Malinka
Dita Táborská
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501220/mid_malinka-yNJ-501220.jpg
4
802
802
Narodila se v porodnici, přesto je úředně nalezencem. Když ji totiž Ina s Jaromírem ke svým dvěma biologicky vlastním synům adoptovali, měla téměř ve všech kolonkách rodného listu vepsán údaj Nezjištěno. Ina rozuměla trápením, která Malce její složitý příběh přinášel. Toužila stát při ní, ale mnohdy to zkrátka nevyšlo. Dvaadvacetiletá Malka se dostává do nečekané životní situace, která ji nutí zaplnit prázdná místa jejího života a odpovědět si na otázku, co vlastně dělá mámu mámou. Čtyřicetiletá Alice tohle promýšlet nepotřebuje — zřetelně to vnímá svou intuicí, avšak složité konstelace mateřství, do kterých se dostává, jsou i pro ni nečekanou výzvou. Otcem dítěte, které obě ženy spojí, je Alicin manžel Roman, který po dítěti hluboce touží. Román Malinka je především svižně a vtipně vyprávěný příběh, který s nesmlouvavou naléhavostí zobrazuje krizi lidské identity, zamýšlí se nad její podstatou a právem na ni. Rodičovství v mnoha podobách se v něm vymyká definicím. Postavy románu se navzájem potřebují k životu, ale ten je často škodolibě plácá přes prsty.... celý text
Přidat komentář
knížka která je potřeba "strávit", odpřemýšlet a odpustit. Nebylo to lehké čtení, ale příběh se mi celkově líbil. Líto mi bylo Iny. Nakonec se to všechno po....
Je až neuvěřitelné, jak na jednu knihu může mít tolik lidí, tolik názorů. Myslím si, že Malka vůbec nebyla zlá ani sobecká. Podle mě většina nepochopila to poselství knížky, kterou držela v ruce. Chápu její touhu a hledání identity, biologické matky. Myslím, že Inu milovala a Ina vidím, jako trochu vztahovačnou, vnucující pomoc. Mysím, že tyto vztahy nepochopí někdo, kdo něco podobného nezažil. Taky možná proto tu knihu chápu uplně jinak, než většina. Ina je pro mě tak trochu zrcadlem. Děkuju za možnost si tuto knihu přečíst. Autorka píše jiným způsobem, ale mně to nevadilo a dobře jsem se v knize orientovala. Přečetla jsem ji za dvě noci.
Musela jsem v sobě nechat knihu trochu uzrát, abych mohla napsat komentář. Malinka mě nechytla od první stránky, naopak, před ní jsem četla Petru Dvořákovou a Soukupovou, oproti jejich stylu psaní, jazyk Dity Táborské byl o poznání těžší.
Jak tu píše většina čtenářů, Malka je hodně nesympatická postava - sobecká, zlá, vždy nepochopená a ublížená, jako čtenář si k ní těžko hledáte cestu. Dalším čtením ale vyplouvá na povrch, proč je taková (i když v mých očích zůstala nepochopenou a sobeckou stále). Kniha mě ale vtahovala do děje s každou další stránkou a plný počet dávám za ten konec... brutální. Ten ve mně dlouho zůstane.
Krásný obal a zajímavě oddělené kapitoly této nijak oddechové knihy, do jejího čtení jsem se těžce dostávala, ač téma adopce je opravdu k zamyšlení. Co očekávají rodiče, kteří adoptují a jak to přijímá adoptované dítě. Malka mi teda lezla hodně na nervy se svým sobectvím a očekáváním, vždy s nastavenou rukou a samozřejmostí, že jí vždy někdo pomůže a její problémy vyřeší. Z druhé strany je asi samozřejmé, že dítě skoro vždy hledá své biologické rodiče a touží je poznat. Malka kolem sebe kope, ale hledá sebe samu, po kom je.
Někomu se nelíbila kapitola s Bohem. Ale přiznejme si, že i ti, kteří nevěří, občas pronesou "Pane Bože proč?" nebo podobně. Mě se to líbilo, protože jsem chápala problémy a pocity psychologa Petra, který byl před těžkým životním rozhodnutím. A za kým měl se svými myšlenkami jít. Moc dobře věděl, jak to v jejich branži chodí.
Závěr knihy je drsný ale i otevřený pro další pokračování, tak jako život. Bylo by asi hezké poznat, zda se Malka vzpamatuje a jak si ten svůj život upraví.
Jaromír: Přece jí musíme dát šanci Ino, moje děti jsou pro mě nejdůležitější na světě, stejně, jako ty.
Ina: Tvoje děti možná, ale ona není tvoje dítě.
Chválím bohatý jazyk, kterým je kniha napsaná, její čtivost i střídání pohledu více postav, což mám v knihách moc ráda. Také závěr se mi líbil, žádný přeslazený happy end, který by se ke knize vůbec nehodil. Všechny postavy mi byly ale hodně nesympatické, takže jsem měla problém je pochopit a vytvořit si k nim hlubší vztah. Zvlášť hlavní hrdinka Malinka mě vytáčela svou sobeckostí a zahleděností do sebe a měla jsem chuť na ni zakřičet, ať se probere a rozhlédne se kolem sebe, protože je tam spousta lidí, kteří ji mají rádi a chtějí jí pomoct.
Ze zacatku mi to prislo nejake zmatene, pak uz mi jen byly nesympaticke snad vsechny postavy. Sympaticke mi bylo a je, ze zde bylo ukazano, jak ma kazdy svoje myslenky a ne vse rika vsem, tak to je i v zivote.
Po prvotním nadšení přišlo zklamání, kdy mi Malka začala lézt na nervy. Všichni kolem ní skákali, snažili se, mohla mít v podstatě všechno, co chtěla, ale to by musela vědět, co vlastně chce. Mikuláš jí jako jediný snad prokoukl. Aneb, když dítě má dítě.
Opäť som váhala medzi 3 a 4*, nakoniec dávam pomyselných 3,5*. Kniha ma vtiahla, prečítala som za víkend. Autorka píše trošku kostrbato, a rozvetvene, takže som sa občas strácala- tým myslím, že nejaká postava sa opýta jednej z hlavných postáv na niečo, a medzitým sa tá hlavná postava po prúde vedomia premýšľa nad minulosťou a inými udalosťami a o stranu či dve strany, zrazu odpovie tej pýtajúcej sa osoby. Ibaže, ja som už bola v myšlienkach a nestíhala som sledovať, na čo teda odpovedá hlavná postava.
Inak, postavy extrémne nesympatické, autorka sa s nimi nemaznala, ani čo sa týka ich osudu alebo asi by som radšej napísala, že osud ich teda riadne bičoval. Na druhú stranu, ani bežný človek nie je milovaniahodná osoba, máme aj klady a zápory a keby sme boli v knihe my, neviem, či by nás naši čitatelia mali radi. Postavy ma štvali, iritovali úplne tak, ako ma dokážu iritovať aj bežní ľudia. Páčilo sa mi, že autorka neverí rozprávkovým koncom, že niečo sa stane a odteraz bude všetko iné, otočené o 180 stupňov...Ale viac neprezrádzam! ;)
Ta obalka je nadherna, uz jen kvuli ni jsem se do teto knihy, kterou jsem dostala k Vanocum, zacetla. Bavila me, ale vracet se k ni uz asi nebudu.
Půjdu proti většinovému názoru, ale mně se kniha, resp. ta třetina, kterou jsem zvládla, hodně nelíbila. Ze všeho nejvíc mi vadil nepříjemný a hrubý styl psaní, nikde žádná lehkost, se kterou píší třeba Dvořáková, Soukupová nebo Mornštajnová a kdy se jejich knihy - i s těžkými tématy - tak krásně a snadno čtou. A pak jsem nemohla vydržet nesnesitelnou postavu Malky a její domnělé křivdy a sakra skutečné ubližování ostatním kolem. Malka mě až natolik iritovala, že jsem v té třetině knihu ukončila. A úplně nevím, jestli vůbec zkoušet číst Běsu.
z knihovny...ve finále přečtená za jeden den...upršený, nevlídný, ufučený a vlezlý, ideální na čtení ;) akorát téma taky bylo těžké a ubíjející, jako to dnešní počasí...
Autorka si dobře vybrala, zajímavé a možná i trochu kontroverzní téma...co je a co není na prodej ? co dítě cítí ? od kdy vnímá ?? a jak to vlastně s těmi adoptovanými je ?? myslím, že se jí povedlo do příběhu vtěsnat spoustu situací, které tyhle rodiny opravdu zažívají....(a nejen adoptované děti dnes bojují s podobnou nevyrovnaností jako emočně nestabilní Malkam kopající kolem sebe...)
Knížka v sobě nese spoustu bolesti, nepochopení, ublížení a přitom i lásky a snahy.
Do úplné spokojenosti mi ale chybělo několik dílků puzzle - z nichž nejdůležitější asi : co bylo v Petrově vzkazu Malce ?? co věděl o její matce ? a pak mě dorazil konec - drsně rozehráno s porodem, přepadením Inky, a najednou šup - a jsme v epilozích o pár let dál...a kdo byla paní Věra ??
Knížka rozhodně zaujala a pobídla k přemýšlení..ale k plné spokojenosti a tudíž plné palbě něco chybělo...ty nevyslovené střípky a ultrarychlý závěr, který mi navíc většinu postav "znesympatičtil". A také by mi vůbec nechyběli psychedelické pasáže s ní- s ním- Bohem.
Úžasný a čtivý román řešící témata manželství, rodičovství, vztah dětí k rodičům, adopcí. Na příběh postupně nahlížíme z perspektivy několika postav, což přispívá k bohatosti a celistvosti knihy. Závěr je skvělý - spoustu věcí zodpoví a uzavře, další otázky naopak vyvstanou. Nechce se mi věřit, že jde o prvotinu autorky. Doporučuji.
Líbilo se mi, jak autorka popisuje pocity jednotlivých postav. Je těžké být adoptovaným dítětem, ale ani adoptivní rodina to nemá jednoduché.
Mně se hodně líbí tenhle styl psaní, autorka umí popsat pocity, zachytit každou myšlenku hlavních postav, charaktery postav jsou prostě bezvadně vykresleny. U takovéto knihy pozoruji, že najednou dokážu být hrozně moc empatická a do každé postavy se dokážu vcítit, v každé najdu kousek ze sebe. Jak už jsem psala u Běsy, od této autorky bych mohla mít na každou postavu samostatnou knížku.
A co se týká příběhu, téma zpracované na jedničku, jen mi malinko vadilo vykreslení chlapů jako samců co můžou mít více žen, kdežto ženám tato vlastnost ani v této době nepřísluší.
Byl to docela zajímavý ponor do pocitů a prožívání adoptovaného dítěte, okolí nevyjímaje. Jo, dobrá kniha. Příběh mě zaujal a tak už se chystám na Běsu.
Je to náročné čtení a pořád ve mně doznívá. Málka mi vlezla do hlavy a do srdce. Každého se asi dotkne něco jiného, mně přišli vykolejení naprosto všichni. A popis porodu mi přišel jeden z nejlepších, co jsem kdy četla. Ne, nečekala jsem překrásný konec, kdy všichni žili v míru a pochopili se, ale tenhle byl fakt surový. Opravdu zajímavá a napínavá knížka a ani to nemusí být detektivka. Konečně jsem objevila příběh z dnešní doby, který není detektivka a těším se na další knihu.
Faze 1 - nadseni. Styl psani me chytil. Tema vypada zajimave.
Faze 2 - co to je? Autorka zhruba v pulce psala asi v nejakem jinem rozpolozeni. Zacala prepinat mezi 1. 2. a 3. osobou. Prislo mi to zvlastni.
A kam se ztratil(a) Buh? Byl(a) tam a pak uz proste ne.
Ke knizce se mi nevracelo snadno. Z postav jsem asi nejvic chapala Inu. Pri epilogu Alice jsem si hned vzpomnela na Anezku od Hanisove a jen jsem doufala, ze tak by to snad nedopadlo.
A co se Malky tyce - jeji pribeh pro me nebyl o materstvi nebo rodine. Malka je nazorna ukazka toho, jak znicujici pro vsechny muze byt, kdyz neprijmete sebe sama. U ni jsem ale mela pocit, ze opravdu nechtela. Ji delalo dobre, se v tom vsem patlat.
Vahala jsem mezi 3 a 4*. Za prvotinu a neotrelost i pres vyhrady davam 4.
Kniha se sice četla dobře, ale přišla mi místy zbytečně rozvleklá. Dlouho jsem nečetla knihu, ve které by mi nebyla žádná postava sympatická. Především mě iritovala sobecká hlavní hrdinka.
Výborná česká próza, navíc na třeskuté téma adopce.