Máňa

15.12.2023

Tady mě Havlíček velmi překvapil. Zaprvé tím, jak je to osobní a tím, jak je to otevřené. Za slabinu bych viděl, že tím, jak je to jeho "beletristická" prvotina, nemá to ten jeho pozdější obvyklý tah a švih, a také trochu kolísá v tom, jak je ne-havlíčkovsky roztouženě poetizující. Je to až takový dokumentární záznam opakujících se vzplanutí a pohasínání citů k "Máně", plný náhlých zvratů, daných jak vnějšími okolnostmi, tak vnitřními rozpory a vzájemnými nepochopeními. Je zajímavé, jak je ke své "Máně" vlastně až krutý, co všechno na ni nemohl vystát, čím ho rozčilovala. Rekonstruuje v sobě vnitřní pochody a jistě si sám v sobě buduje svoji pózu, hledá důvody a ospravedlnění... Kniha je vlastně výtryskem emocí, které nakonec končí svatbou. (To není spoiler, to je každému, kdo knihu začne číst, jasné...). Velmi oceňuji, že paní Marie Havlíčková k tomu připsala svůj pohled, kde zaujímá až takovou obrannou pozici, částečně se za vyčítané vlastnosti omlouvá, zároveň poodkrývá velmi zajímavě Havlíčkovy inspirační zdroje k jednotlivým novelám nebo románům. Muselo pro ni být dost zvláštní (a opět od Havlíčka kruté), že se našla v hlavní ženské postavě Neviditelného, která nakonec končí tak tragicky.
Zkrátka je to jiný Havlíček, než obyčejně. Je to dáno tím, že je to zcela specifický útvar i žánr (rozhodně to není povídka ani román, ale ani ne vzpomínky, ani ne deník), a pak tím, že to vlastně původně nebylo ani určeno k vydání. Je tedy principiální otázka, zda se takové věci po autorově smrti vůbec vydávat mají - ale tady jsem rád. Tady je sám sobě Havlíček zdrojem psychologie postavy/postav, která se promítá do velmi dynamického vztahu plného milostných vášní a naprostého odmítání jak na horské dráze. Jak já mu, při vzpomínce na vlastní léta zrání a prvních lásek, rozumím! Kdo ne?

08.07.2023

Nejvíce se mi líbila první část, kterou napsal spisovatel Jaroslav Havlíček. Jednalo se o povídku, v níž se zabýval mládím a také vztahem k jeho lásce Marii Krausové, později Havlíčkové. Líbila se mi i poslední část, kterou napsal Josef Rumler, zvláště uvedené filozofické myšlenky Jaroslava Havlíčka.

22.01.2019

Kniha je rozdělena do tří částí. První se jmenuje Máňa a Jaroslav Havlíček svým stylem vlastním vypráví o své budoucí ženě od jejich prvního seznámení až po svatbu tak sugestivně zamilovaně, že jsem se chvílemi těšil, až začne popisovat jiné události, které příběh slepují do ucelené části, kterou tvoří i verše, prostupující textem. Mezi námi, Máňa byla někdy pěkně střelená a krutá, že bych s ní takovou trpělivost jako Jaroslav rozhodně neměl. Však jí také v románu Neviditelný vidí jako rozmarnou Soňu. Druhá část se jmenuje Jarda a napsala ji sama Marie Havlíčková a je tak zajímavé posoudit věci i z druhé strany. I ona měla silný literární talent a je škoda, že se psaní nevěnovala více. Třetí stať má název Marie a Jaroslav a napsal ji dlouholetý specialista Havlíčkovy tvorby Josef Rumler, který vysvětluje Jaroslavovu inspiraci, kterou ve svých dílech a románech čerpal právě ze skutečných příběhů a osudů, které mu jeho žena vyprávěla. Kniha Máňa je tak hodnotnou tvorbou Havlíčkova díla, kde lze pochopit jeho tajemnou a smutnou povahu. Jako spisovatelova prvotina, kterou jeho žena našla až v jeho pozůstalosti a následně vypustila do světa, je už zřejmý Havlíčkův rukopis, tak originální a těžko napodobitelný. Epik v něm teprve začínal růst.....

14.12.2017

Dílo pana Havlíčka je pro mně magické a silné. Jeho provitna Máňa mně vyloženě pohltila. Havlíček je mág slova a hypnotizuje čtenáře. Při čtení jsem prožíval vše s hlavním hrdinou bylo mi smutno, měl jsem pochyby ale i radost. Havlíček umí udeřit na správnou strurnu a vypovědět radosti, starosti a ztřeštěnost mládí a čtenář se tak vrátí do těchto let a prožije si své malé dramata nemálo podobné dramtům v knize. Přiznám, že jako mladík bych z knihy neměl ten prožitek tak jako nyní.
Zaujal i doslov paní Marie. Bylo zajímavé sledovat některé situace z druhé strany.
Dal bych * i 10.

13.08.2017

Po přečtení Petrolejových lamp jsem pospíchala do knihovny pro další knihy od Havlíčka. Ale Petrolejky zastíní všechno ostatní od něj. Mána je psaná poeticky ,horečnatě , zamilovaně ale v krátkých a málo rozvinutých větách. Starobyle starosvěstsky společensky vhodné. Láska a manželství které bylo vydařené a plodné.