Máňa přehled

15.12.2023

Tady mě Havlíček velmi překvapil. Zaprvé tím, jak je to osobní a tím, jak je to otevřené. Za slabinu bych viděl, že tím, jak je to jeho "beletristická" prvotina, nemá to ten jeho pozdější obvyklý tah a švih, a také trochu kolísá v tom, jak je ne-havlíčkovsky roztouženě poetizující. Je to až takový dokumentární záznam opakujících se vzplanutí a pohasínání citů k "Máně", plný náhlých zvratů, daných jak vnějšími okolnostmi, tak vnitřními rozpory a vzájemnými nepochopeními. Je zajímavé, jak je ke své "Máně" vlastně až krutý, co všechno na ni nemohl vystát, čím ho rozčilovala. Rekonstruuje v sobě vnitřní pochody a jistě si sám v sobě buduje svoji pózu, hledá důvody a ospravedlnění... Kniha je vlastně výtryskem emocí, které nakonec končí svatbou. (To není spoiler, to je každému, kdo knihu začne číst, jasné...). Velmi oceňuji, že paní Marie Havlíčková k tomu připsala svůj pohled, kde zaujímá až takovou obrannou pozici, částečně se za vyčítané vlastnosti omlouvá, zároveň poodkrývá velmi zajímavě Havlíčkovy inspirační zdroje k jednotlivým novelám nebo románům. Muselo pro ni být dost zvláštní (a opět od Havlíčka kruté), že se našla v hlavní ženské postavě Neviditelného, která nakonec končí tak tragicky.
Zkrátka je to jiný Havlíček, než obyčejně. Je to dáno tím, že je to zcela specifický útvar i žánr (rozhodně to není povídka ani román, ale ani ne vzpomínky, ani ne deník), a pak tím, že to vlastně původně nebylo ani určeno k vydání. Je tedy principiální otázka, zda se takové věci po autorově smrti vůbec vydávat mají - ale tady jsem rád. Tady je sám sobě Havlíček zdrojem psychologie postavy/postav, která se promítá do velmi dynamického vztahu plného milostných vášní a naprostého odmítání jak na horské dráze. Jak já mu, při vzpomínce na vlastní léta zrání a prvních lásek, rozumím! Kdo ne?

08.07.2023

Nejvíce se mi líbila první část, kterou napsal spisovatel Jaroslav Havlíček. Jednalo se o povídku, v níž se zabýval mládím a také vztahem k jeho lásce Marii Krausové, později Havlíčkové. Líbila se mi i poslední část, kterou napsal Josef Rumler, zvláště uvedené filozofické myšlenky Jaroslava Havlíčka.