Maminka
Jaroslav Seifert
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477247/bmid_maminka-Q8L-477247.jpg
4
1267
1267
Nositel Nobelovy ceny za literaturu napsal svou sbírku zpěvné intimní lyriky už jako zralý, zkušený a známý básník v roce 1954. Půvabné vzpomínky na dětský svět a na maminku, která dokázala udělat domov krásným, oslovily nejednu generaci. Prosté a jednoduché verše (např. Maminčina kytice, Mlýnek na kávu, Všední den, Dědečkův pohřeb, Vějíř, Krabice na čaj, Domov,…) opěvují nejen dětství, ale především dobrotu, krásu, práci i únavu maminky a mluví ústy básníka za mnohé z nás. S ilustracemi Jiřího Trnky patří knížka do zlatého fondu české literatury a do pokladnice Albatrosu.... celý text
Přidat komentář
Milé, plaché a křehké ohlédnutí k mamince. Každý ji někde máme, každá z nás se stane jednou milující a oddanou matkou. Jak moc by se chtělo vrátit pod ochranná křídla, pan Seifert to za nás všechny sdělil všem maminkám. Slza ukápne, zaklapneme knihu , vzpomene si, co tak asi dělá...a jdeme dál svou cestou,ač spoustě z nás se chce volat...Já se tam vrátím...
Je mi 26 let, už jsem leccos prožil, leccos jsem přečetl, ale tahle kniha na mne tedy zapůsobila opravdu převelice. Je to mé první setkání s tvorbou J. Seiferta a určitě není poslední. Každá báseň měla svůj smysl a své místo v této sbírce. Slova na mě působí velice jednoduše, ovšem pocity z jednotlivých básní už tak jednoduché nejsou, v čemž tkví alespoň část krásy Seifertovy poezie. Není moc dalších slov, kterými bych dokázal vyjádřit své pocity. Zkrátka mě dílo Maminka vzalo za mé melancholické srdce a jistě se k této sbírce jednou vrátím, třeba až zase nadejde chvíle na příjemné i méně příjemné vzpomínání.
Sbírka plná krásných básní, které pohladí po duši!
Jaroslav Seifert zde vzpomíná na své dětství a především na maminku. Verše působí silně nostalgicky a umožňují nám nahlédnout do života lidí v dobách minulých, kdy se ještě svítilo svíčkami a topilo v kamnech.
Maminku zajisté DOPORUČUJI!
Na tohle člověk musí mít věk... Když jsem četla jako dítě, otravovalo mě to a nerozuměla jsem tomu, stejně jako teď můj syn v rámci povinné četby, ale když jsem si od něj knihu půjčila, překvapilo mě, kolik věcí se mě dotklo a dojalo. Člověk musí na to mít něco odžito... Básně jsou to nádherné, pomocí stručných slov malují obrazy ve fantazii čtenáře.
Z veršů dýchá láska k mamince a ukazuje tehdejší svět i s jeho vůněmi a strastmi. Moc hezké, takové pohlazení po duši.
Seifert je mistrem poezie, což se v této procítěné sbírce naprosto odhaluje. Laskavé básně s hořkým nádechem vzpomínek mě dojaly.
Jedna z nejkrásnějších českých básnických sbírek. Pamatuju si, že jsem některé básně uměla na základní škole zpaměti. Maminka vtáhne každého, kdo ji čte zpět do jeho dětských let. Během čtení jsem si říkala, že čas opravdu utíká jako bláznivý. Trochu se děsím jak mi bude, až si budu knížku znova číst ve stáří, když se mi chce nad verši plakat dojetím už teď.
Krásné, každá jedna báseň
Maminčino zrcátko
Zrcátko v zlatém oválu
ztrácelo stříbro pomalu,
až bylo nakonec slepé.
Půl života snad bezmála
maminka se v něm česala.
Kdys ukazovalo lépe.......
Vcházím. Dnes nemám odvahu,
nikdo nestojí na prahu,
nikdo mi nestiskne dlaně.
A rozhlížím se zmateně,
zrcadlo visí na stěně.
Pro slzy nevidím na ně.
Hezké a příjemné čtení, při kterém se nezapře Seifertův um. Přesto bych řekl, že kdybych ji četl v jiné etapě mého života, oslovila by mě více.
Seifertova básnická sbírka Maminka a Trnkovy ilustrace k tomu - to je něco. Citlivé básně, láska k mamince, která dokázala udělat krásný domov, kde se všichni rádi vraceli a scházeli, básně plné smutku i radosti, básně o obyčejných věcech, které nám připomínají maminku, pocit bezpečí , klidu a moudrosti, kterou rozdávala . Básně působící silně na emoce, loučení s maminkou a kytička fialek - pokaždé mi tečou slzy.
Jaroslav Seifert dokázal to všechno ve svých básních vyjádřit pravidelným veršem i rytmem a tím umocnit nádheru těchto básní.
Nečekala jsem, že mě nějaké básničky doženou až k slzám....
Nádherně napsané vzpomínky na maminku, tatínka či prarodiče. Krásně popsal svět očima dítěte.
Polaskání duše...
Křehká krása silných veršů.
Co báseň to vzpomínka. Co řádek to cit.
Zkrátka Seifertova Maminka.
"Ač do dneška jsem neslyšel,
jak v noci slavík zpívá,
z těch veršů však ten ptačí hlas
znám dávno, odjakživa."
Poezii běžně nečtu a ani tato sbírka nebyla zrovna můj šálek čaje. Ale na báseň o tatínkově dýmce nezapomenu...
Krásné verše, vzpomínka na staré časy a jeho maminku. Jakobych to všechno viděla a cítila. Pěkná kniha.
Autorovy další knížky
| 1925 |  Na vlnách TSF |
| 1971 |  Maminka |
| 1999 | Všecky krásy světa |
| 1950 | Píseň o Viktorce |
| 1984 | Býti básníkem |
Taková patriarchální idylka, ale myslel to určitě hezky. Obraz květin v skleničce od hořčice je bezkonkurenčně nejlepší pasáž.