladší než holky Marchovy, v tomto moje srovnání trochu pokulhává:
http://www.databazeknih.cz/knihy/ridicich-marinka-1-dil-29645 )
Márinka přesně tu svobodu a prostor, které zažívají i přes přísnost rodičů holky Marchovy, doma nemá.
Druhý díl se zvrhnul už jen na postupné vyvdání hrdinek (jen ta část, jak se málem sobě odcizili Meg a John, ta mi přišla dobrá. A ještě se mi líbilo, jak dospěla a zmoudřela princeznička Amy). Zkoušela jsem i třetí díl (Little Men), ale nedala jsem to. Je to ještě o hodně horší zážitek než díl druhý, jakoby úplně jiná kniha od jiné autorky.
Krásný příběh o jedné velké milující rodině. Na úvod musím ale přiznat, že jsem se s první částí knihy trochu natrápila. Ta na mě působila ze začátku jako učebnice pro mladé slečny, jak se správně chovat a nechovat a postavy, i když milé, mi připadaly hodně černobílé. Ale druhá část už byla docela jiná. Postavy získaly uvěřitelnost, osudy čtyř sester se najednou rozběhly, čímž kniha získala zajímavý spád a já už jsem knihu neodložila. A i když jsem tomu na začátku nevěřila, tak si tento milý a citlivý příběh ráda někdy prolistuji znovu a k postavám, které jsem si velmi oblíbila se vrátím. A konečně se podívám i na filmovou adaptaci, kterou se snažím vždy nechat až po přečtení knížky. Jemné a milé čtení, za mě 4*
(9/20)
Skvělý příběh jak na papíře tak na filmovém plátně. , 4 holky- ze kterých je jedna stejně dobrá a vášniva čtenářka jako já- samy s matkou, která se strachem čeká až se její muž vrátí z války a vztahy holek teda uz mladých slečen s klukama, které prožívají každá jinak.
Nejkrásnější klasika, jakou jsem kdy četla.
Ačkoliv se to zpočátku zdá trochu nudné, příběh se postupně rozjíždí a můžete sledovat, jak se každá ze sester vyvíjí a dospívá. (Já osobně jsem si nejvíce zamilovala Jo s Beth.) Děj je s každou kapitolou vážnější a jde trochu do hloubky.
Až na konec -proč jen se Jo vdala? (odpověď najdete v přemluvě) - je kniha dokonalá.
Miluju
O každodenních krásách života. O dětských radostech, dospívání a jeho nejistotách, prvních láskách a síle rodiny. Autorka používá nádherné metafory a se slovy si přímo hraje, a vy se cítíte jako byste tak trochu četli o svém vlastním životě. Kniha je tak nadčasová, že jsem se musela několikrát zastavit a přemýšlet jestli opravdu byla napsána v 19. století.
„Nebojím se bouřky, protože se tím učím, jak se plavit se svou lodí.“
Štítky knihy
ženy zfilmováno americká literatura romantika válka Sever proti Jihu (1861-1865) klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2009 |  Malé ženy |
| 2000 | Dobré manželky |
| 2000 |  Malí muži |
| 2002 | Veľkí muži |
| 1947 | Malé ženy (zkrácené vydání) |
Bylo to nesmírně silné a čtivé, ačkoliv jsem potřebovala dva měsíce a spoustu pauziček. Všechny charaktery mi připadaly tak živé! Je to až k neuvěření. Pořád mě některá ze sester štvala, neustále jsem měla chuť zaklapnout knihu a už se s tím Laurencem nebo jinými lidmi nerozčilovat. Ale samozřejmě jsem se vždycky vrátila k příběhům plným lidskosti - lásky, chyb, silných slov, usmiřování a odpouštění. Moc se mi líbil kontrast mezi těmi dvěma knihami (částmi), mezi dětstvím a dospělostí. A přesto nedokážu říct, která část byla "lepší", protože byly prostě každá trochu jiná. Nakonec jsem ale měla radost, že vše dopadlo tak, jak mělo.
Určitě bych mohla napsat ještě spoustu pocitů - a měla bych, abych je nezapomněla! Jenže jak je mým špatným zvykem, dnes jsem dočítala téměř celý den a jsem už unavená. Na film se nejspíš jen tak nepodívám, i když jsem to samozřejmě měla nejdřív v plánu. Kniha se mi líbila a já ji chci mít v hlavě, včetně Jo, Meg, Amy a Beth, tak, jak je autorka vykreslila a jak si je já představuji. :)