Malevil
Robert Merle
Společenská fikce světově proslulého francouzského spisovatele se odehrává převážně v sedmdesátých letech tohoto století, ale končí o celá desetiletí později. Skupinka lidí shromážděných zcela náhodou ve sklepě středověké tvrze Malevil náhodou přežije výbuch atomové bomby. Děsivá katastrofa zničí valnou část lidstva i živočichů na zemském povrchu. Ti, kteří přežili, stojí před problémem, jak uspořádat svůj život ve světě, z něhož zmizely všechny vymoženosti civilizace. V primitivních podmínkách bojují o přežití i o uhájení života před lidským nepřítelem… Román je společenskou a charakterovou studií jedné z mnoha eventualit budoucího vývoje, současně však i varováním před možným zneužitím vědy.... celý text
Přidat komentář
Kniha dobrá, jen mě vadilo , že polovině vyprávění je závorka a v ní text co se stane.
Už je to dávno, co jsem knihu četla poprvé. Vím, že se mi moc líbila, nedalo mi to a knihu znovu otevřela. Zajímavá knížka, nevím, jestli je možné ji označit za dobrodružný post-apokalyptický román. Až na počáteční úvod velice čtivá, neboť Robert Merle je skvělý vypravěč.
Od katastrofy je příběh dynamický a je kombinovaný úvahami, jak by lidé reagovali na takovou katastrofu v oblasti sociální, materiální a duchovní. Výtečná atmosféta, která nutí k zamyšlení. Klasika ve svém žánru a dle mého názoru jedna z nejlepších postapo knih.
Velmi čtivý román, sice je poplatný době, kdy ho autor psal, ale i tak je někdy postapokaliptická realita malinko odtažená od reality. Nicméně popis doby, o které jsme si vždy mysleli, že nemůže nikdy nastat je velmi sugestivní a nemohu si pomoc je víc aktuální než možná byla před 30 lety. Na druhou stranu bych ocenil více propracované osoby, většina z nich byla prvoplánová, což je škoda, protože pro dokreslení popisu doby a událostí by to udělalo z dobrého díla, naprosto výjmečné. I tak jsem byl spokojen a autor míří do mých oblíbených.
Určitě přečtu někdy znovu. Zůstane mi v paměti ten pocit, když jsem ji četla.
Skvělá kniha....krásná ukázka destrukce lidské společnosti a vůle lidí k přežití....
Dávám jednu jedinou hvězdičku. Možná jsem nespravedlivý, ale to mě tolik namíchnul schematismus příběhu, kdy na začátku dojde ke katastrofě, která ale tak úplně nejhorší katastrofou není, a pak už jen hrdinové vylepšují svoji situaci, zvolna se blíží k nové světlé budoucnosti plné jistot...
Ohromná knížka. Nádherná ukázka toho, jak se lidé na jedné straně dokáží semkonout a vše zvládat společně, a jak se na druhé straně vyčlení malá skupina, která chce jen profitovat, nehledě na ostatní.
Po letech jsem se k této knize vrátila a je pořád stejně vynikající. Sice romány s prvky Sci-fi nevyhledávám, ale toto je jedna z mála knih kterou jsem si s chutí přečetla znovu. Pravda je taková, že v době napsání této knihy nebyla tato situace až tak nereálná.
Malevil, asi nejznámější a nejlépe hodnocené dílo od Merleho je opravdu zajímavým kouskem a stojí za přečtení, bezesporu. Ale jak se začínám domnívat, tak autorův nešvar u většiny jeho knih je, že z daného tématu, ač je velmi nápadité a má co nabídnout, nedokáže vytěžit celý jeho potenciál a rozvinout myšlenky do větší hloubky, ale vždy se spíše drží vymezené oblasti tak, jak mu to hraje do karet. To je v případě Malevilu ale dvojnásobná škoda.
I přes výše uved faktů v knize. Např. jak si mohli svítit ve sklepě, když tam bylo 70°C? Vždyť vosk by se dávno roztekl. To stejné penou výtku bych byl ochotný dát plný počet, ale jednu hvězdu musím srazit za naprostou nelogičnost některýchlatí o papíru, dalekohledu a jiném vybavení, které by se při tak vysoké teplotě zákonitě vznítilo nebo roztavilo. Nehledě na to, že když ve sklepě ve skále byla taková obrovská teplota, jaká asi byla venku na hradě? Hrad by vyhořel, náboje by při tak vysoké teplotě vybouchly atd atd.
Kniha sama o sobě je ukázkou Merlova mistrovství, kdy dokáže velmi poutavě podávat vyprávění z první osoby říznutou určitou mírou popisu okolního dění. Děj je opět liniový a lze snadno předvídat, čtenář občas až žasne, jak snadno hlavní postavy totální pohromou procházejí a vše jde jak na drátkách. Nějaké komplikace nepřicházejí v úvahu. Dílo občas obsahuje delší popisné pasáže, které ději spíše škodí, protože se posunuje přímo šnečím tempem a když to vezmu kolem a kolem, tak se toho na těch necelých 500 stranách moc nestalo, což je chyba.
Ale i přes výše uvedené si autora cením a doporučuji těm, kteří stále váhají. 80%
Ze začátku se ne a ne začíst. Ale nakonec mne o svém mistrovství Merle přesvědčil. Téma apokalypsy zde bylo předloženo originálně a donutilo mne k zamyšlení. A Emanuel mi rozhodně přirostl k srdci..
Moje oblíbená kniha. Po přečtení "Smrt je mým řemeslem" přidávám Merleho do svých oblíbených autorů,
Úžasné čtení. Pohltí diváka od prvního okamžiku. Ta kniha nejde odtrhnout od ruky. Nutí vás číst dále a dále. A psaní v prvé osobě je dokonalé. Jakoby jste to byli vy, kdo vypráví tento neuvěřitelný příběh.
Báječná a realistická vize vesnické usedlosti po výbuchu bomby. Uznávám, že autor do knihy zahrnul jen to, co se mu zrovna hodilo. Děj se pohyboval jako pravidelná křivka "vše v pohodě, daři se nám - něco se totálně pokazilo, musíme se tomu postavit". Kvůli tomu byl i závěr velmi slabý, protože víte, že jakmile se situace uklidní, brzy přijde zhoršení. Kniha tak vlastně nemůže skončit. Pěkné by bylo závěrečné zamyšlení nad příčinami a důsledky daných událostí a třeba varování.
Uznávám, že vypravěč není nejsympatičtější člověk, ale ani v reálu by se vůdčí role s největší pravděpodobností nestal někdo, kdo by se za vůdce nepovažoval. Tady to zkrátka byl majitel hradu s vysokým sebevědomím. Že se k ženám nechovali pěkně? Že ženy měly na starost jen domácnost a blaho mužů? Vždyť jde o vesnici v 70. letech! Navíc to není úplně pravda, dvě ženy naučili střílet a to, že vlezly do postele každému z mužů, byla jejich svobodná volba. Autor takhle prostě sestavil charakter postav. Jsem z vesnice a věřím, že spousta žen by i v současnosti takovou roli zastala. A necítily by se ublíženě. Překvapuje mě, že se knize vytýká taková blbost.
Klukovsky zneužité téma apokalypsy absolutně do mrtě. Autor podlehl veškerému zbytku vlastní zastydlé puberty,či krizi středního věku.
Svoboda tématu vymyslet si cokoliv,ho svedla k tomu,že nechal přežít jen omezené,ideální množství lidí,které mohlo posloužit jeho dobrodružství.
Nechal přežít hlavního egoistu,vypravěče,samolibého a neomylného vůdce, jeho klukovskou partu z dětských let, (odstranil šikovně jejich rodiny), pár postarších žen hodících se pro obstarávání kuchyně a mytí nádobí,dále pak několik silných mužů pro plnění bojových povinností,několik nepřátelských band v okolí-proti kterým vedl vítězná tažení, pár mladých dívek na ukojení tužeb a ovšem slušné zásoby vína,surovin na nejbližší období a poměrně dost dobytka.
Nesnesitelně protivné vyprávění v první osobě má navozovat dojem deníku,což podtrhuje občasná poznámka další osoby.Tato kýčovitost je ale nedůvěryhodná,jelikož hlavní hrdina si osobuje právo popisovat i to,co si kdo myslí jen v duchu.
V knize je velmi znevažujicí pohled na ženy a je jim přisuzována povaha a chování,které vyhovuje zejména mužům.Velký časový prostor také zaujímá náboženství,boj o moc,boj o tituly a dokonce volby městské rady,či rozhodování o biskupství.Děs!
Velice stupidní dílko.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno francouzská literatura mezilidské vztahy blackout, výpadek proudu postapokalyptická sci-fi
Autorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
knihu jsem cetl v sestnacti a byl z ni naprosto uneseny (tusim, ze to byl muj prvni postapokalypticky roman). Ted, o vice nez ctvrtstoleti pozdeji, jsem si poslechl audioknihu a prisla mi ponekud rozpacita. Vazne to i tehdy bylo tak desne popisne? I tehdy to bylo plne moralizovani? Nebo se mi tak zmenil vkus s poctem prectenych knih? Nebo to bylo jen tim desive monotonim zpusobem nacteni audioknihy? Nevim, ale z ucty k Merlemu doufam v to posledni. Malevil si prectete sami - pozitek bude jiste vyssi!