Malinka
Dita Táborská
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501220/mid_malinka-yNJ-501220.jpg
4
802
802
Narodila se v porodnici, přesto je úředně nalezencem. Když ji totiž Ina s Jaromírem ke svým dvěma biologicky vlastním synům adoptovali, měla téměř ve všech kolonkách rodného listu vepsán údaj Nezjištěno. Ina rozuměla trápením, která Malce její složitý příběh přinášel. Toužila stát při ní, ale mnohdy to zkrátka nevyšlo. Dvaadvacetiletá Malka se dostává do nečekané životní situace, která ji nutí zaplnit prázdná místa jejího života a odpovědět si na otázku, co vlastně dělá mámu mámou. Čtyřicetiletá Alice tohle promýšlet nepotřebuje — zřetelně to vnímá svou intuicí, avšak složité konstelace mateřství, do kterých se dostává, jsou i pro ni nečekanou výzvou. Otcem dítěte, které obě ženy spojí, je Alicin manžel Roman, který po dítěti hluboce touží. Román Malinka je především svižně a vtipně vyprávěný příběh, který s nesmlouvavou naléhavostí zobrazuje krizi lidské identity, zamýšlí se nad její podstatou a právem na ni. Rodičovství v mnoha podobách se v něm vymyká definicím. Postavy románu se navzájem potřebují k životu, ale ten je často škodolibě plácá přes prsty.... celý text
Přidat komentář
Silný příběh. Jakožto čerstvou maminu, mě to velmi zasáhlo, při čtení mi nebylo zrovna dobře.
Dost syrová exkurze do několika netypických a přitom vlastně dost běžných životních situací. Na začátku mě dost rušil způsob psaní - takový "myšlenkový průjem" každé z postav, ve kterém jsem měla trochu problém se zorientovat. Nakonec jsem však ocenila, jak i pomocí tohoto dává autorka každé z postav její unikátní hlas a individuální náhled na (často i tu samou) situaci. Postavy mi byly vcelku nesympatické a zároveň mi jich bylo velmi často líto. Konec se nevyvinul úplně tak, jak bych doufala, ale musím připustit, že takhle to bylo asi realističtější. K autorce se ještě určitě někdy vrátím, ale asi si budu muset dát nějakou chvíli ještě pauzu na vzpamatování...
Na ty čtyři hvězdy to kniha u mě dotáhla díky cca poslední třetině, která mi přišla nejsilnější. Celkově mě ty postavy děsně štvaly skoro všechny. Při čteni se mi neustále vybavovala věta "Předpoklady z nás dělají blbce" (tuším, že to je z nějaké Kingovy knížky). V té knize pořád někdo něco předpokládá a na základě těchto předpokladů se chová, což samozřejmě není ideální. Zároveň podle mě kniha krásně ukazuje, jak to může dopadnout, když spolu lidé nekomunikují, kvůli čemuž pak dochází ke spoustě zbytečných nedorozumění a dohadů. Zároveň myslím, že opravdu dobře projednává složitost rodinných vztahů, především co se týče mateřství. To u mě celkem rezonovalo. Také oceňuji, že byť tam zase vystupoval/a Bůh, tak to bylo pro mě na únosné míře a nevadilo mi to tak jako v Běse.
Malinka-Holka na zabití. Hodně mě iritovala, jak po ní zůstávala jen spoušť. Zároveň mi jí bylo strašně líto. A nejen jí. Drsné, emočně nabité vztahové panoptikum Dity Táborské pojednávající o různých podobách mateřství, hroutících se vztazích a hledání vlastní identity, by sice mohlo být kratší (nahuštěné je opravdu dost), ale i tak mě svými maliníkovými trny pořádně poškrábalo po duši.
(SPOILER)
Opět velmi kvalitní příběh silných žen.
Malka řeší problematický vztah mezi ní a adoptivní mámou. Myslí si, že ji nemá a nikdy neměla tak ráda jako její biologické syny. Ina má o Malce mínění, že je bezcitná a ráda si zahrává s city mužů, především u Petra je o tomto přesvědčena.
Celou knihou se prolíná téma mateřství - ať už při hledání Malčiny biologické mámy, tak postupné smiřování se s ještě nenarozeným dítětem. Malka díky rozhovoru s Bohem pochopí, že aby se stala dobrou mámou, nepotřebuje najít tu svou biologickou.
Zároveň se seznámíme i s Alicí, ta je úspěšná 40 letá zubařka, která je manželkou Romana, sochaře. Alice ví o Romanových úletech, ale neřeší je. Spolu se snaží o dítě, ale i po umělém oplodnění Alice dvakrát potratila. Je jim sděleno, že chyba je na Romanově straně. Alice začne uvažovat o adopci, prvně se manželovi reakce bojí, ale ten o dítě také stojí. Když se dozví, že čeká dítě s Malkou, nabídne jí, že se dítě po narození převezme do péče a Alice si dané mimino jen adoptuje, bude to pro obě strany lepší a rychlejší.
Kniha byla velmi dobře zpracovaná od začátku až do konce. Je psána svižně, chvílemi i ironicky. Už teď se těším na volné pokračování - Běsu.
Knihu jsem ze začátku hltal jedním dechem, poté už mě přišlo, jestli Malinka měla vůbec kdy žít ,,sama,, protože to byla ,,nemocná,, osoba - nebo aspoň jsem měl takovej pocit zní ... Příběh zvláštní ale dalo se .-)
K mé smůle jsem před pár měsíci jako první přečetla Běsu, takže hodnocení není tak jednoduché.
Bylo to skvělé drama plné složitých vztahů, lásky, rodinných pout, nepochopení, nespravedlnosti/spravedlnosti a dobrých/špatných charakterů.
Ditu Táborskou mám ráda. Kniha byla skvělá. Jen o trošku méně skvělá než Běsa.
(SPOILER)
Kdybych nečetla hned po této knize Běsu, zřejmě by moje hodnocení bylo nejvyšší...
Šokoval mě vulgární styl psaní a od knihy se v podstatě nešlo moc odtrhnout. Co mě zklamalo, byl úplný závěr, klidně bych ho vypustila a nechala vše otevřené, neboť mi to přišlo dost na sílu. Trochu mě rušily i některé příliš vyhrocené scény (opilá Malka na pohřbu, Alice s Malkou na víně atd...)
Rodinné drama plné nepochopení, nebo snahy o pochopení, která se míjí účinkem. Bylo to vlastně hodně drsné, člověku se chtělo některými postavami zacloumat a vysvětlit jim situaci. Ale takhle to holt v životě chodí.. hodně dobré to bylo, i když mi vlastně žádná postava nepřirostla k srdci, což běžné nesnáším, ale tady to k tomu asi patřilo.
Malinka mi pripomenula Anežku od Viktorie Hanišovej, kde absentovala materská láska. V prípade Malinky táto láska nechýbala, ale ostala neopetovaná a nepochopená...
K tomu si pripočítajte ešte prekrútené vzťahy s psychickou labilitou hlavnej postavy a dostanete úplne inú " rodinnú drámu" plnú napätia, konfliktov a emócií.
Adopcia dieťaťa sa dá poňať naozaj širokospektrálne, a ako vidieť je aj vďačnou témou k napísaniu knihy.
Autorka sa jej zhostila svojský a jej jazykový štýl mi sadol. Nepáčilo sa mi však to, že niektoré situácie vyhrotila až do krajnosti a odradili ma hlavne scény, ktoré zbytočne dehonestovali vzťah k Bohu a viere k nemu. Toto mi tam naozaj nesadlo a pokazilo môj celkový dojem.
(SPOILER) Wow, tak to byla drsná sonda do života adoptované holky. Z popisu porodu doma jsem fakt měla husí kůži a pak jsem čekala na rozuzlení, kdo byla biologická matka Malky, ale bohužel to se nikdy nedozvíme, viz. kniha.
Uf, tohle bylo něco, příběh s koncem, za který jsem byla ráda. Ne, že by se mi ten konec líbil, ale byla jsem ráda za tu surovost, ryzost a opravdovost.
Jako první jsem přečetla Běsu, to byla taky soda.
Napsané skvěle, autorka je velmi vypsaná, píše s lehkostí. Moc mě to bavilo.
Díky!
Tento román "slupnete" jako malinu, ale zato hodně hořkou.
Malka, Anežka, Milena, Zoja...a přesto stále jen jedna nešťastná žena, uzavřena ve své vnitřní pevnosti, ačkoli se k ní snaží proniknout spoustu lidí a ukázat jí, že ji mají rádi - především její adoptivní rodiče.
Dívka, přezdívaná Malinka, která má celý svůj život pocit, že ji nikdo nechápe a nemiluje, že je všem na obtíž, že nikomu nemůže svěřit své nejhrůznější zážitky a že instantním řešením by bylo najít její biologickou matku, se ke konci knihy sama stává matkou a nahlíží tak na mateřství z nového úhlu pohledu.
Zatímco několik prvních desítek stran knihy na mě zapůsobilo jako "svěží vítr" v prostředí knih od českých autorek a autorů (ve smyslu stylu psaní, představení postav a nastínění děje...), ke konci knihy už jsem se ocitla v bouři emocí a několikrát jsem musela knihu na chvíli odložit a "rozdýchat", co všechno ještě osud Malce postavil do cesty a popřemýšlet, za co z toho je odpovědná opravdu ona sama. Autorka Dita Táborská se však v knize dotýká i spousty jiných témat a to například: alkoholismus, nevěra, užívání drog, hranice ve vztahu psychoterapeut - klientka, nedůvěra v sama sebe, sebevražda, život po úrazu způsobeném ublížením na zdraví, snaha o samostatnost...
Celkově jsem si z příběhu odnesla především utvrzení svého názoru, že láskyplné a především bezpečné prožití dětství významnou měrou formuje osobnost jedince a že není žádnou ostudou, v případě, že tomu tak nebylo, vyhledat odbornou psychologickou pomoc, která v naší společnosti zatím spíše platí za tabu.
Začetla jsem se, ale prvotní nadšení nějak vyprchalo. Jestli to bylo ještě doznívajícími emocemi z poslední knihy (Malý život), nevím. A ke ztrátě další hvězdičky přispěly kapitoly s Bohem. Nějak mi to tam nesedělo. Sice se dnes řadím k menšině se slabším hodnocením, ale prostě to tak cítím.
Tohle by si meli precist vsichni, co maji dojem, ze decaky nejsou zas tak spatny. Jinak se cetlo fajn, ale neni to nic, k cemu bych se chtela vratit.
Tak tohle bylo něco, pocity jak na horské dráze. Chvíli mi bylo Malky líto, chvíli mě naopak rozčilovala, párkrát bych s ní i zatřásla, ať se konečně probere a vždy, když jsem měla dojem, že už to bude dobré, zase se něco semlelo. Nejvíc sympatická mi byla Ina, ale ten závěr mě úplně rozhodil. Musím si dát od čtení pár dní pauzu a nechat dojmy dorezonovat.
No nebylo to úplně odpočinkový čtení.
Jak se opět ukazuje komunikace mezi lidmi,kór v rodině,je prostě potřeba.
Všechny postavy byli naprosto uvěřitelné a velice lidské.
(SPOILER) Četlo se to dobře, ale Malinka i Alice mě štvaly. Malinka svou nezodpovědností, ale Alici bych vyškrábala oči kdyby si takhle brousila zuby na moje dítě. Obě mají sice ke svému chování důvody a nemají to v životě lehké, ale sympatie mi tím nezískaly. Nejvíc mi bylo líto Iny. Určitě si někdy přečtu Běsu, kde se doufám dozvím víc o pravé matce Malinky. Plus také za povedenou grafiku knihy.
Potřebovala jsem nějakou eknihu, tak jsem si půjčila neplánovaně tuto. Zaujala mě obálka.
Ze začátku jsem si říkala, že knihu nedočtu, nakonec jsem ji teda dočetla, ale jsem naštvaná. Malka mě neuvěřitelně štvala. Postava na přes držku. Některé věci byly popsané až moc nechutně. Nejvíce jsem se ztotožnila s postavou Mikuláše a Alice.
Tahle kniha mi neuvěřitelně sedla. Zpočátku mi chvíli trvalo, než jsem se začetla, protože na samém začátku bylo až moc postav a nemohla jsem se pořádně zorientovat. Ale trvalo to jen chvilku. Nakonec jsem si plnými doušky užívala autentický styl vyprávění, který se mnohdy přeléval z reality do bezprostředních myšlenek protagonistů.
Ač se může zdát, že postavy chaoticky mění své názory jak na běžícím páse, mně tohle jednání naopak přišlo velmi realistické. Tohle nebyly žádné černobílé postavy, ale opravdoví lidé, kteří se snaží nějak řešit svoji situaci a někdy prostě selžou, nerozhodnou se „správně nebo prostě tak, jak by jejich okolí očekávalo. Pro své rozhodnutí mají vždycky nějaký důvod. A to mě zas utvrdilo v tom, ze když v té dané situaci nejsme sami, nemůžeme soudit někoho druhého, že se rozhodl špatně. Určitě pro to měl nějaký důvod.
Dita Táborská rozhodně patří k autorkám, které byste neměli minout. Pokud máte děti, bude pro vás příběh Malinky ještě mnohem silnější. Její syrový a velmi autentický popis porodu snad na 15 stran ve mě bude ještě hodně dlouho rezonovat.
Těším se, až si přečtu knihu Běsa, která je po Malince vlastně takovým neoficiálním druhým dílem. Tenhle se týká toho, co se dělo předtím, než se Malinka narodila.