Malostranský ďábel
Jan Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/295847/bmid_malostransky-dabel-K8i-295847.jpg
4
73
73
I ve své druhé knize v nakladatelství PLUS Jan Poláček mapuje osudy člověka, jehož život pro nás zůstává opředen tajemstvím. Jiří Arvéd Smíchovský byl navíc postavou velmi rozporuplnou. Na jedné straně vzdělaný a nadprůměrně inteligentní potomek váženého pražského rodu, který se zabýval okultními vědami, a dokonce se snažil v domě U Zlaté lodě vyvolávat ďábla, na té druhé zbabělec, kolaborant, udavač (a to během druhé světové války i v éře po ní)… Kde je však pravda a lze ji vůbec najít? Jan Poláček ve svém „dvojportrétu“ Malostranský ďábel nehledá definitivní odpověď, ale osobitým způsobem skládá jednotlivé střípky tvořící obraz života této nejednoznačné osobnosti české minulosti.... celý text
Přidat komentář
Prý existují díla, při nichž čtenář zapomene sám na sebe. A proto, že zapomene, neuvědomí si blížící se nebezpečí a nechá tvůrce, aby ho shodil do propasti. Tak nějak to bylo. Zde jsem si na tuhle myšlenku vzpomněla. Perfektní kniha! Dávám jí maximum a jsem ráda, že jsem mohla padat.
Roman na hranici literatury faktu. Prijemna forma jak se dozvedet neco zajimaveho z historie jednoho stoleteho domu co jeste stoji. Pri pristi navsteve Prahy - dum Malostranskeho dabla - cil c. 1!
Knihu jsem objevila za výlohou píseckého antikvariátu u Putimské brány. Zaujala mě obálka, název i podtitul. Začala jsem jí číst hned a četla a četla. Náramný příběh! Napínavý, tajemný. Génius vystavovaný pokušení, z nichž některá nechal ležet a jiným neodolal. Jakmile jdu přes Klárov, nikdy se nezapomenu podívat na Dům u Zlaté lodě a vzpomenout na doktora Smíchovského.
O mágovi Smíchovském jsem věděl už dřív neboť jsem se zajímal o české okultisty první poloviny 20. století a tak jsem si s nadšením přečetl tuto knihu. Trochu mě zklamalo, že
jsem se nedověděl moc o jeho magickém životě, kromě černo-magickém útoku na Hitlera ale kniha byla tak poutavá, že mě to záhy moc nevadilo. Líbilo se mi, že autor tohoto výjimečného knihomola nesoudí a jen prostě popisuje těžkou dobu a kriminály, kterými osudem zkoušený mág, kabalista, zednář a satanista ale i dvojitý agent procházel. Asi nejsilnější pro mě je scéna z cely, kde Smíchovský pobýval s katolickým farářem, kterého se ptal, proč jím neopovrhuje jako všichni ostatní, proč s ním má soucit. Dostává odpověd, že je jen trpící člověk.
O existenci Jiřího Arvéda Smíchovského jsem se dozvěděla před přesně dvanácti dny. Díky románu Jana Poláčka na něj ale do smrti nezapomenu. Pořád sice nemám v podstatě tušení, co byl Smíchovský zač, ale je mi to úplně jedno :))
Tak jinak. Malostranský ďábel je moje druhé setkání s tvorbou Jana Poláčka a mně se prostě nesmírně líbí, jak ten člověk píše. Jeho smysl pro detail, schopnost vás vtáhnout do příběhu, který vypráví, obklopit vás houstnoucí atmosférou a jako blikající lucerna vás provést na druhou stranu. Podtitul „Život a smrt mága dr. Smíchovského“ není úplně přesný, protože román zachycuje různé zlomové či jinak významné okamžiky odehrávající se spíše ke konci Smíchovského života – v zásadě od začátku druhé světové války do jeho smrti ve věznici na Mírově. Mám dojem, že se autorovi skutečně povedlo to, oč usiloval – předvést Arvéda jako nejednoznačného a neuchopitelného člověka, jehož hlavní motivací byla touha po vědění (které mělo vést k moci), a který „ďábel“ ho zrovna mrskal, tomu sloužil, jen když mu to pomohlo na cestě za poznáním. Byl ale jen amorální oportunista a nebo měl i světlejší stránku? Dozvíme se sice, že udělal i dobré věci, ale už nikdo neví, co k nim Smíchovského vedlo, zda se jednalo o kalkul nebo prostý projev lidskosti. Po dočtení mi v hlavě zůstalo veliké množství otázek, tím dobrým způsobem. Jsem ráda, že ve Smíchovském nemám jasno.
Struktura románu je cyklická, prokládaná shrnutím společenských a politických dějů z období, které vždy zachycuje následující kapitola. A obloukem se nám tu vrací i ďábel, který mění tvář podle toho, kdo je zrovna u kormidla. Byla to zmršená doba, válečná i poválečná, a plodila zmršené lidi. Otázka, jestli byl Smíchovský zmršenější než ti ostatní, zůstala nezodpovězena, ale už to je vlastně úspěch – pokud si po přečtení částečné biografie „toho kolaboranta a udavače, který doma ve sklepě vyvolával ďábla“ říkáte, že třeba nemusel být skrz na skrz špatný, je to dobře odvedená práce.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Praha magie životopisy, biografie kolaborace osobnosti hermetismus podle skutečných událostí esoterismus, ezoterika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Malostranský ďábel |
| 2010 |  Spěšný vlak CH.24.12 |
| 2006 |  Kyberpunk & Heavy |
| 2013 | Příběh spalovače mrtvol: dvojportrét Ladislava Fukse |
| 2000 | Spánek rozumu plodí nestvůry |
Uz ani nevim proc jsem si poznamenal, ze bych si mel precist tuto knizku, asi na zaklade nejake recenze v casopise. Po delsi dobe jsem ji nasel ve verejne knihovne a uz jsem nevedel o cem to bude a netusil jsem co cekat. Ze zacatku mne pribeh o Arvedu Smichovskem nijak zvlast nezaujal, ale postupne, jak jsem se prokousaval k smutnemu zaveru, mne pribeh vice a vice strhaval, az jsem z toho byl uplne nameko :-) Opravdu neuveritelne zivotni drama v dobe silenych zmen a udalosti v nasi zemi. Je to pribeh o cloveku, ktery je dost mimo beznou populaci a snazi se nejak zapadnout do systemu, ale vybere si spatnou stranu a i kdyz se snazi neskodit tak ho to nakonec semele se vsim vsudy. Jsem rad, ze touto knihou pan Polacek vystavel panu Smichovskemu takovy maly pomnicek, aby se na tohoto vyjimecneho cloveka uplne nezapomelo. A slibuju, ze se nekdy pokusim najit rodinou hrobku Smichovskych na Olsanech a taky zkusim nakouknout do domu U zlate lode.