Marie a Magdalény

09.06.2018

Kniha se dobře četla, nejvíc mě zaujal příběh Magdaleny, příběhy ostatních žen by si zasloužily více prostoru.

postavy jako šablony, pimprlové divadlo. hlavně babička Marie šustí papírem a idejemi. silné ženy, podivní či násilničtí muži. líbilo se mi, jak autorka vskočila do děje rovnýma nohama, dočetla jsem ale jen silou vůle.

05.06.2018

Zajímavá kniha o ženách. Celá rodina, která se skládá především z žen, má stejný osud. Příběhem Vás provede babička Marie, dcera Magdaléna, vnučka Líba a pravnučka, všechny spojuje něco stejného. V knize nahlédnete i do historie, která začíná krátce před 2.světovou válkou. Přečtete velmi rychle a ženy nepřekvapí, jak umí být silné.

25.05.2018

Nejspíš budu s tak nízkým hodnocením za černou ovci, ale nemůžu jinak, mě kniha zklamala. Skvělé téma, ale pro mě naprosto zazděné násilnou snahou o poetičnost a hluboké myšlenky. Jeden příklad za všechny: „Jsem tam, kde si představuju být, nastal soulad mezi přáním a bytím. Hruď se mi nadýmá štěstím, radostně dýchám, že žiju teď a tady v tuhle chvíli. Jsem velmi krásná, cítím to, vím to.“ U těchto pseudofilozofických monologů jsem trpěla jak pes. Navíc kdyby náhodou čtenář něco nepochopil z náznaků, tak mu pro jistotu autorka všechno o něco později důsledně vysvětlí.
A konec? Škoda mluvit….

21.05.2018

Kniha podobná Slepé mapě od Mornštajnové, ta je však mnohem čtivější. Některé úseky byly moc zdlouhavé a spousta nepodstatných věcí hodně rozepsána. Spíš bych uvítala více rozepsat život Libuše, Olgy a Evy. Za mě 3,5 hvězdičky.

29.04.2018

Nemám slov - vše, co bych mohla napsat, zapsaly velmi výstižně především Jizi a S.monika. Volba jmen a obecně zajímavých ženských hrdinek, historické mezníky v soukromých osudech. A ten jazyk, ta úžasná čeština! Nevím, jak dlouho žije autorka ve Francii, ale mateřský jazyk by mohla vyučovat v rámci autorského psaní - neuvěřitelná čtenářská lahůdka! Třeba tohle:
Jestli mě někdo zná ze všech stran, pak je to moje matka. . . . Co říct?
Že jsem neodjela? To vidí.
Že nevím, co dál? O tom nepochybuje.
Že si se mnou život ošklivě zahrál? To ví moc dobře.
Doporučuju všemi deseti!!!

22.04.2018

Skvělá kniha, která mě vtáhla už po první straně a musela jsem ji přečíst na jeden zátah. Tematikou mi připomněla Dcery od K. Dubské. Osud několika generací žen jedné rodiny na pozadí peripetií 20. století. Autorka má velmi čtivý styl, ačkoliv chvílemi dokázala čtenáře dokonale zmást a musela jsem se vracet na začátek odstavce, abych náhlé události pochopila (např. část o smrti Petříka). Škoda, že knížka neměla tak o 200 stran víc, četla bych dychtivě dál a dál...Doporučuju všem, kteří rádi hltají rodinné osudy v pohnutém 20. století.

19.04.2018

Zajímavý námět, krásně popsané osudy žen několika generací. Škoda, že poslední z žen Evě je věnován malý prostor, který není rozvinut...

18.04.2018

Výborný námět, výborně popsaná krajina i dobové dění. Možná jsem při čtení této knihy nebyla v tom správném rozpoložení, ale přišlo mi, že některé události nebyly dotažené do konce a popsané tak, abych nemusela tápat a přemýšlet, jak to vlastně celé bylo.
Jednání dvou z hlavních hrdinek mi přišlo nelogické, ale styl vyprávění to zachránil, dávám pěkné 4 hvězdičky.

31.03.2018

Já jsem se nějak nemohla začíst. Styl psaní není podle mě moc poutavý. Jinak hezký příběh.

27.03.2018

Krásná čtivá kniha o silných lidech a hlavně ženách.

06.03.2018

Jsem moc rada,ze mne tato kniha neminula a ja si mohla precist pribeh, kde jsou krasnym jazykem vykresleny osudy ctyr zen z jedne rodiny, ktere si zazily kazda kousek historie nasi republiky.Je to jedna z knih, kde bych klidne uvitala vice stranek. Skoda, ze neovladam francoustinu natolik, abych si tuto knihu mohla precist i v originale, protoze autorka ji napsala ve francoustine ,a az pote prelozila do cestiny.Jsem rada, ze jsem objevila ceskou autorku, o ktere jsem doposud nemela ani tuseni, a ktera mne svou knihou nalakala k tomu, abych se poohledla i po dalsi jeji tvorbe.Za mne velke doporuceni:-)

03.03.2018

Čtyři ženské hrdinky napříč českou (moravskou) poválečnou historií. Tímto mě dostala už Slepá mapa, Marie a Magdalény se jí zasazením příběhu a podobnými figurami (nadšený raný komunista, kterého dostanou komunistické procesy).
Marie a Magdalény mají ale svůj originální příběh, kdy nemanželská dcera porodí rovněž nemanželskou dceru. Vlastně si tyto ženy založily svůj rod parchantů, což ovlivňuje i manželské členky této rodiny.
Každá z žen zažívá svůj vlastní příběh s (doslova) bolestivými problémy, naštěstí mají bábinku Marii.
Líbilo se mi - napojení na Francii a Kulhavec, ze kterého se stal Kulhavý dědek. Krásný jazyk, který se běžně nevyskytuje - asi podruhé v životě jsem viděla použité slovo vůkol (poprvé to bylo ve spojení s rudým vřesem).
Celkově je kniha i díky svojí stavbě velmi čtivá.

23.02.2018

Zase něco trochu jiného. Krásná, drsná kniha z našeho prostředí. A když si po přečtení uvědomíte, že to není ještě tak dávno, co se tohle všechno dělo...

31.01.2018

Marie a Magdaléna. Ale také Libuše a Eva. Čtyři ženy z jednoho pokoleni vystavené stejnému osudu – života bez pokrevního otce, který zmizel z jejich života nikoliv pouze, ale především, nemilosrdnou hrou dějin. Židovský vídeňský lékař, velkostatkář, sovětský voják. A Marie, symbolická pramáti, vždy a znovu přivede na svět a ujme se další a další dcerky ("Každé dítě, které jsem mohla přivést na svět, je jednou z mořských vln. Každé zrození mi připomíná moře, světlo jihu vůni lásky. Každá z vás, mých dcer, v sobě nesou kousek toho slunce.").
Nemilosrdná hra dějin, zajímavá, mnohdy lehce klišoidně zpracovaná (a prvoplanovitě psaná pro zahraniční publikum), představuje poutavé kulisy. Ale je to ženská hrdost a odhodlání postavit se nepřízni osudu čelem, které vystupují do popředí a čtenáře pohltí. Je to jeden z románů, které ve mně vzbuzují hrdost na to být ženou (podobný pocit jsem zažívala u Žítkovských bohyní). Laťku vysoce nastavenou vyprávěním Magdalény a Libuše se žel nepodaří udržet. Evino vyprávění začíná být překombinované, nepravděpodobné a konec mi celkově připadal nedotažený.

Pár komentářů bokem. Je zajímavé, že se nikdy nedozvime příjmení hrdinek, přestože je to určitý leitmotiv celého příběhu (“Jsi tvrdá palice. Proč by ta malá nemohla nosit naše jméno?” "Magdaléna si vybrala toho druhého. Ty se chceš u parchantů zbavit kulhavého. Chceš si hrát na velkolepou dámu a zachránit nás ? Před čím? Dát nám almužnu ? Proč? Nech si svou falešnou štědrost., my dobře víme, kdo jsme. Máme naše jméno a u toho zůstane. Ty chceš potomky, my si chceme nechat jméno." )
Vždy si sednu na zadek z psaní Petry Soukupové a jejího mistrného zachycení rozdílných postav. Tady jsem si opět potvrdila, jak je v tom dobrá. Skladba tohoto příběhu by si výraznější vymezení postav zasloužila (a naopak babi Marie se proměnila až přespříliš).
Kniha vyšla prvně ve francouzštině, až poté následoval autorčin český překlad. Francouzský název Giboulées de soleil (« slunečné přeháňky ») mi přijde hravější, možná i výstižnější, Marie a Magdalény v sobě ještě více nesou důraz na ženský prvek románu.

22.01.2018

Ráda čtu knihy, kde z příběhu postav poznávám, jak se "někde někdy" žilo. Marie a Magdalény to dokonale splňují, na příběhu čtyř žen v jedné linii čtenář poznává narůstající zášť vůči Židům, komunistický převrat, kolektivizaci i normalizaci. Jediné, co mi vadilo, byly ty zdlouhavé popisy a jinotaje, nicméně věřím, že většině čtenářů to překážet nebude a určitě bych nerada někoho od čtení tak zajímavé knihy odradila.

Škoda, že má jmenovkyně - poslední z linie - dostala v knize tak málo prostoru, jelikož mi přišla ze všech čtyř nejzajímavější.

15.01.2018

Všechno tu už bylo řečeno - osudy žen na pozadí naší historie, skvěle napsaná kniha, která se mi dostala pod kůži.

08.01.2018

Nešlo přestat číst... ráda bych se dozvěděla i příběh nejmladší z nich. Nádherný jazyk, zkratky, náznaky minulosti. Silné ženy, které i přes všechny problémy drží při sobě v době nelehké, kdy jim zkostnatělá společnost hází klacky pod nohy, reálie dění roku 1948 i 1968 . Jen ten konec mi přišel jaksi nereálný

04.01.2018

Tak toto byla jedním slovem nádhera. Krásný jazyk, zajímavě propletený příběh, nešlo přestat číst.